Listopad 2005

Tajemství udržím i opilý

Kateřina Hejdová

„Mluvil jsem s ním ve středu, ale nic senzačního mi neřekl,“ říká advokát, který obhajuje uprchlého miliardáře Radovana Krejčíře. Tomáš Sokol považuje veřejnost, mírně řečeno, za hloupou a tvrdí: „Češi mají rádi veřejné lynčování.“ Na zdech kanceláře má pověšené obrazy od Ivana Mládka, používá výrazy jako „mufí trik“ (to když něco nevysvětlitelně zmizí) nebo „jobovka“ („zaručená“ zpráva), a když se nahlas zasměje, máte pocit, že spadnou zdi. Třiapadesátiletý Tomáš Sokol je nejznámějším českým právníkem a jeho dnes nejsledovanějším klientem je podnikatel Radovan Krejčíř, který před třemi měsíci utekl policii při domovní prohlídce. Kam? To dlouho nikdo nevěděl. Až minulý týden se potvrdila informace, že jeho prozatimním bydlištěm jsou Seychelské ostrovy v Indickém oceánu.

Byl jste někdy na Seychelách?

Ne, nikdy. Ani nevím, jak to tam vypadá. (směje se)

Na rozdíl od vašeho slavného klienta Radovana Krejčíře, který je obviněn ze stamilionových podvodů. Spojil se s vámi ze Seychel?

Ve středu jsem s ním mluvil po telefonu.

Prozradíte, o čem jste si povídali?

Obsah rozhovoru vám samozřejmě sdělovat nebudu. Ani nesmím.

Nenaznačíte ani téma?

Ne. Ale po pravdě řečeno, nebylo to nic senzačního. Takový běžný, normální hovor.

Podle vás trpí Krejčíř duševními problémy a jeho útěk byl psychický zkrat. Jak jste na to přišel?

Mám k dispozici znalecký posudek, ze kterého vyplývají jakési problémy. Konkrétně nevím jaké. Jen jsem si přečetl závěr posudku a odevzdal ho policii, to je všechno.

No nevím, nevypadalo to spíš na pečlivý plán? Krejčíř měl na Seychelách vyřízené občanství a Česko nemá s ostrovy dohodu o vydávání trestně stíhaných.

Heleďte se. Dvakrát za sebou byl rok ve vazbě, minimálně ta poslední byla pro něho velmi těžká. A rozhodně měl před sebou vyhlídku na vazbu třetí, která by asi netrvala měsíc. Já se navíc domnívám, že v obou případech nebyly k vazbě ani žádné důvody a že to bylo spíš o tom, kdo to je. Takže ať si každý odpoví sám, jak by se v takové situaci zachoval. Pro mne je jednání inženýra Krejčíře lidsky pochopitelné. Navíc z právnického hlediska neudělal nic proti ničemu. Vždyť on mu při prohlídce nikdo neřekl, že nesmí nikam chodit!

Snad mu bylo sděleno obvinění, ne?

Víte, ta situace je pro mne záhadou. Z chování policie ale soudím, že zcela jistě nebyl obviněn a s velkou pravděpodobností hraničící až s jistotou mu ani nebylo sděleno, že je zadržen. Počítalo se s tím, že ho převezou na policejní služebnu, tam mu sdělí, že byl zadržen, odvedou ho do cely předběžného zadržení a pak ho předvedou před soudce, který by rozhodoval o jeho vzetí do vazby.

Řekl jste, že na Krejčíře byli policisté přísnější vzhledem k tomu, kdo je. To mu podle vás záviděli jeho bohatství?

Jistě, to je jedna část. A podívejte se, co se tu teď rozpoutalo. Řekl bych, že to je skoro celonárodní ostuda. Krejčíř je předem označován za zločince a už se k němu přistupuje s tím, že něco přece udělat musel. To je špatná výchozí situace pro vyjednávání o vazbě. Navíc se kolem něho děly věci, které byly minimálně nekorektní.

Buďte konkrétní.

Například když je rozhodováno o vazbě, tak se do místnosti nahrne deset policistů v kuklách, aby dokumentovali, že jde o vážného zločince. Načež ho odvezou do vazby, za měsíc ho potřebují v jiné kauze jako svědka, klidně jezdí po republice obyčejným vězeňským pendlem a nikdo se o něho nezajímá. A když pak má jet k soudu ve své vlastní věci, tak zase nastoupí těžkooděnci, neprůstřelné vesty, samopaly. Dostane pytel přes hlavu, ruce mu sváží za zády. Mě už to nijak zvlášť nevzrušuje. Říkal jsem mu: Máte holt takovou pozici, u vás to bude vždycky jiné než u ostatních.

Neuškodil si ještě víc tím, že utekl za hranice?

Myslím, že nijak zvlášť. Žádný soudce nemůže brát útěk jako důkaz jeho viny. On sám se k těm obviněním nehlásí, alespoň podle toho, co mi teď řekl.

Myslela jsem spíš, jestli si neuškodil v očích veřejnosti. Nevinný přece neutíká.

No, nevinný sice asi neutíká, ale vyhlídka na zbytečný rok ve vazbě... Tak, jak já to teď vidím, a může se to samozřejmě změnit, tak dřív nebo později stejně bude muset být zproštěn viny, protože proti němu nejsou důkazy. No, takže si minimálně ušetřil rok vazby.

A ta veřejnost?

Myslíte, že ho v té situaci zajímá, co si o něm myslí veřejnost? Navíc veřejnost, která je, mírně řečeno, hloupá. A to je hodně mííírně řečeno.

Veřejnost je hloupá?

Ano, protože rozumný člověk si o tom případu nemůže nic myslet. Může ho vzít na vědomí a hotovo.

Protože nezná všechny souvislosti a fakta?

Jistě, vždyť je nevíme ani my!

Ale vy si určitě něco myslíte, ne?

Ano, ale já jsem si na rozdíl od těch 99 procent ostatních lidí, co už si udělali názor, četl alespoň obvinění. A každý právník, který je četl, řekl, že to je nesmysl. Že se to tak, jak to tam stojí, ani nemohlo stát. Že to, co je tam popsáno, není trestný čin. Navíc hlavní svědek je krajně podezřelý, zřejmě dluží asi 60 milionů a vykládá věřitelům, že to platit nebude, protože je dohodnutý s policií.

Stále nechápu, proč by si policie dělala z Krejčíře obětního beránka.

Taky nevím, jak vznikají takové davové hysterie. Ale jestliže vystoupí zástupce vrchního státního zastupitelství a hovoří o něm jako o zločinci, média běžně používají stejný výraz a k tomu se přidá informace, že má barák za 400 milionů a že se údajně podílel na likvidaci svědka Šebesty, tak lidi už pořádně valí oči. S každým jsou rychle hotoví, to je tady taková tradice, prostě se to v nich vzedme. Když chtěl Masaryk kdysi dávno zpochybnit, že Leopold Hilsner rozřezal Anežku Hrůzovou, lidi mu vytloukli okna v baráku. A přitom měl pravdu. Řekl bych, že to tady máme pěkně zakořeněné, to lynčování typu: nic o tom nevím, ale je mi jasné, že je vinen!

Vy jste prostě přesvědčen o tom, že Radovan Krejčíř je nevinný a nikoho neokradl.

Výrazu nevinný se bráním, ale ne z nějakého alibismu. Neposuzuji nějakou jeho abstraktní lidskou vinu. Jen říkám, že to, z čeho je obviněn, není ani trestný čin.

Přesto to lidé vnímají tak, že se Krejčíře zastáváte, a tudíž jste také padouch. Chodí vám domů hodně anonymů?

Moc ne, za celou dobu přišly asi dva připitomělé dopisy. Ale myslím, že tohle je trochu nový fenomén. Řeknu vám příklad. Cizinci říkají o Češích, že jsou takoví temní, nekomunikativní a v metru smrděj. A mně pak jeden Angličan dodal: Oni jim občas smrděj i myšlenky. Myslím, že tohle je jeden odér minulosti, nepochopení, kdo je to obhájce. Vždyť si vezměte, že polovina amerických prezidentů v historii byli advokáti! A nikoho by nenapadlo uvažovat o tom, že ho to zaměstnání zbavuje cti. A tady? V televizi klidně řeknou, že velkým minusem policejního šéfa Husáka je fakt, že si se mnou šel zahrát tenis! Vždyť to je jako v Rusku!

A byl jste s ním na tenise?

Byl! Ale co je na tom špatného? Co bych mohl? Tahat z něho po pár panácích služební tajemství? Tím bych ho naváděl k trestnému činu! Oba jsme slušní lidé, ale když se sejdeme, tak se rovnou předpokládá, že spácháme trestný čin.

Možná si nesdělujete služební tajemství, ale určitě se při takových setkáních navzájem ovlivňujete.

Podívejte se, na to jsem zvyklý už léta z běžného styku s ostatními advokáty. Když jedeme v létě na vodu, tak máme zakázáno mluvit o práci a za porušení se platí panáky jako pokuty. Protože každý máme svůj případ, kolikrát stojíme proti sobě v procesu, a musíme dodržovat advokátní tajemství.

A co když se po těch panácích opijete?

Už jsme vycvičení. Prostě vím, že se neprokecnu, že mám na jeho klienta připravené otázky, které ho potopí. A to je ten advokát třeba kamarád, kterého znám dlouhá léta. Pro mě to je věc naprosto normální a obvyklá. Představte si, že by se můj klient dozvěděl, že advokát z protistrany, se kterou se soudíme jako psi, byl se mnou na vodě! To by si řekl, že jsem ho prodal!

Většina lidí si myslí, že jste věděl, kde Krejčíř je. Nepálí člověka ani tajemství, které zajímá celý národ? Neměl jste potřebu se o to s někým podělit?

Po pravdě řečeno, já jsem nevěděl, kde je. A i kdybych to věděl... Když vám teď sdělím nějakou citlivou informaci o někom známém, bude vám připadat palčivá. Jenže já už se dozvěděl a viděl tolik věcí... Nevím, jak to vysvětlit, ale je to, jako když se zamilujete - poprvé je to jiné než podvacáté. Mně už to prostě nepřijde. Navíc to funguje i opačně - co může jinému připadat důležité, mě už třeba ani nezajímá. Co se v tomhle státě ještě mohu dovědět? Vždyť já už vím snad všechno. Kdo s kým chodí, kdo koho okradl... Je to pořád to samé dokola, mění se jen jména.

Takže pro vás jen nuda.

Je to strašná nuda! Lidi mají představu, že mazaní advokáti zařídí všechno. Ale já mohu jen zpochybnit tvrzení obhajoby, nic víc. To je vrchol. Že bych dokázal pohnout s realitou tak, že bych ji zkreslil, to je nemožné. Navíc se u soudu ani nedějí tak strašlivé věci, jak si lidi myslí. Všichni pořád vidí Perry Masony a Ďáblovy advokáty...

Filmy a knihy o advokátech se vám nelíbí?

To zase ne, Ďáblův advokát byl nádhernej film! I když jen film. Vždyť já dokonce v Praze před lety uváděl i jeho premiéru! Měl jsem tam úvodní slovo.

Vzpomenete si, co jste říkal?

A víte, že už ne? Vím, že mi to připadalo vtipné a těm lidem asi taky, protože mlátili rukama o sebe. Ale je to fakt hodně dávno.

Řekněte mi, myslíte si, že pokud soud skutečně Krejčíře osvobodí, vrátí se zpátky do Česka?

Já osobně bych mu to asi ani nedoporučoval.

(MFDNES)