Říjen 2005

Isfahán bez pečetí

Radek Palata

Nezdá se, že by Írán do 3. září sám zastavil obohacování uranu, jak ho k tomu vyzvala Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) ve Vídni. Spor o íránský jaderný program, který prý dokládá, že pod rouškou civilního využití skrývá i výrobu zbraní, tak přerůstá v mezinárodní krizi velkého formátu.

Pokud se Írán svých jaderných aktivit nevzdá, půjde problém do Rady bezpečnosti OSN. Ta však na věc nemá zdaleka jednotný názor, především zásluhou hospodářských zájmů Ruska (staví jadernou elektrárnu v Búšehru) a Číny (její ekonomika je hladová po energiích a Írán je jedním z jejích hlavních dodavatelů ropy a plynu). Není tedy pravděpodobné, že by Rada bezpečnosti uložila Teheránu tvrdý trest, například v podobě hospodářských sankcí. Vždyť ty by poškodily i globální ekonomiku zejména formou zvýšení již tak vysokých cen ropy! Svět se tak pomalu připravuje na rozšíření klubu jaderných mocností o Írán, ale stále je ještě mnoho možností, jak Íránu v jeho jaderných ambicích bránit.

S korejskou hrozbou

Za nynějších poměrů na mezinárodní scéně se považuje za nejschůdnější oprášit postupy známé z dob studené války, tedy politiku zadržování, odstrašování, izolace. Ale jak se před týdnem vyjádřil americký prezident George Bush, v repertoáru prostředků zůstává i řešení silou.

Jistou šanci na smír skýtá diplomatická iniciativa skupiny EU-3, tedy Francie, Německa a Velké Británie, která se snaží Írán přesvědčit, aby se vzdal plánů na duální využití nejcitlivějších technologií, tedy například obohacování uranu, výměnou za záruku dodávek jaderného paliva pro jaderné elektrárny, ať už z Ruska nebo západních zemí.

Evropská trojka s Íránem intenzivně vyjednává už od loňského listopadu. Teherán se pod hrozbou sankcí ze strany OSN zavázal, že práce ve svém jaderném průmyslu přeruší. Tento závazek ovšem od počátku označoval za dočasný, omezený na dobu, během níž se pokusí dosáhnout konečného řešení ve spolupráci s evropskou trojkou. Jenže ta byla vždy bezvýsledná. Nepomohl ani slib USA, že podpoří evropská vyjednávání a nepokusí se jednostranně íránský jaderný program zastavit silou nebo uvalením sankcí.

Po posledním nevydařeném kole rozhovorů v Ženevě, jimž v květnu předcházela dokonce íránská pohrůžka, že odstoupí po vzoru Severní Koreje od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, začala krize ve vztazích s Íránem gradovat. Teherán před dvěma týdny uskutečnil hrozbu, že obnoví práce ve svých jaderných zařízeních, pokud EU-3 nezaujme vstřícnější stanoviska. Jde především o to, že Evropané i Američané požadují, aby se Írán zcela vzdal technologie na obohacování uranu, nezbytné k výrobě jaderného paliva, ale i atomových zbraní. Írán tvrdí, že palivo potřebuje pro reaktory svých jaderných elektráren, z nichž jednu ve spolupráci s Ruskem už brzy uvede do provozu v Búšehru, a plánuje výstavbu dalších. Fakt, že přes únorovou dohodu s Ruskem o dodávkách reaktorového paliva Írán na vlastnictví technologie pro jeho výrobu trvá, potvrzuje obavy ze snah o rozvoj nejen civilního, ale i vojenského programu.

Írán tvrdí, že svůj civilní jaderný program hodlá rozvíjet naprosto v souladu se Smlouvou o nešíření jaderných zbraní. Ta ukládá signatářům zřídit mezinárodní kontrolu nad jaderným průmyslem a Teherán také práce ve svých jaderných zařízeních obnovil za plné spolupráce s inspektory MAAE. V budoucnu, až tajný vojenský jaderný program pokročí, se ale může Írán zachovat jako Severní Korea, která už od smlouvy odstoupila, aby posléze veřejně přiznala, že vyrobila ještě více atomových bomb, než se kdo dříve domníval. Zřejmě tyto obavy vedly k srpnové rezoluci MAAE.

Od sankcí po zásah

EU a USA se již shodly, že v takovém případě podniknou všechny kroky nutné k zastavení výroby atomových bomb Made in Iran. První na řadu by tedy přišlo projednávání sankcí vůči Íránu na půdě OSN. Stále ale není vyloučena ani možnost vojenského zásahu proti íránským jaderným zařízením. Washington už na jaře potvrdil izraelskou objednávku na speciální pumy určené k ničení podzemních zařízení, tedy přesně takových, v jakých Írán svůj jaderný průmysl ukrývá.

Nebylo by divu, kdyby proti Íránu vojensky vystoupil skutečně Izrael. Vždyť Írán stále odmítá uznat jeho existenci, podporuje protiizraelské teroristické organizace a jeho jaderná zbraň by určitě na židovský stát namířena byla. Přípravu půdy v Izraeli pro možný zásah naznačuje vystoupení velitele izraelské vojenské rozvědky Aharona Ze’eviho. Ten před zahraničním a bezpečnostním výborem Knesetu prohlásil, že Írán nebude mít jadernou zbraň do deseti let, jak nedávno prosáklo do amerického tisku ze zpravodajských zdrojů, ale už v roce 2008. Proč by na to nyní upozorňoval, když podobné informace otiskl už koncem loňského roku Bulletin of Atomic Science?

(Respekt, www.respekt.cz)