Listopad 2005

Cizinec není našinec

Marek Pokorný

České banky dělí klienty podle původu, ale nechlubí se tím. Již rok a půl jsme v Evropské unii. Její hlavní výhodou by mělo být setření hranic a stejný přístup ke všem Evropanům – ať jsou z Česka, Španělska či Řecka. Zatímco v restauracích už neblahá praxe dvojích cen zmizela, v českém hypotečním bankovnictví nadále přetrvává. Všechny tuzemské banky sice tvrdí, že rozdíly nedělají, ale malý test ukazuje jinak nevysvětlitelné rozdíly.

Jedenáct setin procenta

Na internetu vyhledávám dva regionální zástupce Hypoteční banky ze skupiny ČSOB a sjednávám si s nimi schůzku. Pro svoji návštěvu si připravím legendu: se ženou kupujeme domek na okraji Prahy za 2,5 milionu korun, milion máme a potřebujeme hypotéku 1,5 milionu, kterou chceme splácet dvacet let. Oba jsme zaměstnáni a náš příjem činí přes 40 tisíc čistého dohromady.

Na prvním místě se dozvídám, že získat úvěr nebude problém. „A mohu vám skoro stoprocentně slíbit, že dostanete nejnižší úrok 3,58 procenta,“ říká zástupce banky. Za půl hodiny jdu se stejnou legendou do další pobočky Hypoteční banky. Mění se jen jediná věc – dvakrát zdůrazním, že moje žena je cizinka s trvalým pobytem v zemi. Zde se ale již do nejvýhodnější skupiny nedostanu – můj úrok zde činí 3,69 procenta. „Bylo by velmi nepravděpodobné dostat lepší podmínky,“ říká prodejce hypoték.

Jedenáct setin procenta není velký rozdíl – při uvedené hypotéce činí něco málo přes sto korun měsíčně. Za celou dobu splácení je to ovšem už přes třicet tisíc korun. Výsledky by přitom měly být (pokud nehrála roli národnost žadatele) shodné. Oba zástupci banky dostali zcela stejné informace, které zadali do programu banky na svém počítači.

Argument, proč musí cizinec platit vyšší úrok u hypotéky, se na první pohled zdá jednoduchý: byť zde má rodinu a trvalý pobyt, tak se může odstěhovat zpět do vlasti a vymoci pohledávku po něm může být obtížnější. Jenže odstěhovat se do zahraničí může každý Čech, a hlavně už smlouva o založení Evropského společenství (která je nadřazena zákonům jednotlivých zemí) diskriminaci cizinců zakazuje. „Nejen stát, ale ani soukromé subjekty nesmějí stanovovat rozdílné podmínky svým klientům na základě státního občanství,“ říká mluvčí České národní banky Pavel Zubek.

Banky ovšem odmítají, že by něco podobného dělaly. „Národnost klienta nehraje roli. Pokud zde má trvalý pobyt, tak k němu přistupujeme jako ke každému jinému,“ uvádí mluvčí Hypoteční banky David Sahula. Jak si tedy vysvětluje výše zmíněné rozdíly? „To, jak si stanovuje bonitu klienta, vám žádná banka neřekne,“ říká.

Přísně tajné

To, že diskriminace tady je, ale ukazuje pohled do metodických pokynů pro prodejce Hypoteční banky. Podle nich cizinec, který má jakýkoliv příjem ze zahraničí, musí být zařazen do rizikovější skupiny. A to bez ohledu na to, že zde pracuje, má zde trvalý pobyt i drtivou většinu příjmů. Pokyny jsou ovšem neveřejné a klienti se je nesmějí dozvědět. Kdyby je někdo prozradil, hrozil by mu okamžitý vyhazov.

Proč dané ustanovení v metodice je a platí pouze pro cizince a ne pro Čechy? A proč je vše tajné? „Podmínky jsou na rozhodnutí každé banky. A kdybychom je zveřejnili, vystavíme se riziku, že to klienti nebo konkurence zneužijí,“ vysvětluje Sahula. Viktor Kučera z kanceláře ombudsmana připouští, že by mohlo jít o diskriminaci. „Diskriminace je, pokud za stejných startovních podmínek dopadne cizinec jinak než tuzemec. Ale pokud by to někdo chtěl žalovat, muselo by to být dobře podložené,“ říká.

„Navenek deklarují, že ke všem klientům přistupují stejně, ale vždy si při poskytování vyhradí individuální přístup,“ říká Klára Přikrylová ze Sdružení na ochranu spotřebitelů. I podle ní je ale obtížné se proti tomu bránit. „Bohužel to dokážou odůvodnit speciálními podmínkami,“ říká. „Nikdo bankám nemůže zakázat, aby si určily vlastní rizikový profil klienta. Ale ti klienti by měli vědět, proč dostávají jaké podmínky,“ říká náměstek ministra financí Tomáš Prouza s tím, že ani jeho úřad nemá šanci něco změnit. Jak z toho tedy ven? „S pomocí novinářů. Najít si shodné případy, kdy banky daly jiné podmínky a jeden z klientů byl cizinec, a ptát se, proč to udělaly, a psát o tom. Jedině veřejný tlak je donutí to změnit.“

Zlaté Rakousko

Že to jde, chovat se ke klientům-cizincům lépe, ukazuje příběh z Rakouska a přitom je 11 let starý. Těsně před revolucí emigrovala Irena Žabková s manželem do Rakouska, kde si otevřela lékařskou praxi. Po pěti letech tam získali trvalý pobyt a rozhodli se koupit si byt. Domluvili si podmínky, jenže těsně před podpisem smlouvy paní Žabková ochrnula a nebylo jisté, zda ještě bude moci chodit, a tedy i pracovat. „Úředníci z banky za mnou přesto přišli do nemocnice a podepsali smlouvu za domluvených podmínek,“ říká paní Žabková. Nutno dodat, že si Žabkovi za uvedenou hypotéku kupovali byt v Praze – tedy pro rakouskou banku v cizině.

Zkusme toto přenést do českých poměrů. Za jakých podmínek si může Čech u zdejší banky koupit nemovitost v cizině? „S ohledem na rozdílnost právních úprav hypoték napříč Evropskou unií zatím takový produkt není možný,“ říká za Českou spořitelnu mluvčí Kristýna Havligerová. „Teoreticky to sice možné je, ale praktickému rozvoji brání právní režimy v jednotlivých členských zemích,“ konstatuje David Sahula z Hypoteční banky.

(Respekt, www.respekt.cz)