Říjen 2005

Rostliny překvapují svou moudrostí

Karel Smrček

Rafinované evoluční strategie budí zdání inteligence rostlin. Jen se zkuste zeptat, zdali jsou rostliny moudré. Všichni vám bez rozpaků odpoví, že samozřejmě nejsou. Ten, kdo studuje rostliny, si však občas není tak docela jist, že to platí beze zbytku. V rostlinné říši totiž najdeme rafinované a promyšlené postupy a jednání.

Jedním z příkladů je rozmnožování rostlin, kdy dochází ke spojení samičího vajíčka a samčího pylového zrnka. Některé rostliny spoléhají na přesun pylu větrem nebo vodou. Jiné využívají spoluúčast živočichů, zpravidla hmyzu. Uplatní se však i ptáci, drobní savci nebo netopýři. Těm se nabízí jako lákadlo sladký květní nektar, což je jistě rafinované. Vytváření květů rostlin můžeme považovat za obdobu předsvatebních rituálů živočichů. Barevné směrovky uvnitř květu ukazují cestu k cíli, pevné a vhodně uspořádané plochy slouží jako pomocné konstrukce. Některé květy dokonce uvězní opylovače a propustí je až ve chvíli, kdy dojde k oplození. Jiné jsou vybarveny tak, že vysílají burcující signály v námi neviditelné části světelného spektra.

Zvláštnosti najdeme i ve výživě rostlin. Většina jich roste volně na půdních substrátech vytvořených rozpadem různých hornin. Čerpá z nich svými kořeny látky potřebné k existenci.

Snadný život parazita

Známe však i "chytré" rostliny, které se potřebují trochu přiživit, protože jim chybí určitá složka výživy. V mnoha případech to může být dusík. Strádající rostliny proto lapají na své listy hmyz, který následně tráví.

Jiný život zvolily parazitující rostliny. Na první pohled to vypadá, jako by zárazy, kokotice nebo některé orchideje mazaně zvolily snadný způsob života.

Plody a semena jako pokračovatelé existence dokáží také zajímavé věci, jen aby zabezpečily co největší úspěch vlastního druhu. Proč? Tady se vtírá kacířská myšlenka, že rostliny snad předem tuší, jak málo semen nalezne vhodné podmínky ke klíčení. Jistota je zkrátka jistota.

Semena se navíc šíří mnoha způsoby. Kromě větru a vody je ve svých útrobách roznášejí ptáci a všichni býložravci, aby je nakonec nestrávená někde odložili. Některé plody jsou štětinaté a chlupaté, a tak se snadno přichycují na srst zvěře i peří ptáků. Jiné rostliny nespoléhají na cizí pomoc okolí a semínka rozstřelují do okolí. Existuje tedy řada mechanismů, o nichž se dá prohlásit, že jsou bezesporu chytré.

Stromy bojují nenápadně

Pozorování naznačují, že rostliny dovedou i "nenávidět". Severoameričtí farmáři zjistili, že rajčata nemohou úspěšně růst v blízkosti ořešáků, protože jim vadí dosud neznámé látky vylučované kořeny stromu.

Podobné "nenávisti" lidé pozorovali odedávna, jak dosvědčuje třeba starý Mathiolliho Herbář. Rostliny, a především stromy se dovedou nejen bránit, ale i útočit. Je jim lhostejné, kdo komu odebírá vodu v podzemí a světlo nad zemí. Slabší prohrává, i když je příslušníkem vlastní rodiny.

Stromy dovedou být sobecké a někdy nedovolí ani tomu nejobyčejnějšímu plevelu, aby se pod nimi uchytil. Známe to z jehličnatých monokultur.

V listnatých lesích došlo ke kompromisu. Malé drobné rostlinky se musí spokojit s jarním časem, kdy rozkvetou v celé své kráse, a pak se zdánlivě ztratí. Ustupují velikánům, aby se i oni mohli uplatnit. Jako by stromy dovedly vnímat blížící se konkurenci.

Zcela jiné povahy je schopnost rostlin bránit se napadení, a dokonce o tom informovat své okolí. Napadené rostliny uvolňují do vzduchu chemické látky. Ostatní si všimnou poplachu a ve svých tkáních produkují sloučeniny, které jsou například pro útočící hmyz nechutné. Nejde však jen o hmyz. Antilopy rády okusují akácie. Ty se však brání a uvolňují do vzduchu etylén. Ten se šíří do okolí a sousední rostliny pak začnou vytvářet tříslovinu, kterou zvířata nesnáší.

Květena má slabou paměť

Rostliny mají i specifickou paměť, která se skrývá v jejich genech. Díky ní naše listnaté stromy "vědí", že každý podzim musí shodit listy. Působí na ně průměrná délka denního slunečního svitu, současně sledují i teplotu vzduchu. Předčasné oteplení je povelem k rozvinutí aktivity, kterou může následující mrazík nenávratně poškodit. Paměť rostlin je v podstatě jednoduchá, neopatrná a na jejím šálení je založeno moderní zahradnictví.

Předem vytyčená moudrost, chytrost, výběr či volba rostlin neexistují, i když jsme si s takovou myšlenkou celou dobu pohrávali. Rostliny skutečně nemají nervovou soustavu, která by jim dovolila realizovat podobné záměry. Pozorovatele však přeci jenom někdy napadne, jak to vlastně všechno je.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)