Listopad 2005

Hyundai není výhra, jen možná cesta k ní

Marek Švehla

Do Česka míří obří investice Hyundai. Politici a novináři jásají, je to ale tak skvělá zpráva? Problém je složitější, než by se mohlo na první pohled zdát.

Měli bychom se radovat, kdyby se teď na Moravě našlo velké ložisko ropy? To není tak jasné. Pohled do Norska říká – sláva. Mají peněz jako želez, modernizují zemi, chrání přírodu, ukládají na účty budoucnosti, nepotřebují ani Evropskou unii. Naopak viděno přes rozvrácený Ázerbájdžán a řadu jiných zemí není o co stát. Nerostné bohatství posiluje despoty a širšímu okruhu obyvatel štěstí nepřineslo. Důležitá je totiž kvalita vlády, která rozdělení peněz administruje, přichází s nápady, vizemi budoucnosti. Banální dedukce, kterou ale zřejmě stojí za to občas připomínat.

Minulý pátek (30. září 2005 – pozn. red. CS-magazínu) rozbušila srdce mnoha politiků, novinářů i jejich čtenářů zpráva, že korejský průmyslový gigant Hyundai přichází do Česka, aby tu postavil novou továrnu na auta. Přitom investuje skoro dvě miliardy dolarů. I tady jsme ale v podobné situaci jako s ropou na Moravě: ne že bychom měli hned chmuřit čelo, na druhou stranu investice znamenají nějakou šanci, stejně jako rizika. Každopádně ale nemohou být tím, čím se měří cesta k modernímu, prosperujícímu státu.

Opravdu nechci slevu zadarmo

Jednak je dobré sledovat, kdy se ještě lákání investorů vyplatí. Své by o tom mohli vyprávět Slováci. Loni slavně zvítězili v soutěži o zakázku na stavbu montážní linky vozů KIA a dnes se postupem času dozvídají skutečnou cenu téhle výhry. Za přilákání Korejců zaplatí třináct miliard slovenských korun. Pokud továrna zaměstná tři tisíce lidí, jak se plánuje, vyjde vytvoření jednoho pracovního místa na tři miliony korun. Pokud by je ti lidé dostali hned a jen pětina z nich je vložila do vlastního byznysu, efekt by byl podstatně lepší. Nehledě na pověst, kterou Slovensko získalo. Přece jen terorizovat tvrdohlavé majitele pozemků nebo stavět speciální dálnici jen pro investora zapadá někam do Taškentu.

Za druhé: může jít o nebezpečné ekonomické vazalství na jediné průmyslové odvětví. Jedno takové ze sebe Češi teprve nedávno setřásli a nebylo to bez bolesti. Stačí zavzpomínat, jakou nezaměstnanost a pak i podporu extremistům konec těžby uhlí a útlum výroby železa přinesly. A Hyundai není Intel, bohužel, nemontuje čipy, ale auta, která nezažívají žádný celosvětový boom, spíš naopak. Americké automobilky jsou v krizi, Volkswagen také. Jediná firma, které se vyloženě daří, je japonská Toyota. Navíc jsou noviny plné zvěstí o ropné krizi. Radovat se tedy jedním dechem nad zrodem „nového Detroitu ve středu Evropy“ je scestné.

Dost nejednoznačně vychází hodnocení chystané továrny také z perspektivy lidí, kteří by tam měli pracovat. Zvlášť těch mladých, kteří si dnes vybírají profesi. Každá montovna aut potřebuje jednostranně zaučené pracanty, kteří po ztrátě zaměstnání s velkými problémy začínají jinde zase od nuly. Nebo teď někde sedí rodiče se svým patnáctiletým synem v kuchyni u stolu a společně s rozzářenýma očima plánují, jak se vyučí a najde štěstí u pásu v továrně na auta? Jde o tom vážně pochybovat: montovna Hyundai nebude žádný český Oxford.

Reálný pohled je tedy spíš tento: Hyundai se rozhodl postavit montážní linku na výrobu zboží, které má nejlepší roky za sebou. Tisícům lidí přinese na čas práci, někomu kýžené odpoutání se od sociálních dávek a třeba i pocit, že život má smysl. Jinak ale hodnocení téhle události zůstává otevřené, stejně jako napětí, za jak dlouho to tu investoři zabalí a půjdou dál na východ Evropy nebo do Asie.

A bude se vyvlastňovat

Navíc je tu i jiný než ekonomický pohled. Zní to sice jako z příručky antiglobalistů, něco na tom ale je: silný investor je kladivem na otevřenou společnost. Politici se kvůli němu mohou přetrhnout (jako na Slovensku). Jsou ochotni tajit informace, ohýbat vyhlášky a zákony, likvidovat přírodu a především bez výčitek vyvlastňovat lidi, kterým investor zkříží cestu. Ostatně i premiér Paroubek si sotva několik hodin po definitivním rozhodnutí Korejců plánoval, jak bude vyvlastňovat a jak k tomu potřebuje nový zákon. Jednou kvůli pozemkům pod továrnou, podruhé kvůli pozemkům pod dálnicí, kterou bude chtít pro Hyundai postavit. To vše v údajném veřejném zájmu pro soukromý byznys, který někdy za deset let nechá za sebou krachující továrnu a s ní patrně stejný problém, jako byly hutě a doly v devadesátých letech.

Přesto vládě neupírejme její radost, investoři, jako je Hyundai, nějaký užitek Česku přinesou. Rozhodně ale ne tak velký, aby se tím politici měli ohánět před volbami. Cesta k dlouhodobé prosperitě vede jinudy než bránou továrny Hyundai. Především přes vymýcení korupce, zajištění vymáhatelnosti práva, umožnění všem mladým lidem studovat nebo třeba velkorysé dotování výuky angličtiny, jak ve své světlé chvilce nedávno zamýšlel premiér Gross. Toto jsou zprávy oznamující skutečnou modernizaci Česka, nikoli stavba montážní linky, jakkoli velké.

(Respekt, www.respekt.cz)