Říjen 2005

Nebojme se

Pavel Jacko

Někdy si myslím, že to je tím, že rapidně stárnu, ale přesto... Že nemám mezi svými dobrými známými nikoho, kdo by si myslel, že se svět mění k lepšímu, je asi pochopitelné - má na to vliv jednak věk, jednak zkušenost a hlavně schopnost vybírat si své známé. Ovšem, když občas mluvím s lidmi mladšími, neslyším nic jiného. Žádný optimismus, naděje do budoucnosti, velké, světový systém měnící nebo alespoň mírně shovívavé plány. Slyšet to obvyklé“ „My to nezměníme!“ od lidí starších překvapující není, ale od 17 až 25letých překvapivé je a mělo by být. Oni totiž neví a povětšinou ani nějaký názor nemají, ale i když mají, mají dojem, že by jej měli držet pod pokličkou, poněvadž si myslí, že jsou to nějaké úchylky v zásadním rozporu s většinou lidstva. Naděje na změnu k lepšímu? Kdepak.

Již delší dobu jsem tušil, že nejsem sám, ale konečné potvrzení jsem dostal na výletě do Severního teritoria, kdy jsem měl příležitost mluvit s lidmi, které bych jinak nepotkal, kteří nepíší do novin, a když píší, jejich dopisy nejsou nikdy otisknuty, kteří netelefonují do rádia, a když náhodou telefonují, redaktor jim řekne, že na ně nezbyl čas.

Je absolutním faktem, že názory podstatné části veřejnosti, skoro určitě většiny, sdělovací prostředky naprosto ignorují. Pokud nějaký takový nesprávný názor se do sdělovacích prostředků dostane, je vždy ocejchován jako extrémně pravicový. Jako kdyby oni, whitlamovi *) pohrobci, byli střed. Podle médií levice neexistuje. Kdyby měli trochu studu, zamysleli by se možná nad tím, že volby, skoro všude na světě, nedopadají podle jejich předpovědí, ať již je to USA, Austrálie nebo Velká Británie. Referenda už vůbec ne. Lid zkrátka neví, co je pro něj dobré. Jedině novináři to vědí.

Nezávisle přemýšlející lidé trpí pod bičem politické správnosti, původně vymyšlené levicovými držiteli sinekur na univerzitách východního pobřeží USA jako systém kontroly veřejného myšlení omezením slovníku a tabuizací některých myšlenek nebo i témat. S nadšením se toho chytli manipulátoři téměř všech politických odstínů. Nyní všude na světě samozvaní rozhodčí určují, s podporou zákonů, jak a o čem můžeme my, nevzdělané masy mluvit.

Když umřel Jan Pavel II., „znalci“ vychrlili své moudrosti a nebylo lehké v tom najít něco, co nebylo již napsáno dříve a co by dávalo nějaký smysl, což ostatně není příliš překvapující. Nicméně, připomnělo mně to něco, co jsem již kdysi někde četl - radu polského papeže polskému Wałęsovi za doby polského komunismu - act as if you were free - jednej, jako kdybys byl svobodný. Trvalo jim to dlouho, než to pochopili, ale nakonec se systém zhroutil. Někdo by asi řekl, že to byli východní Němci, kteří se tím řídili, utíkajíce přes Maďarsko do SRN.

Podle mého názoru tato moudrá a již osvědčená rada by se měla aplikovat na poměry zdejší a nynější, přesněji na tzv. politickou správnost. Většina lidí si z toho, tj. politické správnosti dělá legraci, ale v praxi ten nesmysl mlčky snáší a často i uplatňuje. Od průvodce turistů v uranovém dole v Jabiluce, který má strach použít slovo „sheila“ **) až po soudce, který se málem počurá strachem, než řekne, že domorodec byl opilý. Je to smutné. Jestli by to takhle šlo dál, nebude dlouho, kdy bude politicky správné říkat domorodcům African Australians. Nesmějte se! Nedostatek logiky nikdy naše manipulátory neovlivnil a i přes jejích vyhlašovaný antiamerikanismus, přijmou jakoukoliv kalifornskou kravinu levicového odstínu, neb, upřímně řečeno, samo o sobě je nikdy nic originálního nenapadlo.

Je důležité si uvědomit, že nás je víc než jich a že obrázek, předkládaný sdělovacími prostředky je falešný a téměř určitě úmyslně falešný. Nejsme, absolutně nejsme menšina. Vytvářejí mýtus nevyhnutelnosti jejich „pokroku“ a zobrazují jako reakcionáře, rasisty, antisemity a náboženské fanatiky kohokoliv, kdo si jen opováží trošku pochybovat o jejich „nevyhnutelné historické pravdě“. Předstírají, že jsou většina, podle osvědčeného příkladu „bolševiků“. Podle nich jsme reakcionáři, pravičáci, zpátečníci, rednecks ***)- překrucování významů slov a nactiutrhačné nálepkování byla vždy jejich výsada. Je třeba změna mentality, nepřijímání jejich verze „pokroku“.

Jakýpak pokrok - proti výmarské republice byl nacismus pokrok, nebo se to alespoň tak zdálo. Politická správnost je úzký klín totality a je proto důležité ji odporovat, a to vždy a všude. My, kteří jsme v podobném nesmyslu povětšinou nějaký čas žili, máme jednak morální odpovědnost, jednak zkušenosti. S odvahou je to trošku horší.

Nedávno jsem byl požádán jednou známou, abych jí pomohl se žádostí o práci. Ve státním úřadě. Práci, kterou již nějaký čas dělá, jak je nyní v Austrálii zvykem. Neodmítl jsem, i když bych už měl vědět své. Podmínky a celé to papírování kolem toho je prostě kravina na kvadrát, která z 99% nemá nic společného se schopností vykonávat žádanou práci, ale pouze ze schopností reagovat na výmysly lidí, kteří by tu práci nikdy nebyli schopni vykonávat, poněvadž jejich IQ by na to prostě nestačilo.

Byl to problém. Má známá odmítla mou radu napsat přesně, co si o tom myslí. A tak, po několika skleničkách vína, které otupily mé zábrany, politicky správná žádost, plná bezpečnosti práce (v kanceláři), spolupráce, mezilidských vztahů, životního prostředí a podobných vznešených myšlenek byla vytvořena. Další vítězství pro politickou správnost. Bohužel.

Přesto, možná s výjimkou osobní ekonomické situace, není třeba se bát konfrontace s blbci. Když nic, přidá to trošku koření do života a z každé konfrontace vyjdeme vítězně s nepochybnou morální převahou. Ostatně, v našem věku (35+) si to můžeme dovolit. Věřím, že většina ví, jak se to má dělat, ale pro jistotu, moje obvyklá reakce, když se setkám s nějakou tou politicky správnou pitominkou je: „vy stále věříte v ten nesmysl?“ A později, když je třeba, s pokrčením ramen: „už ani v Kalifornii v tohle nevěří!“ To obvykle znejistí i nejzbabělejšího konformistu. Když jde o něco vážnějšího, něco, co má něco společného s levicovými, socialistickými bludy, jsem trošku ostřejší a připomenu jim, že ta jejich socialistická myšlenka již zabila více než 100 miliónů lidí.

Přiznávám, že v mnoha případech to nefunguje. Zatímco břídilové nacisti zabili nějakých 30 miliónů lidí a velice málo se nyní ke svým teoriím hlásí, socialisté jsou stále na svoji vražednou filozofii pyšní. Nevím, proč se za to nestydí, ale napadlo mě, podle mé samorostlé psychologie, že to je proto, že si myslí, že jsou na straně síly a jsou tím zrovna tak potěšeni jako ty milióny Němců, jásajících, když jejich Wehrmacht vítězně pochodovala. Pochopitelně, socialisté nyní jsou příliš opatrní na to, aby to otevřeně přiznali. Pol Pot jim jejich ideál trochu porušil.

Nicméně, nemělo by se jim ustupovat. Oni také s námi žádné slitování nemají, a kdyby se skutečně dostali k moci, poslali by nás do koncentráků bez mrknutí oka, zrovna tak jako jejich ideologičtí bratři před časem. Nebojme se toho, že poškodíme jejich „pocity“. To je jen další s těch nesmyslů, které vždy musí aplikovat jen jedním, jejich, směrem.

O zelených, také politicky správných, by se dalo psát hodně, ale jejich blbost si asi zaslouží zvláštní článek. Takže, jiná vševědoucí menšina. Nemám nic proti vegetariánům, ovšem jen potud, pokud mě nechají na pokoji. Myslím, že čím víc vegetariánů, tím víc masa zbyde pro normální lidi a jestli někdo má filozofický problém se zabíjením, nu, také to chápu. Problém nastane, když vegetarián vysloví nebo jen naznačí názor, že on, spíše ona, je lepší než já, protože nejí maso. Kdysi jsem to ignoroval, pokrčil rameny a myslel si své. Už delší dobu ne. Nechám se vyprovokovat - psychiatři by mě popsali jako „passive-agressive“. Řeknu jim, že kdybychom měli jíst jen zeleninu, měli bychom tři žaludky a ne jeden a oči po stranách a ne vpředu. Protože naše žaludky nezpracují vegatativní hmotu účinně, musíme ji jíst více pro získání stejné energie. Tudíž větší plocha amazonského pralesa se musí zničit pro vegetariány, než pro nás masožravce/všežravce, kteří používáme vhodný mezičlánek, jako krávy, ovce, antilopy, prasata nebo králíky. Navíc jim připomenu, že známí lidumilci a ochránci přírody byli Hitler, Himmler a podobná pakáž. Závěrem jim řeknu, že jejich pocit nadřazenosti je založen pouze na nedostatku informací nebo úzce vybraných poloinformacích a navíc špatně pochopených.

Nekrčme jen rameny, když slyšíme nějakou tu idiotsky politicky správnou teorii. Rozdílné názory nemají stejnou hodnotu. Nenechme je určovat agendu diskuse. Nemusíme být „slušní“ nebo, podle nich, „rozumní“. Ostatně, pokud se dá věřit feministicky přibarveným informacím, zaklínadlo znásilňovačů je - buď rozumná.

Jednat, jako kdybychom byli svobodní. Nebojme se jich - aby nám to naši vnuci neměli za zlé.

*G.Whitlam, právník, vůdce Australian Labor Party, ministerský předseda Australie 1972 - 1975, který, jako první čin po svém zvolení, okamžitě stáhl australské vojáky z Vietnamu a uznal anexi pobaltských republik Sovětským svazem. Levičáci na něj dodnes vzpomínají se slzami v očích.

**sheila - australský hovorový, neurážlivý výraz pro mladší osobu ženského pohlaví, nyní používán spíš jen starší generací. Z neznámého důvodu vzbudil nevůli feministek.

***redneck - původně pohrdavá přezdívka britských vojáků za búrské války (slunce jim spálilo krky), nyní, podle „vzdělané“ levice, označení primitivních nevzdělanců nežijících v New Yorku, Washingtonu nebo v Kalifornii. Převzato jako urážka takzvanými intelektuály ve všech anglicky mluvících zemích.