Říjen 2005

Plevel, který jednou zamíří do kamen

Jiří Patočka

Sklizeň křídlatky z jednoho hektaru vyhřeje až šest domků střední velikosti. Obdiv, uznání, systematická likvidace a naděje na velkolepý návrat na výsluní. Tak lze heslovitě charakterizovat osud křídlatky, rostliny původem z dalekého východu.

Pachatelem je zahradník

Do Evropy se křídlatky začaly dovážet v 19. století a vysazovaly se v parcích a zahradách jako okrasné rostliny. Jednalo se zejména o křídlatku japonskou (Reynoutria japonica) a křídlatku sachalinskou (Reynoutria sachalinensis).

Zahradníci si cenili především jejich růstové vlastnosti, dekorativní vzhled a možnost využití jako pícniny. Křídlatka chránila choulostivé kultury před větrem, poskytovala stín semenáčkům a zpevňovala písečné duny. Oddenky se využívaly v čínské i japonské medicíně a mladé výhonky se doporučovaly jako kulinářská zajímavost tradiční asijské kuchyně.

V roce 1847 členové zemědělské a zahradnické společnosti v Utrechtu ohodnotili křídlatku japonskou titulem rostlina roku. Podle jejich názoru šlo o nejzajímavější a nejužitečnější nově pěstovanou okrasnou bylinu.

Křídlatky se však vyznačují značnou vitalitou a schopností rychlého množení. Brzy proto opustily okrasné zahrady, osídlily rozsáhlá území, z vychvalované rostliny se stal obtížný plevel. V současné době můžeme křídlatky a jejich četné křížence najít po celé Evropě včetně České republiky. Křídlatka je vytrvalá dvoudomá rostlina s bohatě rozvětvenými, silnými a dlouhými oddenky. Lodyhy, vysoké až 3,5 m, jsou přímé, křehké a duté. Listy jsou řapíkaté, tvar listu čepele je vejčitý a na vrcholu je zúžen v úzkou špičku. Květenství je tvořeno latou, jednotlivé květy jsou bílé nebo narůžovělé a velmi malé. Plod je trojhranná nažka a měří necelé čtyři centimetry.

Křídlatka vytváří oddenkový systém s pupeny přezimujícími pod povrchem půdy. Ve středoevropských podmínkách se rozmnožuje hlavně vegetativně a výborně regeneruje i z pouhých úlomků oddenku.

Masové šíření křídlatky s sebou přináší řadu nepříjemností. Kromě zcela evidentního negativního vlivu na přirozená společenstva poškozuje křídlatka protipovodňová zařízení, narušuje chodníky či silnice a napadené plochy zaroste takovou měrou, že se stávají nepřístupné. Likvidace porostů křídlatek je jedním z aktuálních praktických témat pro zahrádkáře, chalupáře, ochranáře přírody, obce i celé regiony.

Palivo pro rodinné domky

Křídlatka má však i své zastánce. Mohla by se totiž stát důležitou, hospodářsky využitelnou surovinou. Rostliny je možno zpracovat na papír, izolační materiály, bioplyn nebo pevná paliva. Další možnost využití nabízejí listy, které obsahují antioxidačně účinné flavonoidy a antrachinony a dosud neznámou fungicidní látku působící zejména proti různým druhům padlí. Přípravek byl již úspěšně vyzkoušen na okurkách, paprikách, okrasných květinách, ovoci i zelenině. Je možné ho aplikovat také preventivně pro zvýšení přirozené odolnosti rostlin.

Nejnadějnější se zdá být zužitkování křídlatky jako paliva. Jde o rostlinu energeticky velmi výnosnou. Výhřevnost sušiny je větší než 17 MJ/kg a při podzimní sklizni lze dosáhnout výnosu 30 až 40 t/ha. Z jednoho hektaru křídlatky tak lze získat až 580 GJ, což je tolik energie, že by mělo stačit pro celoroční vytápění šesti středně velkých rodinných domků.

Křídlatku lze sklízet od podzimu až do zimy běžnou mechanizací používanou při sklizni kukuřice. V současné době roste křídlatka planě na ploše několika tisíc hektarů po celé ČR a s vysokými náklady je bez dalšího využití likvidována.

Možná by stálo za to přístup ke křídlatce změnit. Místo nákladné likvidace se pokusit porost na vhodných místech zužitkovat a upravit rostliny ke spalování. Křídlatku je možno použít jako palivo v podobě štěpku nebo jako brikety s dobrou výhřevností a nízkou hladinou emisí.

Nyní je křídlatka ještě synonymem pro obtížný plevel a je spojována s ekologickou katastrofou. Zanedlouho ji možná budeme uměle vysazovat na jinak nevyužívaných zemědělských plochách a vyrábět z ní hodnotné ekologické palivo.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)