Říjen 2005

Česko patří do Evropské unie, pan Klaus do oplocené rezervace

Petr Zavoral

Odpočatý pan Klaus se v závěru léta vrátil k činnosti, kterou patrně považuje za své jediné či alespoň nejvyšší poslání: k objíždění světa za účelem zničení Evropské unie. Již koncem srpna rozhodil po planetě hrst svých myšlenkových skvostů. Kázal je hostům ekonomického fóra v rakouském Alpbachu, zvěčnil je v britském deníku The Financial Times a ohromoval jimi účastníky konference v severoitalském Cerbiu. Doma ty výplody ducha pana účetního už známe nazpaměť. Lze je shrnout do jediné ideje: Nechce-li jeden každý členský stát pětadvacítky zaniknout jako národ, je nutno Evropskou unii bezodkladně zrušit a nahradit ji něčím lepším, jakýmsi eurotržištěm, jehož trhovci by se nemuseli strachovat o domácí šlendriány. Takový rynek by se měl jmenovat Organizace evropských států, velmožové těch suverénních Poloevropanů by si pěkně hráli každý na svém písečku, nedopouštějíce, aby jim do toho někdo kafral.

Nám pod Řípem je zřejmé, kam Klausova iniciativa míří: k izolaci regionálních nepořádků, mezi nimiž nepřehlédnutelně vyniká postkomunistický šlendrián český.

Sama Evropská unie se z větší části staví k páně profesorově pionýrské vynalézavosti se zaslouženým nadhledem: občas povytáhne obočí, co se to vyklubalo z prosebníka, který se v dobách raného českého postkomunismu plazil do Bruselu s poníženou žádostí o přijetí ČR do evropského klubu bohatých, občas je zaskočena drzostí, s níž chce nováček najednou předělávat nadějně fungující mechanismus, většinou si však ťuká na čelo. Jediný, kdo Klausovi nadšeně tleská, je hrstka zastydlých národovců, marně na starém kontinentu vykřesávajících studenoválečnické včerejšky. Pokud na pana účetního vůbec zareaguje některý z moderních evropských politiků, pak z toho pro nás vyplývá holá ostuda.

Jako příklad je možno uvést zlatá slova bývalého eurokomisaře Maria Montiho, který 4. září pravil: Dotýká se mě to, když tu občan České republiky tvrdí, že unie omezuje demokracii. Bez EU by přitom tato země dnes nebyla demokratickým státem. Ach, bože přebože, jak hluboko jsme klesli, když nás ve světě reprezentuje poděs, z nějž přímo tryská nenávist k pokroku a co nejužší spolupráci demokratických států, navíc tváří v tvář hrozbě teroru a sílící vzájemné příchylnosti východních diktatur!

Nemohu na tomto místě neocitovat publicistu Jiřího Hanáka, třebaže s ním často hrubě nesouhlasím, obzvlášť ve věci podpory pažravého socialismu: Obhajovat budoucnost suverénních států a státečků je asi tak moderní jako halapartny u výsadkových jednotek. Minulost státních suverenit je minulost válek mocných, v nichž ti malí sloužili coby kopací míče. A co se týká budoucnosti: jak může asi Evropa bez co nejtěsnější integrace hospodářské, politické i vojenské obstát proti kolosům povstávajícím na východě? (...) A jak by obstály státy jako Česká republika proti teoreticky možné recidivě nějaké mocné státní suverenity opět uspořádat Evropu k obrazu svému? Jistěže by neobstály, pane Hanáku. Ani se mi nechce domýšlet, že by právě o to šlo komunisty celoživotně pardonovanému panu profesorovi Klausovi.

Přesto si ten strašpytel může zálibně hladit knír. Podle průzkumu agentury STEM si stejně jako Klaus ani více než čtyři pětiny Čechů nepřejí evropský superstát a daly by přednost opětnému zúžení významu EU na pouhou obchodní a cestovatelskou zónu. Což je dost podivné zjištění, přihlédneme-li k nezpochybnitelnému faktu, že čím dál víc našich spoluobčanů zoufale hledá spravedlnost u štrasburského soudu pro lidská práva a upíná se i k dalším evropským autoritám v beznaději plynoucí z neutěšeného stavu domácích poměrů. Také to jaksi neladí s jen o málo staršími poznatky výzkumníků z Eurobarometru hovořícími o dvoutřetinové české podpoře užší integraci. Obojí odborníci na zjišťování občanských nálad se teď hádají, kdo z nich má blíž k pravdě.

Myslím, že i z pozice laika bych jim uměl napovědět. Evropský superstát je vynález pana Klause, sloužící ke strašení lidí. Nikdo, dokonce ani já sám, by nechtěl žít pod bičem takové obludy a nechat si od ní diktovat všechno od jídelníčku až po barvu ponožek. Neméně děsivá je ale představa, že každý pšouk bude podřízen vůli nějakého domácího pošuka, který si následkem chorobné samolibosti přisvojuje všechnu moudrost světa. Zvlášť, a to bych s dovolením podtrhl, má-li ta mamlasovská moudrost sloužit jako paravan ke krytí kdejakého svinstva, jež povila posttotalitní ničemnost. Je cosi jiného mít výhrady ke zbytečné nabubřelosti evropské ústavy a zasazovat se o přijatelnější podobu pravidel soužití na starém kontinentě, a jinak se to má s živočišným odporem vůči všemu, co by snad mohlo ohrožovat neomezenou moc regionálních carů. Mimořádně ostudná a především pro demokracii nebezpečná je pak snaha všelijakých Klausů zlikvidovat Evropskou unii s pomocí uřvaného nacionalismu a dalších toho druhu nástrojů, tak libě znících primitivům od bolševiků až po hnědokošiláče.

Pozornému čtenáři možná neuniklo, že jsem tentokrát v souvislosti s Klausem ani jednou nepoužil výraz prezident. Je to tím, že mi ten titul jaksi nejde přes pysk. Do hloubi duše se stydím za to, že ten člověk dřepí na Pražském hradě, kteréžto historické sídlo českých králů navíc zasvinil sobě podobnými kašpary.

Nedávno tiskem proběhla zpráva, že útrpný hradní nohsled pana účetního Petr Hájek umístil na hranici své parcely kdesi u Javorníku ceduli s přeškrtnutou vlajkou Evropské unie a dvojjazyčným nápisem: Vítejte v České republice. Zde končí EU. Soukromý pozemek. Střelený mluvčí Hradu to pro časopis Týden komentoval takto: Na svém pozemku jsem neomezeným suverénem já, tam prostě Evropská unie nemá co dělat. Je z toho samozřejmě mezinárodní ostuda: jančení Klausova blízkého spolupracovníka neuniklo renomované světové agentuře AFP.

Tak mě teď právě napadá, že onen »Hájkov« by byla přímo ideální rezervace pro pana Klause i jemu podobné šašky, až nám jednou konečně dojde, že něco takového nemá na Pražském hradě co pohledávat. Zapšklý účetní v prezidentském rouše především patří na soukromý výběh, nejlépe hodně vzdálený a bytelným plotem obehnaný. Republika česká, nejsouc nikterak páně profesorovým majetkem, si zaslouží lepší osud. Zátarasů si už užila dost.

(Annonce)