Listopad 2005

Zabiják, který číhá i na vás

Miroslav Šuta

Znečištění ovzduší dosahuje v Česku hrozivých rozměrů. V Evropě se ani zdaleka nežije tak dobře, jak se obecně má za to. Každý obyvatel starého kontinentu totiž chtě nechtě sdílí život s nebezpečným zabijákem. Není nijak nápadný, ale o to vytrvaleji a nemilosrdněji působí. Řeč je o takzvaném polétavém prachu, který si podle údajů Světové zdravotnické organizace každoročně vyžádá předčasné úmrtí 300 až 400 tisíc lidí a každého Evropana připraví v průměru o devět měsíců života. A zhoubně působí i na hospodářství. Podle propočtu ekonomů totiž v důsledku nemocí, které má prach na svědomí, přijde kasa Evropské unie až o 80 miliard eur ročně.

Mnohé země Unie už proto začínají přistupovat ke znečištění vzduchu polétavým prachem jako k velmi vážnému problému, s nímž je třeba rázně bojovat. V Česku jsou však zatím varování podobného druhu bohužel přecházena s naprostou bohorovností. Přitom je veřejným tajemstvím, že zejména ve velkých městech mnohdy dosahují koncentrace polétavého prachu bez nadsázky až kalamitních rozměrů.

Za Prahu špinavější

Výzkumu zdravotních účinků polétavého prachu věnují lékaři celého světa značnou pozornost už několik desítek let. Souhrnně tímto termínem označují všechny tuhé částice unášené vzduchem. Jejich nebezpečnost se však samozřejmě různí. Je přirozeně velký rozdíl mezi tím, jestli člověk vdechuje větrem zvířená a obroušená zrníčka půdy ze zoraného pole, nebo jestli je nucen vdechovat sazičky z automobilových výfuků plné jedovatých chemikálií. A právě těch v ovzduší kvapem přibývá. V posledních měsících například i v Česku, kde po rozšíření Evropské unie významně vzrostl objem těžké nákladní dopravy.

Že je situace varovná a volá po zásahu, lze krom jiného doložit například na výsledcích čerstvé studie, kterou v rámci projektu Čisté ovzduší pro Evropu (CAFE – Clean Air For Europe) provedla holandská Agentura pro hodnocení životního prostředí. Ta zkoumala kvalitu vzduchu ve třech desítkách velkých evropských měst a došla přitom k závěru, že z hlediska zamoření atmosféry polétavým prachem panují vůbec nejhorší podmínky v Praze. Jen o trochu lépe dopadla italská města Turín a Řím či španělská Barcelona, naopak dobrou zprávu přinesli výzkumníci obyvatelům švédského Stockholmu, finských Helsinek či francouzské metropole Paříže.

Zpráva pro Čechy vyznívá o to nepříznivěji, že pověstné máslo na hlavě v zemi ani zdaleka nemá jen hlavní město. Podle oficiálních vládních statistik totiž například v roce 2003 opakovaně docházelo k významnému nadlimitnímu znečištění polétavým prachem v celkem pěti českých a moravských sídlech, jejichž ovzduší tak vážně ohrožovalo zdraví tamních obyvatel. A situace se od té doby nijak nezlepšila. Ukázalo se to, když v lednu vstoupila v platnost nová přísnější evropská norma, která stanoví, že denní limit pro znečištění ovzduší prachem nesmí být překročen víc než sedmkrát za rok. Mnohá města v Česku však tuto kvótu vyčerpala už koncem března.

Bezpečná míra nebezpečí

V této souvislosti stojí za připomenutí, že v minulosti při hodnocení zdravotního rizika polétavého prachu vycházeli lékaři z přesvědčení, že lze nalézt „bezpečnou“ koncentraci škodlivin, která nezpůsobuje žádné nežádoucí účinky. Na této teorii „prahového působení“ bylo založeno i vyhlašování hygienických limitů, které vytvářelo ve veřejnosti představu, že pokud není překročena limitní koncentrace škodlivin, nemá znečištění ovzduší vliv na zdraví.

V roce 2004 však Světová zdravotnická organizace konstatovala, že ani nejnovější epidemiologické studie nebyly schopny jednoznačně stanovit prahovou hodnotu pro polétavý prach. Naopak prokázaly existenci závažných nežádoucích účinků (včetně výrazného zkrácení průměrné délky života) i u hodnot, které byly v minulosti považovány za víceméně nezávadné.

Převedeno do řeči každodenní praxe to znamená, že k významnému zhoršení zdravotního stavu obyvatelstva může přispět výstavba každého parkoviště, silnice, spalovny, elektrárny, slévárny a dalších zdrojů polétavého prachu. A to i tehdy, pokud všechna tato zařízení bez potíží splňují všechny dnes požadované bezpečnostní normy a limity. Světová zdravotnická organizace proto apeluje na vlády, aby intenzivně usilovaly o snížení úrovně znečištění ovzduší, a to dokonce i v oblastech a lokalitách, kde je pod dnes požadovanými limity.

Případ Atlanta

Jakkoli výše řečené vyznívá velmi pesimisticky, není třeba zoufat. Existuje totiž celá řada dobrých příkladů, jak lze v poměrně krátké době několika měsíců až let docílit podstatného zlepšení ovzduší, a tím pádem i zdravotního stavu obyvatel. Jako vzor může posloužit třeba americká Atlanta, která kvůli letní olympiádě v roce 1996 zavedla komplex opatření, jenž zahrnoval například regulaci automobilového provozu a parkování nebo posílení veřejné dopravy, poměrně rychle vedoucí k výraznému poklesu znečištění a prokazatelně i k menší nemocnosti obyvatelstva. V českých podmínkách však podobné příklady zatím bohužel netáhnou a vražedný prach zůstává pod pověstnou „rozlišovací schopností“ zdejších politiků. K velmi konkrétní škodě jednoho každého z nás.

(Respekt, www.respekt.cz)