Říjen 2005

55. oběžník CZECH COORDINATING OFFICE

CZECH COORDINATING OFFICE

International non-governmental Czech organization

Contact info: www.czechoffice.org, info@czechoffice.org, tel. 416-665-7324

European Offices: B.-Meiser-Straße 6, 91522 Ansbach, Germany, Mauritslaan 35, 3454 XR De Meern, Netherlands

Overseas Offices: 1103-100 Antibes Drive, Toronto, Ontario, Canada M2R 3N1, Wentworth Bldg.62, Univ. of Sydney, NSW 2006, Australia

55. oběžník 9. září 2005

Přátelé,

tento oběžník je zajímavější než většina dosavadních.

V 53. oběžníku z 27. července byl náš dopis předsedovi české vlády, Ing. Jiřímu Paroubkovi. Psali jsme mu jako novému premiérovi ve snaze zjistit, jestli v České republice vane čerstvější vítr.

2. září jsme od něj dostali odpověď, která nás zklamala a 6. září jsme na ni odeslali svou odpověď.

V té celé záležitosti se jedná o opakované odsuzování České republiky Výborem Spojených národů pro lidská práva a o zarytém, postkomunistickém postoji české vlády, která nerespektuje úmluvy, které sama podepsala.

My všichni víme, že nejde jen o majetky Čechů, kteří po svém útěku z komunistického Československa se usadili ve Spojených státech, po létech tam zcela samozřejmě získali americké občanství a tím si vysloužili ztrátu všech občanských práv v Česku.

Nám jde o to, stejně jako Výboru Spojených národů, aby Česká republika nedělala rozdílu mezi utečenci podle toho, kam utekli a která země jim poskytla občanství, a aby se všemi, kterým komunistické Československo ublížilo a kteří se v Čechách a na Moravě narodili, jednala bez jakéhokoliv rozlišování. Jsme přesvědčeni, že změna postoje vlády k tomuto problému by měla dalekosáhlé, blahodárné následky na vývoj práva a demokracie v ČR, a o to jde především.

Z dopisu předsedy vlády Paroubka je jasně vidět, že České republice jde hlavně o to, aby uchránila kořist, kterou získali členové strany po svých obětech.

V 54. oběžníku z 28. srpna t. r. bylo další rozhodnutí Výboru Spojených národů ve věci našeho člena Bohumíra Maříka, které potvrzuje náš dosavadní postoj.

Na druhé straně tohoto listu je překlad nejdůležitější části oficiálního odsouzení České republiky, pokud jde o dodržování podepsaných mezinárodních smluv.

Přílohami k tomuto oběžníku jsou opis dopisu premiéra Paroubka z 26. srpna, naše odpověď z 6. září a vyúčtování.

Poslední tři oběžníky spolu úzce souvisí. Komentář si udělejte sami a sdělte ho svým známým.

Jan Sammer, Secretary

---

Výbor pro lidská práva Spojených národů.

72. zasedání.

Závěrečný posudek zprávy podané Českou republikou podle článku 40 Úmluvy o občanských a politických právech. CCPR/CO/CZE 27/8/2001

Výbor posoudil detailní a vyčerpávající zprávu podanou Českou republikou, která zahrnuje události od jejího ustavení jako jednoho z následných států České a Slovenské federativní republiky 1. ledna 1993. Výbor děkuje delegaci České republiky za otevřené popsání posledního vývoje a potíží s uplatněním práv zaručených Úmluvou, což bylo velice poučné a přispělo k úrovni diskuze. Výbor oceňuje i to, že delegace přinesla tolik informací o legální situaci v České republice ale lituje, že nepodala víc informací o tom jak se uvádí Úmluva do praxe.

Výbor oceňuje stát také za závazek vybudovat demokratický zákonný pořádek a zabývat se tím, aby uvedl svou zákonnost do souladu s mezinárodními závazky od přechodu k demokracii, který začal v roce 1989. K tomu patří opravdové úsilí, aby stát přijal novou ústavu založenou na právech a Listinu základních práv a svobod, v které budou zahrnuta mezinárodně uznávaná liská práva.

Úmluva má přednost před domácími zákony a ne všechna její ustanovení byla přijata do Listiny základních práv a svobod, čímž vznikla nejistota o tom, jsou-li všechna práva zaručena. Je i nejistota v tom, jaký je vztah mezi Listinou, Úmluvou a ústavním pořádkem.

Stát by měl ujasnit vztah mezi právy Úmluvy, která nejsou zahrnuta v Listině a ústavním pořádkem, aby se lépe zajistilo uplatnění všech práv Úmluvy za všech okolností.

Výbor je znepokojen zjevným nedostatkem mechanismů pro uplatňování názorů Výboru podle Opčního protokolu. Hluboce lituje i stanoviska vlády v případech Šimůnek (516/1992) a Adam (586/1994) ohledně restituce majetku nebo odškodnění podle zákona 87/91. Výbor také lituje reakce státu na jeho rozhodnutí, že podmínka českého občanství pro restituci nebo odškodnění podle zákona 87/91 je diskriminační a porušuje článek 26 Úmluvy. Rozhodnutí Ústavního soudu o tom, že tento zákon je ústavní nezbavuje vládu povinností, které má podle Úmluvy (článek 2, Opční protokol čl. 1,4).

Stát by měl přezkoumat nynější zákony pokud jde o právo na restituci nebo odškodnění. Také by měl zavést proces jak jednat s názory Výboru podle Opčního protokolu. V obou případech chce být Výbor informován o tom, jak bude naloženo s tímto doporučením.

Výbor je znepokojen nedostatkem nezávislých mechanismů pro kontrolování a uplatňování práv v praxi. I když Výbor uvítal ustavení instituce ombudsmana, přece konstatuje, že jeho pravomoc je omezena na doporučení veřejnému sektoru. Navíc, pověřenec pro lidská práva je vládním úředníkem a Rada pro lidská práva je poradní instituce. Nemají žádnou pravomoc k projednávání jednotlivých stížností v oblasti lidských práv.

Stát by měl zavést účinnou a nezávislou kontrolu uplatňování lidských práv zaručených Úmluvou, zejména v oblasti diskriminace.

Stát by měl široce zveřejnit toto posouzení své zprávy Výborem.

Část tohoto závěrečného posudku, která se týká restitucí přeložil Jan Sammer. Tuto celou zprávu v angličtině vám rádi zašleme poštou nebo po internetu.

Czech Coordinating Office,

Jan Sammer, secretary,

1103-100 Antibes Drive,

Toronto, Ontario,Canada M2R 3N1

tel. 416-665-7324,

jan.sammer@czechoffice.org

http://www.czechoffice.org/

---

Dopis pana Paroubka:

Předseda vlády České republiky

Jiří Paroubek

V Praze dne 26. srpna 2005

Č. j. 17156/05-KPV

Vážený pane,

k Vašemu dopisu ze dne 26. července t. r., kterým se na mne obracíte se žádostí o odstranění diskriminace při vrácení majetků v rámci restitucí osobám, které pozbyly státní občanství České republiky, Vám zasílám toto sdělení.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém vyjádření k restitučnímu zákonu o mimosoudních rehabilitacích předeslala, že Česká a Slovenská Federativní Republika byla jediným státem východoevropského bloku, který přistoupil k řešení problematiky odškodňování majetkových a jiných křivd vzniklých v dřívějším období, jak je konstatováno i v důvodové zprávě k zákonu č. 87/1991 Sb., v platném znění. Obtížnost řešení této problematiky se projevila přitom nejenom při projednávání návrhu zákona, ale i v nutnosti jeho novelizací. Dále uvedla, že svou povahou jde o zákon výjimečný a jednorázový, který vycházel z principu alespoň částečného zmírnění vzniklých křivd, ke kterým došlo v období let 1948 – 1989. Protože účelem zákona nebylo odstranění všech křivd, ale jen jejich zmírnění, bylo možné provést je pouze v takovém rozsahu, aby se neprohloubila vnitřní zadluženost státu. Z tohoto hlediska bylo navrženo odškodnění pouze občanům České a Slovenské Federativní Republiky, což odpovídalo dle Poslaneché sněmovny i mezinárodním zvyklostem. Dále je ve vyjádření Poslanecké sněmovny uvedeno, že se nelze domnívat, že by podmínka státního občanství byla v rozporu s naším právním řádem již proto, že každé osobě, která se zajímala o vrácení svého majetku, zákon umožňoval obnovení občanství v dostatečně dlouhé lhůtě. Této skutečnosti plně odpovídá jednak ustanovení čl. 3 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo svobodně rozhodovat o své národnosti, jakož i ustálená judikatura, která vychází z čl. 11 odst. 2 Listiny, který uvádí možnost, aby zákon stanovil omezení nabývání určitých věcí do vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České republice, přičemž čl. 42 odst. 1 Listiny pod pojmem občan rozumí státního občana České republiky (resp. dříve České a Slovenské republiky).

Vámi navrhovaným zásahem do restitučního zákona by se pak i otevřela cesta pro novou fázi restitučních sporů osob, které získaly české občanství po lhůtách k uplatnění nároků na vrácení majetků, tedy za situace, kdy již v mnoha případech došlo k nové úpravě právních poměrů a ke vzniku nových vlastnických vztahů. V důsledku toho by došlo k narušení principu právní jistoty a k destabilizaci právního řádu, neboť i vlastnictví řádně nabyté na základě předchozí právní úpravy je chráněno a z těchto okolností pak vyplývají též důvody pro odlišný postup při hodnocení podmínky státního občanství získaného před uplynutím lhůt ke vznesení nároku na vydání majetku a případů, kdy bylo občanství získáno dodatečně.

Domnívám se, že zamítavá rozhodnutí restitučních nároků z důvodu absence občanství České republiky nelze považovat za projev diskriminace.

S pozdravem

Paroubek v. r.

Vážený pan

Jan Sammer, Secretary

1103-100 Antibes Drive

Toronto, Ontario

Canada M2R 3N1

---

Nový dopis panu Paroubkovi:

CZECH COORDINATING OFFICE

International non-governmental Czech organization

6. září 2005

Ing. Jiří Paroubek,

předseda vlády České republiky.

Vaše č. j. 17156/05-KPV ze 26. srpna

Vážený pane premiére,

Děkujeme za Váš dopis. Snad konečně nastal čas, kdy se vysvětlí všechny předsudky na obou stranách a nastane sblížení emigrace s vládou v Praze. Dělí nás ovšem Atlantický oceán a gigantické rozdíly v názorech. Zatím se utěšujeme tím, že jste dopis možná podepsal, ale nepsal.

Dovolte nám, abychom se zmínili o jednotlivých tvrzeních v tom dopise, která považujeme za neúplná, zavádějící nebo nepravdivá a prosíme Vás, abyste i Vy nám napsal, s čím nebudete souhlasit. Jen tak je možné vyčistit nepříjemnou atmosféru, která je mezi námi od roku 1991.

Pokud říkáte, že Československo je jediným státem, který nějakým způsobem napravoval křivdy komunismu, víme, že to není pravda. Máme informace ze všech zemí sovětského bloku a víme, že restituce proběhly v různé formě ve všech, s výjimkou Ruska, Ukrajiny a Běloruska. Nemůžeme pochopit, že se pravda drží v tajnosti a místo ní se rozšiřují nepravdy. Ani nevidíme žádný důvod k tomu, abychom se s někým porovnávali a vyzdvihovali to, že jsme se možná lépe zachovali, když to není pravda. Ty postkomunistické fráze a výmluvy, jako jen zmírnit, jen trochu, jen někdy, jen někomu, nejsou hodné moderního právního evropského státu s bohatou demokratickou tradicí.

Naším vodítkem musí být především mezinárodní úmluvy, které Československo kdy podepsalo a až potom ústava a zákony. Vždyť článek 10 ústavy říká: vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

Výbor Spojených národů pro lidská práva už několikrát republiku odsoudil za porušování podepsaného a ratifikovaného Paktu o občanských a politických právech, posledně v svém rozhodnutí 945/2000. Upozorňujeme i na závěrečné rozhodnutí Výboru, z něhož Vám přikládáme překlad nejdůležitější části, v které Výbor považuje podmínku občanství za diskriminační. V témže rozhodnutí připomíná Výbor, že Úmluva (Pakt) má přednost před domácími zákony a vyzývá republiku k tomu, aby přijala novou ústavu. Ukládá republice široké zveřejnění tohoto rozhodnutí, které je podle Opčního protokolu pro republiku závazné ale ono bylo utajeno.

V tom rozhodnutí je i zmínka o nedokonalosti Listiny, která potřebuje opravu a doplnění, takže Vaše odvolávání se na Listinu postrádá pevný základ.

Další tvrzení v tom dopise, že zákon umožňoval obnovení občanství každé osobě, která se zajímala o vrácení majetku, je zcela nepravdivé. Je součástí báchorek, které úředníci a vládní činitelé neodpovědně nebo zlomyslně trousí, a které, i když lživé, mnoho lidí, včetně Vás, už považuje za pravdu. Zde uvádíme zákon 88 z roku 1990, který říká v odstavci 3.b.: Státní občanství nelze udělit, pokud by to bylo v rozporu s mezinárodními závazky, které Československo podepsalo. Zde se zneužívá úmluva o vzájemné ztrátě občanství s USA, která byla podepsána v roce 1928.

Další podobnou báchorkou, rozšiřovanou předními vládními činiteli bylo, že se Československo vyrovnalo se Spojenými státy za věci znárodněné a zabavené úmluvou z roku 1982, a že se tedy poškození emigranti mají obrátit na vládu Spojených států. To také bylo zlomyslné a zcela nepravdivé a to se nám podařilo umlčet.

Také jsme slýchali, že by náhrada za zabavené majetky narušila rozpočet. My se domníváme, že to není dobrá výmluva na to, že se porušuje právo zaručené mezinárodními dohodami. Rozpočet byl víc narušen podvody, rozkrádáním a nezodpovědnou kuponovou privatizací, při které přišla republika o úžasné hodnoty, a při které bylo světlo spravedlnosti na několik měsíců úmyslně zhasnuto.

Je otázka jak tuto situaci vyřešit. My vycházíme z toho, že zabavení bylo protiprávní podle zákona 198/93, a že se majetku obětí komunistického režimu zmocnili skoro ve všech případech vlivní členové zavrženíhodné a zločinné organizace. To můžeme snadno dokázat. Kupovali majetky popravených, zavřených a utečenců za nepatrné částky a to ne v dobré víře, ale v dobré komunistické víře, že budeme se Sovětským svazem na věčné časy. K Vaší obavě, že již v mnoha případech došlo ke vzniku nových vlastnických vztahů poznamenáváme, že víme, že ve většině případů drží neprávem zabavené majetky členové této zločinecké organizace a jejich rodiny a máme o tom spolehlivé informace. I v případě změněného vlastnictví je třeba postupovat podle všude platného zákona o ukradených věcech.

Je třeba přezkoumat převody drobného soukromého majetku, zejména rodinných domků, v období od února 1948 do ledna 1990. Poněvadž bylo zabavení protiprávní, zákon 119/90 je zrušil se zpětnou platností a Ústavní soud několikrát zdůrazmil, že se vlastnictví nikdy neztratilo. Je tedy nesprávné hovořit o nabývání věcí protože jde o pouhé vrácení neprávem zabavených věcí. Stát Izrael udělal v zájmu práva a míru větší přesun majetků a obydlí. Ti, kteří se neprávem zabaveného majetku zmocnili, už jen tím, že neplatili nájemné, mají částku, kterou zaplatili, vynahrazenou.

Vaše tvrzení, že novým zásahem do restitučního zákona by došlo k narušení právní jistoty je opravdu zavádějící a má za účel nahrávat neoprávněným novým držitelům neprávem zabaveného majetku. Naopak, jednání v souladu s Všeobecnou deklarací lidských práv, s Paktem o občanských a politických právech a s jinými mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika vázaná by dokázalo, že se republika stává právním státem, že má úctu k soukromému majetku, a že zajišťuje, aby se svévolné konfiskace už nikdy neopakovaly. Schvalování a chránění komunistické kořisti je neomluvitelné a je jen pokračováním komunistické zločinnosti.

Poslední věta o tom, že se nedomníváte, že jde o diskriminaci nemá smysl. Nejde přece o domnívání. Jde o vyloženou diskriminaci, porušující mezinárodní ratifikované smlouvy.

Náš dopis Vám byl součástí našeho oběžníku č. 53. Mezitím jsme Vám poslali oběžník č. 54, v kterém je překlad rozhodnutí Výboru Spojených národů 945/2000. V několika dnech vydáme oběžník č. 55, v kterém bude Váš dopis a tato naše odpověď Vám. Naše oběžníky čtou tisíce lidí ve světě i doma.

Doufáme, že budete považovat tuto výměnu názorů za velice prospěšnou našim vztahům a prosíme Vás o reakci na jednotlivé body tohoto dopisu.

Jan Sammer, Secretary

1103-100 Antibes Drive

Toronto, Ontario, Canada M2R 3N1