Listopad 2005

Německý debakl

Berthold Kohler

Německo volilo. Výsledkem je debakl. Předčasné volby měly přivést do Spolkového sněmu s jasnou většinou vládu, která je schopna jednat a pokračovala by v započatém reformním procesu, jejž nastartoval spolkový kancléř Schröder pod označením „Agenda 2010“. Schröder již neviděl pro tento proces ve své červenozelené koalici žádnou většinu. Proto vyvolal rok před koncem svého regulérního volebního období nové volby. Tyto volby však nepřinesly žádný jasný výsledek. Německo je rozděleno do dvou politických táborů, z nichž ani jeden nemá jednoznačný mandát k vládnutí. Republika je politicky blokovaná, což v její historii bylo jen zřídka.

NedělníWaterloo pro CDU

Volební neděle představovala Waterloo pro CDU a její kandidátku na kancléřský úřad, Angie Merkelovou. Nepodařilo se jim zúročit Schröderovu slabost pro vítězství. Obrovský náskok křesťanskodemokratických unijních stran, který jim po Schröderově kapitulaci na jaře dával naději na absolutní většinu, se zmenšil až do dne voleb na žalostných 0,9 procenta.

Přispěly k tomu taktické chyby ve volebním boji a rivalita zemských ministerských předsedů z CDU s kandidátkou na kancléřský úřad. Občanský svazek unie a svobodných demokratů však ztroskotal především na tom, že většina Němců má strach před těmi reformami, které CDU-CSU a FDP právem vidí jako nevyhnutelné. Němci, kteří se obávají reforem, potlačují ve své většině vážnost krize, v níž se Německo nachází. I když se dlouhá léta vedla diskuse o reformách, velká většina obyvatel nechce vyvodit žádné důsledky z tohoto naprosto jasného poznatku, že Německo si již nemůže dovolit opulentní sociální stát, který vybudovalo v šedesátých a sedmdesátých letech. Německo zaostalo v globální konkurenci, a tím i ve svém blahobytu, aniž to bylo zohlednilo ve svých výdajích na sociální stát. Už delší dobu si žijeme nad poměry. Demografický vývoj krizi Německa ještě přiostří. Romantikové sociálního státu ve všech politických stranách (také v CDU a především v CSU) však vyprávějí mezi lidmi pohádku, že je možné až na pár malých změn pokračovat dál stejně jako doposud, pokud jen trošku víc přerozdělíme bohatství země. Také Schröder využíval ve volební kampani tuto falešnou víru.

Vlastní katastrofa této volby je však v tom, že Němci nedali většinu těm politickým silám, které by jim srovnatelným způsobem nalily čistého vína o současné situaci a o potřebných opatřeních. To ještě ztíží potřebnou přestavbu sociálního systému, liberalizaci pracovního trhu, renovaci daňového systému a sanaci veřejného rozpočtu. Je možné se obávat toho, že se už žádný politik neodváží předstoupit před Němce s radikálním reformním programem poté, co Unie tak velkolepě ztroskotala se svou radikální agendou, kterou vlastně předkládala pouze v náznacích.

Nové volby?

Žádná z koaličních konstelací, o kterých se nyní diskutuje - a jsou mezi nimi i takové, které jsme si dosud nedovedli představit - se neobejde bez výrazných třenic. V každém případě by musely spolupracovat strany z obou táborů, což doposud vylučovali všichni možní účastníci. Žádná z těchto koalicí by nebyla dost silná a odhodlaná k tomu, obnovit Německo od základů. Ještě není vyloučeno ani to, že republika bude brzy volit znovu - jenže zase s otevřeným koncem. Nemálo Němců se obává, že všechno by muselo být ještě mnohem horší, aby národ ve volbách odsouhlasil změnu kursu. Další zhoršování hospodářské a sociální situace v Německu není samozřejmě bez rizik. Návrat německých postkomunistů do Spolkového směnu musí být pro všechny varováním.

(MFDNES)