Říjen 2005

Proč ČSSD táhne k moci agenty StB?

Petr Suchý

Na klíčových místech ve státní správě dodnes působí bývalí důstojníci obávané komunistické Státní bezpečnosti. Mohou za to různé výjimky z lustračního zákona a vnitřní předpisy některých úřadů, které zákon obešly. Ve ctihodném taláru jsme tak donedávna mohli vidět u některého ze soudů například Jaroslava Šejvla. Je to bývalý náčelník SNB v Praze 1, který velel StB a Veřejné bezpečnosti mimo jiné při brutálních zásazích proti demonstrantům během Palachova týdne v roce 1989. Teď pracuje jako státní zástupce.

Kolik bývalých příslušníků StB ale dodnes působí v samotných bezpečnostních složkách, tedy u policie a tajných služeb? Policejní prezidium ani vedení zpravodajských služeb o tom nechtějí mluvit. Personální informace, byť jen obecného rázu, jsou prý přísně tajné. Mluvčí kontrarozvědky BIS Jan Šubert k tomu říká: "Počty? Ty nebudeme vůbec uvádět. Jakýkoli číselný údaj vztahující se nějakým způsobem k počtu lidí a k jejich fungování v BIS by po případném vložení do určitých kontextů mohl vést k vyzrazení utajovaných skutečností a ve svém důsledku k ohrožení činnosti služby." Není to ale jen obezlička, jak se vyhnout nepříjemnému přiznání?

V samotné BIS totiž podle důvěryhodných informací ze zpravodajské komunity stále pracuje 40 až 50 exdůstojníků StB. Na tři takové případy upozornily nedávno deník Dnes a televize Nova. Ožehavý problém z minulosti se proto opět stal aktuální. Dostal se i na pořad jednání poslanecké komise pro kontrolu tajné služby a v září se jím poslanci budou zabývat znovu.

StB je všude, i u policie

Podle zjištění týdeníku MF Plus ale "rudo" není jen v BIS. Dalších osmnáct expříslušníků StB přešlo do elitního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Dva takoví lidé tu dokonce zastávají funkce šéfů odboru. Řada "estébáků" se schovala do Národní protidrogové centrály, ale také do protikorupční služby policie. A přímo v policejním prezidiu školí své kolegy bývalý důstojník 14. správy StB Julius Bačík. Bývalý ředitel BIS Stanislav Devátý zase tvrdí, že příslušníci komunistické vojenské kontrarozvědky tvoří dodnes páteř vojenské policie. "Tihle lidé mohou být loajální i k novému režimu, ale vzhledem k jejich minulým vazbám na KGB bych byl opatrný. Jednoho dne může někdo přijít a znovu probudit zpravodajskou stránku jejich osobnosti," varuje historik a badatel archivů StB Pavel Žáček. Zároveň připomíná, že přítomnost bývalých příslušníků komunistické rozvědky v nových bezpečnostních strukturách může někdy být i přínosem. "Někteří specialisté například rozluštili arabské šifry v době války v Perském zálivu," řekl.

Grossovi kamarádíčkové

Bývalí důstojníci StB ale dodnes, na bázi tzv. kamarádíčků, ovlivňují i nejvyšší patra politiky. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí se podívat na dva vysoce postavené politiky ČSSD: předsedu strany Stanislava Grosse a nedávného šéfa poslaneckého klubu ČSSD Petra Ibla. Kolem nich se kamarádíčkové z StB pohybovali a zřejmě se je i snažili ovlivňovat. Exšéf sociálnědemokratických poslanců Petr Ibl pracoval v letech 1995 až 1996 ve firmě Transport Trading Service s důstojníkem komunistické StB Jaroslavem Vondruškou. Na přímý dotaz se ale nedávno bránil, že o této skutečnosti nic nevěděl, a raději se od Vondrušky distancoval. "Je pravda, že jsem byl v té firmě zaměstnán, ale nedá se říci, že jsme s panem Vondruškou podnikali, a ani to neznamená, že jsme byli nějací velcí kamarádi," prohlásil Ibl. Podobně se zachoval i bývalý chráněnec Stanislava Grosse, exnáměstek policejního prezidenta Václav Jakubík. Když vyšlo najevo, že na konci devadesátých let podnikal s důstojníkem StB Miroslavem Čemusem, dělal, jako by ho neznal. Oba přitom v roce 2000 pracovali v detektivní kanceláři E. T. I. Obdobný problém jako Ibl a Jakubík měl i další Grossův muž, někdejší šéf Úřadu vlády Pavel Přibyl. I on podnikal ve firmě S. I. T. s exdůstojníkem StB Oldřichem Loukotou. Firma obchodovala s pohledávkami.

Bezpečnostní riziko jako hrom

Lidé, kteří chtějí pracovat ve vysokých státních funkcích nebo na úřadech, musejí mít tzv. bezpečnostní prověrku. Tu uděluje Národní bezpečnostní úřad. Někdejší pracovnice tohoto úřadu Jitka Šmídová před lety z NBÚ odešla na protest, že úřad udělil prověrku právě exnáměstkovi policejního prezidenta Václavu Jakubíkovi. Poukazuje na to, že jakýkoli důvěrný vztah politika či státního úředníka s důstojníkem StB je vážný problém. "Já to za bezpečnostní riziko považuji. Ale je to zčásti také záležitost toho, jaké hodnocení do prověrky napíše zpravodajská služba, kterou NBÚ požádá o prověření vztahů těch lidí. Pokud by to bylo jenom tak, že ti lidé seděli naproti sobě v kancelářích, tak to by asi riziko nebylo. Pokud by se ale zjistilo, že měli úzké vazby, a popsalo by se, jaké, tak to riziko je a velmi vážné," vysvětluje Šmídová. Potíž je v tom, že zpravodajská služba BIS, která by pro NBÚ měla takové prověrky vztahů dělat, sama problém s StB přehlíží a trpí ve svých řadách ještě horší případy - přímo někdejší kádrové důstojníky Státní bezpečnosti.

Druhá míza přišla s ČSSD

Uvědomíme-li si, že Gross byl do letošního jara premiérem a předtím ministrem vnitra, že Petr Ibl byl na vnitru jeho prvním náměstkem a že Jakubík býval ještě nedávno druhým mužem policie, nikoho nepřekvapí, že se to v bezpečnostních složkách bývalými estébáky nejspíš jen hemží. Možná to dnes ještě někomu zcela nedochází, ale lidé s "StB-minulostí" dostali druhou mízu právě s nástupem ČSSD k moci. Jak je to možné, že důstojník StB nebo jemu blízký člověk dostane od novodobého demokratického státu bezpečnostní prověrku?

Za Grossovy vlády to bylo jednoduché. Ředitelem NBÚ byl totiž jeho chráněnec, bývalý důstojník tajné služby BIS Tomáš Kadlec, a ten vydával bezpečnostní prověrky Grossovým lidem jako na běžícím pásu. Z NBÚ Kadlec odešel před třemi lety po roztržce se šéfem tajné služby BIS Jiřím Růžkem právě kvůli podezření, že NBÚ vydává zmanipulované prověrky. Současný šéf NBÚ Mareš nyní jakékoli pochybnosti o manipulacích s prověrkami odmítá: "NBÚ není pod politickým tlakem."

Paroubkovi lidé

O současném premiérovi Jiřím Paroubkovi se sice říká, že je politický buldozer, ale pokud jde o estébáckou minulost svých známých, hraje rád "kličkovanou". Problém neválcuje, nýbrž ho ze široka objíždí. Tak třeba jeho důvěrný kamarád Bohumír Ďuričko, u něhož chtěl letos v létě trávit týden na jachtě v Chorvatsku, byl evidován jako dlouholetý spolupracovník StB. A Ivana Přikryla, důvěrníka tajné komunistické policie, si Paroubek s sebou přivedl nejdříve v loňském roce do ministerstva pro místní rozvoj jako svého prvního náměstka a teď si ho chce prosadit jako šéfa Úřadu vlády. Přikryl odmítá, že by s StB spolupracoval, přiznává však, že s ní přišel do styku těsně před změnou režimu v roce 1989, když pracoval jako právník bytového družstva v Litoměřicích. "Přišli tehdy za mnou, zajímali se o záměr jednoho z našich členů pronajmout svůj byt americké ambasádě. Poslal jsem je za svým šéfem a tím to pro mne skončilo. Proč mě dali na seznam, nevím," říká Přikryl.

Na daně dohlíželi spolupracovníci rozvědky

O tom, že ze strany ČSSD jde o jakýsi nepsaný koncept návratu starých struktur k moci, svědčí případ ministerstva financí. Přestože tento úřad vede mladý politik, teprve čtyřiatřicetiletý Bohuslav Sobotka, o němž by jen stěží mohl někdo říci, že se "kamarádíčkoval" s estébáky, i on takové lidi na úřadě trpěl. Jako svého náměstka měl do minulého roku Jaroslava Šulce a na vysokém postu ředitele odboru Státního závěrečného účtu Karla Bidla. Tito spolupracovníci StB jsou přitom v seznamech evidováni v kategorii držitel krycí adresy. Takoví lidé souhlasili s tím, že na jejich jméno a adresu docházela před rokem 1989 ze zahraničí pošta od špionů. Rozvědka, pod níž špioni spadali, byla součástí StB, a agenti občas přes krycí adresy posílali do své země dopisy či časopisy s tajnými zprávami. Držitelé krycích adres StB, stejně jako důvěrníci, nemají dnes problém dostat čisté lustrační osvědčení, které je nutné pro práci na vysokých postech státní správy. Když se loni na minulost Šulce a Bidla přišlo, Sobotka se jich raději zbavil a odvolal je z funkcí.

Rusko tu má agenty

Zpravodajští experti, ale i historici upozorňují na to, že tento stav nahrává bývalých zemím Sovětského svazu, zejména Rusku, které pak používají Českou republiku jako zájmovou zónu. Jinými slovy: ruské tajné služby prostřednictvím svých agentů stále politicky a ekonomicky ovlivňují náš stát. Jsme v NATO, vstoupili jsme do EU a to Rusy zajímá. Máme pro ně obrovskou výhodu: z dob totality to zde velmi dobře znají, mají tu kontakty a není pro ně problém najít lidi, kteří pro ně budou pracovat. Jestli si někdo myslí, že tajná služba BIS je tu od toho, aby právě takovým rizikům předcházela a ruské agenty tu odhalovala a posílala je zpátky do Moskvy, je na velkém omylu. Právě v odboru BIS, který se má zabývat sledováním ruských agentů v České republice, sedí přinejmenším tři bývalí důstojníci StB se školením u sovětské KGB.

"Vyškolila mě KGB"

Tak třeba šestapadesátiletý Bohumil Ridoško. V roce 1970 začínal u pasové kontroly na ruzyňském letišti, ale už v roce 1975 přešel k StB. Zde sledoval a kontroloval zahraniční novináře v Praze. Vedoucím oddělení, které odhalovalo agenty států NATO, se stal v roce 1988. "Zde odpovídám za akce Orion a Bratislava, kde jsou rozpracováni objekti podezřelí z kádrové příslušnosti k rezidenturám speciálních služeb SIS a SISMI," uvedl Ridoško ve svých personálních materiálech, které jsou uloženy v BIS. Ridoško se tím přiznával, že vyvíjí tajné operace asi proti 30 pracovníkům britské a italské ambasády v Praze. A ještě počátkem přelomového roku 1989 stihl Ridoško absolvovat dvouměsíční "odborný kurz v SSSR". Když v roce 1990 vstupoval do služeb novodobé tajné služby, uvedl do dotazníku, že by nová tajná služba "měla získávat informace signalizující případný negativní vývoj v Evropě směřující ke třetí světové válce".

O dva roky mladší Vladimír Paleček sice žádnou odbornou stáž v Moskvě nemá, ale při operacích proti belgické a portugalské ambasádě spolupracoval se sovětskými poradci. Akce měly krycí názvy Poprad a Bělehrad. "Spolupracoval jsem také s hlavní správou KGB a s pracovníky KGB Střední skupiny vojsk v Milovicích. Další muž v BIS, dvaapadesátiletý Peter Burak, to do dotazníku v roce 1990 uvedl jasně: "Mám dvouměsíční postgraduální kurz při VŠ KGB v Moskvě." Přestože existují i praktické důvody, proč si ponechat takové lidi ve službě, poslanci, experti a historici se shodují, že dlouhodobé svazky s takovými lidmi jsou spíše rizikem.

Ochočili si i šéfa BIS

Jak je možné, že takoví lidé dostali bezpečnostní prověrku a slouží už patnáct let v novodobé tajné službě? Jejich angažmá v BIS by se snad dalo pochopit a tolerovat ještě tak v první polovině devadesátých let, kdy mohli sloužit jako pomocný personál pro přechodnou dobu, než se vycvičí nové zpravodajské kádry. Ale teď? Téměř šestnáct let po sametové revoluci? V tomto případě hledejme klíč v samotné BIS. Dnes šéfuje celé BIS jistý Jiří Lang. Tento bývalý vedoucí skautského oddílu vstoupil do BIS už v roce 1990. (Tehdy se tajná služba jmenovala Úřad na ochranu ústavy a demokracie.) A hádejte, kdo mu dělal zpočátku šéfy a bezprostřední učitele zpravodajského řemesla? Byli to právě Ridoško, Burak i Paleček - tedy ostřílení hoši od StB, kteří vydrželi v BIS dodnes a za Langa ještě povyšují. "Byli to mí první vedoucí, protože v tom úřadě jiní nebyli. Víte, ono to v době, kdy tato věc vznikala, bylo složité. Dneska se na to díváme s patnáctiletým odstupem. Já jsem nastoupil do služby hned po revoluci jako řadový pracovník a byl jsem tam, kde jsem byl. Za to já nemohu," říká dnes Lang. Ať se kaje Lang jak chce, nikdo mu už neodpáře, že je odchovancem důstojníků StB, kteří si ho pomalu ochočili a "vypěstovali".

Šedá eminence BIS - komunistický prokurátor

A ještě jedna veledůležitá věc hraje v celé BIS klíčovou roli. Je to odbor vnitřní bezpečnosti, který kromě toho, že dohlíží na všechny pracovníky BIS, zda nejsou zkorumpovaní nebo jinak nepřekračují zákon, vydává vlastním důstojníkům BIS bezpečnostní prověrky. Šéfem tohoto vlivného odboru je už léta jakýsi Petr Mencl. A věřte nebo ne: je to bývalý komunistický prokurátor. Jeho otcem není nikdo jiný než Vojtěch Mencl, bývalý vedoucí katedry marxismu-leninismu na jedné pražské vysoké škole. Později to byl významný člen Obrody a pak člen politické komise v ČSSD. V BIS tak rozhoduje o tom, kdo bude sloužit a kdo ne, bývalý komunistický prokurátor.

Neslyšeli, neviděli...

Někdy na začátku roku 1993 zaznělo na jedné z tiskových konferencí pravicových Necenzurovaných novin, že do BIS jsou přijímáni bývalí pracovníci StB a vyhazováni jsou naopak lidé zastávající antikomunistické názory. Bývalý důstojník BIS Michal Plecitý dokonce informoval, že "antikomunisté" jsou z BIS propouštěni bez udání důvodu a vedením byla vytvořena černá listina pracovníků BIS, kteří nemohou pracovat v kontrarozvědce. Někdejší předseda Křesťansko-demokratické strany Václav Benda tehdy také prohlásil, že v bezpečnostních službách zůstává značný počet bývalých příslušníků StB, kteří navíc neustále služebně postupují do významnějšího postů. "V české BIS pracuje kolem 65 bývalých pracovníků StB. To je nebezpečné," řekl již před mnoha lety bývalý disident Benda. Jenže ani jeho, ani tehdy vyhazované důstojníky, jakým byl například Plecitý, nikdo nevyslyšel. Bude mít někdo vůli řešit problém ještě dnes? Nebo to čeká až na pravicové vlády, které se možná někdy ujmou moci?

(MF Plus)