Říjen 2005

Myši nosí "pás cudnosti"

Samci při páření důmyslně bojují proti konkurentům. Zdatný, dostatečně sexy a zároveň ochotný investovat do péče o potomky co možná nejvíce času a energie. Tak vypadá ideální pohlavní partner z pohledu samice. Jeho nalezení je však velmi nepravděpodobné. Samice tak musí volit kompromis - sleví ze svých nároků nebo najde nějakou vhodnou protistrategii. Proto často oddělí roli pěstouna a biologického otce. Tohoto šalamounského řešení může dosáhnout jednoduchým způsobem, kterému u zvířat říkáme mimopárové rozmnožování, zatímco u lidí v této souvislosti používáme poněkud běžnější termín - partnerská nevěra.

Pro samici je optimální, když se o potomstvo stará vítěz hry "na trumberu", tedy samec ochotný investovat do rodičovské péče co nejvíc, zatímco biologickým otcem co největšího počtu potomků bude samec s nejlepší kombinací životaschopnosti, plodnosti a sex-appealu. Přímá pozorování v přírodě v kombinaci s moderními molekulárně biologickými metodami určování otcovství ukázala, že u velkého počtu druhů savců a ptáků dosahuje samice tohoto výsledku překvapivě často.

Ostražitý hlídač

Stav ideální z pohledu samice je nevýhodný z hlediska samce pečujícího o cizí potomstvo. Proto můžeme očekávat vznik příslušných samčích protistrategií. Samec se většinou snaží zabránit partnerské nevěře. Svou partnerku v kritickém období hlídá a odhání z teritoria možné konkurenty.

U mnohých druhů odkládá první kopulaci až na dobu, kdy je zřejmé, že samice nebyla už dříve oplozena jiným samcem. Jindy zase po páření mechanicky znepřístupní pohlavní orgány samice. Takovéto "pásy cudnosti" vytvářejí například některé druhy pavouků. Po kopulaci odlomí a v pohlavním ústrojí samice zanechají část svého rozmnožovacího orgánu.

Také u mnohých druhů savců, včetně některých primátů, dochází v samičím pohlavím ústrojí ke shlukování spermatu a k vytváření takzvaných kopulačních zátek. Velmi častou protistrategií, kterou samec alespoň dodatečně minimalizuje ztráty vyplývající z partnerské nevěry, je omezování péče o potomky, u nichž existuje větší riziko, že pocházejí od cizích otců. U špačků a pěnic je množství otcovské péče přímo úměrné době, po kterou měl samec v kritickém období svou partnerku "na očích".

Nevěra a soupeření spermií

Samec se rovněž může snažit zvýšit pravděpodobnost svého biologického otcovství tím, že se samicí kopuluje opakovaně. Množství spermií v ejakulátu přitom mnohdy výrazně převyšuje teoretickou biologickou potřebu. Jestliže se samice dopustí pouze ojedinělé partnerské nevěry, je velmi pravděpodobné, že méně početné spermie cizího samce prohrají v konkurenci s početnějšími spermiemi partnera.

Velikost varlat, a tedy i množství produkovaných spermií mnohdy pozitivně koreluje s pravděpodobností opakovaného páření téže samice s různými samci. I studie prováděná na lidech ukázala, že množství ejakulátu při pohlavním styku se zvyšuje s délkou doby, po kterou partneři nebyli v uplynulém období pohromadě (a tedy s pravděpodobností partnerské nevěry a možného soupeření spermií).

Nevěra je pro samici nesmírně výhodná hned ze dvou důvodů. Jednak může vést k optimálnímu výsledku (o potomstvo geneticky ideálního samce se stará samec ochotný věnovat do péče maximální množství energie), jednak nutí samce investovat v počáteční fázi rozmnožování značné úsilí na zajištění jeho biologického otcovství (produkce velkého množství spermií, střežení samice apod.). Proto snižuje výhodnost samčí strategie "nebude ta, bude jiná".

(ved)

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)