Říjen 2005

Úžasný objev

Silvie Blechová

Prahu nadchl nejvýznamnější archeologický nález posledních desetiletí – tři románské paláce vykopané na zdejším náměstí Republiky mění pohled na historii české metropole. Teď víme, že ve 12. století byla výstavnější a promyšleněji budovaná, než se dosud předpokládalo.

Tajemný majitel největšího z nich měl asi doma okna, dokonce možná i s vitrážemi, a to v době, kdy se zasklívaly jen kostely. Používal glazovanou keramiku, pil víno a vodu ze skleněných pohárů. Mohl si dovolit v domě tak velký sál, že jeho strop podpíraly tři sloupy. Tolik oblouků neměli v jediné místnosti svého domu ani boháči pod hradem. Od nich se odlišoval ještě něčím – jako záchod nejspíš používal speciální vyzděnou jímku čtvercového tvaru. V jeho době chodila i šlechta jednoduše na hnojiště. Žil v rezidenční čtvrti na strategickém místě podél mezinárodní obchodní stezky. Nejspíš byl cizinec a boháč, asi kupec, jměním se rovnající královskému rodu.

To, že vůbec žil a v jakém domě, jsme se dověděli až o devět století později. A paradoxně jsme se to dověděli díky stavbě obřího nákupního centra, která od začátku nedělala radost hlavně památkářům. Kritizovali ji za to, že přivede do centra nová auta a zaplní obchody unikátní plochu o velikosti Staroměstského náměstí. Když tady v dubnu 2003 archeologové (každý investor musí na vlastní náklady provést archeologický výzkum) poprvé kopli do země, čekalo je jeden a půl hektaru půdy s pohnutou historií a velkým archeologickým potenciálem. O dva roky později měli na kontě čtyři a půl tisíce banánových krabic (regulérní archeologická jednotka) úlomků, řadu nových poznatků a jeden revoluční objev. „Byl to unikátní výzkum,“ říká Petr Juřina ze společnosti Archaia, který projektu šéfuje. „Měli jsme možnost sledovat obrovskou část města a jeho stavební proměny za takřka tisíc let.“

Revolučním objevem jsou tři románské paláce. V největším z nich žil výše zmiňovaný předpokládaný kupec. „Byl to zahraniční kupecký patriciát, tedy lidé, kteří měli peněz jak šlupek,“ přibližuje dávné obyvatele vykopaných paláců Petr Juřina. „Životní úrovní se blížili spíše královskému dvoru než české šlechtě.“ V praxi to znamenalo, že pili ze skleněných pohárů, které se zde tehdy nevyráběly a dovážely se z Porýní nebo až ze Sýrie, a pokud by se potvrdila domněnka, že ploché sklo a kousky olova nalezené v jímce jsou části okna, bylo by to nejstarší známé zasklené okno v necírkevní architektuře.

Existence těchto honosných kamenných domů znamená, že Praha ve 12. století byla slovy archeologa Juřiny „úplná bomba“ – osídlení okolo Starého Města netvořily náhodné shluky domů, jak se dosud předpokládalo, stavělo se promyšleně. V překladu – dosud se myslelo, že prostor dnešního náměstí Republiky byla tehdy nevýznamná neorganizovaná periferie, a ona to byla plánovaná rezidenční čtvrť boháčů. Archeologové mají hypotézu, jak a proč si postavili své domy právě tam: koncem 11. století s nástupem prvního českého krále Vratislava se vzmáhá do té doby skomírající zahraniční obchod a do země proudí „zahraniční investice“. Do Prahy přicházejí bohatí kupci a chtějí se tu usadit. Pod hradem bylo plno. Malá Strana byla opevněná a hradní služebníci, úředníci či řemeslníci, kteří tam bydleli, mezi sebe nikoho nového nepustili. Král tedy nejspíš kupcům vyhradil místo na pravém břehu Vltavy. Usadili se podél obchodní cesty vedoucí od Staroměstského rynku směrem do východních Čech a na Moravu. „Začali si budovat rezidence, nejprve hrázděné, ale po polovině 12. století se vzmohli natolik, že začali stavět do kamene,“ říká Juřina. „Potvrdilo se tak unikátní postavení Prahy, co se týče kamenných románských domů. Máme jich tu nyní třiaosmdesát, a třeba Vídeň má jen dva. Jediné srovnatelné město je Řezno, ale zde šlo o starou římskou tradici, bylo to sídelní město východofranckých králů.“

Náš kupec nebo jeho potomci však v polovině 13. století museli své sídlo opustit a ustoupit „změně územního plánu“ – městským hradbám. Bohužel pro archeology nikde poblíž nevybuchla sopka nebo nepřišla jiná živelná pohroma: o neznámém kupci bychom se dověděli mnohem víc, kdyby si nestihl nic odnést. Takhle byl palác regulérně zbořen a opuštěn, stěhováci však za sebou naštěstí trousili střepy. Boháči odešli, parcely zůstaly buď prázdné, nebo je obsadili řemeslníci. Vně hradeb zůstávala hlavně řemesla, která obtěžovala obyvatele, třeba koželuhové. Luxusní adresa se změnila v dělnickou čtvrť.

(Respekt, www.respekt.cz)