Listopad 2005

Jak se uplácí kolem dálnic. Jednoduše, beztrestně a se souhlasem nejvyšších míst

Jaroslav Spurný

Stačil jeden zbytečně všímavý šťoural a zdejším silničářským bossům skončily krásné časy. Přišlo se totiž na to, že vysoce postavení státní úředníci jezdí na luxusní výlety do ciziny za peníze soukromých firem, které se pak u stejných úředníků ucházely – a vyhrávaly – v soutěži o státní zakázky. Když tahle „úplně běžná praxe“ státní firmy Ředitelství silnic a dálnic ČR vyšla letos v létě najevo, vzbudilo to v médiích a u veřejnosti rozruch. Od politiků, ze státního zastupitelství a od policie naopak zaznělo nepřeslechnutelné ticho. „Věc se musí nejprve pečlivě prošetřit,“ slyšeli tazatelé nejčastější odpověď. Co to prošetření zatím přineslo?

Vítejte v Mexiku

Na počátku bylo pět řádků z desetistránkové zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu o hospodaření na ministerstvu dopravy. Vyplývalo z nich, že vedoucí pracovníci ministerského podniku Ředitelství silnic a dálnic (dál jen Ředitelství) jezdí na zahraniční cesty financované z peněz soukromých firem, které se přitom ucházely nebo ucházejí o zakázky vypisované touto státní institucí. „To je jasné korupční prostředí,“ komentoval svůj nález kontrolor NKÚ Jiří Adámek. „Tento způsob financování byl zvolen s ohledem na limitované vlastní prostředky Ředitelství, kdy bylo současně zapotřebí udržovat základnu znalostí a vědomostí zaměstnanců,“ odpověděl na tyto vážné pochyby vládou schválený přípis ministerstva dopravy. Nic víc.

Nejvyšší kontrolní úřad zdokumentoval jen za rok 2003 třicet osm takových zahraničních cest šéfů Ředitelství. Dvě třetiny z nich zaplatila firma Skanska, pětinu společnost Stavby silnic a železnic, dva největší odběratelé státních silničních zakázek. Například firma Skanska se v tom roce zúčastnila čtyřiceti čtyř výběrových řízení, kde v rozhodovacích komisích seděli úředníci, jimž zaplatila zahraniční cestu. Stavby silnic a železnic (SSŽ) dvaceti. Skanska zvítězila ve 22 případech, SSŽ ve čtyřech.

„Základnu vědomostí“ udržovali stavebníci u svých ministerských klientů opravdu velkoryse. Například šéf karlovarské správy Ředitelství Tomáš Kaas vyjel za peníze SSŽ na desetidenní cestu do Mexika. „Byl jsem se tam seznámit se systémem recyklací asfaltových vozovek. Kolik to stálo, nevím,“ říká Kaas. Přinesla jeho cesta nějaký užitek pro firmu? Začala používat tuto metodu? A proč nebyl na školení v Německu, v jehož východní části recyklují silnice podobným způsobem už deset let? „Prostě to tak bylo naplánováno, nevím, proč jsem nejel do Německa,“ říká Kaas. Šéfové SSŽ se k této cestě nevyjádřili.

Ředitel královéhradecké správy Ředitelství Marek Novotný byl za peníze SSŽ pro změnu na exkurzi v New Yorku. „Prohlédli jsme si rychlostní komunikace, těžkou stavební techniku, prostor Grand Zero, prohloubí to naše technické a odborné znalosti,“ vysvětluje přínos cesty Novotný, člen celkem čtrnácti výběrových komisí, ve kterých se soutěže účastnila – a třikrát vyhrála – SSŽ.

Rekordmanem v zahraničních cestách je ředitel brněnské pobočky Ředitelství Josef Černý. Skanska mu jen v roce 2003 zaplatila čtyři zahraniční cesty – kam jel, nechce přiznat ani on, ani Skanska. Černý byl v tom roce členem sedmi výběrových komisí v soutěžích, jichž se zúčastnila Skanska, v pěti případech tato firma soutěž vyhrála. Ředitel Černý odmítá o cestách mluvit. „Ministerstvo dopravy v odpovědi NKÚ vše vysvětlilo,“ píše v e-mailu.

„Nevidím na té cestě nic neetického, že mi to zaplatila firma, která vyhrála zakázku, o níž jsem rozhodoval, nemělo na soutěž nejmenší vliv,“ říká Tomáš Kaas. „Jestli si myslíte, že šlo o nějakou korupci, tak jste na omylu.“ Odpovědi většiny dalších státních cestovatelů za soukromé peníze jsou podobné. Pouze Marek Novotný připouští, že to „nemuselo být košer“. „Ale bylo to v plánu cest z generálního ředitelství, tak jsem jel,“ říká Novotný omluvně.

Bereme to na vědomí

Jak k takové symbióze zavánějící korupcí na sto honů došlo? Kdo ji vymyslel? Absolventi cest to prý nevědí. Generální ředitel Petr Laušman, který taky nevidí na cestách státních zaměstnanců, placených uchazeči o státní peníze, nic špatného, říká, že taky neví, jak projekt vznikl. Je ve funkci přes dva roky, a když nastoupil, byla to prý „už léta běžná praxe“, ve které neviděl nikdo z podniku ani ministerstva nic závadného. „Stavebníci se znají, v těch soukromých firmách dělají lidé, kteří byli dřív u nás a naopak, jde o společný odborný zájem,“ říká Laušman. Skanska a SSŽ jsou ve svých vyjádřeních velmi zdrženlivé. Obě odpověděly pouze písemně a obě tvrdí, že považovaly za potřebné seznámit „partnery“ s technologickými postupy, které nebyly v tu dobu v České republice známy. Ani jedna firma neodpovídá na otázky, jak dohoda vznikla a jestli je normální platit výlety lidem rozhodujícím o stamilionových zakázkách z firemní kasy. „Od této praxe jsme ale upustili, mimo jiné i z etických důvodů,“ oznamuje generální ředitel Dopravního stavitelství Skanska Josef Hájek. Po zveřejnění nálezu NKÚ se rozhodl neschvalovat soukromě dotovaný turismus svých zaměstnanců i Petr Laušman. Ale vyloučit, že stovky zahraničních cest státních úředníků v minulosti ovlivnily řadu zakázek ve prospěch toho, kdo rozhodčím platil, samozřejmě nelze.

Ministerstvo dopravy tvrdí ústy své mluvčí Marcely Žilkové, že se o praxi vládnoucí na Ředitelství dozvědělo až z nálezu NKÚ. „Závěry přijmeme na základě posouzení v návaznosti na možnost korupčního počínání těchto úředníků. Předběžně nelze postup označit za správný, probíhá šetření, jehož výsledky by měly být známy do konce roku,“ píše se v odpovědi ministerstva dopravy. Na otázku, proč ministerstvo nepředalo nález kontrolorů policii, která má daleko mocnější nástroje k vyšetření možné korupce, odpovídá tisková mluvčí, že počkají, až co vyšetří ministerstvo.

Trestní oznámení na policii nepodal ani objevitel podezřelého turismu Jiří Adámek. „Vlastně jsem vycházel ze zkušenosti,“ vysvětluje svou nečinnost. Policie a státní zastupitelství totiž podle něj reagují na oznámení NKÚ téměř vždycky odmítavě. To potvrzuje i vedoucí právního odboru NKÚ Eva Mozgvová, která má trestní oznámení na starosti. „Policie naprostou většinu našich oznámení už léta odkládá s tím, že není možné prokázat subjektivní úmysl,“ říká. Konkrétní být ovšem nechce – a to je problém. Najít odpověď na státním zastupitelství a policii je totiž bez znalosti konkrétních případů nemožné: nelze zjistit a zeptat se těch, kteří je vyšetřovali.

Podle Jaroslava Dolejšího z Vrchního státního zastupitelství a šéfa protikorupčního útvaru Milana Šišky se ani jedna instituce prozrazenou turistikou státních zaměstnanců v současné době nezabývá. „Nepřišlo žádné trestní oznámení,“ říká Šiška. Ale policie má přece povinnost prověřit i podezřelé případy, kde není podáno oznámení. „Někdy to děláme, ale víte, kolik máme práce?“ končí Šiška.

Ne k čemu, ale zač

Největším překvapením na případu úřednické cestománie je skutečnost, jak málo tahle možná korupce zaujala vládu. Nejde totiž jen o pár výletů pro vysoké úřednictvo, ale o celý systém zadávání staveb silnic a dálnic. Na to, jaké se v něm točí obrovské peníze (letos jde o čtyřicet šest miliard), je – mírně řečeno – velmi zmatený.

Evropská unie nás kritizuje za „velkou rozestavěnost silnic a dálnic“. Nejde o to, že bychom stavěli podle evropských komisařů těchto cest příliš, ale stavíme je bez koncepce. Tu kousek dálnice u Tábora, tam kousek jiné dálnice u Písku, tady se nepochopitelně (a draze) přemostí údolí nad běžnou okreskou na Vysočině, tam zase vláda začne zničehonic (po čtyřiceti letech od územního schválení a odložení k ledu) mluvit o stavbě rychlostní komunikace z Liberce do Olomouce.

„Rozhodují lobbistické zájmy politiků, neexistuje žádný systém,“ říká kontrolor NKÚ Jiří Adámek. Úplně stejný názor má stínový ministr dopravy za ODS Petr Bendl a nepřímo to připouští i ministerstvo. „Je to složité, někde se získá rychleji stavební povolení, tak se tam přesunou finance z jiné stavby, někdy naopak trvá schválení nějaké stavby dlouho, tak se peníze vyčleněné na stavbu použijí jinde,“ říká mluvčí ministerstva. To byl třeba případ desetimiliardové půjčky u Evropské investiční banky na dálnici do Ostravy. Po známém skandálu, kdy byla předražená zakázka zadána Zemanovou vládou firmě bez výběrového řízení, ze stavby sešlo a peníze se „rozpustily“ v desítce jiných projektů.

V této džungli návrhů, odhadů cen, nekoncepčnosti se pohybují úředníci Ředitelství. Formálně sice vše schvaluje a plánuje ministerstvo, ale podle Bendla i Adámka se řídí doporučeními a návrhy Laušmanovy instituce (ta má plně v rukou ceny staveb). V tomto pohledu působí služební zahraniční cesty úředníků ještě zlověstněji. Nerozhoduje pak o vzniku některých staveb místo praktického účelu spíš potřeba „vymyslet“ si zakázku pro hodné sponzory ze stavebních firem? „To je nesmysl, vycházíme při plánování staveb z ministerského dokumentu Dopravní politika,“ říká Laušman, ale to jako důkaz rozhánějící pochyby příliš nevypadá. Takže proč vláda přešla nález NKÚ jen tím, že jej „vzala na vědomí“? Proč se nepokusila v rámci stále ohlašovaného boje proti korupci celý systém změnit? „Nemohu říci nic než to, co už jsem řekla: vláda vzala na vědomí opatření ministerstva a Ředitelství silnic a dálnic,“ říká mluvčí kabinetu Lucie Orgoníková.