Říjen 2005

Vzpomínky Jiřího Loewyho

Petr Zídek

Šestnáct měsíců po úmrtí Jiřího Loewyho vycházejí jeho paměti, které vznikly jako rozhovor s historikem a novinářem Tomášem Zahradníčkem. Knížka patří k tomu nejlepšímu, co u nás v tomto žánru v posledních letech vzniklo.

Vzpomínky jsou záznamem dialogu, který vedli Zahradníček s Loewym prostřednictvím elektronické pošty od podzimu 2002 do podzimu 2003. Projekt, jenž měl svůj počátek v badatelském zájmu mladého historika o exilová periodika, postupně přerostl původní záměr. Vinou úmrtí Jiřího Loewyho zůstalo nakonec z plánovaného díla jen torzo: vylíčena již nemohla být šedesátá léta a období po roce 1989, kdy Loewy nejprve působil v obnovené sociální demokracii a později se stal pravidelným komentátorem Lidových novin.

Přes tuto torzovitost je kniha mimořádně zajímavá. Otázky o dvě generace mladšího Zahradníčka (1971) dokázaly Loewyho (1930 -2004) vyprovokovat k podrobné inventuře svého života. Činí ji s moudrým nadhledem a osobitým, šarmantním stylem.

Podveden a okraden, zbaven morální převahy

Vzpomínky nejsou prezentovány chronologicky, ale tak, jak vznikaly. První kapitola je proto věnována sedmdesátým a osmdesátým letům, kdy Loewy žil v Německu a Nizozemsku, angažoval se v exilové sociální demokracii a od roku 1978 vydával jako čtvrtletník Právo lidu.

Další kapitola se již vrací do severočeského pohraničí třicátých let, kde Loewy vyrůstal v židovsko-česko-německé rodině (jeho mateřštinou byla němčina, česky se doma začalo mluvit teprve po útěku rodiny do Prahy na podzim 1938).

Přestože byl za okupace jako "rasový míšenec" různě šikanován, jeho dojmy z osvobození nebyly vůbec euforické: "Praha první den po válce: vřící kotel plný vraždění a zběsilého sadismu. A já si pořád připomínal, že to je spravedlivá odplata, protože oběťmi jsou nacisté... Ale pocit zadostiučinění se nechtěl dostavit, viděl jsem jenom zmučené bezbranné lidi, převážně ženy a děti... Cítil jsem se tím i jaksi podveden a okraden, zbaven té samozřejmé nebetyčné morální převahy nad nepřítelem, kterou jsem do té chvíle měl."

Hned po osvobození odjíždí Loewy zpět do pohraničí, aby ochránil své prarodiče před divokým odsunem, což se mu nakonec podaří. Vstupuje do sociální demokracie a získává první novinářské zkušenosti v jejím deníku Stráž severu. Historik tu objeví mnoho nového o boji mezi demokratickým křídlem a Fierlingrovou prokomunistickou frakcí.

Najdeme tu nejen pregnantně formulovaná stanoviska, ale také půvabné historky. "Půlden s Jiřím Hájkem jsme strávili, protože byl horký letní den, dole v údolí u Vltavy," píše Loewy o jednom stranickém školení v Klecanech, na němž se potkal s budoucím ministrem zahraničních věcí. "Svými prokomunistickými názory nás namíchl tak dokonale, že jsme mu dali hobla do Vltavy. Jenže on se zase vynořil a vylezl na břeh..."

V jáchymovském gulagu

Po únoru 1948 se Loewy zapojil do protikomunistických aktivit, v listopadu byl zatčen a v květnu následujícího roku odsouzen na šest let. V různých vězeních a pracovních táborech, zejména v Jáchymově, strávil další čtyři roky. Vyčerpávající práce v radioaktivním prostředí mu vážně podlomila zdraví: v květnu 1954 je amnestován s rakovinou štítné žlázy.

Líčení života v jáchymovském gulagu patří díky Loewyho dobré paměti a věcnému a nepatetickému podání k nejlepším svědectvím o komunistických pracovních táborech. Určitý ustálený obraz padesátých let rozbíjí autorův popis pomoci a solidarity, s níž se setkal po propuštění z vězení, a to i od lidí, kteří nějakým způsobem s režimem kolaborovali.

Čtenář musí litovat, že Tomáš Zahradníček nezahájil své tázání o pár měsíců dříve. Snad je to memento pro další novináře a historiky: pamětníci tu nejsou navždy a promeškané příležitosti se již nevrátí.

Tomáš Zahradníček (ed.): Úseky polojasna. Vzpomínky Jiřího Loewyho, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2005, 260 stran

Jiří Loewy (13. 7. 1930 - 1. 1. 2004). Narodil se v Rumburku v rodině drogisty. Po záboru pohraničí uprchl s rodiči do Prahy. V letech 1947-1948 krajský tajemník soc. dem. mládeže v Liberci. V květnu 1949 odsouzen na 6 let za podzemní aktivity. Propuštěn v roce 1953, pracoval jako zásobovač v severočeských textilkách. 1969 odešel do exilu do SRN, 1978-1989 šéfredaktor exilového Práva lidu. Ve druhé polovině 90. let stálý komentátor LN. Zemřel ve Wuppertalu, kde našel druhý domov.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)