Říjen 2005

Architekti chtěli zbourat i Národní muzeum

Velké projekty, které mohly výrazně změnit vzhled města, nebyly ničím neobvyklým ani v minulosti. „Většina z nich se však naštěstí nikdy neuskutečnila. Některé by vzhled Prahy určitě poškodily,“ říká historik architektury Zdeněk Lukeš. Jedním z nejznámějších megalomanských projektů byla myšlenka na prokopání Letenské pláně.

Jak vážně se o ní uvažovalo?

Na letenský průkop či Letenský tunel za Čechovým mostem byla vypsána řada architektonických soutěží. Nakonec se však tyto plány nikdy nerealizovaly, a to především z finančních důvodů. Na počátku 20. století by tato komunikace jistě Praze dopravně pomohla, poškodila by ale vzhled Letenské pláně. Není bez zajímavosti, že vítězný návrh počítal na Letné s velkou plastikou Libuše, takže nápad s obrovskou Stalinovou sochou nebyl žádnou novinkou.

A co chystaný bulvár mezi Václavským a Staroměstským náměstím?

Ten měl být právě spojením k průkopu Letné. Uvažovalo se také o jeho protažení na Vinohrady a o zbourání Národního muzea.

Troufli si architekti s podobnými návrhy třeba i na Pražský hrad?

Ano, například po smrti prezidenta Masaryka se uvažovalo o zbourání Jízdárny Pražského hradu. Na jejím místě mělo vzniknout velké náměstí se sochou našeho prvního prezidenta. V šedesátých letech zas architekt Karel Prager navrhl obrovské železobetonové přemostění Jeleního příkopu směrem na Hradčanské náměstí.

Mohly některé tyto projekty Prahu obohatit?

Myslím, že například vodní plocha, kterou chtěl Josip Plečnik umístit za Belveder do Chotkových sadů, byl nádherný nápad. Plečnik chtěl také Chotkovu ulici nahradit pěší cestou umístěnou na pilířích a dopravu z Klárova odvést tunelem na Letnou. Lidé by stoupali na Hrad a postupně by se jim otevíraly různé výhledy na Prahu.

(lih)

(MFDNES)