Listopad 2005

Machálkovy obavy o svět

Emanuel Mandler

V restauraci Na Kahánce bylo plno, a tak k mé nelibosti si k panu Machálkovi a ke mně přisedl Josef Miler. Hoši, zahlaholil, tak jsme to senzačně vyhráli, že ano. 6 : 4, to opravdu není špatný výsledek. Uvažoval jsem, jaký fotbalový zápas má na mysli, ale pan Miler mne ujistil, že nic takového. Je to poměr mezi příznivci a odpůrci reality show.

Rozčililo mě to. Prosím Vás, taková pitomost! Organizátoři zavřou lidi jako do zoologické zahrady, uměle podporují ponorkový komplex, navádějí soutěžící jednoho proti druhému, snaží se z lidí vydolovat ty nejhorší vlastnosti, předkládají na veřejnost vulgarismy nejhoršího druhu a vtahují do tohoto pokaženého světa statisíce diváků, zvláště mladých. No, samozřejmě, jakmile jsou vtaženi dovnitř, líbí se jim to dvojnásob.

Pan Machálek se na mne uznale podíval, což se stává zřídkakdy, ale pan Miler se nedal. Řekl, že povídám hlouposti. Ve skutečnosti je reality show báječný prostředek, jak virtualitu televizní obrazovky přiložit přímo na realitu.

Konečně se Václav Machálek vmísil do debaty. Ani bych neřekl, prohlásil nezvykle pevným hlasem. Vždyť je to samá ohavná manipulace. Abyste mne chápali, já nezavrhuji manipulaci úplně a beze zbytku. Člověk jako tvor je slabý, sdružuje se do skupin a ty se v určitých ohledech bez manipulace neobejdou; připomeňme předvolební kampaně, které jsou nutné v demokraciích, nebo mnohé prvky rituálů, bez nichž se zase neobejdou církve. Takové prvky manipulace jsou nutné, důležité instituce bez nich nemohou existovat. Manipulace v reality show ale slouží jen k tomu, aby vzbudila co největší poprask. Přitom promanipulované je to všechno – od půdorysu nesmyslně malého prostoru, do kterého se musí soutěžící směstnat (včetně jednoho WC pro 12 lidí!), přes otázky moderátorů a chování soutěžících, kteří v ponorkovém prostředí snadno propadají hysterii a vytvářejí různá dramata. Připočtěte k tomu zásahy ostatních médií. A všichni papouškují, že je to věrný obraz skutečnosti. No, naše skutečnost zatím pořád ještě tak vulgární a zlá není. Všeobsáhlá manipulace reality show je ovšem znamením jejího úpadku.

Ale ale, pronesl pan Miler vznětlivě, vy jste mi tedy pěkní škarohlídové. Vždycky, když se objeví něco nového, sešikují se puritáni a zastánci viktoriánských zásad, aby to nové zardousili. Staří lidé jsou odjakživa náchylní kárat mladé za to, že chtějí žít po svém. A nejen to. Mohou-li, vyvozují ze svého puritánství důsledky.

Nezapomeňte, že jsme v menšině, odvážil jsem se poznamenat. Na rozdíl ode mne se Machálek rozohnil: Takže, pane Milere, mám-li o něčem říci, že se mi to nelíbí, že to považuji za společensky škodlivé, tak mohu jenom tehdy, když je mi méně než třicet let? Vy nevidíte, jak je celá Evropa v úpadku? Jek přestalo platit Desatero a morálka vůbec, jak se lidi s takovým zaujetím věnují zábavě, že je zájmy společnosti nezajímají? Jak rozmařilí Evropané vzdorují uskutečnění nutných reforem? Jak se bojí integrace a spojenectví s USA v době, kdy jim nic jiného nezbývá? Jak je jim lhostejný boj proti terorismu? Jak…

Počkejte, přerušil ho pan Miler, co mi to tu povídáte, co to má společného s VyVolenými? Václav Machálek řekl, že když pan Miler neví něco tak samozřejmého, jako že reality show je součástí celkového úpadku, tak on mu to nebude vysvětlovat. Josef Miler se urazil a odešel na opačnou stranu restaurace.

Taky si připouštíte pochybnost, obrátil se na mne Machálek, že vidíme úpadek i tam, kde není, a to proto, že už nejsme nejmladší? Kdepak, odpověděl jsem, vidíme ho proto, že Evropu skutečně a vážně ohrožuje. Bohužel, my dva s tím moc nenaděláme…