Zaří 2005

Jako zabít ptáčka

Věra Pokorny-Scheufler

Včera, 16. 8. 2005 večer se roznesla po všech mediích zpráva, která zabolela, zasáhla jako úder do obličeje, ohromila svojí nesmyslností. Ve francouzském Taizé podlehl zraněním, které mu nožem způsobila jakási nepříčetná žena z Rumunska, frère Roger. Zavraždila víc než devadesátiletého starce, sedícího v kolečkové židli, při večerní motlitbě v kostele, který sám s ostatními bratry postavil a který nazval chrámem Smíření. Jak absurdní.

Bratr Roger byl se vším vyrovnaný, smířený s tím, že jeho život pomalu končí. Určil i svého nástupce ve vedení bratrstva, bratra Aloise ze Stuttgartu.

Nezapomenutelný frère Roger byl mírný a moudrý, křehký a něžný, jako malý ptáček v dlani Hospodinově. Všichni, kdo se s ním kdy setkali, podlehli kouzlu jeho vzácně jednoduché osobnosti a měli ho upřímně rádi. Snad právě to popudilo tu šílenou Rumunku k činu tak nesmyslnému. Co ji vůbec přivedlo do Taizé, ptáme se, plni nepochopení. Proč to Bůh dopustil?

Možná, že byla jen nástrojem zla, nástrojem nenávisti a slepého hněvu, který pramení z nízkosti lidských pudů a vášní? Chtěl nás snad Bůh upozornit na to, že nedáme-li pozor, ztratíme i to málo, co je ještě v našich životech krásné a cenné? Že to bude zničeno tím zlem, které se nyní ve světě nebezpečně rozrůstá a mnohdy vítězí?

Roger Schutz-Marsauche, frère Roger, syn protestantského pastora, se narodil 12. 5. 1915 ve Švýcarsku. Studoval teologii v Lausanne a Strassburgu a druhou světovou válku přečkal v malé burgundské vesničce Taizé, několik kilometrů od demarkační linie, která tehdy dělila Francii. Útočiště tam u něj nalezli mnozí uprchlíci, zejména židé. Koncem okupace musel sám uprchnout před gestapem a vrátil se do Taizé až po válce. Postupně se tam k němu připojovali i další bratři. V roce 1949 se spojili v tak zvanou Communaute, složili slib a zaslíbili se řeholnímu životu. První bratři byli původně evangelíci, později se k nim přidali i katolíci. Dnes je toto řeholní bratrstvo asi stočlenné, z celkem 25 různých národností. Bratrstvo nepřijímá pro sebe žádné dary ani podpory a členové se vzdávají dobrovolně nároků na svá dědictví. Vydělávají si sami na své potřeby a také na podporu ostatních potřebných lidí čerpají zásadně jen z výnosů vlastní práce.

Od padesátých let žijí malé skupiny bratří společně s lidmi v afrických, asijských a jihoamerických chudinských čtvrtích. Pomáhají na místě. Také frère Roger žil čas od času v různých těchto komunitách. Od šedesátých let navštívil také mnohokrát komunistické země východní Evropy a vyhledával ty, kteří nemohli svobodně cestovat.

Byli jsme v Taizé, malé vesničce blízko Cluny kdysi dávno, před víc než dvaceti lety, ale nikdy na to nezapomeneme. Setkali jsme se tam s mladými lidmi, spojenými jedinou touhou - žít svoji víru v Boha. Ekumenická spolupráce v praxi. Klid a mír, jednoduchost, ticho. Prosté každodenní práce, které všichni společně vykonávali. A vše spojující osobnost bratra Rogera, který byl skutečným duchovním vůdcem v tom pravém smyslu toho slova, který se už dávno ztratil. Všichni přicházející hosté se zabývali zásadním tématem tohoto bratrstva: vnitřním životem člověka a solidaritou s ostatními lidmi.

Od začátku šedesátých let přichází každoročně do Taizé nejméně 200 000 mladých lidí z celého světa. Nacházejí zde cestu k sobě i k ostatním. Od počátku byl důležitý mezinárodní charakter těchto setkání, na která podle možnosti přicházeli mladí lidé ze všech zemí východní i západní Evropy i z jiných kontinentů. Statisíce mladých lidí, kteří přišli během let hledat cestu k solidaritě mezi lidmi ve společenství ducha. Z Taizé také vychází takzvaná „Poutnická cesta důvěry na zemi“. Není to žádná organizace nebo hnutí, ale jsou to impulsy, vyzývající k návratu k živé víře a k pokojnému smíření. Každý účastník setkání je vyzván k tomu, aby se snažil v křesťanské víře najít smysl vlastního života a připravil se na převzetí zodpovědnosti tam, kde je doma, nebo kde bude zapotřebí. Tito mladí lidé se všichni scházejí podobně jako v Taizé, k modlitbám a tichému rozjímání.

Frère Roger jim každý rok posílal do celého světa „dopis z Taizé“ obsahující impulsy k zamyšlení. Byl přesvědčen o tom, že mnozí z nich, i ti nejmenší, mohou uvádět na cestu víry. Vyzýval, je k tomu, aby „rozžali světla v noci lidstva.“

Zabili ho jako malého ptáčka. Co nám všem teď zbývá jiného, než doufat a věřit. Věřit, že světlo ve tmě svítí a tma ho nepohltí…