Listopad 2005

Nemak: česká cesta k prosperitě

Jan Kovalík

Pro bývalého premiéra Miloše Zemana byli ekoteroristy, kteří útočí proti miliardové investici. Ve skutečnosti jde o sedláky, kteří chtějí v klidu hospodařit na svých polích a jen se bojí jedů z továrny s nebezpečným provozem. Boj Jana Rajtera a jeho rodiny proti mexickému výrobci hliníkových hlav motorů Nemak, který staví toxický provoz v těsné blízkosti Rajterova hospodářství, trvá už pět let, potácí se od soudu k soudu, a přestože některé rozsudky dávají Rajterovi za pravdu, stavba továrny silně podporovaná politiky nezadržitelně pokračuje.

První část továrny už stojí a funguje. V dalších letech se má stavba rozrůst desetkrát. Rajterů se ujali právníci z Ekologického právního servisu (EPS). Podali sérii žalob a snaží se stavbu zastavit poukazováním na nesprávnost úředních postupů. Letos v květnu měli úspěch. Nejvyšší správní soud kvůli formálním chybám zrušil stavební povolení na silnici k továrně. Právní zástupci rodiny Rajterů vzápětí požádali úřady o odstranění černé stavby. Stavební úřad v Mostě to ale ignoroval. Jeho úředníci trvají na platné kolaudaci, politici je podporují a soud nemůže podle jiných zákonů trvat na splnění svého rozsudku například tím, že by stavbu do doby nápravy nedostatků zastavil.

Pokud se to někomu nelíbí, musí rozhodnutí stavebního úřadu napadnout dalšími žalobami a čekat měsíce a roky na další rozsudek. Tak je to pořád dokola. Nejvyšší správní soud rozhodl například i to, že Nemak kvůli ukvapenému vyjmutí pozemku z půdního fondu disponuje neplatným územním rozhodnutím. Důsledný postup by tedy znamenal továrnu zbourat. To si ale nikdo u politicky protežované stavby nedovolí. Vše navíc zavinila mostecká radnice, která v počátcích územní povolení zařizovala. Trestat dnes majitele továrny, tedy Nemak, by znamenalo říci si o další arbitrážní řízení proti státu a riskovat placení ztracených miliard.

Případ se tak mění v neprůhledný spletenec úřednické liknavosti, špatných postupů, žalob, planých rozsudků, soudní nedůslednosti a politického lobbování. Nebo jinak řečeno – v klasický příběh české průmyslové zóny, které politici razí cestu a ignorují přitom na vlastní předpisy. Pokud na to někdo upozorní, pomalý soud mu dá sice za pravdu, neplatí ale odkladný účinek, takže stavba je mezitím hotová.

„Je to nesmírně frustrující. Pokračujeme už jen proto, abychom ukázali, jak to v Česku vypadá s vymahatelností práva. Je to pomník možnosti něčeho se dovolat,“ říká Pavel Franc z EPS. Naproti tomu hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc (ODS) nic frustrujícího na šlapání po právech nevidí. „Severní Čechy mají dvousetletou historii těžkého průmyslu,“ říká Šulc, „a bude tomu tak i nadále.“

(Respekt, www.respekt.cz)