Listopad 2005

Vaše taxi čeká, primátore

Jan Kovalík

Řidič, který v zimě okradl převlečeného primátora Prahy, je stále nepotrestán. Úřady totiž nevědí, jak to udělat.

Je to dlouho, už devět měsíců. Tenkrát titulní strany novin přinesly fotografii pražského primátora, jak si s falešným knírkem zkouší osud turisty, který v českém hlavním městě udělá tu chybu, že nasedne do taxíku. Pavlu Bémovi hned první řidič naúčtoval pětinásobné jízdné. A primátor se rozzuřil. Rovnou do nastavených mikrofonů vyhlásil válku nepoctivým taxikářům. A jak válečné tažení dopadlo? Zloděj s cedulkou taxi dodnes nebyl potrestán. Primátor Pavel Bém to považuje za „skandální a v principu naši společnost demoralizující“ případ. „Trestu ale neunikne,“ vzkazuje Bém na lapkovu adresu. Kdy se tak stane, si ale netroufá odhadnout.

Prověřují a nemohou

Bémova lednová jízda byla svého druhu předělem. Konečně si někdo z radnice vyzkoušel, jak časté je a jak chutná okradení za bílého dne, které Praha už léta nabízí jako běžný zážitek zahraničním návštěvníkům. A za druhé Bém svým pokusem demonstroval, jakou šanci na ochranu a spravedlnost tady obyčejný turista proti zlodějům s městskou licencí má.

Po primátorově okradení totiž magistrát rozjel akci, na jejímž konci měl být viník exemplárně potrestán. Ale ouha. Radnice odstartovala správní řízení s firmou Auto Betty, pro kterou hříšný taxikář Eduard Héč jezdil. Zástupci firmy ale vysvětlili, že těsně před okradením primátora dostal pan Héč údajně výpověď. Tohle vyjasňování zabralo zhruba šest týdnů, po kterých radnice zahájila další správní řízení – teď už přímo s Héčem. Jedno kvůli předražení, druhé kvůli tomu, že na svou krádež nevydal stvrzenku. Ale zase smůla. Taxikář se vyhýbá projednávání, vymlouvá se na nemoc a měsíce plynou. Magistrát mu vyměřuje pokutu 180 tisíc. Héč se odvolává a případ putuje na ministerstvo financí. Tam pokutu snižují na třetinu. „Přiznal se a chyboval poprvé,“ vysvětluje shovívavost úřednice Vlasta Jandová, ale podrobněji se bavit nechce – to prý na jejím úřadě smí jenom mluvčí, a písemně. „Uložená pokuta nesmí být vzhledem k majetkovým poměrům neúměrná. Pokutu ve výši stonásobku předražení považujeme za úměrnou okolnostem případu,“ sděluje později v e-mailové odpovědi mluvčí Sobotkova ministerstva Marek Zeman.

Úřední papír o snížené pokutě si pan Héč podle záznamů ministerstva financí převzal prvního srpna. Do patnácti dnů byl povinen zaplatit. Ale nezaplatil. „Naše oddělení exekucí s ním zahájí exekuční řízení,“ slibuje vedoucí magistrátního oddělení taxislužby Jiří Bureš.

Ve druhém správním řízení ohledně nevydané stvrzenky magistrát taxikáři navrhl pokutu čtvrt milionu. Tento návrh dnes leží na ministerstvu dopravy, protože případ spadá do ranku osobní přepravy. A výsledek je též v nedohlednu. „Prověřujeme, zda dopravce porušil právní předpisy, týkající se provozování taxislužby,“ říká mluvčí úřadu Martina Švejnohová. Proč ta prověrka trvá tak dlouho a v čem vlastně spočívá, k tomu se Švejnohová nemůžeme vyjadřovat.

Dlouho, já vím

Obecně vzato může být pan Héč, přijde-li na lámání chleba, v klidu: magistrátním úředníkům se daří vymáhat méně než třetinu uložených pokut. Ti, kdo dostatečně vytrvale házejí do koše obsílky anebo změní adresu, většinou vyhrají: jedenáct úředníků z Bémova oddělení exekucí je po čase přestane pronásledovat. Proč je vymáhání magistrátních pokut tak bezzubé, nedokáže tiskové oddělení vysvětlit. V podobné situaci byly donedávna i Dopravní podniky, kterým neplatili chycení černí pasažéři z městské hromadné dopravy. Dnes, za pomoci soukromé advokátní kanceláře, získávají osmdesát procent pokut. „Jako státní instituce nemůžeme využívat služeb soukromé firmy. Nedovoluje nám to zákon,“ vysvětluje ředitelka tiskového odboru magistrátu Zuzana Pitrová. Jaký zákon? Na to už z radnice odpověď nepřichází. A oslovení odborníci podobnou normu neznají. „Proč by radnice nemohla najmout soukromou firmu, to opravdu netuším,“ říká advokát Tomáš Sokol, který velmi úspěšně vymáhá peníze pro Dopravní podnik a podle svých slov v některých případech pracuje pro magistrát.

„Táhne se to dlouho, já vím. Ale je to případ z doby před novelizací zákona, kdy jsme ještě nemohli zabavovat taxikářům licence,“ říká šéf magistrátního odboru dopravy Jan Heroudek. Podle něj totiž zásadní zlom v přístupu k taxislužbě nezpůsobila Bémova jízda, ale případ poslankyně německého Bundestagu Cornelie Sonntag-Wollgastové. Tato dáma zažila svůj „pražský šok“ loni v listopadu, kdy se ji pokusil čtyřnásobně okrást jeden z Héčových kolegů. Česky mluvící politička si stěžovala na ambasádě v Berlíně a ta se pak obrátila na radnici. Mezinárodní ozvěna konečně letos na jaře uvedla věci do pohybu: magistrát bleskově navrhl a sněmovna schválila novelu zákona, která dala radnici právo odebrat nepoctivému taxikáři licenci. Na ulicích se objevily informační tabule v českém, německém a anglickém jazyce, na kterých jsou uvedeny orientační ceny za jízdu do nejvíc frekventovaných destinací ve městě. Jsou umístěny na šedesáti stanovištích taxi. Na samotné radnici pak přibylo speciální oddělení, které má na starosti taxislužbu. Organizuje kontroly s figuranty, kteří se vydávají za zahraniční turisty, a vyřizuje stížnosti okradených zákazníků. Od počátku července jich magistrát přijal pět. Ve stejném období provedla radnice s pomocí figurantů sto padesát kontrol a odebrala pěti taxikářům licenci. Dalších třiadvacet jich licenci odmítlo předložit a je s nimi vedeno správní řízení. To je ovšem stále běh na dlouhou trať s nejistým koncem.

Osm měsíců po slavném okradení primátora předražil pražský taxikář Jan Motyčka kontrolorům jízdné o pět set procent, a když zjistil, koho vezl, nechal své doklady policejní hlídce a ujel. Strážci zákona pak uprchlíka obvinili z přestupku neuposlechnutí policisty. Ale pak věc přestali vyšetřovat. „Předali jsme to magistrátu, protože v jejich správním řízení hrozí viníkovi vyšší pokuta,“ říká mluvčí pražské policie Eva Miklíková. „S panem Motyčkou jsme zahájili správní řízení o odebrání průkazu způsobilosti řidiče taxi,“ píše se v odpovědi magistrátu. „Jak dlouho bude řízení trvat, nelze říci.“

(Respekt, www.respekt.cz)

Jan Kovalík

Řidič, který v zimě okradl převlečeného primátora Prahy, je stále nepotrestán. Úřady totiž nevědí, jak to udělat.

Je to dlouho, už devět měsíců. Tenkrát titulní strany novin přinesly fotografii pražského primátora, jak si s falešným knírkem zkouší osud turisty, který v českém hlavním městě udělá tu chybu, že nasedne do taxíku. Pavlu Bémovi hned první řidič naúčtoval pětinásobné jízdné. A primátor se rozzuřil. Rovnou do nastavených mikrofonů vyhlásil válku nepoctivým taxikářům. A jak válečné tažení dopadlo? Zloděj s cedulkou taxi dodnes nebyl potrestán. Primátor Pavel Bém to považuje za „skandální a v principu naši společnost demoralizující“ případ. „Trestu ale neunikne,“ vzkazuje Bém na lapkovu adresu. Kdy se tak stane, si ale netroufá odhadnout.

Prověřují a nemohou

Bémova lednová jízda byla svého druhu předělem. Konečně si někdo z radnice vyzkoušel, jak časté je a jak chutná okradení za bílého dne, které Praha už léta nabízí jako běžný zážitek zahraničním návštěvníkům. A za druhé Bém svým pokusem demonstroval, jakou šanci na ochranu a spravedlnost tady obyčejný turista proti zlodějům s městskou licencí má.

Po primátorově okradení totiž magistrát rozjel akci, na jejímž konci měl být viník exemplárně potrestán. Ale ouha. Radnice odstartovala správní řízení s firmou Auto Betty, pro kterou hříšný taxikář Eduard Héč jezdil. Zástupci firmy ale vysvětlili, že těsně před okradením primátora dostal pan Héč údajně výpověď. Tohle vyjasňování zabralo zhruba šest týdnů, po kterých radnice zahájila další správní řízení – teď už přímo s Héčem. Jedno kvůli předražení, druhé kvůli tomu, že na svou krádež nevydal stvrzenku. Ale zase smůla. Taxikář se vyhýbá projednávání, vymlouvá se na nemoc a měsíce plynou. Magistrát mu vyměřuje pokutu 180 tisíc. Héč se odvolává a případ putuje na ministerstvo financí. Tam pokutu snižují na třetinu. „Přiznal se a chyboval poprvé,“ vysvětluje shovívavost úřednice Vlasta Jandová, ale podrobněji se bavit nechce – to prý na jejím úřadě smí jenom mluvčí, a písemně. „Uložená pokuta nesmí být vzhledem k majetkovým poměrům neúměrná. Pokutu ve výši stonásobku předražení považujeme za úměrnou okolnostem případu,“ sděluje později v e-mailové odpovědi mluvčí Sobotkova ministerstva Marek Zeman.

Úřední papír o snížené pokutě si pan Héč podle záznamů ministerstva financí převzal prvního srpna. Do patnácti dnů byl povinen zaplatit. Ale nezaplatil. „Naše oddělení exekucí s ním zahájí exekuční řízení,“ slibuje vedoucí magistrátního oddělení taxislužby Jiří Bureš.

Ve druhém správním řízení ohledně nevydané stvrzenky magistrát taxikáři navrhl pokutu čtvrt milionu. Tento návrh dnes leží na ministerstvu dopravy, protože případ spadá do ranku osobní přepravy. A výsledek je též v nedohlednu. „Prověřujeme, zda dopravce porušil právní předpisy, týkající se provozování taxislužby,“ říká mluvčí úřadu Martina Švejnohová. Proč ta prověrka trvá tak dlouho a v čem vlastně spočívá, k tomu se Švejnohová nemůžeme vyjadřovat.

Dlouho, já vím

Obecně vzato může být pan Héč, přijde-li na lámání chleba, v klidu: magistrátním úředníkům se daří vymáhat méně než třetinu uložených pokut. Ti, kdo dostatečně vytrvale házejí do koše obsílky anebo změní adresu, většinou vyhrají: jedenáct úředníků z Bémova oddělení exekucí je po čase přestane pronásledovat. Proč je vymáhání magistrátních pokut tak bezzubé, nedokáže tiskové oddělení vysvětlit. V podobné situaci byly donedávna i Dopravní podniky, kterým neplatili chycení černí pasažéři z městské hromadné dopravy. Dnes, za pomoci soukromé advokátní kanceláře, získávají osmdesát procent pokut. „Jako státní instituce nemůžeme využívat služeb soukromé firmy. Nedovoluje nám to zákon,“ vysvětluje ředitelka tiskového odboru magistrátu Zuzana Pitrová. Jaký zákon? Na to už z radnice odpověď nepřichází. A oslovení odborníci podobnou normu neznají. „Proč by radnice nemohla najmout soukromou firmu, to opravdu netuším,“ říká advokát Tomáš Sokol, který velmi úspěšně vymáhá peníze pro Dopravní podnik a podle svých slov v některých případech pracuje pro magistrát.

„Táhne se to dlouho, já vím. Ale je to případ z doby před novelizací zákona, kdy jsme ještě nemohli zabavovat taxikářům licence,“ říká šéf magistrátního odboru dopravy Jan Heroudek. Podle něj totiž zásadní zlom v přístupu k taxislužbě nezpůsobila Bémova jízda, ale případ poslankyně německého Bundestagu Cornelie Sonntag-Wollgastové. Tato dáma zažila svůj „pražský šok“ loni v listopadu, kdy se ji pokusil čtyřnásobně okrást jeden z Héčových kolegů. Česky mluvící politička si stěžovala na ambasádě v Berlíně a ta se pak obrátila na radnici. Mezinárodní ozvěna konečně letos na jaře uvedla věci do pohybu: magistrát bleskově navrhl a sněmovna schválila novelu zákona, která dala radnici právo odebrat nepoctivému taxikáři licenci. Na ulicích se objevily informační tabule v českém, německém a anglickém jazyce, na kterých jsou uvedeny orientační ceny za jízdu do nejvíc frekventovaných destinací ve městě. Jsou umístěny na šedesáti stanovištích taxi. Na samotné radnici pak přibylo speciální oddělení, které má na starosti taxislužbu. Organizuje kontroly s figuranty, kteří se vydávají za zahraniční turisty, a vyřizuje stížnosti okradených zákazníků. Od počátku července jich magistrát přijal pět. Ve stejném období provedla radnice s pomocí figurantů sto padesát kontrol a odebrala pěti taxikářům licenci. Dalších třiadvacet jich licenci odmítlo předložit a je s nimi vedeno správní řízení. To je ovšem stále běh na dlouhou trať s nejistým koncem.

Osm měsíců po slavném okradení primátora předražil pražský taxikář Jan Motyčka kontrolorům jízdné o pět set procent, a když zjistil, koho vezl, nechal své doklady policejní hlídce a ujel. Strážci zákona pak uprchlíka obvinili z přestupku neuposlechnutí policisty. Ale pak věc přestali vyšetřovat. „Předali jsme to magistrátu, protože v jejich správním řízení hrozí viníkovi vyšší pokuta,“ říká mluvčí pražské policie Eva Miklíková. „S panem Motyčkou jsme zahájili správní řízení o odebrání průkazu způsobilosti řidiče taxi,“ píše se v odpovědi magistrátu. „Jak dlouho bude řízení trvat, nelze říci.“

(Respekt, www.respekt.cz)