Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Říjen 2005


Rovnost v houští

Viktor Šlajchrt

Zcestovalí známí tvrdí, že se nikde na světě nesetkali s tak rozšířenou houbařskou vášní jako v českých zemích. Národy, které se pyšní vyspělou civilizací, houby zpravidla nakupují v obchodních řetězcích a jen vyhraněné komunity občas vyrazí do přírody, aby se poohlédly po psychedelických specialitách typu lysohlávek. Na slovanském Východě zmírňuje sběr hub už tradičně nouzi a hlad venkovského lidu, koníčkem elit se však nikdy nestal. Hrdinové ruské literatury si své kocoviny sice léčí zkvašenými ryzci, nasbírali je však mužici. Když ale na českém golfovém hřišti spatříme bankéře, jak toužebně hledí k okolním lesům, můžeme klidně předpokládat, že by nejraději odhodil své hole a jarým krokem vyrazil na hřiby.

Houbám se vždycky přisuzovaly magické vlastnosti. Snad i proto v jejich království stále platí čarovné zaklínadlo o svobodě, rovnosti a bratrství. Jiné rekreační záliby spoutal už dávno průmysl širokou nabídkou úžasných vymožeností i povinných mód. Motoristé, cyklisté, turisté, lyžaři, rybáři i táborníci se musí v pracovní době pilně ohánět, aby si ve volném čase nepřipadali trapně s předpotopním vybavením. U houbařů dokládají pouze auta na okrajích lesů, že se v houštinách potkávají páni i kmáni. Z ošoupaných manšestráků, holínek a pomačkaných čepic výši konta nevyčteme, takže závist budí jen obsah košíků. Máme-li ten svůj plný křemenáčů, jsme dokonce ochotni odpustit ubožákům, kteří našli jen pár holubinek, že si je odvážejí mercedesem. Na autobus odejdeme s pocitem velkorysých vítězů.

Marketing světových firem tuto zájmovou oblast zatím opomíjí, nejspíš pro její ryze český svéráz, neboť jsme jen malým odbytištěm. Jinak bychom se v lesích asi neobešli bez detektorů podhoubí, elektronických vyhledávačů plodnic a klimatizovaných košíků.

(Respekt, www.respekt.cz.)



Zpátky