Listopad 2005

Příslušníci StB: vítězové sametové revoluce

Luděk Navara

Pro příslušníky StB dopadla revoluce skvěle: nejsou na seznamech, dostali odchodné a jsou úspěšní. Vypadá to, že jsou opravdovými vítězi revoluce z listopadu 1989. Příslušníci obávané komunistické tajné policie dnes podnikají, pracují ve státních službách a jsou váženými občany. Vede se jim dobře a na rozdíl od agentů, které řídili, zpravidla nefigurují na žádných seznamech. Revoluce pro ně dopadla nejlíp, jak mohla.

Herec Jan Kanyza, čelící podezření, že jako agent StB donášel na své kolegy, říká: „Příslušníci StB mají svá místa, své posty a smějí se. Všemu. Jak se na tyto lidi proboha dívat? Na lidi, kteří dělali zlo, zastrašovali a nic se jim nestalo? Nikdo je nezná, jsou to anonymní lidé.“ Kanyza tvrdí, že dodnes nezná ani příslušníky StB, s nimiž přišel kdysi do styku. „Nevím, jak se jmenují, nevím, co dělají,“ říká.

Petr Pospíchal, dnešní šéf Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, podepsal v sedmnácti letech Chartu a pak už se tajné policie nezbavil. Zmlátili ho vícekrát, přivezli kamsi na vysokou skálu a pohrozili, že ho shodí dolů. Před několika lety se u brněnského soudu se „svými“ dvěma někdejšími příslušníky sešel. „Oba přijeli drahými auty, asi podnikají, vede se jim evidentně dobře,“ popisuje Pospíchal. Ani se nediví, že vlastně potrestáni nebyli, městský soud sice konstatoval jejich vinu, ale žádný trest neuložil. „Zdálo se mi toto řešení neobvyklé, byl jsem z toho značně rozpačitý. Soudce se mne třeba při svědecké výpovědi zeptal, proč jsem si tehdy nešel stěžovat,“ popisuje jednání soudu Pospíchal.

Jeden z těchto někdejších příslušníků, který tehdy stál před brněnským městským soudem, Miloš Bata, žije v poklidu v Brně-Bystrci. Ovšem hovořit s ním nejde, má tajné telefonní číslo.

Na rozloučenou bohatý příspěvek od státu

Dobrým startem pro zajištění kariéry podnikatele se stávalo odchodné, které příslušníci dostali. „Jednorázové odchodné se při dlouhé službě mohlo pohybovat v řádu desetitisíců, pak ještě ti délesloužící dostávali pravidelnou rentu až do důchodu,“ říká badatel Radek Schovánek. Nezapomínejme, že desetitisíce korun byly těsně po Listopadu velké peníze. Jenže nešlo jen o ně.

„Pokud to byli příslušníci z operativy, měli i kontakty z doby svého působení například do podniků či hotelů. Což se jim mohlo hodit v privatizaci. A také měli i další informace, ať už ekonomické, či kompromitující,“ dodává Schovánek.

Spokojený „estébák“

Na svého spokojeného „estébáka“ z polistopadové éry vzpomíná i někdejší disident, vysokoškolský profesor, historik Jaroslav Mezník z Brna. „Vždy byl ke mně velmi slušný. Vím, že dostal nějaké odstupné a on začal normálně vydělávat. Potkali jsme se několikrát, říkal mi, že má ještě s někým pronajatou restauraci a potom, co to asi krachlo, normálně pracoval v nějakém podniku,“ popisuje Mezník. Jeho jméno ovšem nezná, ví jen, že mu může být kolem padesátky. „Také mi řekl, že volí sociální demokracii,“ dodává Mezník, který svého času za ČSSD kandidoval do Senátu. Přestože Mezník za normalizace nemohl učit na filozofické fakultě, k bývalému příslušníkovi, který mu komplikoval život, necítil zášť. „Byl slušný tím, že chodil za mnou do fabriky a nepředvolával mne,“ říká. Na tom, že se na příslušníky StB dnes zapomíná, nic tak překvapivého nevidí. „Tím, že byli propuštěni a dostali nějaké peníze, tak se o ně nikdo ani nezajímal. Mezi příslušníky StB byli slušní a méně slušní,“ dodává.

Mučitelem z mladické nerozvážnosti

Jenže byli i takoví, kteří ve jménu komunismu (či kariéry) dokázali skutečně mučit lidi. Mezi ně patří Josef Kafka, který při výsleších v roce 1981 fyzicky týral zpěváka Vlastimila Třešňáka. Abychom byli přesní: bil ho do obličeje, pálil mu ruce zápalkami a vyhrožoval mu smrtí. Za to byl odsouzen k peněžitému trestu 50 tisíc korun. Dnes podniká ve Velenicích na Nymbursku, kde má truhlářství a poskytuje různé servisní služby. Starosta Vladimír Šudák si ho nemůže vynachválit. „Kdykoli jako obec po něm něco chceme, vždy vyjde vstříc. Nic špatného o něm nemohu říci, má tady dobrou pověst,“ říká starosta.

Kafka dostává zakázky jako každý jiný podnikatel a evidentně kvůli své minulosti nemá nejmenší problém. Dokonce se v roce 1999 podílel na úpravách volebního autobusu Zemák, za což od ČSSD dostal téměř čtvrt milionu korun. Podnikatel, který měl Zemák na starosti, dostal doporučení na Kafku přímo z Lidového domu od Williama Peška, pozdějšího manažera Zemáku. Ve Velenicích, které mají asi dvě stovky obyvatel, Kafka zaměstnává deset až patnáct lidí.

„Pro nás je to dobré, tady není jinak žádný průmysl. Co bylo dřív, nevím, to, co dělal, možná bylo z mladické nerozvážnosti,“ říká starosta. Sám Kafka se ke své minulosti nepřiznal. Do telefonu se sice představil jako Josef Kafka, ale na otázku, zda je to on, kdo pracoval za komunistické éry u tajné policie, odpověděl záporně. Prý jde o pouhou shodu jmen. A nevěděl ani o žádném dalším Josefu Kafkovi z Velenic, který by měl podobnou minulost.

Považuji to za velkou frašku

Někdejší krajský důstojník StB Petr Žák šikanoval manžele Čeřovských tak, že je donutil k vystěhování z domova. 16. srpna 1984 se Zbyněk Čeřovský stal nedobrovolně emigrantem. Což se stalo poté, co je tajní policisté sledovali, vyslýchali, odposlouchávali a všemožně jim ztrpčovali život. Jeho manželce chtěl Žák vytrhnout z rukou tašku a zkroutil jí přitom ruce, až začala křičet. Byl to všechno důmyslný záměr - Žák tvrdil, že prý v tašce jsou špionážní materiály. Nakonec se ho po Listopadu opravdu podařilo usvědčit, a dokonce i odsoudit do vězení. Tam měl jít jako jediný z bývalých krajských šéfů StB, neboť na rozdíl od ostatních, kteří podepisovali rozkazy, se prý na šikanování osobně podílel. Jenže tříletý trest vězení nadřízený soud zmírnil a udělil mu podmínku. „Já to všechno považuji za velkou frašku. Rozbili nám rodinu, vyhnali nás na okraj společnosti a mají se sami dobře,“ říká Čeřovský.

U vnitra a na úřadech

U vnitra, policie a u Bezpečnostní informační služby, BIS, dodnes působí přes tisíc bývalých příslušníků tajné policie. Ministerstvo to již dříve přiznalo, brání se však, že všichni prošli prověrkami a u StB byli na méně významných postech či pracovali jako techničtí pracovníci. Ministr František Bublan již dříve uvedl, že tyto lidi posuzuje individuálně. „Ministerstvo neumožňuje zpřístupnění personálních spisů těchto osob. Oni někdy nejsou přímo na očích, například jsou často na postech náměstků, kde není potřeba lustrační osvědčení. Ale díky tomu, že jsou tam dlouho, dostali se vysoko a často mají rozhodující slovo,“ říká Schovánek.

(MFDNES)