Listopad 2005

Díky za každé nové ráno, ale žeňme bolševiky od večeře

Petr Zavoral

První říjnový víkend nám přinesl zatím sice skromné, ale přece jen zablýsknutí na časy, když Senát výraznou většinou schválil návrh novely zákona o zákazu propagace nacismu a komunismu, který by mohl vyústit až ve vymazání komunistické partaje z české politické mapy. Zmíněným zablýsknutím nemám ani tak na mysli obsahový význam a dopad řečené právní normy, protože lze očekávat, že ji v pohodě smete ze stolu zbolševizovaná Poslanecká sněmovna. Spíš si cením toho, že jednak horní parlamentní komora opět zafungovala jako potřebná pojistka demokracie, ke kterémužto účelu byla zřízena, jednak, a to především, že v rudorůžovém ohrožení státu k sobě našly cestu nelevicové senátní kluby, jindy na sebe poštěkávající kvůli hloupostem.

Obzvlášť si vážím postoje většiny senátorů za ODS, bez jejichž podpory by předkladatelé novely zákona neměli šanci na úspěch. Bylo povzbudivé vidět na téže straně pomyslné barikády pány Štětinu, Mejstříka a Topolánka den před vzrušenou senátní rozpravou, bylo příjemné od předsedy občanských demokratů slyšet, že když jde o zachování demokracie v České republice, musejí jít malichernosti stranou. Kéž by to roztříštěné pravici a jejím nejbližším partnerům vydrželo déle než jen pro jeden konkrétní účel, jakkoliv záslužný.

Nebývale rozumný přístup ODS lze považovat za bezmála hrdinský čin. To proto, že strana páně Topolánkova musí teď počítat s dlouhou sérií nevybíravých útoků zleva, začasté nikoli neopodstatněných. Bude si muset vyslechnout, že i ona nese nemalý díl odpovědnosti za současný význam KSČM v české politice, což se už ostatně děje. Již dnes je jí, najmě rudnoucími socialisty, připomínáno, kolik s bolševiky prohlasovala zákonů, jen aby se probůh nezpronevěřila hloupému principu nulové tolerance vůči kropenaté koalici. V první řadě je však s gustem zmiňována »kultivace« rudých extremistů jejím otcem zakladatelem. S tím už ovšem nikdo nic nenadělá. Klausovo plazení se pro komunistické hlasy před prezidentskou volbou může být částečně odčiněno jenom tím, že pan Topolánek a spol. svoji nezáviděníhodnou pozici ustojí a přesvědčí ztracené příznivce, že jsou schopni sebereflexe. Osobně jsem přesvědčen, že by neprodělali, kdyby se dodatečně omluvili jak za Klausův generální přešlap, tak i za opoziční smlouvu s bolševickými pohrobky a pitomé nacionalistické běsnění po komunistickém boku před volbami v roce 2002.

Na nápravu starých chyb není nikdy pozdě, což samozřejmě platí i o pochybení z počátku 90. let, kdy jsme v sametovém opojení dovolili pomstou posedlým stalinistům fungovat v demokratickém prostředí a umožnili jim je trpělivě rozleptávat. Stokrát není pravda, že je už pozdě postavit komunistické zločince mimo zákon, stejně jako zločince nacistické. Skvěle to na tiskovce k tomuto problému vystihl herec a režisér Ladislav Smoljak, když obojí extremisty přirovnal k DDT: měli bychom trpět používání nebezpečných jedů jenom proto, že už napáchaly příliš mnoho škod? Krom toho jsme účinnou deratizaci společnosti od srpu, kladiva a hákového kříže již trestuhodně dlouho dlužni milionům komunistických a nacistických obětí. Opožděné prozření z pseudorevolučního přeludu pravdy a lásky dlužíme hlavně komunisty utýraným nešťastníkům, neboť třebaže jich bylo víc než obětí hnědého moru, potomci jejich tyranů se s pomocí takzvané sociální demokracie už zase derou k nekontrolované moci.

Ale snad abych konečně umožnil čtenářům těchto řádků to, co jim upírají tzv. seriózní média: posoudit, oč přesně běží v tahanici o »protikomunistický« zákon. Rozhodl jsem se pro opsání plného znění senátního návrhu novely zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně jde o §§ 260 - 261a, které by v případě schválení sněmovnou a stvrzení prezidentovým podpisem měly znít takto:

§ 260 (1) Kdo podporuje nebo propaguje komunismus, nacismus nebo jiné podobné hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

(2) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným podobně účinným způsobem, b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, nebo c) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

§ 261 Kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 260, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

§ 261a Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Tak. A teď se ptám vás, kteří máte to štěstí, že držíte v ruce jediné (inzertní!) české noviny, které si našly místo pro uveřejnění úplné citace novely zákona, tolik děsící některé »demokraty«: komu se asi tak může nelíbit? No přece těm, kteří se poznávají ve vyjmenovaných padouších, proti nimž jsou novelizované paragrafy namířeny. Stalinovým a Gottwaldovým vnukům, brousícím si opět zuby na naši svobodu, a spolu s nimi všem těm, jimž by návrat totality či alespoň její modernější běloruské podoby náramně vyhovoval. Jeden jako druhý jsou to samozvaní opravci přirozeného světaběhu, průkopníci papalášské nadřazenosti sekretariátních lumpů nad za každý »sociální« pšouk vděčnými otroky. Bez rozpaků o nich můžeme hovořit jako o bandě nestydatých vyžírků, vždy připravených plivnout v očekávání osobního prospěchu na historickou paměť národa; jako o hyenách živících se na mršině gulagů, kriminálů a šibenic.

Komunismus byl, je a vždycky bude nad pomyšlení svinská ideologie a je v zájmu každého pořádného člověka, aby byl jednou provždy takto pojmenován zákonem demokratického státu. Zrovna tak budiž ze slušné společnosti vyvrženi všichni ti, kteří to nechtějí vědět, tušíce ve zločinném spolčení s rudými extremisty diktátorskou šanci. Již brzy je budeme mít před očima, až budou v dolní parlamentní komoře s náramnou chutí »podřezávat« pro ně zničující senátní návrh tzv. protikomunistického zákona. Žít v normálním demokratickém státě, snad bychom se na to mohli i těšit, protože pak se teprve v holé nahotě ukáže, kdo je kdo, není-liž pravda, pansoudruzi Paroubku a Bohuslave Sobotko! V nenormálním státě českém se netěšme na nic. Nanejvýš nám bude potvrzeno, že opravdu nezbylo nic z předválečné sociální demokracie Masarykovy, zato náramně přibylo prevítů typu zrádce Zdeňka Fierlingera, který sociální demokraty obětoval choutkám komunistického masového vraha Gottwalda.

Ani to ale nic nemění na tom, že pořád je dobře, dokud o sobě dávají nahlas vědět slušnější Češi, zvlášť ti veřejně slyšitelní. Až o sobě dá vědět občanská většina, dosud znehodnocovaná podobčany, jimž je zatěžko chodit k volbám, pak bude úplně nejlíp.

(Annonce)