Listopad 2005

Občanská výchova Meinlem a spol.

Petr Zavoral

Konec týdne je čas jako stvořený k tomu, abychom si na chvíli oddychli od politiky a upřeli pozornost k nešvarům, které se nás všech týkají mnohem bezprostředněji než celý slavný politický jarmark. Koneckonců politika má význam jen pro ty z nás, kteří mají šanci dožít se příštího dne. Asi už tušíte, kam mířím: k hrůzám v potravinářských obchodních řetězcích, jež v těchto dnech nevěřícně sledujeme v televizi.

Řeknu vám, je to síla být očitým svědkem nezodpovědného hazardu se zdravím nic netušících spotřebitelů, jaký si my starší pamatujeme ze socialistického obchodu: koupele zkaženého masa v rozličném exhumačním sajrajtu, oživování dávno prošlých sýrů a uzenin solnoolejovými roztoky v kombinaci s lákavým nasvícením toho nepoživatelného šmejdu, jen aby to lačný zákazník sežral a hlavně za to zaplatil. Ještě zbývá našlapávání tvrdnoucího chleba jinak nepoužitelnými učedníky, jak jsem toho byl svědkem za bolševika ve státních samoobsluhách, a jsme zpátky tam, kde jsme byli před slavným listopadem 1989.

Kam se poděly naše naděje, že spolu se vpádem kapitalismu vtrhne do Česka i vyspělá západní kultura trhu? Jak je možné, že se vyložených prasáren dopouštějí i tak věhlasné firmy, jakou býval za prvorepublikových časů například Meinl? Hlavně však: proč si totéž co pod Řípem nedovolí potravinářští velkoprodejci v civilizovanějším světě?

Odpověď, která se nabízí, je pro českou populaci pramálo lichotivá, zato obtížně vyvratitelná: Sám postkomunistický zákazník je ten, kdo učenlivé rádoby kapitalistické podvodníky nutí k švindlu. Zdeformován čtyřicetiletou existencí z ruky do huby žene se bez rozmyslu za vším, co je nejlevnější a čeho se dají urvat pokud možno tuny. Je mu jedno, co si nacpe do bachoru, nepozastavuje se nad tím, že láce žvance, nabízeného často za peníz nepokrývající ani výrobní náklady, musí být kompenzována něčím jiným, protože ani obchodní řetězce nejsou dobročinné spolky, nýbrž chtějí vydělávat, a to velmi. Na čem vydělávají, ukazuje se jasně: na blbosti těch, kdož se chovají jako krmní vepři, ochotni spořádat kdeco, jen když mají pocit, že ušetřili.

Vlastně se nedá říci, že v Česku nefunguje kapitalismus. Minimálně princip poptávky a nabídky funguje znamenitě: lačný zákazník si žádá laciný šmejd a prodejce dělá vše pro to, aby mu vyšel vstříc.

Recept na spotřebitelskou důstojnost je prostý a přitom i účinný: nestrkat příště nos tam, kde mě jednou chtěli otrávit, počítat s tím, že za kvalitu se musí také přiměřeně zaplatit. Podezřelého žrádla jsme si za bolševika užili dost. Teprve až začne výrazně ubývat blbců, kteří neváhají utratit dvacku za autobus, jen aby se zapsali jako potenciální klienti pohřebních ústavů následkem ulovení o pětku levnějšího svinstva, pověsí své travičské řemeslo na hřebík i sebevěhlasnější podvodníci. K tomu zmoudření nám pomáhej Bůh víc než ke státním honům na nestátní prodavače.

(Annonce)