Listopad 2005

Žít ve lži

Ivan Špaček

Vzpomněl jsem si na Solženicynovu stať Nežít ve lži. Sem by asi patřilo říci „kdysi", ovšem pokročilý věk (můj) přináší cosi, čemu říkám "časová komprese", kdy pojem „stalo se to včera“ nebo „před třiceti lety" není pro mne tak relevantní.

Solženicynova slova na mne tehdy silně zapůsobila. Tedy musím se přiznat, že jako spisovatel, bez ideologických okolností, mě nikdy nebavil. Tuším, že by se ho toto prohlášení příliš nedotklo. Ve slovech Roberta A. Heinleina „...nejsem si jistý jaký mají účel ruské novely, ovšem zábava to určitě není".

Soustrovi Gulag jsem nedočetl. Nikdy jsem si nepotrpěl na pamflety. No, pamatuji se, jak se Josef Škvorecký rozhořčoval nad milým přiznáním jisté americké spisovatelky že nad Archipelagem Gulag usnula. Jakože si pana Škvoreckého nesmírně vážím, s jeho rozhořčením nesouhlasím. Jistě, Archipelag Gulag není tristní literatura. Ovšem nontristní literatura není nutně něco, od čeho bych se nemohl odtrhnout do dvou ráno.

Jedná se, abych se opakoval, o pamflet. Na rozdíl knih pana Škvoreckého, které literaturou jsou. Jistěže, obsahují ideologicky náboj, vyjadřují politické názory autora. Proč ne? Fašista Ezra Pound psal krásné básně. Lump a alkoholik Hašek rozesmává lidi už dobrých sto let. Goebbelsovy deníky jsou velice čtivé. Jediným hříchem, kterého se může dopustit autor, je nudit spotřebitele. Což je ten správný terminus technicus pro čtenáře, diváka či posluchače. Pokud je spotřebitel ochoten zaplatit, jedná se o úspěšné, užitečné umění. Pokud chcete nazvat tento názor farizejstvím tak si poslužte.

Umělecké dílo jakéhokoliv typu musí zaujmout. Ne nutné „bavit" - nedá se říci, že by tragický příběh "bavil". Zaujme nás, pohne s námi, vytvoří emoce. Arthur C. Doyle psal příběhy Sherlocka Holmese pro Strand Magazine za účelem vydělat peníze. Nepokládal je za umění, znovu a znovu se pokoušel zabít Holmesa, ovšem čtenáři ho nenechali. Sherlock Holmes je nesmrtelný. Koho dneska zajímají historické novely na které byl A. C. Doyle nesmírně hrdý?

Čeští snobové ohrnují kolektivní nosy nad obrazy, které si lid vešel na zdi. Utahovali si z Hradčan, ze Švejka z drátu, nahotinek z téhož materiálu či případně vyšitého věrného našeho milování a - to nejvíc - z jelena v říji. Ovšem, tihle „...my, intelektuálové z Prahy 3..." to vždycky vědí lépe než my, prostý lid, co je pro nás dobré a co špatné. Každý ví, že Američané nemají vkus. Se studem vzpomínám, jak jsem se tajně uškleboval nad fosforeskujícími barvami provedenou malbou na černém sametu, holčičky jako živé, s obrovskýma očima, pod kterými se třpytily slzičky velikosti mičurinských fazolí. Nekonečné varianty Elvise na všech možných a nemožných předmětech. Lžičky s javorým listem...

Později jsem došel k názoru, že nemám nárok předpisovat lidem, co vpustit domů a co ne. Nemám nárok ani já ani kdokoliv jiný. Včetně státních, případně stranických či narodně výborových pánů světa. Raduješ se nad skotačícím kačerem Donaldem? Či obzvlášť zdařilé prsatou dívkou? Pověs si to na zeď a kochej se.

Ovšem to bývalo. Všeobecná epidemie "politické správnosti" tohle všechno vyhubila. Od černošských figurek držících v rukou lucerničku na zahrádkách po Niagaru na ručníku. Každý ví, že to je nesprávné. Kýč.

Kibicové všech zemí, spojte se...

To neznamená, že by se lidem tyto předměty nelíbily. Ovšem, to je vedlejší. Evropané vždycky pokládali Američany za necivilizované barbary, kteří nějakým, zřejmě nečistým, způsobem docílili vysokého životního standardu. Tedy ve smyslu vlastnictví automobilů a domů s bazénem. Jsou posedlí penězi a nemají smysl pro kulturu. Za svůj blahobyt vděčí ubližování Indiánům, vykořisťování černochů a drancování chudých zemí. Ty jsou chudé vlivem onoho drancování. Kdyby nebydleli na Beverly Hills Američané, žili by tam Hotentoti v tom největším přepychu. Bez Američanů by bylo na zemi lépe, všichni by měli kuře v hrnci, domeček s červenou střechou, nohy bez křečových žil a ledovce by přestaly roztávat.

Jasný, i když ne vždycky nahlas vyslovený názor je, že cokoliv se stane Američanům, v podstatě není nic, co by si nezasloužili. Amerika je zlo. Jakákoliv akce Spojených států je špatná a zavrženíhodná. Slovy kanadského žurnalisty z respektovaného torontského Globe and Mailu, „...jediná válka, ve které kdy byly Spojené státy úspěšně, je válka proti vlastním lidem a přírodě."

Jinými slovy: ajatolláh měl pravdu. Amerika je Velký satan. Tlusté dítě z bohaté rodiny není nikdy populární.

Římané ani Britové v době existence svých impérií by určitě nevyhráli hlasování o titul největšího sympaťáka. Ovšem, Římané ani Britové nepřijali názor zbytku světa. Římský či britský Noam Chomsky neměl úctu podstatné části populace. Tedy nevím o žádném, což neznamená, že neexistoval. Ovšem, silně pochybuji že by docílil statutu, kterému se těší tento antiamerický Američan. Tedy v Americe. Tuším, že v Evropě jsou jeho názory natolik nepozoruhodné, s desítkami skutečných i neskutečných hvězd zábavního průmyslu podlézajících antipatií Evropanů pro cokoliv amerického patří spíš k „poznámce pod čarou." Dixie Chicks jsou rozhodně fotogeničtější. Michael Moore, Hanoi Jane, Sean Pen - taky Dan Rather, ovšem ten ztratil nervy a nedokázal pokrčit rameny nad usvědčením že lži, zcela v rozporu s krédem levice, že „někdy je třeba lhát pro pravdu." Tolik talentů, tolik ptačích mozečků, neboť tito lidé určitě talentovaní jsou.

Ovšem, podlehli iluzi - asi jako Václav Havel - že pochlebovači a vůbec groupies, vědí, o čem mluví, když obdivují jejich génia a učurávají blahem při bližším kontaktu s nimi.

Herci jsou notoricky dětinští, tráví život tím, že si hrají. Stejně jako sportovci, zpěváci, baviči vůbec. Taky marniví, lehce ovlivnitelní - němečtí sportovci hromadně hajlující na berlínské olympiádě, Leni Riefenstahl orgasmicky natáčející zadky nacistů, Pavel Kohout opěvující Velkého kormidelníka ...

Žijeme ve zvláštní době. Více specificky vyjádřeno, žijeme v blbé době. Radovali jsme se z pádu berlínské zdi. Co si ovšem nikdo neuvědomil, byl fakt, že konec oficiálního, státního komunismu učiní z levicového politického smýšlení přijatelnou alternativu pro programové antiestablishmentovou inteligenci - je mi líto zneužít slova jako „inteligence", ale jiné mě nenapadá - a tím vznikne i nová generace, která je vychovávána těmito neomarxistickými učiteli, profesory a umělci.

Tím, že zmizel argument typu „...když se ti tady nelíbí, tak se odstěhuj do socialistického/komunistického ráje v Rusku", jsme prohráli vitální argument s levici. Tím, že komunismus prohrál, se stal přijatelnou teorií, bez živoucího důkazů skutečnosti touto ideologii vytvořené.

Být v opozici je vždycky vděčnější než vládnout. Každá vláda se skládá z lidí, tedy se dopouští i blbostí. „Kdo nic nedělá nic nezkazí". Potažmo, „kdo nic nedělá, nemá možnost něco zkazit". Čili je v podstatě perfektní, neomylný.

Do jistě míry se dá říci, že vítězství revoluce znamená její konec. A žijeme ve lži...

Názory za které se dá přijít o místo, reputaci, možná i o život

Americká bioložka/psycholožka došla po desetiletém studiu k šokujícímu závěru, že ženy jsou zcela jiné než muži. Kromě toho „..bit of a proud flesh..." se jedná například o jiný způsob myšlení. Jinak cítí, jinak vnímají. Jsou - jiné. Pokoušela se uveřejnit výsledky své práce. Přes varování kolegů a nadřízených. Byla ochotna diskutovat - tedy je běžnou praxi že vědecká práce musí projít ohněm kritiky. Nesmí se jednat o názory, musí se jednat o prokazatelná fakta. Diskuse se nekonala. Jistě věci jsou „un-mentionable". Spolu s nepřístojnými fakty například týkající se zlocinosti občanů černé pleti.

Na mysl přijde sportovní stadión v New Orleans. Rvačky, znásilňování, loupeže. Černých proti černým. Prý jsou násilní, neboť jsou chudí. Jsou chudí, protože ve Spojených státech existovalo otrokářství. Asi jako kdybyste vykradli banku a vymlouvali se na fakt, že vás prapradědeček byl nevolníkem.

V New Orleans se prý rabovalo, protože lidé měli hlad. Nehledě na fakt, že rozkaz evakuovat město byl vydán dostatečně dlouho před příchodem Katriny - drtivá většina lidí odešla, i chudých černých i bílých, hlad není uvěřitelným důvodem pro vykrádání obchodu s alkoholem, elektronikou a nábytkem.

Ovšem každý ví, že vinu má prezident Bush a vůbec bílá rasa. Jak nám to vysvětlili černí předáci od Jesse Jacksona po televizní evangelisty. Černí údajně byli donucení přežívat kanibalismem. Proč zrovna černí nebylo vysvětleno.

Když se celá aféra prokázala jako nesmysl, její autor se ani neomluvil. Na mysl přijdou kreslené vtipy - nalezené pouze v evropských publikacích - se zubícími se černochy s nafouknutými rty a kosticí v rozložitém nose, jak v kotli vaří misionáře. Že by ten pán četl Trnky brnky?

V roce 1971 došlo k vraždě v malém ontarijském městečku zvaném Roseville, ležícím pár kilometrů od Kitcheneru. Jednalo se o klasický milenecký trojúhelník. Vrah se ihned přihlásil na policii. Roseville se stalo cílem nedělních výletu celého Ontaria. Odehrálo se tam totiž něco nevídaného. Vražda.

Poutník hledající morbidní místa by dnes nemusel jezdit do vzdáleného zapadákova. Jenom v jednom městě, v Torontu, došlo letos k 52 vraždám. Dodávám „zatím", tento počet neustále roste. Vrazi i zavraždění jsou obvykle černé pleti. „Obvykle" znamená 50 z 52. Většinou se jedna o emigranty z karibských ostrovů, převážně z Jamajky, případně jejich děti - vrazi jsou staří obvykle pod dvacet let. Stejně jako zavraždění.

Plus střílení z jedoucích aut po náhodných chodcích. Holčička dostala kulku do těla. Spala v posteli ve svém pokojíčku. Přežila. Jiné děti měly menší štěstí.

Popravdě řečeno, jediným realistickým způsobem jak snížit zločinnost v Ontariu by bylo deportovat všechny neevropské emigranty. Plus Rusy (je Rusko evropskou zemí?).

Tohle říci na veřejnosti, tak bych musel uprchnout na nejbližší vyslanectví a zažádat o azyl. Neříkám, na které vyslanectví, neboť nevím, která země by mě přijala. Indie? Nikde není více virulentních rasistů než v zemí Gándího. Pro každého Hindu, je ne-Hindu méně než zvíře. Jedním způsobem jak rozpoznat člena vyšší kasty, je zkontrolovat barvu jejich pleti. Čím vyšší kasta, tím je bělejší.

...ale raději toho nechat, ještě že domovní důvěrnice neumí česky...