Říjen 2005

Na estébáky nesahat!

Petr Zavoral

Působení několika bývalých zaměstnanců StB v Bezpečnostní informační službě (BIS) nepředstavuje bezpečnostní riziko pro stát. Vyplývá to z usnesení, které v úterý (13. 09: 2005 - pozn. red. CS-magazínu) po jednání s ředitelem BIS Jiřím Langem přijala sněmovní komise pro kontrolu civilní kontrarozvědky. Ta zasedala přímo v sídle BIS. Tolik stručná zpráva ČTK.

Tak vida. Ještě chybí dovětek, že je vlastně skvělé, že ty estébáky máme. Jsouť to přece na slovo vzatí odborníci, bez nichž by rozvědčíci demokratického státu byli dočista v pytli, není-liž pravda. Dá se na ně naprosto spolehnout. Jsou to každým coulem profesionálové, kteří škodí-li, tedy pouze na příkaz shora. A »nahoře«, jak víme, sedí sám výkvět mravopočestnosti, liliový extrakt toho nejlepšího, co český národ může nabídnout.

Dere se mi na jazyk pochybnost, kolik asi bývalých estébáků sedělo v té slavné komisi, z níž prýští pochopení pro »zušlechtěné« komunistické gestapo. Že žádný, říkáte? Že to není možné, když přece posametoví hlídači demokracie, zvlášť ti v parlamentu dřepící, prošli nejpřísnějším možným kádrováním a všelijakými osvědčeními by si mohli vytapetovat své luxusní, kdovíjak nabyté kvartýry? Ale jděte. V tom případě se musím ptát, kam se tedy poděla celá ta armáda slídilů, odměněná za své šlechetné skutky hned na začátku éry pravdy a lásky tak velkorysým výpalným. Říká se, že ji pohltila vekslácká podnikatelská sféra pod Klausovou ochranou. Celou? Ale kdeže. Vždyť se dovídáme, že zlaté dno estébáckého řemesla má svou cenu i v postkomunistických poměrech, dokonce je nám vtloukáno do palic, že je to tak v pořádku, že to tak má být. Opakuji znovu otázku: Kdo jsou lidé, kteří nás o tom přesvědčují? Co si máme myslet o sněmovních komisařích, kteří neberou na vědomí zákony o zavrženíhodnosti komunismu a estébáky nám prezentují bezmála jako požehnání pro posttotalitní rozvědku?

Obávám se, že jsme svědky mimořádně hnusného pokusu dodatečně vyvinit strůjce estébáckého zla a místo nich nastrčit oběti jejich svinské hry. Důkazů se nabízí víc než dost. Co chvíli se média pohoršují nad »poklesky« veřejně známých osobností z uměleckých kruhů, které tak či onak uvízly v estébácké síti. Kdo by si teď nespojoval třeba Jiřinu Bohdalovou či Jana Kanyzu s odsouzeníhodným zrádcovstvím, když na ně archivy StB ukazují prstem? Kdo by si rád neplivl, když na jejich verbíře doplivnout se nedá? K tomu nám jako nášup servíruje ctihodná sněmovní komise vzkaz, že na profesionální estébáky plivat nelze, neb oni nic, dokonce tvoří jeden z pilířů BIS!

Je mi ctí v této souvislosti citovat Karla Steigerwalda: Sladký život estébáků je velkou metaforou naší pomatené doby. Kdo chce držet život za pačesy, zapamatuje si: nebuď fízlem, buď estébákem. Tak se nad životem vyhrává.

(Annonce)