Říjen 2005

Věk adrenalinového počasí

Josef Greš

Klima se mění, přírodní katastrofy má však na svědomí jen zčásti. Ničivé hurikány ve Spojených státech, katastrofální sucha a požáry na jihu starého kontinentu, v Asii i Austrálii, devastující povodně a vlny veder ve střední Evropě: píšeme další „obyčejný rok“ plný neobyčejných rekordů počasí. Co se to s pozemským klimatem děje? A jak můžeme jeho nebezpečným rozmarům čelit?

Teplí a jasní bývali časové

Ani ten největší kliďas dnes nemůže popřít, že počasí začíná být v posledních letech všude na světě „divné“. Prakticky ve všech koutech planety každoročně padají historické teplotní rekordy. Evropany i obyvatele severní Ameriky začínají trápit neobvykle dlouhé a tuhé zimy, po nichž zpravidla následuje nadprůměrně teplé jaro vystřídané vlnami abnormálních letních veder a suchem, jež nakonec vyústí ve smrště, deště a povodně.

Jak ale ukazuje pohled do starých letopisů, nejde o jev tak bezprecedentní, jak se na první pohled může zdát. Kosmas například ve své kronice připomíná povodeň z roku 1118, kterou charakterizuje jako „potopu“, při níž česká kotlina připomínala jedno velké jezero. Záznamy z roku 1186 zase uvádějí: „Hned zpočátku roku tak teplí a jasní byli časové, že měsíce ledna stromoví a štěpí kvésti počalo a měsíce února byla jablka tak hrubá jako prostřední vlašský ořech. Víno, také i obilí, velmi časně kvetlo.“ O necelá čtyři staletí později, roku 1520, kronikáři poznamenali, že „nebyla žádná zima, nebyl žádný sníh ani mráz. Počasí bylo celou zimu jako na svatého Václava a bylo sucho, až se na cestách prášilo.“

V jednom ohledu se však historické výkyvy počasí od těch současných přece jen podstatně liší – mírou způsobených škod. Podle údajů OSN totiž dnes v Evropě lidé obydlují nebo alespoň přímo obhospodařují devět z každých deseti čtverečních kilometrů, a jakákoli přírodní pohroma je proto vždy velmi citelně zasáhne. Tisícům nových staveb, které pokrývají dříve volnou krajinu, padá za oběť mnoho zeleně a na obnažené půdě se pak každý prudší déšť rychle změní v záplavy. V severní Americe je zase drtivá většina lidských sídel a rekreačních zařízení soustředěna do vzdálenosti sta kilometrů od pobřeží, tedy v místech, která jsou prakticky bez jakékoli naděje na ochranu vydána všanc působení hurikánů a tajfunů vznikajících nad oceány.

A je tu ještě jedna věc: ztráta historické paměti. Staré vesnice i jádra měst bývaly například povodněmi téměř netknuty. Kolem řek zůstávaly zdánlivě nelogicky volné parcely. Časem se ovšem ukázalo, že šlo o plochy, kde by jakoukoli stavbu strhla první větší povodeň. Dnes je ale vlivem hektického životního tempa kolektivní paměť krátká. V Evropě dosahuje zhruba třiceti let a v severní Americe ovlivněné častou migrací obyvatel přibližně poloviny. V Kalifornii si tak dnes lidé často stavějí domy v zemětřesných zónách, v Evropě zase zastavují říční údolí a mění koryta řek. O to větší škody pak přírodní pohromy nadělají.

Nehas, co tě pálí

Co tedy tváří v tvář nové situaci dělat? Pesimisté mají za to, že mnoho toho podniknout nelze. Citují přitom závěry těch nejrespektovanějších klimatických modelů, které předpovídají, že nečekaných výkyvů a různých extrémních projevů počasí bude přibývat. Kupříkladu tři roky stará zpráva o klimatické budoucnosti Evropy vypracovaná na univerzitě v anglickém Norwichi předpokládá, že oteplování kontinentu poroste v intervalu 0,1 až 0,4 °C za dekádu a přinese citelné změny. Oproti dnešku by pak prý mělo víc pršet v zimních měsících, o to horší však budou letní sucha. Zvlhčování během zim vytvoří předpoklady pro častější zimní a jarní povodně. Celkově tedy podle studie budou klimatické rozdíly v Evropě spíše růst, což by se pak mohlo projevit zejména ničivými suchy a lesními požáry v jižní Evropě, zejména Španělsku, Itálii a Řecku.

Detailnější pohled ovšem ukazuje, že řada katastrof vůbec nemá tak fatální příčiny a že zdaleka nejsou tak neovlivnitelné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jako dobrý příklad mohou posloužit letošní požáry v Portugalsku či ničivá sucha ve Španělsku nebo třeba americké Kalifornii.

Portugalsko letos postihla druhá nejničivější vlna lesních požárů za poslední čtvrtstoletí. Plameny tam už strávily na 180 tisíc hektarů lesa a o život připravily 15 lidí. Jen před dvěma roky přitom politici slibovali, že něco takového už nedopustí. Stalo se tak poté, co oheň zabil 18 lidí a zničil bezmála půl milionu hektarů lesa. Frekvence i rozsah požárů jsou totiž v Portugalsku hrozivější než ve srovnatelných státech jižní Evropy. Bližší zkoumání přitom ukazuje, že Portugalci nemají oproti svým sousedům jen smůlu. Zatímco Řekové nakoupili už 23 specializovaných kanadských vrtulníků, které jsou celosvětově považovány za nejúčinnější v souboji s lesními požáry, a třeba Italové vlastní těchto strojů 16, nemají portugalští hasiči stále ani jediný. V zemi se navíc stále nepovedlo zavést centrální registr pozemků, a úřady tak nemají přehled o tisících drobných vlastnících lesních parcel a tím pádem ani účinnou páku, jak je donutit k čištění lesa a hloubení protipožárních příkopů.

Navíc se ukazuje, že podobně jako třeba ve Španělsku nebo Řecku za některé požáry nemůže ani tak sucho a vedra způsobená globálním oteplováním, jako spíše investoři toužící po levných pozemcích či požárníci prahnoucí po mimořádných odměnách za přesčasy. Jakkoli to zní neuvěřitelně, španělská média připomínají případ z galicijské Celanovy, kde byl zatčen velitel hasičů a několik jeho podřízených pro podezření z úmyslného zakládání ohňů. V Řecku zase nejhorší letošní požáry vypukly „překvapivě“ zrovna na pozemcích poblíž prudce se rozvíjejícího předměstí na východním okraji Athén, kde investoři již delší dobu usilují o zisk půdy na úkor lesa. Že s největší pravděpodobností nešlo o přírodní katastrofu, dokládají kroky řecké policie, která už zatkla několik lidí důvodně podezřelých ze žhářství.

Kdo vysušil studně

Podobné je to v mnoha případech i s nedostatkem vody. Na některých místech je stále jeho příčinou spíše bezpříkladné plýtvání či nepochopitelně megalomanské projekty než extrémní výkyvy počasí. V Evropě nabízí ukázkový příklad španělská politika. „Suché“ oblasti jižního Španělska, nikterak bohaté na srážky, totiž na první pohled překvapivě vzkvétají. Na pobřeží se zelenají svěží golfová hřiště a na pustých pláních se pod plastikovým příkrovem skleníků rozpínají zeleninové plantáže. V písku bují záhony brokolice, rajčat a jižního ovoce. Zázrak rajské zahrady v poušti je ovšem zaplacen vysokou a špatně regulovanou spotřebou podzemní vody. Masivní odčerpávání jejích zásob pro zavlažování způsobuje zasolování a degradaci půdy a na jihu Španělska se tak současně rozšiřuje i poušť.

To připomíná fakt, že 75–80 % sladké vody, jež je lidem k dispozici, dnes s velmi sporným výsledkem „utopí“ zemědělci v nevyhovujících závlahových systémech. I dnes totiž lidé – stejně jako před tisíciletími – nechávají v mnoha případech téct vodu přes pole a čekají, kolik si z ní polní plodiny vezmou. Ty toho však dočerpají jen menšinu a zbytek „modrého zlata“ pak napáchá více škody než užitku. Voda, která odteče, s sebou odnáší z polí úrodnou půdu a ta, která se odpaří, po sobě zase zanechá zbytky rozpuštěných solí a mění půdu v neúrodnou hmotu.

Systémy, které by s lepším efektem spotřebovávaly v průměru o 70 % vody méně, jsou přitom už k dispozici. Jejich většímu rozšíření však zatím brání poměrně vysoká cena. Že se situace musí změnit, je však jasné při pohledu na fakt, že bezedné zavlažovací systémy dnes dokážou bez problémů zlikvidovat i celé toky mohutných řek. Důkazem může být třeba Rio Grande, jež před pěti roky vlivem odčerpání vyschlo dříve, než dospělo do Mexického zálivu. A jak připomíná kalifornský deník The Examiner, o mnoho lépe na tom není ani řeka Colorado, která je životodárným zdrojem vody pro celý americký jihozápad, především však pro farmy kvetoucí v poušti kalifornského Imperial Valley.

Experti ovšem upozorňují, že dokud bude voda pro farmáře k mání prakticky zadarmo, těžko se něco změní. Ekonomové proto navrhují, že jedním z prvních opatření v boji proti „suchu způsobenému výkyvy klimatu“ by mohlo konečně být zavedení rozumných poplatků za vodu.

(Respekt, www.respekt.cz)