Říjen 2005

Co skrývají literární archivy

Marta Švagrová

V knize Literární otazníky, která opět poodhaluje roušku některých mýtů a afér kolem osobností literární historie, pokračuje Petr Kovařík v popularizaci méně známých nebo zcela neznámých detailů, jež leckdy pro život a pochopení tvorby zúčastněných byly zásadní.

Z hlediska obecné čtenářské atraktivity zaujme v Kovaříkově svazku (tak jako předchozí Literární mýty, záhady a aféry jej vydalo nakladatelství Lidové noviny) například historie podváděného básníka Jaroslava Vrchlického. Především úplné znění dopisů, v nichž se Ludmila Vrchlická roku 1892 manželovi přiznala k dlouhodobému vztahu s předním hercem Národního divadla Jakubem Seifertem a k tomu, že Vrchlický není otcem dcery Evy a syna Jaroslava, dvou ze tří jejich dětí. Kovařík se nespokojil s dosud známými skutečnostmi (například Paměti Vrchlického bratra Bedřicha Frídy), pátral v Literárním archivu Památníku národního písemnictví, kde korespondenci a další dokumenty uložil básníkův přítel, lékař Josef Thomayer, a podařilo se mu dohledat a domyslet další napínavé souvislosti.

Na obálce, dnes uložené v Literárním archivu PNP, badatel najde jasná slova prof. Thomayera o tom, co skrývá ("V zapečetěné obálce, uvnitř uložené nacházejí se dopisy choti Vrchlického, kdež Vrchlickému psala při objevení své nevěry, dále dopis svůdce Vrchlické - herce Jakuba Seiferta." Ve skutečnosti jsou Seifertovy dopisy dva - jeden Ludmile a jeden Vrchlickému). Je tam i návod, jak má být s touto ryze privátní korespondencí naloženo ("Soukromý majetek Jaroslava Vrchlického. Smí pro případ mé smrti vydán býti buď Jaroslavu Vrchlickému anebo osobě jím pověřené. Pro případ, že bychom oba byli mrtvi má právo na listiny tyto Bedřich Frída.").

Jaroslav Vrchlický situací velmi trpěl, vážně onemocněl a z otřesu se vlastně nevzpamatoval. Zařekl se, že pro divadlo nenapíše už ani řádku a nikdy do něj nevkročí. Nakonec však nejenže s ohledem na děti rodinu zachoval, ale také napsal pro divadlo nové drama Marie Calderonová. A při padesáté repríze své úspěšné hry Noc na Karlštejně se na jevišti Národního divadla dokonce děkoval vedle Jakuba Seiferta...

Soudci "zrádce národa"

Dalším tématem, jímž se Petr Kovařík (ne poprvé) zabývá, je kauza agenta tajné policie, spisovatele Karla Sabiny, označeného za zrádce národa. Autor si v kapitole Sabinovi soudci podrobně všímá "národního soudu", schůze, jež měla Sabinu "učiniti neškodným", tedy donutit jej, aby se navždy vystěhoval, nechce-li být veřejně označen za policejního agenta.

Sešlost významných osobností, mezi nimiž byli například Eduard a Julius Grégrové, Karel Sladkovský, Jan Neruda či Vítězslav Hálek, se odehrála v bytě advokáta Jana Kučery 30. července 1872 a už 7. srpna odjel Karel Sabina do Drážďan. Hned druhý den poté, co se ubytoval, zveřejnily přesto vídeňské noviny zprávu o jeho odhalení... Kovařík si klade otázky, jež v Sabinově případu přetrvaly, neboť informace o něm se různí a jsou subjektivní: Co přesně se na onom "národním soudu" odehrálo, kdo všechno se ho zúčastnil, jaké údaje o něm se dostaly na veřejnost a především - kdo měl zájem na tomto zveřejnění, když konfident byl již "zneškodněn"?

Petr Kovařík je zkušený publicista a po dlouholeté práci v novinách ví jak i formálně postavit text, aby čtenáře zaujal (na vrub novinářskému rychlému psaní padá nejspíš i některá drobná nepřesnost, jíž se nevyvaroval). Přesto je pro něj důležitější obsah.

Nabízí pozapomenuté záhady, jež se sám pokouší luštit (například identitu anonymního autora pamfletu proti Jaroslavu Vrchlickém Oslava papírové pyramidy, tajemství Halasovy závěti, osud ztracených textů Josefa Jungmanna aj.). A jako pilný návštěvník antikvariátů a archivů přináší i leckteré nové poznatky. Například pozoruhodný objev epigramatických komentářů bohémského básníka T. R. Fielda k satirám Josefa Hory či stevensonovské mystifikace Artura Breiského, nově objevenou milostnou korespondenci Viléma Mrštíka s neteří básníka Vítězslava Hálka, jež zřejmě byla inspirací k postavě Helenky ve slavné Pohádce máje.

Autor připomíná méně známé osobnosti, které si však pozornost rozhodně zaslouží - jsou jimi spisovatel obviněný z vraždy Jan Klepetář nebo třeba moravský "Hanka" -vlastenecký padělatel historie Antonín Boček, zázračný léčitel nakladatel Bedřich Kočí a další.

Petr Kovařík se k některým příběhům, jež v literární či publicistické formě zpracoval již dříve, vrací, protože našel nové souvislosti, podrobnosti či výklady nebo jen proto, že v úplnosti nebyly dříve zveřejněny (Spisovatelé, noviny a vražda Otýlie Vranské, okolnosti posledního rozhovoru Ludvíka Součka ve Svobodném slově těsně před jeho smrtí).

Jak uvádí v předmluvě ke knize Jan Lukeš, Kovaříka zajímá život díla po životě autorově, čili autor a jeho práce v interpretaci jiných. Bonusem pro čtenáře jsou i faktografické medailony zásadních osobností, o nichž je v jednotlivých kapitolách řeč.

Petr Kovařík: Literární otazníky - Mýty, záhady a aféry II, Modrý stůl, Praha 2005, 224 stran

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)