Říjen 2005

Dál musíme bez bratra Rogera

Erik Tabery

Křesťané, ale nejen oni, utrpěli během krátké doby další vážnou ztrátu. Po úmrtí papeže přišla překvapivá zpráva, že bývalý převor ekumenické komunity ve francouzském Taizé, protestantský mnich Roger Schütz, byl zavražděn zřejmě psychicky nemocnou ženou. Tento devadesátiletý muž byl považován za jednu z největších osobností dnešního křesťanství.

Usazen u tenké linie

Roger Schütz se už coby dítě rozhodl, že chce skrze svou víru v Boha pomáhat lidem. Proto se v roce 1940 po vystudování teologie, když mu bylo pětadvacet let, rozhodl odstěhovat ze Švýcarska do Francie, aby mohl být nápomocný těm, kterým válka měnila osudy. A zakotvil u vesnice Taizé, poblíž demarkační linie dělící okupovanou a svobodnou část Francie. Bylo to tedy příhodné místo pro lidi, kteří z jakýchkoli důvodů unikali před rozrůstající se válkou.

Schütz, který v té době zápolil s příznaky tuberkulózy, si půjčil peníze, které potřeboval na zakoupení několika stavení ve vesnici, ve kterých se rozhodl ukrývat utečence. Během krátké doby se Taizé stalo důležitým útočištěm pro ty nejpronásledovanější. Řada odbojových buněk po Evropě věděla, že na Schütze se může kdykoli obrátit s prosbou o pomoc. Protože většina ukrývaných byli Židé, rozhodl se modlit mimo dům, nejčastěji v lese, aby neměli dojem, že jsou vystaveni nějakému náboženskému tlaku či pocitu závazku vůči jeho vlastní víře. Tento jeho zvyk pak přejali i ostatní obyvatelé domu, aby se předešlo jakýmkoli neshodám. Na jeho pokoru vzpomínala později řada zachráněných lidí, stejně jako na to, že vždy jedl až jako poslední a všem věnoval maximální péči.

Oběd se zajatci

V roce 1942 to vypadalo se Schützem a jeho uprchlíky vážně. Kdosi totiž odhalil, co ve skutečnosti dělá, a nahlásil to gestapu, které se pro něj okamžitě vydalo. Naštěstí se to těsně předtím dozvěděl jeden francouzský důstojník ve výslužbě, který měl na Schütze kontakt, a včas ho varoval. Útěk naštěstí vyšel, ale znamenalo to na dva roky opustit místo, které si mezitím Schütz zamiloval. Když se vrátil, už jej následovalo několik dalších věřících, kteří mu chtěli pomáhat v jeho práci.

Ta se samozřejmě s koncem války nezastavila. Ihned založil spolek na pomoc osiřelým chlapcům, o které se staral spolu se svou sestrou Geneviève a stále se rozšiřujícím počtem příslušníků jeho komunity. Na okolí silně působilo i to, že chodil za německými válečnými zajatci do táborů, kde si pak dokonce vymohl právo zvát je každou neděli do svého domu.

Soustředěnost a svoboda

Schütz byl velmi skromný. Odmítal jakékoli dary a peníze, neboť prosazoval návrat k úplným kořenům křesťanství. Ostatně stále opakoval: „Jsou křesťané, kteří vědí, že církev tu není pro sebe, ale kvůli světu.“ I proto se brzy přestali kolem něj objevovat jen evangelíci, a přicházeli i katolíci. V roce 1949 se společnost v Taizé svým způsobem institucionalizuje, zavazuje se k přísnému dodržování celibátu, skromnosti (žijí jen z toho, na co si vydělají) a pomáhání druhým. „Buďte plně přítomni ve své době,“ nabádal své kolegy Schütz, „buďte dobře připraveni na situaci, do níž přicházíte. Milujte vyděděnce. Milujte bližního, ať má jakékoli náboženské nebo ideologické představy. Nikdy se nepoddávejte pohoršení nad rozdělením křesťanů, kteří tak snadno hlásají lásku k bližnímu, ale zůstávají rozdělení.“

V padesátých letech se společenství šíří i do světa, kde v různých státech zřizuje podobná centra jako v Taizé. Také v totalitním Československu se dalo na tyto posly narazit, mezi disidenty, kterým se snažili pomáhat.

Ovšem středisko v Taizé je stále nejslavnější, bezesporu i díky přítomnosti Rogera Schütze. Na jeho letní setkání s mladými lidmi pravidelně přijížděly tisíce věřících. Téměř všichni návštěvníci se shodují na tom, že se tu udržuje neuvěřitelná lehkost diskuse, kde se rozjímá s úsměvem. Biskup Václav Malý v Rádiu Proglas na svůj pobyt v Taizé před lety vzpomínal takto: „Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. Ta soustředěnost při modlitbách, ale zároveň velká svoboda. Nikdo se druhého neptal, z které církve pochází, co si myslí. Potkávali se lidé různých křesťanských tradic i nevěřící. Je to žitý ekumenismus. Bratr Roger spojuje křesťany.“

Na kouzlo zavražděného Schütze vzpomínají po celém světě snad všichni, kteří se s ním kdy sešli, obdivem nešetří ani média. Zabití Schütze s politováním komentovali i přední politické osobnosti včetně německého kancléře a francouzského prezidenta. Bývalý český prezident Václav Havel řekl: „Bratr Roger byl pro mne jedním z duchovních pilířů sjednocující se Evropy.“