Listopad 2005

Budoucnost bez Grebeníčka

Emanuel Mandler

Jak to po odstoupení Grebeníčka dopadne? Zůstane KSČM taková, jaká je, anebo zvítězí reformisté? Tyto otázky jsou dnes u nás velmi aktuální. Můžeme se pokusit odhadnout budoucnost s komunisty pro oba případy – ať už KSČM zůstane „konzervativní“, nebo v ní zvítězí reformní proud. Dobrou pomůckou pro hledání odpovědí je nynější program KSČM.

Vynecháme přitom běžné programové fráze (kupříkladu: rozvoj občanské samosprávy, posílení role odborů, potlačování závažné hospodářské kriminality atd.). Postačí tři z hlavních programových postulátů a pochopení, že některé klasické požadavky museli komunisté v evropském i domácím demokratickém prostředí modifikovat a jiné vypustit (spojenectví se Sovětským svazem, diktatura proletariátu). Některé však zůstaly a se vší pravděpodobností zůstanou i zítra.

Za základní příčinu stupňujících se problémů světa i naší společnosti považují komunisté od nepaměti – a rovněž nyní – kapitalismus, který je zapotřebí vystřídat společností socialistickou. Předností jeho ekonomiky má být „klíčová úloha společenského vlastnictví, které zaručí efektivní, celospolečensky provázané a usměrňované hospodaření kolektivu zaměstnanců podniků, družstev, obcí, regionů i dalších sdružení občanů.“ Tohoto cíle chtějí komunisté dosáhnout demokratickou cestou.

Konfrontujeme-li tento programový postulát s minulostí, zjistíme, že komunistům se zdařilo naplnit celé období od roku 1945 do roku 1989 totálním společenským vlastnictvím. KSČ k němu dospěla demokraticky. V revoluci roku 1945 za účasti dalších stran Národní fronty, (tzv. znárodnění, konfiskace německého majetku), po únoru 1948, kdy legálně převzala samojediná moc, konfiskovala, co chtěla – to znamená všechno.

Jak to bude v budoucnosti? Dnes se komunisté vyslovují rezervovaně, ale jasně: „KSČM trvá na nutnosti ukončit restituce a zastavit další privatizaci státního majetku“. „Klíčové vlastnictví“ je přece vlastnictví společenské. Obnova kapitalismu vnáší do mezilidských vztahů spotřebitelskou mentalitu, zdůrazňuje program KSČM, a kapitalismus pod tlakem snahy o maximální zisk pokřivuje i základní lidské, mravní a civilizační hodnoty.

Konfrontujme toto stanovisko s minulostí. Aby v Československu „uchovali základní lidské hodnoty“, museli se komunisté opírat o mocný Sovětský svaz. A co dnes po rozpadu Sovětského svazu? Západ se komunistům nelíbí. KSČM nesouhlasí se zužováním zahraničně politické orientace ČR pouze na USA a EU, je nejen proti konzumnímu způsobu života, ale i „proti uniformitě a vulgární amerikanizaci“. NATO je přežitek éry bipolárního rozdělení světa, který objektivně překáží evropské integraci.

S tím souvisí postoj k hlavnímu nebezpečí civilizace, k terorismu. Musíme číst komunistický program pozorně: „KSČM odsuzuje všechny formy terorismu, zvláště ty, které se obracejí proti nevinným lidem. Vystupuje však i proti zneužívání boje proti terorismu a požaduje objektivně zhodnotit kořeny a odstraňování příčin, z nichž terorismus vyrůstá a získává spojence.“ Z této formulace vyplývá, že existují rovněž „přijatelnější“ formy terorismu (zřejmě zaměřené proti viníkům – imperialistům). Již KSČ hodnotila kořeny boje proti viníkům a mocně podporovala „protikolonialistická“ hnutí. Dnes KSČM nesouhlasí s tím, „aby pod záminkou boje proti terorismu docházelo k omezování svobody a demokracie, občanských a lidských práv, ke zhoršování podmínek života lidí“. Že skutečný boj proti terorismu může vést k nezbytnosti omezit jisté svobody, to už komunistický program neříká.

A posléze programový bod, který pochází z minulosti, týká se minulosti a zajišťuje v současné době komunistům patřičnou důstojnost mezi ostatními stranami: „Rozhodně odmítáme jakékoli vměšování zahraničních nátlakových skupin… odmítáme pokusy o revizi výsledků druhé světové války, zejména v otázce dekretů prezidenta Beneše.“ Také v tomto bodě se komunisté přihlašují ke Košickému programu, k Národní frontě a k vyhnání Němců, tedy k nejproblematičtější kapitole naší nedávné minulosti.

Z letmé konfrontace tří podstatných bodů komunistického programu rozhodně nevyplývá, že bychom se museli bát opakování minulosti. Spíš je oprávněné bát se toho, jak se komunisté zachovají ve skutečně kritických situacích. Takže je dobré znát jejich dnešní program.