Říjen 2005

AIDS v roli evolučního síta

Jaroslav Petr

Geny, které chrání Evropany před virem HIV, naznačují, že lidská evoluce stále pokračuje. Vývoj našeho druhu probíhá v současné době velmi pomalu a celkem nenápadně. To se ale podle odborníků může v dohledné době změnit.

Jaký bude člověk za pár staletí či tisíciletí? O předpovědi dramatických změn není nouze. Nedávno vzbudily pozornost velké vysílací stanice, jako je BBC nebo CNN, oznámením, podle kterého zbývá blonďákům a blondýnám nejvýše dvě stě let, a pak nenávratně zmizí. Posledním útočištěm blonďáků se mělo stát Finsko. Zprávy se odvolávaly na výsledky výzkumu provedeného Světovou zdravotnickou organizací, která však žádnou takovou studii nikdy neprováděla. Fáma se zrodila v jednom německém ženském časopisu, odkud ji převzaly velké tiskové agentury.

Skutečně hrozí, že vymřou muži?

Ještě mnohem dramatičtější změnu slibuje oxfordský genetik Bryan Sykes. Tvrdí, že část lidské dědičné informace určující mužské pohlaví obsahuje nestabilní geny a během 125 000 let učiní muže bez výjimky neplodnými. Podle Sykese muži nakonec vyhynou. Ani tato evoluční vize ale zřejmě není reálná. Nejnovější genetické výzkumy odhalily, že "mužské" geny jsou mnohem stabilnější, než tvrdí Sykes, a budou lidstvu sloužit ještě hezkých pár milionů let. Představy autorů žánru scifi o evoluci směřující ke zvětšení mozku a vyšší inteligenci považují vědci za pusté fantazírování.

"U člověka se nebude zvětšovat mozek a lebka, dokud budou děti muset před příchodem na svět projít porodními cestami v pánvi své matky," poznamenává primatoložka Mary Pavelka z University of Calgary.

Vyvíjí se tedy člověk? Na první pohled se zdá, že nás moderní civilizace a medicína vyňaly z přírody a obrnily nás proti jejím tlakům. Za poslední desetitisíce let jsme se nijak zvlášť nezměnili. Kdyby se pravěký lovec mamutů z Dolních Věstonic prošel v tričku a šortkách po Václavském náměstí v Praze, nevzbudil by velkou pozornost. V případě člověka, jako kdyby evoluce ustrnula nebo rozpačitě přešlapovala na místě.

Genetici však vidí evoluci i tam, kde nedochází k do očí bijícím změnám. Někteří lidé zemřou bez toho, že by měli děti. Někdo má potomků více, jiný méně. Znamená to, že všichni obyvatelé naší planety nepřispívají stejným dílem do dědičné informace příštího pokolení.

V příští generaci lidstva zavládne jiný poměr genů než v té stávající. V tomto smyslu se lidstvo vyvíjet nepřestalo. Je to však z evolučního hlediska "mírný pokrok v mezích zákona". Vědci se shodují v názoru, že všechny změny patrné ve vzhledu našich dávných předků nebyly výsledkem přírodního výběru, při němž geneticky lépe disponovaní jedinci získávají navrch, jsou úspěšnější a mají více dětí.

Některé dokonce ani neměly genetický základ. Například nárůst průměrné tělesné výšky, který je patrný v posledních 150 letech ve většině ekonomicky vyspělých zemí, zřejmě nesouvisí s geny pro výšku postavy, ale se zlepšením výživy.

Příliš velké zuby v malých čelistech

Potrava formovala vzhled už u našich dávnějších předků. Kulatější lebky, jemnější rysy obličeje a lehčí stavba čelistí, jež se prosazují v posledních 10 000 letech, jsou podle amerického antropologa Clarka Larsena z Ohio State University vyvolány nástupem zemědělství. To zajistilo lidem měkčí potravu, jež nevyžaduje takovou námahu při žvýkání. Podle Larsena se tento trend nezastavil a má pro nás nepříjemné následky v podobě šíření předkusu a špatného růstu zubů. "Máme příliš velké zuby v poměrně malých čelistech," říká Larsen.

O tom, že naše "zubní zmatky" souvisí se životním stylem, svědčí výmluvně několik zajímavých skutečností. Lidé z rozvojových zemí, kteří konzumují především tvrdší stravu, těmito problémy netrpí. Poruchy růstu zubů naopak sužují opice chované v zajetí a živené měkkou stravou. "Se snížením zátěže narůstají zvířatům menší žvýkací svaly a menší jsou i čelisti. Ale to není důsledek změny v genech. Je to spíše důkaz velké plastičnosti kostí. Jde o biologickou změnu, jež je silně ovlivněna kulturními vlivy," konstatuje Larsen.

Přesto jsou i dnes vystaveni lidé silnému tlaku, který zvýhodňuje nositele některých genetických variant.

Přírodní výběr zůstává stále v akci

"V Africe umírají lidé dnes a denně na infekční choroby, jako je malárie nebo AIDS. Ti, kterým jejich dědičná informace zaručuje zvýšenou odolnost, mohou mít více dětí. Za těchto podmínek je přírodní výběr stále v akci," vysvětluje americká genetička Sarah Tishkoffová z University of Maryland.

V nedávné době byly objeveny hned čtyři geny, jejichž varianty částečně chrání před malárií. V případě choroby AIDS zřejmě přichází ke slovu gen, který lidstvu už jednou pomohl. Varianta genu, která znesnadňuje viru HIV v pronikání do bílých krvinek a v šíření lidským organismem, se podle všeho objevila před 700 lety u Evropanů. Chránila je před neštovicemi a možná i před morem. Protože tyto choroby sužovaly přednostně evropskou populaci, nese dnes 13 procent Evropanů gen pro zvýšenou odolnost k viru HIV. U Afričanů, kteří jsou infekcí virem HIV postiženi nejvíce, je tato varianta genu zatím velmi vzácná. Od nástupu choroby AIDS koncem sedmdesátých let 20. století uběhla ještě příliš krátká doba, než aby se výhoda nositelů "ochranného genu" stačila projevit. To se však zcela jistě změní.

Evropané těží výhodu i z další varianty dědičné informace. Varianta oblasti DNA složená z bezmála milionu písmen genetického kódu a obsahující hned několik genů zajišťuje podle analýz islandských genetiků ženám vyšší plodnost. Zároveň je jasné, že u obyvatel jiných kontinentů je tato varianta dědičné informace bez účinku.

"Proč to tak je? To zatím nevíme," říká Kari Stefansson z islandské biotechnologické firmy deCODE Genetics, která zmíněný výzkum provedla.

Změny klimatu nás možná skřípnou

Do budoucna může evoluce lidstva i nadále postupovat rozvážným a nenápadným tempem. Pokud nenajdeme účinné léky proti malárii, AIDS a dalším závažným infekčním chorobám, budou zřejmě nabývat na převaze nositelé variant genů, jež před těmito moderními morovými ránami alespoň do určité míry chrání. Nakonec mohou převládnout prakticky u všech obyvatel Země. To ale jen stěží vyústí v nějak dramatické změny ve vzhledu lidského těla a jeho funkcí.

O "nenápadné evoluci" však můžeme uvažovat jen za předpokladu, že se na Zemi dramaticky nezmění životní podmínky. Například globální změny klimatu mohou výrazně oslabit ochranu, kterou skýtají obyvatelům ekonomicky vyspělých zemí výdobytky civilizace včetně moderní medicíny. Pak by se mohl i v těchto zemích uplatnit tvrdý přírodní výběr.

"Momentálně tlak přírodního výběru v průmyslově vyspělých zemích polevil," připouští genetik Peter Keightley z University of Edinburgh. "Ale tuhle evoluční 'oblevu' neudržíme natrvalo. Spotřebováváme zdroje energie, lidstvo roste, klima se mění. To všechno vyústí ve stále větší komplikace, které obnoví přírodní výběr."

A kam se bude nově nastartovaná evoluce lidstva ubírat? To si genetici netroufají odhadnout. Evoluce nemá nějaký konečný cíl. Diktují ji momentální potřeby a uplatní se v ní jen to, co stávající generaci dovolí přežít a počít potomstvo. Tyto vlivy se mohou měnit, vzájemně rušit i posilovat. Vědci netuší, čemu všemu bude lidstvo vystaveno. Nevědí proto ani to, jak živočišný druh Homo sapiens na tyto změny zareaguje.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)