Říjen 2005

Lež vepsaná do tváře

Luboš Veverka

Postrach zločinců. Vědci ve Spojených státech vyvíjejí nový typ detektoru lži, který nelze ošálit. Infračervená kamera sleduje obličej podezřelého. Ten odpovídá na otázky kriminalisty. Rozhovor po chvíli končí. Vyslýchaný netuší, že už se prozradil. Podrobil se totiž nevědomky testu na detektoru lži.

Podobný obrázek se zřejmě brzy stane součástí běžné kriminalistické praxe. Nový typ detektoru lži vyvíjí několik vědeckých pracovišť v USA. Velká část výzkumu se soustředí v Institutu detektoru lži (Polygraph Institute) při ministerstvu obrany USA. Zaměstnanci ústavu to nemají lehké. Jejich šéf Andrew Ryan totiž zkouší nové zařízení přímo na nich.

Jak uvádí časopis New Scientist, podobá se Ryanův detektor lži svým předchůdcům jen vzdáleně. Podezřelé osoby sleduje pouze infračervená kamera. Monitoruje krevní oběh v obličeji a vyhodnocuje prokrvení v jednotlivých partiích. V budoucnu by metodu mělo doplnit i sledování očních pohybů.

Bez dotyku

Historie moderního detektoru lži sahá až na konec devatenáctého století. Okolnosti jeho zrodu přibližuje plk. JUDr. Josef Kohout z Kriminalistického ústavu Ministerstva vnitra ČR: "V roce 1895 upozornil italský kriminolog Cesare Lombroso na změny krevního tlaku a tepu při výslechu podezřelých." O několik let později vyšla kniha profesora psychologie na Harvardově univerzitě Hugo Munsterbergra s názvem On the Witness Stand. Pojednávala o možnostech detekce lži na základě sledování fyziologických změn lidského organismu. Problematice se věnovali i další významní psychologové a psychiatři té doby.

První prakticky použitelný detektor lži sestrojil v roce 1921 americký policejní důstojník John A. Larson. Jeho přístroj už snímal a zaznamenával reakce lidského organismu a používal se při vyšetřování osob podezřelých z podvodů. Zařízení zdokonalil o pět let později americký psycholog L. Keeler, který mimo jiné založil Vědeckou laboratoř detekce zločinu na Northwesternské univerzitě. Keeler také místo běžně používaného názvu detektor lži (Lie Detector) zavedl výstižnější označení polygraf.

Princip fungování moderního polygrafu přibližuje Josef Kohout: "S výhradami lze tvrdit, že přirozeností člověka je mluvit pravdu. Lhaní působí na psychiku a ovlivňuje fyziologické reakce. Například krevní tlak, tep, dýchání, svalové chvění... To se projeví na periferii lidského těla." K fyziologickým proměnám však dochází i z jiných příčin. Srdeční tep a další tělesné pochody se mohou proměnit v důsledku nemoci či adaptace na prostředí. Samo připojení sledované osoby k polygrafu působí u člověka stres, který se může promítnout do měření. Navíc se tréninkem dá detektor ošálit. Při běžném fyziodetekčním vyšetření je osoba ve styku pouze s jedním pracovníkem v klidném prostředí a na pokládané otázky odpovídá pouze "ano" nebo "ne". "Celé vyšetření obvykle trvá nejvýše 120 minut. To je oproti běžnému výslechu pro vyšetřovaného mnohem pohodlnější. Takže o větší stresové zátěži lze s úspěchem pochybovat," oponuje Josef Kohout.

Současný polygraf tedy měří velice přesně nepřesné veličiny. Především z tohoto důvodu se výsledky měření v mnoha státech nepovažují za průkazné. Americký vědec Anrew Ryan se pokusil odstranit hlavní nevýhodu polygrafu. K jeho zařízení se nemusejí zkoumané osoby nijak připojovat. Ryan věří, že bezkontaktní sledování bude méně zkreslené.

Tvář strachu

Infračervená kamera podrobně sleduje krevní oběh ve tváři podezřelého. Díky vysoké rozlišovací schopnosti dokáže zaznamenat i nejmenší změny prokrvení obličeje. Počítač začne klást konkrétní otázky, na které podezřelý odpovídá "ano" či "ne". Nejprve se ptá na jméno, postupně se dotazy konkretizují a zaměřují na daný případ. Ryanův tým pak vyhodnotí všechny odpovědi. Ke každé z nich je k dispozici infračervený snímek obličeje podezřelého. Ryan tvrdí, že lež či, chcete-li, zvýšená zátěž se projeví silným prokrvením v oblasti očí.

K podobným závěrům došel i James Levin z kliniky Mayo v Arizoně. Podle něj jde o přirozenou obrannou reakci těla na stresující podnět. Krev se rychle přesune k očím, lepší prokrvení pak zintenzivní fungování zraku. Infračervený snímek s prokrvenými očními partiemi nazval Levin tvář strachu.

Jde o poměrně věrohodný indikátor lži. Ukázala to praktická měření. Ryanův detektor odhalil v laboratorních podmínkách 84 procent lhářů. Infračervený polygraf má však i další přednosti. Obrazec tváře strachu totiž člověk nedokáže ovlivnit. Zatímco dechovou frekvenci nebo srdeční tep lze částečně ovládat vůlí, není podle Levina možné kontrolovat teplotu obličeje ve všech místech najednou.

Metoda má však i své kritiky. Ti zasahují nejslabší místo jinak důmyslného zařízení. Tím je paradoxně právě koncepce tváře strachu. Skeptikové tvrdí, že oblast očí se prokrvuje nejen kvůli lhaní. Je pak těžké prokázat, jestli člověk lhal, nebo mu jen spadlo smítko do oka. Ryan to zatím nemůže vyvrátit, protože nemá k dispozici dostatek praktických výsledků měření.

"Podobná metoda se dříve zkoušela i u nás, ale výsledky nebyly tak přesvědčivé. Snímání teplotních změn v obličeji pomocí infračervené kamery je variantou snímání tzv. psychogalvanického reflexu. Při jeho sledování se měří změny elektrické vodivosti lidské kůže v závislosti na prokrvení. Bezkontaktní snímání je pravděpodobně pohodlnější," dodává Kohout.

Oči prozradí více

Ryanův polygraf je zatím spíše laboratorní hříčkou. Jeho funkce se však dají výrazně zdokonalit. Jednou z možností je sledování nepravidelných očních pohybů. V momentě, kdy si člověk něco prohlíží, jeho oči těkají z bodu do bodu. Chvíli se zaměří na detail, pak svou pozornost soustřeďuje jinam. Tento fakt využil Neal Cohen z univerzity v Illinois. Vystopoval poměrně pravidelné postupy, kterými člověk prohlíží předměty. "Pohyby očí jsou automatické a začnou dříve, než si člověk uvědomí, zdali už obraz či předmět viděl nebo neviděl. Bude proto těžké (snad nemožné) cokoli předstírat," říká Cohen. Jeho metoda se navíc zaměřuje na sledování kognitivních procesů. Nejde tu o žádné emoce vyvolané lží, o žádné obranné mechanismy těla, které se dají cvičením různě ovlivnit.

Jak bude vyšetřování probíhat? Podezřelý sleduje na monitoru portréty různých osob. Dobře poslouží tváře celebrit nebo známých politiků. Mezi ně se vloží fotografie neznámých lidí a spolupachatelů. Z pohybů očí lze odvodit, jestli člověk danou osobu zná, nebo ne.

Cohen navíc u podezřelých zaznamenal i zvláštní obranný postup. Chtěli se na obraz spolupachatele dívat tak, jako by ho viděli poprvé. Vůlí se jim podařilo oči ovládnout až po několika vteřinách.

Nyní týmy z Institutu detektoru lži a z univerzity v Illinois připravují společné testování dvou složek lidské osobnosti. Infračervená kamera bude zaznamenávat emoce. Snímač očních pohybů pak poskytne informaci o kognitivních procesech zkoumané osoby.

Jedním z hlavních problémů je stanovení klidové hladiny u každého člověka. Podstata všech reakcí je u většiny lidí stejná, ale jejich intenzita se u každého člověka liší. Co u jednoho znamená silné rozrušení, to je u druhého téměř klidový stav.

Dalším nutným krokem ve vývoji je uskutečnění stovek experimentů, které budou sledovat rozdílné reakce mezi pohlavími, u lidí různého věku a původu. Teprve z těchto pokusů vědci zjistí, jakou vypovídací hodnotu má nová metoda, a především jaké jsou její limity.

Vývoj infračervených polygrafů ještě neskončil a už se objevují nové myšlenky a postupy, jak exaktně analyzovat lidskou mysl. Vědci například tvrdí, že při lhaní zapojujeme jiné části mozku, než když mluvíme pravdu. Z desítek hypotéz však zatím vyčnívá Andrew Ryan se svým infračerveným detektorem lži. Jeho zařízení není už daleko od praktického využití. Zrcadlí se v něm odvěká lidská touha po poznání pravdy za všech okolností.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)