Říjen 2005

Nahradí slimáci ovce?

Zahrádkáři s tím určitě souhlasit nebudou, ale biologové jsou si jisti. Přítomnost žravého slimáka svědčí lukám.

Plzák španělský žil původně jen na Iberském poloostrově. Pak se mu podařilo zdolat Pyreneje a jeho invazi po evropském kontinentu už nic nebránilo. Rezavě zbarvený slimák dorůstající délky až 10 centimetrů odolává na rozdíl od "domácího" plzáka lesního místním parazitům z řad much a háďátek. Za příhodných podmínek se přemnoží a pak se valí poli a zahradami jako slizká rezavá vlna. Zahrádkáře přivádí na pokraj zoufalství, chodce a cyklisty ohrožuje po ránu kluzkou noční invazí na chodnících a silnicích, u citlivějších obyvatel paneláků vyvolává pocit hnusu tím, že se promenuje po okenních tabulích dokonce až ve druhém patře. Všem postiženým mohou znít neuvěřitelně závěry švýcarských biologů, podle kterých plzák španělský prospívá lučním porostům.

Šance pro rostlinné outsidery

Krajina, kde zemědělci pravidelně kosí louky a jejich zvířata spásají pastevní porosty, vypadá úplně jinak než místa, odkud sekáči spolu s kozami, ovcemi a kravami nenávratně zmizeli. To si velmi dobře uvědomoval už na počátku 20. století významný britský botanik Sir Artur Tansley. Toho přednostně zajímalo, jak se mění flóra jižní Anglie spásaná početnými stády ovcí a bezpočetnými koloniemi divokých králíků. Zjistil, že býložravci zdaleka nespasou všechno a jsou pěkně vybíraví. Některých rostlin si ani nevšimnou, jiným neodkáží odolat. Často tak "přistřihnou křídla" agresivním, rychle rostoucím rostlinám a nabídnou šanci méně průbojným druhům. Spásaný porost proto hostí druhově pestřejší květenu.

Plzák španělský hoduje především na mladých, křehkých rostlinách, a je proto schopen zasáhnout do druhového složení luk a dalších porostů s poměrně velkou razancí. Skutečnou sílu slimáků ale odhalily teprve výsledky experimentů švýcarských vědců. Ti vyseli semena jetele plazivého a jílku vytrvalého na pozemky s bohatou přirozenou zásobou semen plevelů v půdě. Na některé pozemky vysadili plzáky španělské, jiné před rezavými slimáky pečlivě chránili.

První dva roky páchali plzáci na porostech jen neplechu, protože se živili nově vzcházejícími rostlinami a neponechali jim mnoho prostoru k rozvoji. Pozemky bez plzáků hostily díky tomu o poznání bohatší flóru. Třetím rokem se karta zcela obrátila. V "péči"" plzáků se dařilo bezmála o čtvrtinu většímu počtu rostlinných druhů než na pozemcích chráněných před plži. Ukázalo se, že tu plzáci "spasou" až čtvrtku veškeré zelené hmoty a vyrovnají se v tomto směru dokonce i ovcím. Přednostně požírají rychle rostoucí dominantní rostlinné druhy, a dávají tak šanci na vzklíčení a růst méně průbojným rostlinám.

"Slimáci se asi nikdy nevyrovnají ovcím schopností navodit v nás pocit pastorální idyly a jen těžko se jimi budou inspirovat básníci," říká britský ekolog Peter Moore z londýnské Kings College. "Mohou však naplnit sen ochránců přírody - budou v tichosti požírat trávu pod našima nohama, a plně tak nahradí kosení luk."

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)