Říjen 2005

Bojujte proti zlodějům

Ondřej Kinkor

V minulém roce bylo v České republice každý den ukradeno třiašedesát automobilů. Letošní statistika nevypadá o nic moc lépe. Co udělat pro to, ABY NEZMIZEL PRÁVĚ VÁŠ VŮZ? Máte vůz značky Škoda či Volkswagen, bydlíte v Praze nebo v severních Čechách a parkujete na ulici? Pokud jste třikrát odpověděli ano, smiřte se s velkou pravděpodobností, že se se svým plechovým miláčkem jednoho dne neshledáte. V těchto dvou krajích se automobily totiž kradou nejčastěji.

Jaký automobil se nejhůře krade? Najít odpověď na tuto otázku se snaží britská organizace Thatcham, která na základě výsledků svých zkoušek pravidelně zveřejňuje žebříček aut, jež nejlépe odolají vykradení i ukradení.

Výsledky za tento rok nejvíc potěší majitele vozů francouzských značek. V pěti kategoriích totiž zvítězily automobily značek Citroën a Peugeot. Při hodnocení všech modelů jednotlivých značek si vavříny odneslo švédské Volvo. Špatně si nevedl ani zástupce České republiky. Škoda Fabia ve výbavě Elegance totiž mezi městskými auty skončila na druhé příčce. Smutnou pravdou zůstává skutečnost, že zkušení zloději se nad těmito výsledky nejspíše jen pousmějí. O tom svědčí i fakt, že například fabia patří mezi nejkradenější automobily.

O asijské vozy není zájem

„Existují značky, které mají zabezpečení lepší a horší. V tom ale není hlavní podstata věci,“ říká policejní odborník na krádeže motorových vozidel Jan Biskup. „Profesionální zloděj auto nekrade proto, že se do něj snadno dostane. On ukradne takové auto, u nějž lehce změní identitu, prodá ho celé, nebo ho rozprodá na náhradní díly. Odjet totiž dokáže se vším. A když neodjede, jednoduše ho odtáhne. A pokud i to by bylo složité, dostane se k originálním klíčům majitele.“ Již několik let platí, že nejčastěji mizí auta značek Škoda a Volkswagen. Na dalších příčkách se tradičně umisťuje Ford, Opel a Renault. „Jde o značky, kterých na našich silnicích jezdí nejvíce,“ říká tiskový mluvčí České pojišťovny Václav Bálek. Kdyby se počet krádeží posuzoval podle počtu registrovaných aut dané značky, na předních místech žebříčku by figurovaly vozy Audi, BMW a Mercedes. O něco klidnější mohou být majitelé aut pocházejících z Asie. Těch na českých silnicích není tolik, a proto je složitější je znovu legálně uvést do provozu, případně rozprodat na náhradní díly.

Překonat lze vše

Zloději dokáží ukrást každý vůz. Jde jen o to, jak jim práci co nejvíce znepříjemnit, a tím je od krádeže odradit. „Pokud chce zloděj odcizit Opel Vectru a je mu jedno, jakou má barvu, motor a výbavu, logicky se bude zabývat autem, které má zabezpečovacích prvků méně,“ vysvětluje Petr Lisý, majitel brněnské firmy zabývající se prodejem zabezpečovacích zařízení. Podle kriminalisty Jana Biskupa je ideální kombinace mechanické a elektronické ochrany. A to v co největším počtu. „Většina řidičů ale před každým nastartováním auta asi nechce čtvrt hodiny odblokovávat a odstraňovat všechna možná zařízení,“ připouští Jan Biskup.

Co se děje s více než dvaceti tisíci vozy, které jsou v České republice každoročně ukradeny? Odpověď je poměrně snadná. Přibližně třetina z nich se vrátí ke svému majiteli. Zbytek končí rozebrán na náhradní díly, za hranicemi republiky a nemalá část opět vyjíždí na silnice, tentokrát však s jinou identitou a s novým majitelem za volantem.

„Pokud si vaše auto vyhlédne skupina profesionálů, je možné, že ještě než odcizení nahlásíte, je už rozřezáno na náhradní díly. Rozebrání například Škody Octavia se dá zvládnout i za čtyřicet minut,“ říká Vladimír Fischer z policejního prezidia. Náhradní díly se pak rozprodávají na vrakovištích po celé republice.

Velká část ukradených vozů spadá i do kategorie pojistných podvodů. Odhaduje se, že pojistné podvody z celkového počtu nahlášených krádeží ukrajují 30procentní podíl. „Auta z leasingových podvodů a nové luxusní vozy v naprosté většině směřují mimo republiku. Ale už neplatí, že se vyvážejí pouze na východ,“ vysvětluje Fischer.

Poptávka po kradených automobilech je i v zemích bývalé Jugoslávie, v Albánii nebo Turecku. Výjimkou není ani vývoz do zemí severní Afriky. Zatímco na východě většinou mizí drahá a luxusní auta, na jihu je vzhledem k nižší kupní síle obyvatel zájem například i o fabie. „Dostat vůz do těchto zemí dnes není příliš složité. Po našem vstupu do Evropské unie prakticky zmizela kontrola na hranicích, takže automobil se dopraví do Itálie nebo Francie a odtud pak lodí k zákazníkům. Vše pod taktovkou mezinárodně organizovaných skupin,“ popisuje cestu kradeného vozu Vladimír Fischer.

Poslední možností zlodějů, jak naložit s kradeným vozem, je jeho legalizace v rámci republiky za pomoci kradených nebo falešných technických průkazů.

(MFDNES)