Listopad 2005

Události od 17. září do 12. října 2005

Bohumil Doležal

Denní komentáře politologa Bohumila Doležala k událostem v České republice i ve světě podle českého denního tisku. Komentáře se vztahují jen ke dnům, kdy v ČR vycházejí hlavní deníky.

Sobota 17. září

Místopředseda KSČM Vojtěch Filip je připraven utkat se jako volební vůdce v Praze s předsedou ODS Topolánkem, ale jen tehdy, když se stane předsedou strany. Pokud jde o jeho souboj s Grebeníčkem o první post ve straně, myslí to nepochybně vážně: upozorňuje, že ve výkonném výboru se nebude hlasovat ani o odvolání předsedy, ani o důvěře předsedovi, nýbrž jen o tom, k jakému datu má předseda, který podal demisi, odejít. On trvá na odchodu k 1. říjnu 2005. Zjevně musí mít své šance nějak realisticky spočítané, ten člověk byl vždycky dost opatrný.

Vzdorotechnoparty ParoubTek, která se koná na stejném místě jako ta, kterou policie rozehnala a kvůli níž bylo potom tolik křiku, nejspíš zajde na nepřízeň počasí. Jsou to jakési dozvuky letního kataklyzmatu, přiživeného a povzneseného do politicko-morální roviny opozicí a prezidentem. Není vyloučeno, že až dojde v příštím létě na skutečné repete, bude už ministrem vnitra pan Langer. Ze srdce mu to přeji.

Předseda KDU-ČSL Kalousek úspěšně pokračuje v podvratné práci uvnitř koalice, jejímž je účastníkem: tentokrát oznámil (chtěl bych skoro říci prásknul, ale není to pěkné slovo, tak se mu raději vyhnu) místopředsedu Jahna, že podal za ČSSD návrh na úpravu zákoníku práce v tom smyslu, že by zaměstnavatel měl možnost dát zaměstnanci výpověď bez udání důvodu. Potentáti ČSSD teď horem dolem ujišťují, že to byl návrh pana Jahna a nikoli jejich strany. Mluví se emocionálně o „vyhazovech“. Přitom pokud bude maximálně ztíženo propouštění zaměstnanců, tak jakýpak trh práce? Jasné jsou dvě věci: KDU-ČSL je jako koaliční partner nebezpečnější než jako politický oponent a pan Jahn si pro své angažmá nevybral tu správnou stranu.

Miroslav Šiška píše v Právu o generálu Vlasovovi: „Jakkoli se Vlasov“ (po svém zajetí) „odůvodněně Stalina zříkal, spojení s úhlavním nepřítelem jeho vlasti nebylo správnou cestou k osvobození Ruska. Představovalo totiž zradu boje demokratických sil světa proti německému nacismu.“ Proti německému nacismu nebojovaly „demokratické síly světa“, ale západní demokratické mocnosti ve spojení se Stalinovou tyranií. Nicméně Hitlerovi vůbec nešlo o to zničit Stalina, chtěl zničit Rusko, a zákeřně je přepadl. Proto je těžké chápat to, co udělal Vlasov, jinak, než jako zradu.

V poslední době se odehrály dva mediálně vděčné zločiny: vražda zaměstnance Novy a znásilnění, kterého se dopustil na útěku sexuální deviant. Leckdo se na neštěstí postižených touží mediálně zviditelnit. Snad by se do úvah nad situací mělo vnést trochu střízlivosti. Pan Velíšek zjevně vůbec netušil, že agresivní otrapa, proti němuž se odhodlal zasáhnout, je ozbrojen pistolí (tím nechci to, co udělal, nijak snižovat). Deviant byl odsouzen, svůj trest si odseděl a byl z vězení propuštěn. Není nic snadnějšího, než udělat z obou případů jakousi legendu a pak se hystericky zasazovat o to, aby bylo co nejvíc lidí a co nejrychleji posláno za mříže.

Pondělí 19. září

Tématem dne jsou volby v Německu. Čeští politici a novináři jsou ve své většině nasměrovaní na Schrödera (obrání nás před naším nejstrašnějším nepřítelem, sudetskými Němci) a tak reagují s uspokojením. Pan Palata, jedna z hlásných trub SDP na českém mediálním trhu, napsal o výsledcích voleb ze samé radosti do Lidových novin asi osm článků najednou, některé dokonce dřív, než znal volební výsledky, a oslavuje v nich vítězství SPD. Ke zprávě se pochopitelně co nejdřív vrátíme, zatím jen stručně: za prvé, CDU/CSU neuspěla tak, jak se očekávalo, ale volby vyhrála (nevím, jak si Schröder představuje, že se stane kancléřem bez většiny v Bundestagu nebo snad dokonce v rámci velké koalice, v níž bude tahat za přece jen o něco kratší konec). Za druhé, jásat nad Schröderem je předčasné i z toho důvodu, že nám sice toleruje, abychom zapomněli na ohavnosti, které naši předkové napáchali po konci druhé světové války na svých německých spoluobčanech, ale jen proto, aby nás měl z krku a mohl v podstatných věcech, týkajících se dneška, dělat politiku přes naše hlavy: posilovat německo-francouzský diktát v EU, izolovat Evropu od USA a zato se paktovat s Putinem. Jinak je zajímavé, že volební výsledky na spolkové úrovni jsou čím dál tím patovější a začínají se podezřele podobat těm českým.

Miloš Zeman a Jiří Paroubek se kamarádí a dávají společně rozhovory Právu. Chování Miloše Zemana se, pokud jde o nesnesitelnost, nijak nezměnilo. Reportérce Práva na otázku „Co říkáte ohlášenému odchodu Miroslava Grebeníčka z čela KSČM?“ slovy „To je interní věc komunistické strany a já jsem se nikdy nevyjadřoval k tomu, jaké funkcionáře by měly mít jiné politické strany. Pravda je, že jsem se často vyjadřoval k tomu, jaké funkcionáře by měla mít moje vlastní strana“. Nikdo se starého hulváta neptal na to, jaké funkcionáře má mít KSČM, nýbrž na to, co říká možné změně (např. co by znamenala pro jeho stranu). Zeman se několikrát zcela jednoznačně vyjádřil k tomu, které kandidáty ČSSD „jako řadový člen strany“ podporuje. Řadovost Miloše zemana je ovšem zvláštního druhu. Jen málokterý řadový člen strany má pro svou podporu či odmítání kandidátů k dispozici např. Právo.

Vzhledem k problémům s fosilními palivy uvažuje ČEZ o rozšíření Temelína a snad i o výstavbě dalších jaderných elektráren. Z čistě ekonomického a odborného hlediska je to jistě možné a snad i žádoucí, z politického hlediska by to mělo za následek katastrofální zhoršení vztahů s Rakouskem. Pokud se nepodaří přesvědčit rakouskou veřejnost o bezpečnosti jaderných elektráren obecně a těch českých zvlášť, bude nutno vzít na vědomí, že dobré vztahy se sousedy váží víc než ekonomické zájmy.

Česká republika, tj. její zástupce v Bruselu Kohout, podpořila rezolutně a na základě doporučení premiéra Paroubka požadavek, aby Turecko ještě před svým vstupem do EU uznalo legitimitu Kyperské republiky. Rázný postoj ČR vzbudil překvapení. Nechápu, proč se musíme plést zrovna do téhle věci a zaujímat silácké prokyperské, přesněji řečeno prořecké postoje. Celý problém s Kyprem vznikl tím, že řecká vojenská junta se v předsmrtných křečích pokusila připojit celý Kypr i s kyperskými Turky k Řecku. Turecko nato zakročilo na jejich podporu a dosáhlo rozdělení ostrova. Vinu na něm má dobrodružná řecká politika. A za druhé: pokud se bude v budoucnu rozšiřovat EU (moc tomu nevěřím), není důvod, proč by mělo Turecko, jediná trochu civilizovaná muslimská země, která byla schopná přijmout aspoň v hrubých rysech evropský model sekulárního státu, zůstat např. z nějakých „ideových“ důvodů stranou.

Ředitel tiskového odboru prezidentské kanceláře Hájek kritizuje v MfD Českou televizi za to, že nedala dost prostoru návštěvě pana prezidenta v Izraele. To je dosti drzé vměšování prezidentské kanceláře do mediální sféry. Nejlepší by možná bylo, kdyby si pan prezident udělal na Hradě vlastní stát (něco jako Vatikán) a pořídil si vlastní rádio a televizi.

Úterý 20. září

Podle průzkumu STEM to vypadá, že zásah proti Czech Tek, kolem něhož byl tak velký mediální humbuk, ČSSD nijak výrazně nepoškodil. Dalo se to čekat, chtělo si na něm přihřát polívčičku tolik politiků aktivních (Klaus, ODS) i v důchodu (Havel) a posílit si popularitu tolik bavičů s intelektuálními a politickými ambicemi, že to normálním lidem nakonec muselo být podezřelé a trochu nechutné. Celá věc byla hystericky nafouknutá a jediným výsledkem bylo několik nedomrlých pokusů „technařů“ o repete. Pořádné repete nás čeká příští rok, jak doufám už za vlády obhájců lidských práv z ODS. Jinak si ODS s KDU-ČSL zachovává mírný náskok, komunisté ztratili přes tři procenta (zajímavé: kam se ta tři procenta poděla, ČSSD přibrala jen nepatrně). Protože průzkum proběhl v době, kdy skutečné či předstírané zaječí úmysly pana Grebeníčka ještě nebyly aktuální, asi ten výsledek dosavadnímu předsedovi KSČM nijak zvlášť neprospěje. Průzkum tedy svědčí mj. o tom, že propagandistické tažení ODS v souvislosti s Czech Tek a s Paroubkovým gestem vůči německým antifašistům se docela minulo účinkem. ODS jde v šlépějích svého volebního debaklu z roku 2002.

Ministr Němec hodlá postavit nejvyšší státní zástupkyni Benešovou mimo službu, pokud ji vláda do konce září neodvolá. Benešová zase zjistila, že ministr moc telefonuje a na ministerstvu prodávají v automatech předraženou kávu. Každý normální premiér by se zasadil o to, aby se Benešová s Němcem odešli hádat do justičně-politického podsvětí.

„Žádná německá vládní koalice nepodpoří politické proamerické vrtichvosty, jak je známe z Pobaltí, Polska a bohužel i z české politiky“, jásá v Právu Petr Uhl. Za mých mladých let se říkalo „přisluhovači amerického imperialismu“. Sám za sebe se k tomuto titulu hrdě hlásím.

KDU-ČSL hodlá učinit svým volebním vůdcem na Karlovarsku populárního fotbalového trenéra Františka Straku. Straka není ani členem KDU-ČSL. Kolotoč populismu se roztáčí: ještě několik obrátek a ČSSD jmenuje svými vůdci Spejbla a Hurvínka.

Středa 21. září

Premiér Paroubek se prý rozhodl obětovat nejvyšší státní zástupkyni Benešovou. Chce ji odškodnit kandidaturou do Senátu. Válka mezi ministerstvem spravedlnosti a nejvyšším státním zastupitelstvím byla už delší dobu neudržitelná a Benešová k tomu mocně přispěla, ale může za to jen ona? Pravda, její odchod neohrozí vládní většinu v Poslanecké sněmovně.

Ministr kultury Jandák se ocitl na druhé příčce v žebříčku popularity STEM a ČSSD ho prý hodlá nominovat jako vůdce jihočeské kandidátky. Jandák není člen strany. K tomu je třeba podotknout: za prvé, žebříček popularity byl a je nezajímavý a popularita „nestraníků“ nesvědčí o ničem jiném než o tom, jak špatnou má mezi lidmi pověst politika. Není to jen problém politiků, ale taky problém nenaplněných očekávání ve veřejnosti. Ministryně Buzková si výrazně polepšila poté, co ohlásila svůj odchod z politiky a Dostál se dostal do čela tím, že smrtelně onemocněl a zemřel! Za druhé, Jandák má resort, od něhož drtivá většina lidí vůbec nic neočekává (ministři zdravotnictví a práce a sociální věcí jsou hluboko u konce žebříčku, a není to jen a jen proto, že jsou úplně nemožní) a navíc se v něm ještě ani neohřál. Za tři měsíce může být všechno jinak. Nestraníci českou politiku nespasí, i když je s nimi někdy legrace.

Paroubek najel mocně na spolupráci s KSČM. Zřejmě se dohodli mimo jiné na tom, že společně protlačí zákoník práce. V souvislosti s tím zřejmě Grebeníček potvrdil, že počátkem října odchází z funkce. Premiér má alibi, KSČM se reformuje! Zdá se, že Paroubkovi došla trpělivost poté, co lidovci hlasovali s opozicí pro zřízení parlamentní vyšetřovací komise k případu Unipetrol. Paroubkovy pyrotechnické experimenty jsou děsivé, ale nelze přehlédnout, že nejapná záludnost Kalouskovy politiky ho do spolupráce s KSČM přímo tlačí.

Pan prezident (ČLK) (České lékařšké komory - poz. red. CS-magazínu.) Rath nabídl ředitelce VZP Musílkové velkorysou pomoc při řešení ekonomických problémů pojišťovny. „Naše představenstvo si totiž myslí, že řešení problémů už je nad její síly a není schopna je sama zvládnout.“ Po takovém zdůvodnění ovšem ředitelce nezbývá, než mu padnout kolem krku. Rath se taky vyslovil pro přehodnocení kritérií, podle nichž se pacientům proplácí lázeňská péče: „Vzhledem k úspěchům lékařské vědy je možné některé diagnózy z lázeňské péče vyřadit a zařadit do nadstandardu.“ To je vykročení správným směrem, těším se na chvíli, kdy se od pana prezidenta dozvíme, že některé diagnózy je vzhledem k pokroku medicíny možné vyřadit z lékařské péče vůbec.

Čtvrtek 22. září

KDU-ČSL hlasovala s ODS pro zřízení parlamentní vyšetřovací komise v kauze Unipetrol. Předtím se vedení ČSSD zjevně dohodlo s komunisty na tom, že jim pomohou protlačit hlasováním některé zákony, nepřijatelné pro koaliční partnery (např. zákoník práce). Kalousek nazval KSČM v rozhovoru pro ČT „zločineckou organizací“ - to je i na můj vkus dost drsné: pokud je to zločinecká organizace, nemá v parlamentu co pohledávat buď ona, nebo KDU. Proč KDU sedí v jednom parlamentu se zločineckou organizací? - a v dramatickém veřejném prohlášení zapřísahá Paroubka, aby se s komunisty nepaktoval. Z koalice však odejít nemíní. Paroubek silácky prohlašuje, že jiný (např. spolkový kancléř Schröder) by lidovce z koalice vyhodil. Jak se to dělá? Vztyčí se Schröder na zasedání vlády z křesla a zařve na ministra zahraničí Fischera a jeho blízké: ven!? U našich západních sousedů dnes nepanují takové čuňácké mravy a v naší ústavě chybí článek o vyhození koaličního partnera: Paroubek by sice mohl navrhnout odvolání všech ministrů KDU a prezident by mu musel vyhovět, ale slušný postup je vypovědět koaliční smlouvu. K vyhození ministrů nepřikročil ostatně ani Gottwald v únoru 1948, počkal si, až podají demisi. Nelze ovšem zapomenout, že lidovci k této eskalaci notně přispěli: člověk může buď být v koalici a nést s ní dobré i špatné, nebo být v opozici a nést s ní dobré i špatné. KDU se odedávna pokouší spojovat výhody obou stavů: neví, co je loajalita, a když se Cyril Svoboda pokusil dělat politiku vůči Špidlově vládě loajální, jeho spolustraníci se ho záhy zbavili. Kalousek sociální demokraty provokoval, ale k odchodu do opozice se nemá. Teď vychází najevo, že hrál poker falešně.

Sněmovna včera přijala návrh zákona o provozu na silničních komunikacích. Stav, jaký na českých silnicích panuje, je neúnosný a jakési zpřísnění bylo nutné: bojím se jen, že zákon dopadne se vší svou tvrdostí a přísností hlavně na staré poplety jako jsem já, kdežto mladí králové silnic, kteří okázale ignorují všechny dopravní předpisy, mají prostředky na to, aby se s ním v pohodě vyrovnali.

Ještě k průzkumu obliby politiků u veřejnosti, jehož výsledky přinesl včera STEM : je zajímavé, že premiér Paroubek má nadpoloviční podporu nejen u sympatizantů ČSSD, ale i KLDU a KSČM, a u příznivců ODS má slušných 31%. Kalousek i Topolánek mají nadpoloviční podporu jen u těch, kteří přejí jejich straně. Bude zajímavé sledovat, zda a jak dlouho si premiér tuto univerzální podporu udrží.

V debatě o zřízení komise k případu Unipetrol prohlásil ministr Urban na adresu Petra Nečase: „Tedy jestli vy se přidáváte na stranu pomlouvačných článků některých drzých Poláků, pak mne to velmi mrzí.“ Myslím, že ministr české vlády by si měl dávat pozor na jazyk. Pan Urban by jistě řval, až by se mu dělaly bubliny u nosu, kdyby nějaký německý politik mluvil o „některých drzých Češích“. Co nechceš, aby jiní činili tobě…

Schröder dostal nabídku hlasů levice, jásá stará struktura Kovařík v Právu. Nepochybně by se mu to líbilo. Zapomněl dodat, že předseda Müntefering vyloučil menšinovou vládu i spolupráci s Lafontainovými postkomunisty.

Vztahy se Spojenými státy jsou bez problémů, prohlásil za své návštěvy USA prezident Klaus. Tomu je třeba rozumět tak, že všechny problémy, které nadělal, jsou už snad zaplať pánbůh zažehnány.

V neděli proběhnou v Polsku parlamentní volby. Zvítězí pravice. Zdá se, že Občanská platforma, jediná relativně rozumná pravicová strana, skončí až na druhém místě. Možná zvítězí mírnější fundamentalisté z Práva a Spravedlnosti (kdosi mi vytknul, že jsem v jednom článku napsal Pravda a Spravedlnost, nemohu si pomoci, mně se to strašně plete s Pravdou a Láskou, je to jen o dost agresivnější), ti mají něco společného s ODS, například v kritice evropské integrace, se Zahradilem by si ovšem nerozuměli, jsou to katolíci. Pak jsou tam ještě tvrdí fundamentalisté z Ligy polských rodin a Sebeobrana (její program budí děs). Středová a liberální opozice prakticky neexistuje. Za čtyři roky bude zase všechno úplně naopak. Kdyby se mne někdo ptal, zda je to v Polsku z politického hlediska a pro voliče horší nebo lepší než u nás, nedovedl bych odpovědět. V každém případě to je divočejší.

Pátek 23. září

Podle dalších dvou průzkumů veřejného mínění by ve volbách, pokud by se konaly nyní, zvítězila ČSSD s extremisty z KSČM. Výsledky Factum Invenio jsou jako obvykle divoké – ODS má 33 procent (s mírnou ztrátou proti červnu), KSČM na druhém (!) místě 22,5% (narostli o 3,2%, podle STEM i CVVM mají komunisté výrazně méně a ztrácejí), ČSSD 22,1 (rovněž s mírnou ztrátou) a KDU 9,5 s velkou ztrátou 2,2%. CVVM, opatrnější, tradičně skeptická vůči ODS a optimistická k ČSSD, hlásí 28,5 pro ODS (zisk 1%), 23 pro ČSSD (zisk 5%), KSČM 12% (ztráta 1,5) KDU 6% (ztráta 1,5%). Jedinou věcí, kterou bych považoval z průzkumu factum Inventio za relevantní informaci, je právě převaha „levice“. Ne jako jistota, ale jako něco, k čemu pomalu spějeme. Jinak to vypadá tak, že jediný způsob jak zjistit, rozložení sympatií k politickým stranám ve veřejnosti, je zprůměrovat výsledky CVVM a STEM.

Lidovci se hodlají obrátit k ústavnímu soudu se stížností ohledně zákoníku práce. Paroubek opět běsní, nicméně jakési výhrady pokud jde o ústavnost má i legislativní rada vlády a její předseda, ministr Zářecký, který se při hlasování o zákoníku zdržel hlasování (asi ho pan Paroubek bude muset „vyrazit“). Námitka se prý týká mj. toho, že zákoník znerovnoprávňuje podnikatele, v jejichž firmě odbory působí, proti těm, kteří odbory nemají. V každém případě to, že zaměstnavatel nemůže dát zaměstnanci výpověď bez důvodu, považuji za povážlivé a to, že odbory v podniku právo zastupují i „nečleny“, za nehoráznost bolševického kalibru.

Paroubek s Kalouskem si vyměňují přes média zdvořilosti. Kalousek nazval svého premiéra „normalizačním funkcionářem, předseda vlády odvětil, že když lidovci chtějí, ať jdou. Problém Lidové strany je, že se po listopadu dlouhodobě specializovala na vydírání svých koaličních partnerů (naposled Kalousek v případu premiéra Grosse). Voliči jsou z toho dlouhodobě unaveni, jeden z čelných funkcionářů strany prý podle LN prohlásil: „Lidé prostě vnímají špatně, když se snažíme bourat koalice; naopak pozitivně vnímají, když jsme konstruktivní.“ Po volbách v roce 2002 bylo lidovecké úsilí navíc postaveno na vratkém, a jak se ukazuje, neoprávněném předpokladu, že sociální demokraté jsou příliš slušní na to, aby si pomohli tím, že se spustí s komunisty. Paroubek je teď usvědčuje z omylu v situaci, kdy předsedovi Kalouskovi zbývají dvě možnosti, z nichž si těžko vybrat: buď zůstane v koalici a poskytne Paroubkovi paraván pro pelešení s KSČM, nebo z koalice odejde a bude tak Paroubkovo pelešení s KSČM legalizovat.

Podle premiéra Paroubka by se ČSSD měla omluvit za volbu prezidenta – a to ne ti poslanci, kteří nehlasovali pro Zemana, ale „orgány strany“, a ne Zemanovi, nýbrž české veřejnosti. Mně se omlouvat nemusí, Zeman by byl snad ještě horší prezident než Klaus.

Strana zelených je před svým sjezdem rozštěpena na dvě nesmiřitelné frakce: jedna chce ve volbách kandidovat samostatně (Strana zelených mi může být ukradená, ale myslím si, že je to věcně vzato prozíravé a korektní rozhodnutí a Zelení by na něm určitě neprodělali), druhá se hodlá spojit s liberály: to je totéž, jako kdyby řekla, že se spojí s vodníky a rusalkami. Žádní prostým okem viditelní „liberálové“ totiž u nás neexistují.

Polská politická situace se přece jen v něčem příznivě liší od české: v nedělních volbách bych neměl problém si vybrat. Volil bych Občanskou platformu a velmi dobře bych věděl, že ani jednu z těch zbývajících stran volit nesmím.

Sobota 24. září

Stanislav Gross se rozhodl odstoupit z funkce předsedy strany a nekandidovat do Poslanecké sněmovny. Znamená to faktický odchod z politiky. Nečekal jsem to, ale má to svou logiku.

Také Miroslav Grebeníček už zjevně definitivně odchází. Paroubkovi už nestojí nic v cestě při spolupráci s KSČM. Grebeníčkův odchod provází ujišťování místopředsedy Exnera, že se nemění program ani linie strany. Bodejť, jinak by přišli o voličské jádro. Funkci čestného předsedy Grebeníček odmítá a je to svým způsobem logické: čestný předseda znamená formální zodpovědnost za činy strany, kterou už nemůže nijak ovlivnit.

Předsednictvo ČSSD přišlo s omluvou občanům za způsob, jak strana postupovala při prezidentské volbě. Omluvu spojila s kritikou prezidenta Klause: „ČSSD bude zásadně čelit snahám prezidenta ČR nepřijatelně ovlivňovat směřování státu a nepřipustí, aby se při příští volbě prezidenta znovu opakovala nerozhodnost a nejednota, za niž se občanům omlouvá.“ Co si budeme povídat, je to vlastně omluva Miloši Zemanovi, i když jeho jméno není v prohlášení zmíněno, a předsednictvo je v této věci jednomyslné. Zdá se, že nadchází éra účtování se „špidlismem“. Z toho, co ČSSD Klausovi vytýká, je leccos pravda: Klausova kritika struktury a pojetí EU a také evropské ústavy je přehnaná, svými politickými stanovisky se pokouší zasahovat do výkonu vládní moci.

Ministr kultury Jandák vyjádřil své pochybnosti o novele církevního zákona, která upravuje evidenci charit a diakonií ministerstvem. Novela narazila na nesouhlas katolíků a dalších křesťanských církví. Nelze upřít, že je to od ministra jakýsi projev odvahy: jednak téma je v tradičně výbojně ateistické ČSSD velmi citlivé, a jednak to znamená výraznou distanci od politiky zesnulého ministra Dostála, a to v dobrém slova smyslu. Ví Jandák vůbec, co všechno tohle jeho stanovisko obnáší? V každém případě bude zajímavé sledovat, jak si s problémem poradí.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila pokutu TV Nova za reportáž „Vládní tunel“ pro její údajnou neobjektivitu a nevyváženost. V Právu je o tom pár řádků zprávy, v LN a MfD nic. Výtky „neobjektivity a nevyváženosti“ vypadají na první pohled jako skrytá forma cenzury: všechno je neobjektivní a nevyvážené, objektivní a vyvážené je jen to, co se nikoho nijak nedotkne a co je tedy k ničemu. Aby byly obavy z takového skrytého cenzurování rozptýleny, mělo by se veřejnosti dostat podrobnějších informací, než je zastrčená osmnáctiřádková zprávička v jednom z celostátních deníků.

„Hrdelní zločiny stalinismu a genocida menších národů SSSR od Pobaltí přes Volhu až po Kavkaz se stávají podobnou minulostí jako křižácké války nebo upalování kacířů“, píše Petr Uhl v Právu. Závidím mu jeho optimismus. A kromě toho: představme si, že by někdo napsal: hrdelní zločiny nacismu a genocida Židů se stávají podobnou minulostí…, atd. To by bylo řevu na všech stranách.

Zítřejší volby v Polsku přinesou výraznou změnu. Postkomunistická levice bude marginalizovaná na minimum, koalici utvoří pravice, v opozici budou fundamentalističtí radikálové a extremisté. V Polsku probíhá sice po každých volbách pravidelně výměna pravice za levici a naopak, ale s tím průvodním zjevem, že stávající vládní koalice se rozloží a sesype. Nic moc.

V rozhovoru s předsedou KDU Kalouskem mu redaktorky Práva vytýkají, že lidovci mohli paragrafy zákoníku práce, které dnes tak tvrdě kritizují, vypustit už v novelizaci v roce 2000. Jenže tenkrát byla KDU-ČSL v opozici a zcela bezmocná.

Jihomoravská ČSSD soudí, že ústavní soud je hrozbou pro stát. Rozzlobilo ji rozhodnutí ÚS ve věci Hugo Salma. Není to jen tak nějaký názor, ale prohlášení předsednictva krajského výkonného výboru strany. Je zajímavé, jak v této věci souzní s komunisty, kteří se dožadují omezení pravomocí soudu. Rozhodnutí ÚS jsou jistě jako všechno v demokratickém státě kritizovatelná, ale slova o hrozbě pro stát jsou víc než kritika. Je to rozhodnutí politického orgánu a navíc jakási forma nátlaku a denunciace. Je třeba dát za pravdu místopředsedkyni Wagnerové: „Všichni politici, kteří kritizují ústavní soud, musí mít na paměti, že je křehká hranice mezi přípustnou kritikou a tím, co je možné považovat za nátlak. (Jinak, v případu Salm, si nejsem jistý tím, zda je úlohou ÚS kádrovat občany na jejich bezúhonnost, nadto před šedesáti lety).

Do nočního cvičení zásahu hasičů a zdravotníků (téma: teroristický útok v metru a na železnici) se připletl jakýsi kořala, který usnul v jednom z vagonů metra, organizátoři si ho nevšimli, a on se pak probudil až ve chvíli, kdy cvičení bylo v plném proudu.

Pondělí 26. září

Hlavnímu tématu týdne, odchodu Stanislava Grosse z aktivní politiky, je věnován samostatný komentář, který dnes vyšel v MfD. Expředseda ČSSD v sobotu v poněkud emotivním projevu na Výkonném výboru strany prohlásil mj.: „Uráží mne, opravdu mě lidsky uráží vysvětlovat, že nejím malé děti, nevraždím a nekradu.“ Bylo by bývalo úplně stačilo, kdyby dokázal vysvětlit, kde vzal peníze na byt. Nebyla to žádná závratná suma, a kdyby se snad nedej Pán Bůh ukázalo, že je dostal za nějakou protislužbu podnikatelskému sektoru (čemuž samozřejmě nevěřím), uráželo by zase mne, že jsme měli tak laciného premiéra. Gross má dalekosáhlé plány: chce si přečíst Bibli, pokud tomu dobře rozumím, jaksi na truc předsedovi KDU-ČSL Kalouskovi, musím pana Grosse upozornit, že Kalousek není autorem, nechápu, co má se čtením Bible společného. Dále bude možná pracovat jako advokátní koncipient a současně by chtěl přednášet na vysoké škole. Zajímavá kombinace. Ohradil se proti tomu, že ODS označila jeho rezignaci za přiznání k nekalým praktikám, ohradil se právem. Nicméně otazníky zůstávají, rezignace neznamená, že by zmizely.

Na tomtéž zasedání vystoupil s bojovným projevem Jiří Paroubek, mával přitom pěstičkou tak, že připomínal zároveň Schrödera i Stoibera – ovšem v provedení pro loutkové divadlo. Prohlásil mimo jiné: „Chci říci pánům Kalouskům a Topolánkům, pokud máte tu sílu, odejděte od těch svých konspirací, trapných schůzek a podrazů a učiňte výzvu. Já ji přijmu, pokud jde o předčasné volby, já se jí nebojím… Pojďte si to s námi rozdat! My chceme sloužit této zemi, čemu chcete sloužit vy? Vy se chcete jenom dostat ke korytům!“ Pan Paroubek se velmi rychle přizpůsobil rétorice, kterou u nás v posledních letech praktikuje ODS. Ondřej Neff v LN přirovnává Paroubkův rétorický výkon a zejména pasáž o pánech Kalouscích a Topoláncích ke Gottwaldovi a Václavovi Kopeckému, myslím, že nemusí chodit tak daleko do minulosti, řeči o panech (Kalouscích apod.) u nás po převratu nerehabilitoval a nezavedl nikdo menší než náš současný pan prezident. Převzal z bolševismu úzus, že slovo „pan“ znamená už samo o sobě urážku, a zdůraznil to ještě opovržlivým plurálem. Hic Rhodus, pane Neffe, hic salta. Návrh na předčasné volby je přednesen jaksi stydlivě. Myslím si, že jsou na místě. A to ze tří důvodů: dnešní vláda je jiná než ta, která dostala před časem důvěru, a hrozí, že se bude ještě dál proměňovat. Formálně vládne ČSSD stále v koalici s KDU a vlečou s sebou mrtvolu US-DEU, fakticky prosazuje sociální demokracie čím dál tím víc významných věcí s hlasy komunistů. A vůbec není jasné, jakou má tento podivný patvar dnes podporu veřejnosti (voliči hlasovali v roce 2002 pro něco úplně jiného). A kromě toho a navíc: ze spolupráce s komunisty mohou snadno vzniknout malé, ale významné a hlavně nevratné proměny naší politiky. Proto za každý den, o který se toto podivné vládnutí zkrátí, je třeba děkovat Bohu, a předčasné volby jsou jediným legálním a přijatelným pokusem o jeho zkrácení. ODS, KDU a US-DEU Paroubkův návrh zamítly (proč tak činí US-DEU, netřeba vysvětlovat, KDU se voleb zjevně bojí vzhledem k hrozivě klesajícím preferencím, preference ODS taky, jak se zdá, narazily na strop a stagnují). ODS si to ovšem poté rozmyslela (už tenhle obrat nevzbuzuje velkou důvěru) a navrhuje proceduru humpoláckou a pro Paroubka tak nelogickou a potupnou, že ji nemůže přijmout: musel by podat demisi a pak třikrát po sobě strpět, že nedostane v parlamentu důvěru. Paroubkův termín je ovšem taky problematický, je příliš časově vzdálený, premiér se ohání rozpočtem, ale když se ODS s ČSSD dohodnou o předčasných volbách, proč by se nemohly taky dohodnout na (kompromisním) rozpočtu? Musely by ovšem obě předčasné volby chtít, mám obavy, že je nechtějí ani jedni, ani druzí. Kalousek reagoval na Paroubkovu deklarovanou ochotu schvalovat zákony v případě nutnosti s kýmkoli, třeba i s Marťany, tím, že pod Marťany si člověk může představit kohokoli, například nacisty. Pro správného českého nacionála, byť i klerikálního střihu, jsou nacisté nesrovnatelně horší než komunisté. Přitom proti nim mají jako smrtelné nebezpečí jednu významnou přednost: už dávno neexistují. Ve všeobecně kritizované pasáži o novém tiskovém zákonu Paroubek řekl doslova: „Také říkám, že v příštím volebním období jeden z prvních zákonů, které uděláme, bude zákon tiskový zákon mediální, který tuto zemi vyvede z balkánského pojetí, kdy si každý může dělat, co chce, bez odpovědnosti k pojetí médií, které je v západní Evropě...“ To nápadně připomíná řeči dr. Husáka z podzimu 1969, že hranice nejsou žádné korzo (škoda, že naši mladší současníci je už nepamatují). Ovšem, dr. Husák se neoháněl západní Evropou, to tenkrát nefrčelo.

Miroslav Kalousek se pokusil o protitah proti Paroubkově ofenzívě a navrhl, aby se vypjaté atmosféře obrousily hrany na schůzce předsedů koaličních stran (ČSSD by tedy zastupoval Sobotka, ne Paroubek). jak si mohl pan Kalousek představit, že něco podobného prosadí? Jeho pozice je slabá, velmi slabá!

Strana zelených si zvolila nové vedení. Předsedou se stal Martin Bursík, velmi přelétavé ptáče (OF, OH, SD-LSNS, KDU-ČSL, teď SZ). Nicméně jeho plán jít do voleb samostatně je korektní a rozumný. Na této úrovni se volebně koaliční partneři nesčítají, ale navzájem odčítají.

Prezident Klaus je z citovaného Paroubkova projevu a z „omluvy“ předsednictva ČSSD (premiér se zmínil mj. i o tom, že se Klaus plete do výkonné moci způsobem, který neodpovídá ústavě) zcela vyšitý. „Prezident republiky odmítá v naší polistopadové historii bezprecedentní útok na hlavu státu, který je obsažen v usnesení předsednictva ČSSD… žádná ani vládnoucí politická strana nemá jakékoliv oprávnění k takovýmto arbitrárním a autoritativním výrokům týkajícím se prezidenta republiky“, prohlásil hradní mluvčí Hájek. Nešlo o útok, ale o kritiku, a to aspoň do jisté míry oprávněnou. Pan prezident bude asi v budoucnu muset leccos překousnout. Zažije tak aspoň něco z toho, čeho si od svého zvolení prezidentem ČR užíval měrou vrchovatou Václav Havel. S čím kdo zachází…

Polskou politickou scénu ovládli kačeři. Tak se v Polsku říká bratrům Jaroslawu a Lechovi Kaczynským. Jejich strana Pravda, přesněji řečeno Právo a spravedlnost ve finiši o prsa porazila konzervativně-liberální Občanskou platformu. Podle toho, co jsem si o PiS přečetl a co vím o vystupování Lecha Kaczynského ve funkci varšavského primátora (vyčíslil už Německu mnohamiliardové reparace za škody způsobené zničením Varšavy v druhé světové válce, mrazí mne, co bude ještě chtít na Rusech a Turcích, možná že dojde i na nás, hodné české králíčky, náš kníže Břetislav I. totiž kdysi pod záminkou boje o ostatky svatého Vojtěcha důkladně vyplenil Hnězdno) jde o stranu říznutou nacionalismem, fundamentalismem a sociálním populismem. Je krajně rezervovaná k EU. Kačeři si budou dobře rozumět s panem prezidentem a s Janem Zahradilem.

Úterý 27. září

Zítra oslavíme relativně nový státní svátek, Den české státnosti. To, co jsem považoval za potřebné v té souvislosti napsat, jsem napsal v roce 2001 a dal k dispozici v Mladé frontě Dnes. Nemám k tomu co dodat, a proto to pouze připomínám.

A teď k aktuální politické situaci. To, co se odehrálo včera večer na schůzce koaličních stran, zachytilo Právo titulkem „Koalice načas zažehnala krizi“, kdežto Lidové noviny napsaly „Koaliční schůzka zkrachovala“. Soudě podle toho, co si lze v novinách přečíst, platí obojí zároveň. Sociální demokraté žádají lidovce, aby buď slíbili, že se polepší, nebo příští týden přišli s návrhem na uspořádání mimořádných voleb podle Paroubkova receptu. Lidovci zjevně nechtějí udělat ani jedno, ani druhé a není síly, která by je zejména ke druhému kroku donutila. Místo toho navrhují, aby se rozšířil soupis témat, která nebudou koaliční strany prosazovat s pomocí opozice. Návrh je logický, závazek by měl být oboustranný a postihovat i velmi častou a horlivou Paroubkovu spolupráci s komunisty. K tomu se zase nemá ČSSD. To, co ČSSD může udělat, je, že vypoví koaliční smlouvu a že Paroubek odvolá lidovecké ministry z vlády. Nebo jenom to druhé. Vládnout nám pak bude nová vláda na základě mandátu té předchozí. Formálně by to bylo v pořádku, věcně ani trochu. Věcně by byly v pořádku předčasné volby.

Poté, co ČSSD odmítla návrh ODS na předčasné volby v prosinci, uvažují její představitelé o tom, že vyvolají hlasování o nedůvěře Paroubkově vládě. Zvláštní shodou okolností něco podobného doporučil ODS její čestný předseda, pan prezident Klaus. Vláda samozřejmě důvěru dostane (lépe řečeno nedůvěru nedostane): buď se zmátoží stojedničková koalice, nebo ji podrží komunisté. Myslí si ODS a Klaus, že to druhé bude ČSSD v očích veřejnosti nenapravitelně kompromitovat? Moc bych na to nespoléhal: volby se nevyhrávají kompromitací protivníků, ale pozitivním programem. Trpká zkušenost z voleb v roce 2002 by pro ODS měla být poučením.

Čtvrtek 29. září

Premiér Paroubek položil včera (na svátek svatého Václava čili Den české státnosti) květiny v Svatováclavské kapli chrámu svatého Víta, ministr Jandák se zúčastnil slavnostní katolické bohoslužby ve staré Boleslavi. Je třeba odhlédnout od specifik paroubkovského pojetí rané české historie („kníže Václav u nás především upevnil křesťanství a tak české země přiblížil Západu a uchránil je před útoky německé říše“: tehdejší německé území byl z hlediska tehdejších Čechů taky Západ a mluvit v této době o „německé říši“ je přinejmenším nadnesené) a uznat jakýsi signál dobré vůle. Týká se to hlavně ministra Jandáka, který nejspíš nechce kráčet ve stopách blahoslaveného volnomyšlenkáře Dostála, jehož postoj ke křesťanství byl zatížen jakýmsi ohavným mindrákem. Slova Jana Zahradila o tom, že Jandák „opustil linii“ prosazovanou jeho předchůdcem na ministerstvu nechť si pan ministr vyloží jako něco, čím se může pyšnit. Jaký je vůbec rozdíl mezi Dostálem a Zahradilem? Pan prezident trávil svátek se svými blízkými, není divu, svátek mnoha našim spoluobčanům zavání a z hlediska popularity je daleko lepší se ukazovat na Velehradě (tam se přece oslavují slovanští věrozvěstové!). Prezidentskou zdrženlivost trochu mírní docela pěkný článek jeho poradce Petříka v Mladé frontě Dnes.

Z vědeckého hlediska je ovšem v otázce svatého Václava už jasno. Podle někdejšího publicisty Lidových novin Dušana Třeštíka se „náš historický cech shoduje na tom, že přemyslovský stát vznikl v důsledku staroboleslavské vraždy“. Konečně se potvrdilo, co jsem si myslel už dávno: česká historická obec je jakási mafie. Dbá na jednotu názorů a má už nyní už i svého mluvčího. Kacíři jsou podrobování fémovým soudům a topeni ve Vltavě. Závazným a odborníky posvěceným státnickým ideálem je (jak tomu bývá např. u notorických poserů) kombinace Vlada Dracula a Čingischána.

Podle průzkumu STEM pro Českou televizi 38% lidí u nás souhlasí s účastí komunistů ve vládě a stejný počet schvaluje menšinovou vládu ČSSD s podporou KSČM. Není jasné, jak přesně zněla otázka. Znamená to „podporuje“, nebo jen „nevadí jim to“? Lidé prý uvádějí, že když jsou komunisté v hlavním proudu politiky, je třeba je brát jako partnera. To je důsledek plíživé rehabilitace KSČM, která začala za Havla, pokračovala ze Klause a za Zemana a vrcholí za Paroubka. Ukazuje se mimo jiné, že když Kalousek zjevně z populistických pohnutek označil KSČM na tiskovce za „zločineckou organizaci“, nepochybně přecenil nosnost tohoto označení pro popularitu svou a své strany. Označení je ostatně nesmyslné: KSČM je suspektní politický útvar a nástupkyně zločinecké KSČ, ale sama (zatím ještě?) žádnými zločiny obtížena není. (Kalousek taky KSČM ke zločinecké organizaci nepřirovnal, jak uvádí dnešní Právo, ale KSČM za zločineckou organizaci označil). Vojtěch Filip teď podal na Kalouska trestní oznámení, a kdyby teď soud rozhodl ve prospěch komunistů, byla by to katastrofa, kterou by Kalousek jistě nezamýšlel, ale přesto způsobil.

K případu Unipetrol se nebudu meritorně vyjadřovat, nemusím se vyjadřovat ke všemu. Zarazilo mne jen prohlášení jednoho z ředitelů Agrofertu Kadaníka, že zpráva polského Sejmu „obsahuje řadu chybných, nepravdivých či vysloveně lživých tvrzení“. Pokud Sejm lže, znamená to, že sice zná pravdu, ale úmyslně říká něco jiného. To znamená, že je k tomu veden nekalými záměry, nepřátelskými vůči ČR? Chce pan Kadaník vyvolat válku s Polskem? Nedělejme to, dostaneme na…

ODS si nechala pořídit průzkum, z něhož vyplynulo, že především nerozhodnutí voliči ji považují za arogantní. Nechápu, proč musí vyhazovat peníze za to, aby se zjistilo něco, co je i bez průzkumu zcela evidentní.

Podle nejnovějších průzkumů se třetina učebnic pro základní školy prohřešuje proti rovnosti pohlaví a protežuje mužský svět: maminky v nich vaří a uklízejí, tatínkové vydělávají peníze. Otázky ve cvičeních jsou kladeny v mužském rodě: „vybarvi si sám“, resp. „zamysli se, v čem jsi udělal nejvíce chyb a proč“. Nejlépe by bylo vydávat zvlášť učebnice pro holčičky a zvlášť učebnice pro chlapečky: v učebnicích pro holčičky vaří a uklízí tatínek a otázky jsou pokládány v ženském rodě (nebo, proboha, aby byla emancipace dokonalá, naopak? Je zjevné, že rozlícené feministky neuspokojí jedno ani druhé, protože radikálně emancipované bytosti nemůže uspokojit nic). Nejprve bude třeba utratit zrádkyně ve vlastních řadách, o zákrok si koleduje např. ředitelka liberecké základní školy, která prohlásila: "Nevím, co je špatného na tom, když je v knížce maminka zobrazena jako ta, co vaří a podobně. Nevidím v tom absolutně nic závadného. Ministerstvo by mělo řešit raději podstatnější věci, než zadávat podobné výzkumy." Zlatá slova.

Pátek 30. září

Vláda na návrh ministra Němce odvolala nejvyšší státní zástupkyni Benešovou. K samotné vleklé válce mezi ministrem spravedlnosti a nejvyšší státní zástupkyní si troufnu říci jen to, že vybočila z rámce normálních civilizovaných vztahů mezi vysokými státními činiteli, že si nemyslím, že by státní zastupitelství mělo být prodlouženou rukou ministerstva spravedlnosti (ministerstvo by mělo jen dbát na to, aby zajistilo technický chod justice, a ne ovlivňovat výkon spravedlnosti – sám název ministerstva mi připadá nesmyslně nadnesený, představme si, že by se v SRN obdobná instituce nejmenovala Bundesministerium der Justiz, případně v Rakousku Bundesministerium für Justiz, ale Bundesministerium der Gerechtigkeit, jak orwellovský název) a že se pan Paroubek měl zároveň zbavit i ministra. Premiér prohlásil, že vyměnil osobní náklonnost za to, aby byl klid v resortu justice. Správně měl říci, že vyměnil osobní náklonnost za klid v koalici. US-DEU se už dávno změnila ve vesele se vrtící ocásek sociálnědemokratického pejska a teď dostala pamlsek.

Předseda Soudcovské unie Jirsa přivítal odvolání paní Benešové s tím, že už je ve funkci sedm let a je tedy čas přepřahat. Snad si měl vymyslit nějaký méně uhýbavý důvod, Petr Uhl ho v Právu kritizuje a má v této věci pravdu.

ČSSD a KSČM se dohodly na zřízení komise, ovšem ne komise k vyšetření případu Unipetrol, ale k vyšetření role privátních firem při privatizaci chemického průmyslu. Mohly se taky dohodnout na vyšetření role firem při privatizaci vůbec. Nebo na vyšetření role institucí v hospodářství. Čím obecnější, tím větší naděje, že práce komise jako obvykle rozpustí v nic. Takže jediné, co z toho plyne, je, že ČSSD a KSČM opět demonstrovaly svou spřízněnost.

Vedoucí činitelé ODS prý došli k závěru, že strana musí změnit způsob svého vystupování. Je to jako když se management mizerné restaurace rozhodne vylepšit její profil tím, že dámská obsluha bude napříště nahoře bez (a kvalita jídel zůstane stejná). Topolánek se v souvislosti s průzkumem, o němž jsme informovali včera, obořil na novináře. Prý nemají potřebu komunikovat s politiky a čtou si jen mezi sebou vlastní komentáře. Místo toho, aby se věnovali tomu, co chce ODS pro „naše občany“ (dříve se říkalo „naše pracující“), zajímá je „náš vlastní, z našich peněz placený průzkum“. Bylo by možná dobré, kdyby pan Topolánek nechal na novinářích, co je má zajímat a co ne. Zdá se, že by jim to nejraději nalajnoval. Vzhledem k tomu, a také proto, že podle včerejších Lidových novin pan předseda kdesi hovořil o „zaplacené blokaci“ ODS v médiích a jiní potentáti strany zase o zájmu vlastníků novin (cizáckých, pochopitelně) na hluchotě a slepotě novinářů, nelze pobouření ODS nad Paroubkovými hrozbami tiskovým zákonem považovat za nic jiného než za pokrytectví. Jak Paroubek, tak Topolánek a spol. by rádi dostali média pod kuratelu. Nejlepší by bylo vyrvat je novinářům (hnůj, nepřátelé lidstva, které nikdo nevolil) a svěřit přímo politikům.

Premiér Paroubek je i podle CVVM nejpopulárnějším českým politikem (prezidenta Klause agentura do průzkumu nezahrnula). Neuškodily mu ani bouře intelektuálů a bavičů proti zásahu na technoparty CzechTek, a což je povážlivější, ani jeho stále četnější vstřícné kroky ke komunistům.

Evangelický farář Milan Šimek obvinil Miroslava Holzbauera, v padesátých letech vedoucího tajemníka Krajského výboru KSČ v Jihlavě, že se podílel na přípravě tzv. babického zločinu (nainscenovaná vražda tří místních funkcionářů KSČ v obci Babice, po níž pak bylo komunisty popraveno dvanáct nevinných lidí). Ústav pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu prý dospěl k závěru, že Holzbauer s případem neměl nic společného, a soud pak Šimkovi nařídil, aby se Holzbauerovi omluvil. Nedovedu si představit, že by se tehdy, v padesátých letech, byla celá věc odehrála přes hlavu vedoucího krajského tajemníka strany.

Česko se rozhodlo vrátit Rakousku zbytek depozitáře Hofburgu a Schönbrunnu, který byl uklizen na konci války na Moravu (Němci se obávali, že by při spojeneckém bombardování mohl vzít za své).

Sobota 1. října

Spolkový kancléř Schröder navštívil krátce Prahu a povečeřel s premiérem Paroubkem. Paroubek popírá, že by účelem návštěvy měla být podpora ČSSD – tu prý očekává spíše ze Slovenska, ovšem, podpora Němce-cizozemce by mu mohla u šovinistů, kterými se to v ČSSD jen hemží, uškodit. Zároveň ovšem premiér potvrdil, že mu Schröder slíbil dát k dispozici dva až tři specialisty na volební kampaň (ti zřejmě jen doplní tým, který mu pošle pan Fico). České noviny podrobně vypisují, co si oba pánové dávali v restauraci Obecního domu do trumpety, proč, vždyť je to zajímavé asi tak jako Big Brother nebo VyVolení.

Podle klasifikace důvěryhodnosti institucí ČR, kterou pořídilo CVVM, se ČSSD umístila o prsa před ODS. Z toho je těžké vyvozovat nějaké dalekosáhlé závěry, až na to, že drtivé vítězství „pravice“ v příštích volbách se opět dostává do otázky. Zajímavé je spíš, že na druhém místě v důvěryhodnosti, hned za prezidentem, jsou média (zjednodušeně řečeno prezident a média dostaly dvě mínus, obě strany tři mínus). Je otázka, zda by česká veřejnost přece jen nenesla poněkud nelibě, kdyby se jim pan Paroubek pokusil, jak to už naznačil, nasadit náhubek.

I prezident Klaus je znepokojen tím, jak jeho rivalovi Paroubkovi prochází spolupráce s komunisty: „Ale když si vybavuji, že jsem jednou pozval pět předsedů stran do Lán, mezi nimi i pana Grebeníčka, jednou za 2,5 roku mého prezidentského fungování, tak se to nepřetržitě démonizuje. Pan Paroubek mluví s panem Grebeníčkem třikrát týdně, zdá se, že je vše v pořádku.“ Klaus si nemá co stěžovat, Paroubek je jen učenlivým žákem a dělá důsledněji to, s čím on začal mj. i proto, aby se odrazil od nenáviděného předchůdce v úřadě.

Paroubek vyzval koalici k další debatě o zákoníku práce. Má trochu problém, výhrady měla i legislativní rada vlády. Lidovci by souhlasili, ale jen tenkrát, když vláda návrh stáhne k přepracování, premiér by asi viděl raději, kdyby zákoník doznal změn až v druhém čtení a koalice jeho průchod do druhého čtení odmávala. Spolupráce s komunisty by pak tolik nebila do očí. Lidovci se ovšem těžko rozhodnou pro takového holuba na střeše, a v tomto případě se jim ani nelze divit.

Expředseda ČSSD Stanislav Gross řekl v Právu A. Mitrofanovovi mj.: „Kdybych se přece jen zpátky podívat měl, tak vám řeknu, že pro Vladimíra Špidlu byla ta situace neudržitelná. Několikrát jsem ho v předchozích krizích podržel, ale postupně i má schopnost ho držet byla stále menší a menší, protože i můj vliv se tím zmenšoval. Po volbách do Evropského parlamentu jsem neměl sílu ani schopnost Vladimíra Špidlu udržet. V takové situaci politikovi nezbývá než odejít.“ Nemyslím, že by zrovna v téhle věci nemluvil pravdu. Taky mi není zcela jasné, jaké obrovité finanční závazky pan Gross má, byt, který se stal v jeho případě kamenem úrazu, nebyl enormně drahý, v podobné situaci jako on je spousta mladých rodin, které si pořídily slušnější bydlení.

Novopečený předseda KSČM Filip taktéž v rozhovoru pro Právo potvrdil odmítavý vztah KSČM k NATO (o EU nehovořil) a pokud jde o „fiskální kázeň“ (druhý Paroubkův požadavek), tu prý strana dodržuje odjakživa. Vyrovnání s minulostí by teď vypadalo jako vynucené, z toho plyne, že KSČM ho udělá teprve tehdy, až je na ní nebude nikdo chtít. I když to tedy na koalici zatím nevypadá, dveře k tiché spolupráci, jak potvrdil pan Filip, jsou dokořán.

V Lidových novinách vyšel článek Luboše Palaty o sjednocení Německa. Nazývá ho „anšlusem“ a hovoří o tom, že prý nikde nebyly bývalé elity zlikvidované tak důsledně jaké ve východním Německu. Kompletně byla vymetena ministerstva, armáda i univerzity, z tisíců dnešních spolkových diplomatů jen jediný působil v diplomacii NDR. V porovnání se situací v Č(SF)R, kde na ministerstvech,v armádě, na univerzitách i v diplomacii zůstali na střední a nižší úrovni sedět na zadnicích skoro všichni, co tam byli předtím, protože je neměl kdo vystřídat, je to skoro ideální stav. Pan Palata taky zapomíná, že SRN východní Německo nedobylo nebo neokupovalo, Ossis si připojení k SRN vydobyli sami.

Pondělí 3. října

Náměstek ministra spravedlnosti Vyvadil, takto Paroubkovo kukaččí vejce v ministerském hnízdečku Pavla Němce, žádá hlavu tiskového mluvčího ministerstva Dimuna, prý proto, že „akceleroval“ konflikt mezi ministerstvem a nejvyšší státní zástupkyní Benešovou, a bylo by nespravedlivé, kdyby pykala jenom ona. To je zvláštní: proč má být do politických šachů zapletena tak bezvýznamná figura, jako je ministerský mluvčí? To přece není žádný aktivní politik, pohybuje se na úrovni hluboko pod tou, na níž je ministr nebo nejvyšší státní zástupkyně. Nebo snad ne? Prý je nekompetentní, až směšný: kdy, jak a v čem? Nebo to dokáže posoudit jen „odborná veřejnost“ a nám ubohým čičmundům do toho prostě nic není? Poměry na české politické scéně, zvlášť na vládní úrovni, jsou úplně absurdní.

Premiér Paroubek projevil věštecké nadání: KSČM se prý bude reformovat někdy kolem roku 2010. Řekl bych, že se nebude reformovat nikdy. Čas na zreformování promeškala bezprostředně po převratu. Bude tady strašit se svými patnácti až dvaceti procenty jako pomník dokonalé stalinské nereformovanosti až do skonání světa.

V Drážďanech se žádné překvapení nekonalo, CDU získala další mandát a o něco málo se zmenšilo nebezpečí, že pan Schröder bude na čele německé vlády figurovat ještě další čtyři léta. Právo je rozladěné, Lidové noviny (pan Palata) to sice nesou těžce, ale dávají si záležet, aby se to na první pohled nepoznalo.

Břetislav Tureček, jehož fundovanost nechci nijak zpochybňovat, uveřejnil v Právu článek, který relativizuje genocidu Arménů v Turecku z let 1914 - 15. Prý byli příliš nakloněni mocenské politice carského Ruska a snili o vzniku „Velké Arménie“, několikanásobně větší než ta nynější. Prý za všechno vlastně mohou Kurdové, kteří vraždění většinou prováděli. Ještě předtím byli v oblastech, kde měli Arméni většinu, vražděni muslimové. Tyto výklady jsou očividně ovlivněny známým výdobytkem české historiografie, totiž křenovsko-peškovskou teorií příčiny a následku. Nebyli Arméni náhodou před tím, než byli „početně upraveni“, Arméni ve většině na mnohem větším území, než je nynější Arménie? Když se řekne „Velká Arménie“, vypadá to nesnesitelně nacionalisticky, totéž se dá nazvat, aby to bylo socialisticky a internacionalisticky košer, „právo na sebeurčení“. Oč by byla bývala „Velká Arménie“ větší než Česká republika? Nechci nasazovat dnešnímu tureckému státu psí hlavu, to, co se stalo, je od nás vzdáleno skoro sto let, ale způsob, jak to pan Tureček bagatelizuje, mi nepřipadá přesvědčivý.

V novele trestního zákona je za eutanázii („usmrcení nevyléčitelně nemocného na jeho přání“, definici jsem opsal z MfD, nevím, zda zákoník citují nebo opisují) podstatně menší trest než za vraždu. „Pachatel“ může prý dokonce vyváznout bez trestu. Obávám se, že se po přijetí novely procento ušlechtilých pomahačů nevyléčitelně nemocným mezi vrahy podstatně zvýší.

Miloš Zeman pomůže ve volební kampani na Slovensku Ficovu Směru. Poprvé vystoupí už 24. října v Bratislavě. Půjde prý o populárně vědeckou přednášku na téma: kvalita slovenského piva.

Úterý 4. října

Ministryně zdravotnictví Emmerová, které prý zlí jazykové přezdívají „doktorka Smrt“ se rozhodla posílit svůj tým o dalšího náměstka. Nebude jím nikdo menší než prezident, zatím jen ČLK, David Rath. Bude zajímavé, zda si při náměstkování, do něhož je celý žhavý, i tuto svou funkci podrží, prezident ČLK a náměstek ministerstva zdravotnictví je o něco skromnější varianta známého „generální tajemník KSČ a prezident ČSSR“. Jinak se zřejmě v oblasti zdravotnictví vytvořily dvě nesmiřitelné fronty, na jedné straně lékaři (většinou státních) nemocnic a ministerstvo, na druhé soukromí lékaři a pojišťovny. Válka se vede nevybíravými prostředky, tak např. nemocnice vyzvaly pojišťovny, aby vypověděly stávkujícím lékařům smlouvy, stávkovat totiž u nás mohou jen lékaři z nemocnic. Solidarizovat se s ministryní, která zjevně chce podobně jako pan Filip převzít z minulosti to dobré, tj. nadekretovanou lékařskou státní péči pro plebs (jaksi navíc by snad pro bohatce by mohla být i soukromá, ovšem za peníze), to chce silný žaludek. Předseda vlády by měl takové polarizaci ve významné profesní oblasti pokud možno bránit. Jenže i on je dr. Rathem okouzlen, jistě mu tenhle prezident vyhovuje víc než ten na Hradě. Bezkoncepční shánění spolupracovníků systémem ber kde ber (ministr Jandák si prý chce dát radit od Benjamina Kurase a někdejšího „mediálního“ poslance ČSSD Kučery, shodou náhod jsem si právě teď vzpomněl na příběh o lotru na pravici a lotru na levici) nemůže skončit jinak než naprostým chaosem.

Novopečený předseda KSČM Filip oznámil, že komunisté jsou připraveni podpořit menšinovou vládu ČSSD, ještě dříve, než o to byl požádán. Pozoruhodná horlivost, která o lecčems vypovídá.

Petr Pithart se kdesi vyjádřil, že se „Češi zbavili Slováků, byť s jejich asistencí“. Pithart se kdysi znemožnil úporným hájením neudržitelné a nefunkční federace, a od té doby to své nadělení při každé příležitosti úspěšně rozšlapává. Rozdělení federace bylo nutné, vztahy mezi nově vzniklými státy jsou od té doby dobré, v posledních několika letech dokonce idylické, rozdělení neuškodilo ani jednomu, ani druhému. Jen Petr Pithart pořád mele svou a nepochybně budou tuhle písničku ještě po stu letech zpívat jeho kosti, jako v té pohádce o indiánském náčelníkovi.

Policejní pedagogové nebývají zjevně suchaři. V březnu t. r. se jeden opil do němoty, upadl a usnul na stanici autobusu a hrozilo mu, že prochladne a umře. Přivolané záchrance a policistům spílal a vyhrožoval zabitím, ošetřovatele v sanitce (vezli ho na záchytku) pokousal. Byl obviněn mj. z držení zakázaných bojových prostředků, zjevně měl při kousání nasazen tzv. upíří chrup.

Turecko bylo uznáno hodným toho, aby s ním byly zahájeny přístupové rozhovory. Překážkou byl odpor Rakouska, který se zlomil až v tom okamžiku, kdy vrchní inkvizitorka Haagského tribunálu Carla del Ponte prohlásila, že Chorvatsko, další adept, kterého Rakušané podporují podstatně víc než Turky, už konečně s tribunálem spolupracuje. Paní del Ponte projevila poprvé jakousi shovívavost, která má zjevně politické pozadí; to ji poněkud zlidšťuje. Když do EU patří Turecko (patří tam jednak ze strategických důvodů a jednak proto, že je to země evropského typu v jedné zcela zásadní věci: provedlo už cca před osmdesáti lety odluku církve a státu, stalo se sekularizovaným státem západního typu, byť i s jakýmisi zvláštnosti), patří tam samozřejmě i Chorvatsko (a také ostatní postjugoslávské státy a Albánie). Jinak civilizovaným zemím EU ten nápor východních indiánů nelze závidět, předvoj tvořila už ČR, která vítězně vplula do EU i se svými Benešovými dekrety. Problém je jen v jednom: snese EU v tuto chvíli jakékoli (i sebemenší) další rozšíření, aniž se v podstatě sesype? Klaus i Zahradil s tím sesypáním zjevně počítají.

Premiér Paroubek vzkázal při otevření brněnského veletrhu podnikatelům, že trvá na schválení zákoníku práce v nynější podobě, že si s tím však nemusejí dělat starosti, protože bude platit jen do doby, než bude přijat nový občanský zákoník, který ho má zastoupit. Proboha, proč tedy dělali tak rozsáhlý a důkladný návrh? I poměrně málo podezíravého člověka musí napadnout, že

premiér kecá. Na jedné straně radikální gesta, na druhé úhybné manévry napravo i nalevo – a to má být důvěryhodná politika?

Zbyněk Petráček vyčítá v Lidových novinách jaksi zpětně NATO, že kdysi přijalo Turecko (kde vládla tou dobou vojenská junta) a salazarovské Portugalsko. Prý se chovalo jako Rychlé šípy, které v případě potřeby přiberou Štětináče. Podle této (nesmyslné) logiky, se ovšem, chovaly podobně nemorálně i západní demokracie, když se spojily k porážce Hitlera se Stalinem. Idealistická politika je nejnebezpečnější politika pod sluncem, a kromě toho se nakonec vždycky ukáže, že to s tím idealismem nebylo zase až tak žhavé: Roosevelt byl idealisticky vstřícný ke Stalinovi, a zároveň byl ovšem ochotný se s ním paktovat za tím účelem, aby byli jeho spojenci Velká Británie a Francie oslabeni a oholeni o kolonie, se zamlčeným záměrem, aby se o hlavní slovo v poválečném světě podělily USA a SSSR. Dnešní francouzský antiamerikanismus, sám o sobě odporný, má kořeny v poválečné době.

Jiří Pehe rovněž v Lidových novinách doporučuje, pokud tomu dobře rozumím, aby se sociální demokraté, pokud vyjdou z voleb dostatečně silní, nebáli vzít do vlády komunisty: zatím všude, kde se extrémní strany staly součástí vládních koalic jako slabší složka (FPÖ v Rakousku, komunisté ve Francii) to skončilo jejich rozvratem. Jenomže: Rakousko a Francie byly v té době zcela stabilizovanými demokraciemi, rakouští lidovci a francouzští socialisté silné demokratické strany s efektivní organizací a se spoustou zkušených a schopných politiků, Schüssel a Mitterand prvotřídní evropští státníci. ČSSD je rozhádané, chaotické uskupení druhořadých politiků, které se dalo dohromady poté, co všechny jen trochu schopnější lidi vyluxovalo Občanské fórum, obohacené o pár odpadlíků z OF. Proti komunistům, kteří zdědili z minulosti početné členstvo, výkonný a zkušený aparát i svého druhu šikovné politiky, mají malou šanci, i kdyby jich bylo třikrát víc.

Středa 5. října

Ukazuje se, že vstup dr. Ratha do vysoké politiky je záležitost vypadá jinak, než jak jsme si ještě včera myslili: pan prezident není žádný troškař a přichází paní ministryni pomoci nikoli s resortem, ale z ministerského křesla. Přijal by místo náměstka pouze v tom případě, když by měl zaručeno, že bude moci zásadně rozhodovat o celém oboru. To náměstkové ministra zpravidla zaručeno nemívají. Uvažuje se tedy o zřízení funkce státního tajemníka. Dělba práce mezi Rathem a Emmerovou by prý měla být taková, že Rath by byl odborným šéfem resortu, kdežto Emmerová politickým představitelem úřadu. Paní ministryně by musela být padlá na hlavu, kdyby na něco takového přistoupila: Rath bude rozhodovat a ona za to ponese politickou zodpovědnost. Taková dělba existovala mezi „stranou“ a „vládou“ za bolševismu. Premiér Paroubek Rathovi přeje, má zřejmě zálibu v lidech, kteří mají ostré lokty, široce prořízlá ústa a minimální zábrany. Dr. Rath přišel s Paroubkem na tiskovku po premiérově bezvýsledném setkání s představiteli soukromých lékařů. On je ovšem hlavou lobby lékařů z nemocnic. Na dotazy, co tam dělá, odpověděl nonšalantně, že je přece prezidentem všech lékařů (připomíná to vzdáleně výrok nebožtíka Józsefa Antalla, že je premiérem všech Maďarů). Nemyslím si, že by zdravotnictví měl šéfovat lékař. Měl by to být ekonom a manažer, který není zapleten do vnitřních sporů v resortu. Jinak se zdá, že paní ministryně to má spočítané. My pro ni slzy ronit nebudeme, snad to může znamenat, že rebolševizace zdravotnictví se odkládá.

Stávka soukromých lékařů je symptomatická věc: stávkují proto, že jim pojišťovny platí čím dál tím později. Pojišťovny jejich stávku podporují, protože viní z krizové situace ministerstvo. Kdo za co může a co by se mělo změnit nevím, jako spotřebitel lékařských služeb si jen nemohu v hlavě srovnat následující věci:

Za prvé, situace ve zdravotnických službách se z mého hlediska po převratu v nemocnicích (státní sektor) zlepšila jen mírně, v soukromém sektoru velmi výrazně. Jsem tomu rád, jen je mi divné, že mne to zlepšení vůbec nic nestálo. Považuji to za absurdní.

Za druhé: může soukromé podnikání znamenat de facto soutěž o to, kdo vyždímá víc peněz z pojišťoven? Zákazníkem přece není pojišťovna, ale já. Nechci tím rovnou říci, že by se mělo za lékařskou péči platit či doplácet, jen je mi to celé divné. Je to pak soukromé podnikání v pravém slova smyslu? Podnikání nemůže být na jednom konci soukromé a na druhém socialistické.

Petr Uhl mluví ve svém komentáři na téma „Lékařská stávka“ o „přehlednějším modelu pojišťovny jedné“. Taky by se dalo mluvit o „přehlednějším modelu jedné strany“.

Na odchodu je zjevně i tajemnice pro věci církevní dr. Řepová. Zpravidla dobře informované Právo píše, že ministr Jandák už uložil svému náměstkovi, aby předložil návrh na její odvolání. Zdá se, že to ministr se zlepšením vztahu k církvím myslí přece jen vážně, minimálně by to byl signál dobré vůle. Paní dr. Řepová by sice novému ministrovi sloužila stejně oddaně jako předešlému, ale z politických důvodů je její pozice neudržitelná.

Zatímco bývalý senátor Ruml strávil kdysi noc se vzbouřenými redaktory ČT v budově televizního zpravodajství, vládní zmocněnec pro lidská práva Karásek přijel do Bohumína přespat v hotelovém domě se čtyřmi romskými rodinami. Má to být jakýsi projev solidarity. Romové se tam octli proto, že dlouhodobě neplatili nájemné a byli vystěhováni, v hotelovém domě, zdá se, opět neplatí. Proč nemusí Romové platit nájemné? Přesněji řečeno, spousta Romů nepochybně nájemné platí, správná otázka tedy je: proč nemusí někteří Romové platit nájemné, protože jsou Romové?

Státní žalobce zmírnil obvinění vůči sbormistru Kulínskému. Ukázalo se že dvě nezletilé, s nimiž nemravný umělec obcoval, při tom neutrpěly těžkou psychickou újmu. Řekl bych, že neutrpěly žádnou újmu. Nevlezly mu náhodou do postele samy? Samozřejmě, i pak je to z jeho strany trestný čin. A není problém v samotné hranici nezletilosti?

Noviny se rozplývají nadšením nad tím, že policie dopadla vraha Lubinu. Divné spíš je, jak to, že to trvalo tak dlouho. Vyšetřovatel případu (a já taky) si už myslel, že dotyčný je po smrti. Měl nějakou podporu podsvětí? Zdá se, že jde o vyšinuté individuum, s nímž se hned tak někdo nezaplete. Asi bude třeba něco ještě vysvětlit.

Senátor Mejstřík podal návrh novely trestního zákona, který by přinutil české komunistické strany ke změně názvů a dokumentů. To je vynikající: komunisté už mnohokrát dokázali změnit názvy i dokumenty, aniž by to něco změnilo na podstatě jejich organizace. Zákon přikáže vlkovi, aby se vyválel v mouce a napil se smetany. Pak bude mít hlásek jako kůzlečí maminka a kůzlátka mu otevřou. Už dnes je jich 38% pro.

Čtvrtek 6. října

Prima a Nova dostaly milionové pokuty za „vysílání obscénních, vulgárních a sexuálních scén“ v reality show. Ještě že máme tak mravnou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Její starosti na naši hlavu.

„Z pohledu ekonoma se totiž celý problém financování zdravotní péče dá vyřešit jen nezbytnými obrovskými úsporami u naprosto všech účastníků zdravotního systému“, píše Lubomír Mandík v Právu. Recept je tedy jednoduchý: pacienti budou méně stonat a lékaři budou méně léčit.

Musím se přiznat, že s nynější lékařskou stávkou sympatizuji, zato ty stávky, které kdysi organizoval dr. Rath s drzými řečmi o tom, že stávka musí pacienta bolet, mi byly odporné. Tenkrát stávkovali státní zaměstnanci za divoce nadstandardní platy (nechci přitom zpochybňovat, že lékaři v nemocnicích byli v té době platově podhodnoceni), dnes stávkují soukromí podnikatelé, protože nedostávají to, co si vydělali (odklad plateb znamená fakticky snížení plateb). Je ovšem pravda, že nemocniční lékaři jsou ne vlastní vinou v jakési morální nevýhodě.

ODS (totiž předseda Topolánek) se rozhodla podpořit senátní novelu o zákazu propagace komunismu. Je to pokus o populistické gesto v situaci, kdy skoro čtyřiceti procentům české populace komunismus a komunisté přinejmenším nevadí. Jaký bude „výstup“, pokud by zákon byl schválen (všichni vědí, že nebude, v Poslanecké sněmovně nemá šanci)? Kdo posoudí, zda to, co dělá komunistická strana, je propagace komunismu nebo ne (oni budou kolem dokola mluvit jen o „socialismu“)? A jaké budou sankce? ODS má před sebou jedinou schůdnou cestu: posílit natolik, aby ČSSD s KSČM neměly v Poslanecké sněmovně většinu. Pokud budou mít většinu (a teď ji díky někdejší Havlově předvolební podpoře ČSSD mají), jsou podobné návrhy pro kočku, neprojdou. S komunisty se musí bojovat lepší politikou, ne restrikcemi, k nimž navíc chybí síla.

Obvodní soud v Praze 1 bude znovu jednat o vlastnictví Svatovítské katedrály. Pokud chce premiér Paroubek opravdu zklidnit vztah s církvemi, měl by se zasadit o stažení státního nároku na kostel. V tom okamžiku ovšem začne vyskakovat hradní pán. A v Právu lobbuje docela nezakrytě Martin Hekrdla za církevní tajemnici Řepovou. Pan Paroubek to nemá snadné.

Rovněž v Právu vyšel pozoruhodný článek dvou ministrů francouzské vlády o přednostech sjednocené Evropy. Je mi záhadou, jak mohou dva lidé dohromady psát jeden článek, a dva ministři, to už si vůbec nedovedu představit. Cituji namátkou dvě podnětné myšlenky: „Vše se odvíjí od růstu a zaměstnanosti, jak neustále připomíná předseda vlády Francouzské republiky.“ „Proto se musí společná vůle Evropanů projevit také prostřednictvím harmonizace. Jak už řekl prezident Francouzské republiky Jacques Chirac, jde o požadavek zakotvený přímo v jádru evropského projektu.“ Trochu to připomíná normalizační (Rudé) Právo, trochu slavnou sentenci „jak jsme o tom už před válkou hovořili s panem okresním hejtmanem“.

„Nikdy bych nevytáhl do boje, ať už pro, nebo proti trestu smrti. Protože to prostě nejde“, tvrdí Ivan Langer. To je výrok natolik vynikajících kvalit, že si zaslouží nejvyšší ocenění, jaké mohou Události udělit.

Za trest smrti se v Mladé frontě Dnes přimlouvá Michal Semín. Trest smrti má podle něho prvotní účel, spočívající v zadostiučinění, v napravení narušené spravedlnosti. Stanovisko pana Semína je stanovisko Velkého inkvizitora. Jaké zadostiučinění může komu způsobit to, že někoho zabije? Je to zcela nekřesťanský postoj, ostatně v rozporu s přikázáním „nezabiješ“. Člověk může nanejvýš proti tomu přikázání zhřešit v situaci, kdy je on a jeho blízcí bezprostředně smrtelně ohrožen, a pak doufat, že mu to Bůh odpustí. Nic víc. (Zatčený vrah Lubina už nikoho neohrožuje a kdyby byly naše právní normy docela v pořádku, už nikdy by nedostal příležitost nikoho ohrožovat). Život jsme nikomu nedali a nemáme právo ho nikomu brát. Trest smrti vůbec neodporuje lidské důstojnosti (lidská důstojnost je před Bohem nic), ale Božímu příkazu. A míra spravedlnosti ve společnosti se nevyrovná tím, že někoho odděláme. Trest smrti patří minulosti ze zcela zásadních důvodů.

Známý český advokát Kolja Kubíček musí nastoupit na důkladné vyšetření do Bohnic. Případ pana dr. Kubíčka má mocně švejkovské dimenze: nejprve hájil pana Dreithalera prý coby člen Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Pak zastupoval SPR-RSČ a stal se členem jejího vedení (Sládek chtěl všechny kolaboranty se „sudeťáky“ věšet). Pak hájil Jakeše, Hoffmanna, Lenárta a spol. a líčil je jako obětní beránky. Pak údajně vyhrožoval jakési svědkyni, že přijde o kejhák, což prý byl – zase podle jeho obhájce - projev snížené příčetnosti. V důsledku toho bude teď svěřen do péče dr. Davida, který se tentokrát výjimečně, nikoli vlastní vinou, ocitá v pozici vojenského lékaře dr. Grünsteina. Nechť exministr nezapomíná: Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande! Úplná dieta, dvakrát denně vypláchnout žaludek, jednou za den klystýr, a jak bude dál, uvidíme.

Další výtečník, europoslanec Zahradil, se v Lidových novinách vyznává ze své oddanosti Václavu Klausovi: „Václav Klaus má jednu obrovskou výhodu v tom, že dokáže nastřelit svoje myšlenky způsobem, který se ve společnosti zachytává a vytváří prostor pro témata, o kterých by se tady jinak nikdo nebavil. Když člověk jeho postavení a jeho intelektuální kapacity řekne něco silného o Evropské unii, tak to rezonuje daleko víc, než když to řekne někdo ze stínových ministrů ODS včetně mne. Mně vždycky připadala emancipace na Václavu Klausovi dětinská a umělá. Já s ním v pětadevadesáti procentech toho, co řekne, souhlasím a komplex z něj nemám.“ Pejskové taky nemají komplex ze svých pánů. Oproti panu Zahradilovi mají ovšem zvířátka dvě obrovské výhody: jednak neumějí mluvit, a za druhé, nikdo vůči nim nemůže vznášet morální nároky.

Pátek 7. října

Stávkující soukromí lékaři na demonstraci před ministerstvem zdravotnictví vypískali kandidáta na křeslo ministra, případně státního tajemníka, dr. Ratha. Zdá se, že dr. Rath pracuje chtě nechtě k tomu, aby se vytvořila jakási odborová řevnivost mezi lékaři z nemocnic a soukromými lékaři. Jeho odchod do ministerstva na tom nic nezmění, spíš naopak. Mezitím prý premiér Paroubek začíná uvažovat o vystřídání ministryně Emmerové. Formálně to zároveň připomíná způsob, jakým se zbavil nejvyšší státní zástupkyně a zejména jak jmenoval ministra kultury: stranického představitele by měla vystřídat veřejně známá „osobnost“. Ti lidé nebudou mít žádnou velkou podporu ve strukturách“ ČSSD a budou na premiérovi více závislí. Jiná otázka je, co si např. od dr. Ratha může vůbec slibovat, v tak strašně náročném resortu, který všechny dosavadní vlády víceméně ignorovaly.

Senát přijal návrh novely trestního zákona, zakazující propagaci komunismu a nacismu. Editor Událostí má v problematice máslo na hlavě, protože s obdobným návrhem vylezl (a uspěl) někdy v roce 1991 ve Federálním shromáždění ČSFR. Návrh nepovažuji za šťastný, je to pokus o populismus na nepravém místě, metoda příznačná pro intelektuály z okruhu Václava Havla. Zároveň ovšem vůbec nesouhlasím s tím, co k věci řekl premiér Paroubek: „ODS a někteří její přisluhovači z řad vládní koalice domnívají, že poslouží nejlépe svým volebním výsledkům tím, že budou oživovat komunistickožroutskou kartu“… je to prý „největší nesmysl, který mohou udělat, protože tohle právě komunisty zažene zase do jednoho šiku. Myslím si, že společnost to jenom může rozdělit“. Řeči o přisluhovačích mi od předsedy vlády připadají bolševicky trapné, navíc to není pravda a on to musí vědět, s návrhem přišli senátoři Mejstřík a Štětina a (větší část) senátorů ODS se jen přidala. Především ale není pravda, že by KSČM byla nějak rozpolcená a potřebovala by takovéto akce ke svému stmelení. Nepodceňujte KSČM, je pořád ještě stmelená až moc.

Advokát Kubíček, o jehož případu jsme už psali, se hodlá bránit své deportaci na uzavřené oddělení bohnické psychiatrické léčebny silou. Vylučuje pouze střelbu. Použije tedy zjevně proti policistům, kteří dostanou za úkol ho tam dopravit, „hmaty a chvaty“. Vzhledem k tomu, že se jedná o korpulentního pána, měla by být předváděcí akci přítomna televize. Budou to vděčné záběry.

Církve nejsou včelaři, prohlásil ministr Jandák při setkání se členy senátního výboru pro kulturu a lidská práva. Pan prezident Klaus, na jehož výrok naráží, si tento šťouchanec vrchovatě zaslouží. Ministr se vyslovil proti přijetí novely církevního zákona, týkající se evidence charit a diakonií (novela už prošla PS, kde ji prosadila sociálně demokraticko – komunistická většina, a uvízla na senátním vetu) a chce iniciovat jednání s církvemi. Pokud by Jandák zmírnil nenávistnou techniku, jakou vůči církvím (hlavně ovšem vůči katolíkům) používal jeho předchůdce, zasloužil by si uznání. Zatím je na ně ovšem ještě brzy.

Nad hvězdou první vlny polistopadového českého podnikání Viktorem Koženým se stahují černá mračna. Jde po něm FBI a na Bahamách byl vsazen za katr. Problémem je pokus o finanční machinace s ázerbájdžánskou státní ropnou společností z druhé poloviny devadesátých let. Případ má mohutný komický přídech, Kožený prý uplatil důležité vládní činitele, ti úplatky přijali a na Koženého se vykašlali. Na úplatky si půjčil v USA víceméně za pět prstů, proto ta péče amerických úřadů. Podnikání v Orientu se přece jen ještě dost liší od podnikání v postkomunistické Č(SF)R. Náměstek ředitele newyorské služebny FBI Mark J. Mersohn ke kauze Kožený poněkud konsternovaně prohlásil mj.: „Chci, aby dnes jasně zaznělo toto poselství: V Americe systém svobodného podnikání závisí na rovných podmínkách. Nelze nabízet úplatky zahraničním činitelům, dokonce ani tehdy, když jsou ochotni je přijímat. Náš systém nefunguje tímto způsobem ...“

Papež Benedikt XVI. podle slov ministra Svobody udělil požehnání České republice. To rozzlobilo Pavla Vernera v Právu: požehnání bylo podle něho jednak nedbalé, jednak nenáležité, protože pan Verner a další, kteří nechtějí mít „s církvemi obecně“ nic společného, o ně nestojí. Nemyslím si, že by požehnání České republice pana Vernera nějak omezilo v jeho lidských a občanských právech (když musí snést, že prezidentem je pravičák, neubude ho ani, když zemi požehná papež).

Tamtéž píše Jiří Hanák: „A lze vůbec komunismus zakázat? Vždyť v důsledku důsledků je to něco jako křesťansko-judaistická vize světa rovných a spravedlivých, v němž se beránek bez obav pase vedle vlka“. Pan Hanák má zvláštní představu o křesťanství. Vize, na níž je postaveno, je vize Božího království, které není z tohoto světa. Žádní vlci (obrazně řečeno; statut zvířátek v tomto směru Písmo výslovně neupravuje) se do něho nedostanou, protože budou uvrženi tam, kde je pláč a skřípění zubů. (V souvislosti s tím se stoicky zdržím všech poznámek o panu Hanákovi a jeho šancích: nesuďte, abyste nebyli souzeni).

V souvislosti s nadějným vývojem českého zahraničního obchodu píše rovněž Právo o tom, že tahounem českého vývozu jsou dnes automobilky a vše nasvědčuje tomu, že se trend nezmění ani v příštích letech. Nejsem ekonom, ale jako laikovi mi připadá riskantní, když český zahraniční obchod stojí na výrobě tak závislé na ropě a každým okamžikem hrozí vážná ropná krize (na jejím vzniku spolupracují ruku v ruce hurikány a islámští fanatici). Chápu, že s tím mnoho nepoděláme, ale je to důvod k nějakému velkému sebeuspokojení?

A ještě jednou Právo: v cestopisném článku o Mexiku (příloha Styl na cestách) se píše, že zbytky někdejšího aztéckého chrámu dávají tušit i „zrůdnost dobyvatelů, kteří nechali hlavní město někdejší indiánské říše zničit“. Hernán Cortés na rozdíl od toho chytráka, který článek zplodil, totiž netušil, že dobývá muzeum. Na obranu dobyvatelů nutno dodat mimo jiné to, že v muzeu se před jejich příchodem každoročně konaly masové lidské oběti, při niž bylo řádově desetitisícům obyvatelů kamenným nožem vyříznuto za živa srdce z těla. Správcové muzea se totiž domnívali, že jinak by zemi mohla potkat neúroda. Nelida Cortés a katoličtí misionáři jim tyto lidové veselice surově zatrhli a přitom vzalo za své i město, kde se odehrávaly.

Sobota 8. října

Ministryně Emmerová hrozí demisí pro případ, že by se dr. Rath stal jejím náměstkem s mimořádnými pravomocemi jakéhosi kurátora nad oborem. Nic jiného by jí v takové situaci nezbývalo. Premiér Paroubek prohlásil, že Emmerová má jeho podporu, žádá na ní však zásadní změny ve vedení resortu. Jaké, to nechává na ní. Takové stanovisko je přímo vzor alibismu. Ve skutečnosti se měl Paroubek Emmerové už dávno zbavit. Taky se za ni ovšem mohl jednoznačně postavit. On místo toho vymýšlí způsob, jak udělat obojí najednou.

Dr. Ratha podle průzkumu STEM chválí 33% lidí, 51% ho hodnotí záporně. Konečně jsme se jednou strefili do většinového postoje!

Kancléř Schröder se v Petrohradě zúčastnil pompézních oslav třiapadesátin prezidenta Putina. Je to poslední pokus o zvednutí šancí v zápase o kancléřské křeslo? V každém případě jsou moskevské a petrohradské námluvy německých socialistů na rozdíl od toho, co nám údajně hrozí od vyhnaných Němců, skutečné a hmatatelné nebezpečí.

V rámci programu „dohnat a předehnat“ (Spojené státy) doporučuje eurokomisařka pro hospodářskou soutěž Kroesová zkrátit Evropanům letní dovolenou a donutit je, aby si část volných dní vybírali po zbytek roku. „Nemůžeme si v Evropě dovolit stav, kdy v létě tři měsíce nic nefunguje, protože jsou prázdniny“. Nápad svou jednoduchou stupiditou připomíná Chruščovovu kukuřici. Kromě toho je to drzost: co je paní Kroesové do toho, kdy si vybírám dovolenou? A problém není v dovolených, ale v celkové lenosti, jíž je prodchnut evropský „sociální projekt“.

V Mladé frontě vzpomínají na „československého“ fyzika Georga Placzeka. Jak z článku vyplývá, byl Georg Placzek německý Žid. Kdyby ho bylo v roce 1945 napadlo, že se vrátí do své vlasti, byl by možná prohlášen za etnického Němce, a protože netrpěl nacistickým útlakem a neúčastnil se československého odboje, byl by obrán o majetek a vykázán do Německa. Takové případy byly. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byli v Mladé frontě Dnes Georga Placzeka vzpomněli jako našeho slavného rodáka. Ale toho „Čechoslováka“ si měli odpustit. Pan Placzek byl Němec z Moravy. Je nestydaté hlásit se dnes s pýchou k těm, kterých jsme se kdysi s radostí zbavili.

„Nedovedu si představit nic hrůznějšího než bourat chrámy, ať už zasvěcené jakémukoliv bohu. No jo, ale to je právě to, s čím muslimové počítají. Evropská demokracie nemá prostředky na obranu před tímto fenoménem. Jestliže jakákoliv rána je pro muslima v zájmu Alláha možná a Evropan je vázán svými zákony, morálními a etickými představami, geneticky vyvíjenými po staletí, je tak Evropan odsouzen k zániku. A přiznejme si, ještě tomu napomáhá velkou mírou zkorumpovanosti - ať už touhou po penězích nebo politické moci.“ To napsal v dnešních Lidových novinách televizní dokumentarista Jiří Ovečka. Evropané mají opravdu problém, ale věc je složitější, než jak to pan Ovečka vidí, a navíc pan Ovečka, nebo přesněji řečeno to, co napsal, je i jakási dokumentace tohoto problému.

Taktéž v Lidových novinách vyšel pozoruhodný rozhovor s premiérem Paroubkem. Je to jakási sonda do duše našeho ministerského předsedy. Dá se na něm např. vysledovat výrazný rozdíl mezi ním a expremiérem Zemanem: Zeman se dotěrných žurnalistů zbavoval čelným útokem – čekal na první, nejmenší příležitost a zaútočil s takovou sprostou agresivitou, že jeho novinářský „nepřítel“ většinou neměl šanci. Pan Paroubek se proti tomu napřed beznadějně zamotá do nějakého problému, a teprve v okamžiku, kdy je zcela jasné, že je beznadějně zapletený a že mu došel dech, začne být sprostý. Vypadá to legračně a bezbranně. Jinak je pozoruhodné, jak skromné nároky klade český premiér na „běžné politické strany“: „KSČM se v těch posledních šestnácti letech chová jako běžná politická strana u nás. Ona hlasuje pro nebo proti návrhům ve sněmovně, její představitelé působí v řadě rad měst a obcí společně s představiteli dalších politických stran...“ Existují vůbec „neběžné“ politické strany?

Pondělí 10. října

SPD a CDU-CSU se zřejmě dohodly na tom, že spolkovou kancléřkou (první v dějinách SRN) se stane Angela Merkelová. Křesťanským stranám připadne ještě předsednictví Bundestagu a hrozí nebezpečí, že vicekancléřem a ministrem zahraničí bude Schröder. To by byla skutečná pohroma, zahraniční politika (konfrontační vůči Americe, vstřícná vůči Rusku) byla nejslabším místem předchozí vlády. Navíc se obávám, že by to paní Merkelová měla se Schröderem podobně těžké jako Špidla s Klausem. Pokud se nové vládě podaří opravit problematickou politiku té předchozí, bude to asi bohužel jen o centimetry.

Premiér Paroubek předestřel národu u příležitosti 581. výročí úmrtí Jana Žižky z Trocnova hodnocení husitského vojevůdce: podle Práva „připustil, že Žižkova vojska se dopouštěla i násilí a křivd. To ovšem byly neblahé průvodní emoce v těch drsných dobách, kdy husité jako kacíři byli upalováni a topeni v řekách.“ Opět aplikace dvou křenovsko-peškovských principů: princip příčiny (upalování a topení husitů) a následku (husité upalují a topí), a nutnost rozlišovat tehdejší normy lidských práv od těch dnešních. Proč se předseda vlády má vyjadřovat ke středověku?

Úterý 11. října

Pomalu se začíná rýsovat podoba nového kabinetu Angely Merkelové. Je velmi pravděpodobné, že Schröder odejde (byl přece jen příliš výrazná osobnost na to, aby po tolika letech vládnutí mohl hrát najednou druhé housle). Funkce vicekancléře a (zároveň) ministra zahraničí připadne SPD. Měl by ji snad vykonávat dosavadní ministr vnitra Otto Schily. Nemohu skrýt malé zlomyslné zadostiučinění: Schily představoval v Schröderově vládě jakéhosi disidenta, pokud jde o vztah k vyhnaným: byl v té věci podstatně vstřícnější než Schröder a Fischer. Paroubek ujišťuje veřejnost, že se nebojí Edmunda Stoibera, který má zastávat funkci ministra hospodářství. Zdá se, že nebát se Stoibera je vrchol hrdinství, jaký si český politik dovede představit.

ČMKOS hodlá pořádat demonstraci na podporu návrhu zákoníku práce. Nedovedu si představit člověka, který by šel jen tak, sám od sebe, demonstrovat za zákoník práce (demonstruje se obyčejně proti něčemu, navíc zákoník bude v PS pohodlně schválen sociálně demokraticko - komunistickou hlasovací mašinérií, a to proti všem možným vetům; jediný praktický smysl by mohl být zastrašit Ústavní soud, pokud by došlo na něj; nevím, zda to není trestné). Taky si nedovedu představit nikoho, kdo by šel jen tak, sám od sebe, demonstrovat proti zákoníku práce. ČMKOS je organizace na pořádání turistických zájezdů do Prahy, jejichž krátkou, leč nutnou součástí je demonstrace. ČMKOS není jediná, ale je ze všech turistických kanceláří tohoto typu zdaleka nejmohutnější.

V souvislosti s neutěšenou situací ve financování zdravotnictví si prezident Klaus hodlá pozvat na hradní kobereček ministryni Emmerovou. Jakkoli mi je paní Emmerová z duše protivná, tahle prezidentská praxe je sice v souladu s ústavou, je však nedůstojná, a jak se říká, „kontraproduktivní“. Prezident se nemá vládě ani jednotlivým ministrům plést do výkonu funkce. Má si hledět svého a angažovat se teprve v případech, jako byla vládní krize letos v předjaří. Premiér Paroubek zase prohlásil, že to, co zbylo v roce 1997 po Klausově vládě, byly trosky zdravotnictví. To je nehorázná lež. Problém našeho zdravotnictví není ani dnes, že by bylo v troskách, ale že funguje na dluh.

Miroslav Kalousek chce zjistit důvod, proč se ČSSD s KSČM dohodly, že neprozkoumají jen privatizaci Unipetrolu, ale privatizaci chemického průmyslu obecně. Jeho znepokojení se moc nedivím. Divím se jen tomu, proč se ČSSD s komunisty nedohodla na tom, že prozkoumají privatizaci obecně. To by bylo ještě důslednější. ČSSD byla v případě Unipetrol nachytána na švestkách a hodlá teď zjevně, podle zásady, že nejlepší obranou je útok, odpovědět na obvinění ohledně jedné aktuální konkrétní věci honem na čarodějnice, uspořádaném s podporou profesionálních exorcistů z komunistické strany. Je třeba nechat ČSSD a KSČM, ať si tenhle nestydatý plán realizují samy, a ne ho nepřímo podpořit spoluúčastí.

Středa 12. října

Premiér Paroubek odvolal ministryni Emmerovou. Je to zpráva zcela čerstvá a dá se k ní říci jen to, že už to měl udělat dávno a že chce-li na její místo dosadit dr. Ratha, dostane se z bláta do louže. Ministerstvo není vhodné pro někoho, kdo má ctižádost být prezidentem (přinejmenším) všech lékařů v ČR.

Premiér Paroubek nejprve rozjednal dohodu s lidovci ohledně zákoníku práce, pak se velmi rychle nechal přemluvit ministrem Škromachem (v pozadí je odborářská lobby, která hrozí demonstracemi a generální stávkou) a dohodu potopil. Jde o dva paragrafy, které podle názoru lidovců (a vládních legislativců) nejsou v souladu s ústavou. Myslím si, že v zásadě by se neměly odbory plést firmám do podnikání a znemožňovat nebo na nejvyšší míru ztěžovat propouštění zaměstnanců. Současná i budoucí úprava je v tomto směru zjevně nedokonalá. Premiér Paroubek o svém dalším postupu řekl: „Určitě budeme jednat s lidovci, komunisty i unionisty.“ Zdá se, že nám ve skutečnosti vládne koalice sociálních demokratů s lidovci, komunisty a unionisty. V tom případě jsou tram lidovci a unionisté v tuto chvíli už jen pro ozdobu.

Poslanecká sněmovna se shodla na vytvoření komise, která se bude zabývat Unipetrolem, ale také průběhem privatizace petrochemického průmyslu od poloviny devadesátých let. Lidovci ruku v ruce s komunisty prosadili mezi otázky, na něž má komise odpovědět, i několik bodů nepříjemných pro ČSSD. Zato by byl Kalousek ochoten do čela komise podpořit komunistu. Kdyby to neudělal, stejně by ho tam prosadili sociální demokraté s komunisty. Proč se do toho plete? Komise tohoto typu a významné pozice pro KSČM v nich připomínají poněkud léta 1945 - 47. Bude zajímavé sledovat, co z toho komunisté dokáží vytěžit.

Ve sněmovně se rovněž probíraly televizní pořady Big Brother a VyVolení. Sociálně demokratický poslanec Titz chce od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, aby vysvětlila, proč uložila tak nízké pokuty a proč nebylo vysílání pořadů předběžným opatřením odsunuto na dobu po 22. hodině. Sněmovna jeho návrh naštěstí odmítla, i když jen těsnou většinou. Pořady jsou podle mého soudu nejapné, ale rozhodnutí sněmovny by bylo nepříjemným precedentem, sněmovna by si fakticky přivlastnila právo cenzurovat elektronická média. Umravňovači typu pana Titze mívají postranní úmysly.

Autoři petice „Zrušme komunisty“ se holedbají, že pokud by se komunisté po volbách podíleli na vládě, dostanou desetitisíce lidí na náměstí. Aby se jim to mohlo v současné situaci podařit, museli by mít ten finanční a organizační background, který má postkomunistická ČMKOS. Od listopadu 1989 uběhlo patnáct let komunisté sice pořád vadí slabé nadpoloviční většině společnosti, ale dovolil bych si tipnout, že demonstrovat by šly nanejvýš stovky lidí.

Místopředseda vlády Jahn si to zjevně rozmyslel s vůdcováním za ČSSD v Praze. Vadí mu prý sociálně demokratická verze zákoníku práce, situace ve zdravotnictví a sbližování ČSSD a KSČM. Pan místopředseda je jistě člověk inteligentní a zároveň velmi protřelý. Spočítal si, v jak nepříjemné situaci by se octnul, kdyby musel proti Topolánkovi hájit věci, s nimiž nesouhlasí (a všeobecně se ví, že s nimi nesouhlasí). Taky patrně dospěl k závěru, že to v ČSSD smrdí. Vzhledem k tomu, že v předjaří, kdy se poprvé schylovalo sociálně-demokraticko-komunistickému bratříčkování, zachoval chladnou hlavu a zůstal sedět ve svém křesle, musí to být dnes situace opravdu kritická.

Česká televize – zjevně aby se vyhnula pokutám od RTV a pronásledování ze strany socialisticko-komunistické většiny v PS – hodlá zavést rovněž reality show, ale se zvířátky, konkrétně s gorilami. ČT, jak se obávám, riskuje, že prodělá kalhoty. Nevím, jak hodně se liší gorila od šimpanze, pokud jde o sexuální aktivity, ale sledoval jsem kdysi asi deset minut skupinku šimpanzů v ZOO Dvůr Králové, a to, čím prokládali každých padesát vteřin své skotačení, by se nepochybně podle RTV a pana poslance Titze smělo v televizi dávat nanejvýš tak ve tři hodiny v noci.

(www.bohumildolezal.cz)

Zpátky