Říjen 2005

Baobab se dožívá až pěti tisíc let

Karel Smrček

Lidé se s oblibou zajímají o rozmanitá "nej" ve svém okolí. Velké pozornosti se těší každoročně vydávaná Guinnessova kniha rekordů. Aby se člověk dostal na její stránky, dokáže sníst na posezení i stovku švestkových knedlíků nebo lanem sevřeným v zubech tahat náklaďák. Svá "nej" má však také příroda. Řadou zajímavých rekordů se mohou pochlubit vyšší rostliny, které kvetou a rozmnožují se prostřednictvím semen. Mezi nejstarší, nikoli však věkem, ale původem patří především jehličnanům příbuzný strom jinan neboli ginkgo a krásně kvetoucí keř magnolie. Podle zkamenělých nálezů tyto rostliny obývají naši planetu sto až dvě stě milionů let. Nedávno vědci v jednom národním parku ve východní Austrálii objevili další unikát - několik jehličnanů podobných borovici, o nichž dosud předpokládali, že vymizely už před 150 miliony let.

Strom z doby kamenné

Mezi jehličnany patří také rostliny s vůbec nejdelším prokázaným aktivním životem. Jsou to především sekvoje a sekvojovce rostoucí v kalifornském pohoří Sierra Madre. Jejich stáří odborníci odhadují na 2000 až 3000 let. Jednotlivé exempláře čínských jinanů dosahují věku až 2000 let. V přírodě můžeme narazit také na douglasky, cypřiše, cedry či tisovce staré kolem tisíce roků. Takového stáří dosahují i tisy na našem území, konkrétně v Lužických horách v obci Krompach.

K nedostižným rekordmanům patří několik málo exemplářů borovice osinaté, rostoucí na suchých, polopouštních svazích kalifornských hor. Jejich věk odborníci odhadují na více než 5000 roků. Dnes jsou však u těchto stromů živé jen některé zbytkové části kmenů a větví.

Vědci nalezli také prastarý jihoafrický baobab. Jeho věk stanovili uhlíkovou metodou (strom totiž nemá letokruhy) na 5100 roků. Velkým překvapením byl objev biologů v Tasmánii. Tam se podařilo nalézt živý jehličnan, který začal růst ještě v době kamenné. Odborníci odhadují jeho stáří na nejméně 10 000, spíše ale na 30 000 až 40 000 roků. Kořeny prastarého stromu se rozkládají na ploše jednoho hektaru.

Na Srí Lance má růst posvátný fíkovník typu banyán s rozsáhlou korunou a mnoha podpůrnými druhotnými kmínky. Zcela prokazatelně byl vysazen v roce 228 před naším letopočtem. Je tedy bezesporu nejstarším stromem s písemně zaznamenaným věkem.

Zajímaví dlouháni a obři

Život rostliny začíná od semene. Jak starý je ale organismus, který vyroste ze semene prokazatelně dávného původu? Uvádí se, že semena japonského posvátného lotosu vyklíčila po dvou tisících letech. V Kanadě vědci roku 1954 nalezli semena vlčího bobu. Jejich stáří následně uhlíkovou metodou stanovili na 10 000 až 15 000 let. Pozoruhodné rekordy nemusí souviset pouze s věkem vyšších rostlin. Mezi těmito organismy najdeme například také řadu zajímavých "dlouhánů" a "obrů". I zde patří primát sekvojím.

Nejvyšším žijícím stromem je patrně sekvoje vždyzelená, pojmenovaná General Sherman Tree, tedy strom generála Shermana. Obvykle dosahuje výšky 60 až 80 metrů, dorůstá však i 110 metrů. Před vyhlášením národních parků se běžně porážely mnohem mohutnější sekvoje. Největším "obrem" byl patrně strom, který získal jméno Patriarcha lesů, s výškou asi 140 metrů. Podle letokruhů dosáhl věku kolem 4000 roků. Velice vysoké jsou i australské blahovičníky, tedy eukalypty. Jejich některé druhy dorůstají rovněž stometrových výšek.

Ze zcela jiného pohledu patří mezi mohutné jedince bengálský fíkovník. Z větví jediného exempláře splývají k zemi vzdušné kořeny, které po dotyku s povrchem půdy zakoření a mohou vytvářet vlastní korunu. Během řady let tak vznikne celý lesík s mnoha kmeny a hustou korunou o ploše několika set čtverečních metrů. Ve skutečnosti je to ale jediný strom, označovaný už uvedeným jménem banyán.

Ve velikosti květů bezesporu kralují rafflézie Arnoldova a zmijovec obrovský. Domovem obou jsou indonéské ostrovy. Rafflézie, parazitická rostlina bez lodyhy a listů, vytváří jenom jediný, na zemi ležící masově červený květ, který výrazně zapáchá. Zmijovce kvetou vzácně. Až dva a půl metru vysoké kornoutovité nafialovělé květy zmijovce obrovského ale pozorovatele hned upoutají - svým vzhledem a rovněž velmi výrazným zápachem. Hlízy některých druhů této rostliny se v asijských zemích pojídají.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)