Říjen 2005

V zámku žít nechci, říká Salmová

Luděk Navara

Dědička někdejšího panství Salm-Reifferscheidtů může začít plánovat, co udělá se zámkem v Rájci-Jestřebí, lesy a dalšími nemovitostmi. „V zámku ale bydlet nechci,“ říká Marie Salmová.

Co tedy se zámkem bude?

Musí se opravit, otec ho opravoval někdy v letech 1938 - 39. Byly tam shnilé trámy, ale kvůli zákazu německé správy opravil jen půlku. Už jsem na to upozorňovala, jsou tam praskliny. Ale zámek určitě zůstane přístupný veřejnosti, to chceme zachovat.

Vy se tam nenastěhujete?

Ne, já jsem tam už bydlela a stěhovat se tam nebudu. Vím, jaká je tam zima. Bylo to stavěné jako letní zámek.

Co říkáte nálezu soudu?

Mám ukrutnou radost. Otec se nikdy nepovažoval za Němce, neměl je příliš rád, vždycky se zasazoval o své zaměstnance, v tom duchu byl vychován. A to se přeneslo i na nás.

Co říkáte postupu ministerstva vnitra, které původně rozhodlo o tom, že váš otec nemá občanství?

Považovala jsem to za politicky motivované, protože právníci se na to dívali jinak, objektivně. Ale zřejmě ti, kteří rozhodovali, nebyli nezávislí, možná tam chodili lidé, kteří někomu navykládali polopravdy.

Dostanete i vzácné lesy uprostřed chráněné krajinné oblasti nad Punkevními jeskyněmi. Co s nimi bude?

Na Šumavě se ukazuje, že hospodaření v takových lesích není úplně to nejlepší. Ale tímto problémem jsem se nezabývala, považuji ho však za lokální.

Kolik je vás dědiců?

Po otci jsme čtyři děti, jedna sestra umřela, o dědictví se zajímáme všichni.

Co se děje s majetkem, který už máte?

Jsou to lesy, asi 600 hektarů, hospodaříme na nich.

(MFDNES)