Listopad 2005

Jak „soukromník“ lovil válečné zločince

Luděk Navara

Byl to nejobávanější a nejznámější „soukromý detektiv“ na světě. Přinejmenším pro bývalé nacistické zločince, kteří se po prohrané válce pokoušeli zmizet. Báli se ho, i když žili na opačné straně zeměkoule.

Vrah šesti milionů

Ovšem stopu k Adolfu Eichmannovi měl přímo u nosu. Když bydlel v rakouském Linci a měl před sebou seznamy nacistů, nakoukla mu přes rameno bytná. „Eichmann? To musí být ten generál SS, co honil Židy. Jeho rodiče bydlí v této ulici,“ řekla překvapenémuWiesenthalovi.

To bylo hned po válce a Wiesenthal neměl ještě úplnou představu o jeho zločinech. Ty získal až později. Zjistil, jak Eichmann žádal peníze na plynové komory. Věděl, že má před sebou opravdu masového vraha a chtěl ho dostat za každou cenu. Jenže pokus dopadnout Eichmanna v Rakousku skončil fiaskem. Pak už přicházely samé „zaručené zprávy, že Eichmanna viděli v Káhiře či Damašku. Až v roce 1951 dostal novou zprávu, že žije v Jižní Americe. Byla to pravda.

Další stopu měl zase u nosu. A zase náhodou. Jeho rakouský známý ho pozval na ukázku sbírky známek. Přišla řeč na nacisty a hostitel vytáhl dopis od známého z Argentiny. Stálo tam: „Viděl jsem to hnusné prase Eichmanna, který posílal Židy na smrt. Žije blízko Buenos Aires a pracuje pro vodárnu.“

Jenže svět rozdělený železnou oponou a stojící na prahu třetí světové války ztratil zájem. Wiesenthal zavřel své dokumentační středisko, materiály poslal do Izraele a nechal si jen spis k Eichmannovi. Jako by tušil třetí náhodu: uviděl v hornorakouských novinách úmrtní oznámení Eichmannovy matky a jména pozůstalých. Získal tak informace o dalších příbuzných a pak i o něm. Věděl, kde žije, měl fotografie. Podklady si od něj vzali Izraelci.

Dne 23. května 1960 oznámil Izrael světu, že Eichmann je v izraelské vazbě. Bude souzen, odsouzen a popraven. Eichmann měl na svědomí šest milionů lidí, ale na otázku, zda se cítí vinen, odpověděl záporně. „Měli by se ho zeptat šestmilionkrát,“ poznamenal tehdy Wiesenthal. Tato poznámka oběhla svět. Za každým z mrtvých je jeden lidský osud.

Úspěch i neúspěch

Jenže Wiesenthal neměl jen úspěchy. Jeden z nejobávanějších mužů třetí říše přezdívaný „doktor Smrt“, Josef Mengele, mu unikal až do konce. Zločinný lékař, na kterého později s hrůzou vzpomínali ti, kteří přežili Osvětim, byl pro Wiesenthala lákavou kořistí. Kdyby stanul před soudem, svět by viděl, jak zločinná mašinérie fungovala, jak na jedné straně stáli organizátoři typu Eichmanna a na druhé straně lidé, jako byl Mengele, kteří v koncentračních táborech rozhodovali o tom, kdo z konkrétních vězňů půjde do plynu.

Jenže shodou okolností vše dopadlo jinak, Mengele se utopil nešťastnou náhodou v Jižní Americe a spravedlnost „soukromníka“ Wiesenthala na něj nedosáhla.

Dosáhla však na jiné. Především na velitele vyhlazovacího tábora Treblinka Franze Stangla. Než byl v Německu odsouzen na doživotí za mříže, hájil masové vraždění tím, že v táboře by nebylo pro živé dost místa. Zemřel ve vězení.

(MFDNES)