Říjen 2005

Hlavně uniknout teroru

Emanuel Mandler

Teroristům se podařilo dosáhnout významného cíle: evropské státy vědí, že pomoc Američanům na Blízkém a Středním východě se trestá teroristickými útoky proti civilnímu obyvatelstvu. Poznali to Španělé v Madridu, poznali to Angličané, když si teroristé vybrali za cíl Londýn. Státy, které se drží stranou, jsou zatím teroristických útoků ušetřeny. Valná část Evropy je tedy přesvědčena, že i do budoucna se dá předpokládat jakýsi druh mírové koexistence s teroristy.

Ve skutečnosti to není tak, že teroristé postihují státy, které mají vojáky v Iráku. Nejtragičtější útok teroristů (v září 2001 na New York) se odehrál v době, kdy ještě nikdo netušil, že válka v Iráku bude. Ozbrojené křídlo islámského extremismu zahájilo válku nejen "proti nevěřícím, křižákům a sionistům", ale s celým euroamerickým světem, nikoli jen s USA. Tragédie spočívá v tom, že Evropa jako celek si to dodnes neuvědomila. Přitom existuje analogie s třicátými léty minulého století a s politikou appeasementu.

Evropské státy se domnívaly, že uspokojí diktátora, když vyjdou vstříc Hitlerovým požadavkům, jež se netýkají právě jich. Tato pštrosí politika vedla ke světové válce. Tehdejší situace se však od dnešní liší. Hitler se až do března 1939 přetvařoval a předstíral, že mu jde jen o sjednocení Německa a že nemá agresivní úmysly. Oproti tomu se dnešní teroristé vůbec nesnaží něco předstírat. Proklamují, že jim jde o likvidaci všech nevěřících.

Jelikož evropské státy jsou konglomerátem těchto "nevěřících", mají před sebou zřejmý úkol: spojit se proti neviditelnému teroristickému nepříteli a znemožnit mu, pokud to jen půjde, jeho útoky. Zatím to Evropa nechápala a k ničemu podobnému se neodhodlala. Značnou úlohu v této nevědomosti mají tlaky ideologické povahy. Jedním z příznaků doby jsou demonstrace proti přítomnosti Západu v Iráku, proti tomu, jak bohaté státy dostatečně neživí chudé země, proti globalizaci atd. Nepřipomínají snad tyto demonstrace nápadně někdejší demonstrace proti americkým raketám, které chránily Evropu? I když věcně jde zdánlivě o něco jiného, mají stejného praotce, jako měly demonstrace za studené války: Karla Marxe. A v duchu jeho učení demonstranti chápou, že vše špatné (i terorismus) je způsobeno třídním rozdělením světa. Je třeba zrušit toto třídní rozdělení: ať bohaté země (pokud nebudou zničeny) produkují bohatství pro dnešní chudé státy. Pak také, ale teprve potom zmizí terorismus, protože jeho kořeny jsou právě v onom třídním rozdělení světa a v chudobě, kterou plodí.

Bez ohledu na tyto bludné úvahy bohatí musí pomoci. Nemohou se nezúčastněně dívat na bídu celých regionů - a to, že jejich pomoc je nutná, naštěstí vědí. Tím však terorismus nezeslábne. Levicově humanisticko anarchistické masy jej budou i pak nepřímo podporovat. Vždycky se jim pomoc bohatých bude zdát nepříčetně malá. Neodstraní totiž nespravedlnost světa a etiopský rolník stále bude mít menší příjem než servisní technik ve Spojených státech.

Evropské státy jsou pod extrémně levicovým tlakem. Koneckonců jej přijímají; to také přispívá k tomu, že nechápou společné ohrožení. A tak zachvacuje krize i jejich snahy o sjednocování Evropy - domnívají se, že se musí bránit samy, pokud možno tím, že nebudou teroristům dělat zbytečné potíže. A co tomu říkají teroristé? Těm se to neobyčejně hodí: proti dezintegrované Evropě se jim snadněji útočí než proti Evropě spjaté společnou vůlí.

Islámští extremisté zahájili válku nejen "proti nevěřícím, křižákům a sionistům", ale s celým euroamerickým světem. Tragédie spočívá v tom, že Evropa jako celek si to dodnes neuvědomila.