Říjen 2005

Humbuk kolem prince z Kataru

Emanuel Mandler

Šestnáctého září 2004 česká policie zatkla katarského prince Hamada Abdalla Al Sáního, protože prý ve svém pražském bytě sexuálně zneužíval mladé dívky. Od té doby se kauza tohoto člena katarské královské rodiny vyvíjela víceméně barvitě. Soud vzal prince do vazby a státní zástupce ho obžaloval. 4. dubna letošního roku rozhodl ministr spravedlnosti vyhovět státní nótě Kataru, aby byl Sání vydán do Kataru. Tím začal ostrý spor ministra spravedlnosti s nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou.

Na počátku hladký průběh

Obvodní soud pro Prahu 2 i pražský městský soud posoudily postup ministerstva spravedlnosti jako nezákonný. 30. května 2005 byl Sání odsouzen za sexuální kontakty s mladými dívkami ke dvěma a půl roku vězení. 19. července 2005 Městský soud v Praze zamítl princovu žádost o propuštění z vazby. Vše šlo, jak vidno, hladce.

Avšak 22. srpna 2005 vyhověl Nejvyšší soud návrhu ministra spravedlnosti Pavla Němce a umožnil vydání Sáního k trestnímu řízení domů do Kataru.

Již z nejstručnějšího vylíčení je zřejmé, že o justiční případ jde jen zčásti. Katar nepochybně vymáhal vydání prince a posléze dosáhl svého. Nejvyšší státní zástupce Kataru několikrát přiletěl do České republiky. Jistě by se tak nenamáhal, kdyby místo prince Sáního byl obžalován prostý katarský občan. Komentátoři však nejsou zcela spokojeni. Zvláště s názorem jednoho ze soudců Nejvyššího soudu, který se k princově kauze vyjádřil ještě před zahájením soudního líčení. A vyjádřil se v tom smyslu, že ministrovo zaujetí pro princovo osvobození mohlo být vedeno i jinými než všeobecně uznávanými hledisky (nejspíš tedy osobním prospěchem ministra spravedlnosti).

To ovšem nelze nijak dokázat (ministr Němec zdůrazňoval, že tato „diplomatická služba“ může v budoucnu pomoci českým občanům, kteří „v arabských zemích spáchají nějaký delikt“), a tak tu stojí proti sobě právní názory soudů nižší instance na jedné straně a na druhé straně právní názor ministerstva spravedlnosti a Nejvyššího soudu. Může se v tom laik vyznat?

Není to tak těžké, připomeneme-li si případ osobnosti významnější, případ, který má s kauzou prince Sáního po formální stránce cosi společného. Dřívější chilský diktátor, generál Augusto Pinochet, odjel na léčení do Anglie v domnění, že je chráněn imunitou. Jenže ve Velké Británii byl bez ohledu na chilskou imunitu zadržen a měl být souzen. Po velkých tahanicích ho pustili do Chile, kde se opíral o tamější imunitu. Ale - opět po značných tahanicích a konfliktech různých právních názorů - měl být v Chile souzen a pak se o to opět soudy přely. Nakonec už by nikoho nenapadlo, že jde o prosazení jistého právního názoru.

Politický záměr

A tak nezbývá než vzít na vědomí neutěšenou okolnost, že případy vysoce postavených osob se často liší od soudních případů prostých občanů mimo jiné tím, že právo v nich hraje víceméně vedlejší úlohu. Tyto případy jsou podřízeny politickým a mocenským záměrům toho kterého státu, popřípadě těch či oněch rozhodujících činitelů (viz případ Chodorkovskij). Z toho hlediska se tedy nemusíme nad vydáním prince Sáního příliš rozhořčovat. Nejen není výjimečný; navíc pomyšlení, že si ten člověk pobude v Česku delší dobu, nebylo reálné.

Hamad Abdall Al Sání je zajisté velký hříšník před Alláhem a není divu, že část veřejnosti je nespokojena s jeho vydáním do Kataru. Na rozdíl od nevůle veřejnosti je poněkud problematické rozhořčení českých soudů. Naše soudnictví je v nedobrém postkomunistickém stavu a dokáže nešťastné, těžko uvěřitelné věci; docela nedávno například český soud propustil z vazby nebezpečný gang jen kvůli formálnímu přestupku, který se mohl napravit, zatímco obvinění byli ve vazbě. Podle novinových článků působí v českých soudech množství spolupracovníků StB. A co ti soudci, kteří rozhodovali před listopadem 1989 podle direktiv KSČ (Horvátová a další) a dnes působí v české justici s obdivuhodnou samozřejmostí?

Případ katarského prince, kterého by naše republika nepochybně dříve či později beztak propustila do Kataru, je ve srovnání s tím značně skromnější. Takže ze všeho nejlepší je pustit celý případ Sáního z hlavy, zamávat odcházející Jeho katarské Výsosti a se zalíbením pozorovat, že rychle mizí ve své vlasti…