Prosinec 2005

Tihle chtějí vládnout Česku. Průvodce po vznikajících kandidátkách politických stran

Silvie Blechová

Za zdmi stranických sekretariátů se rozběhl proces, který za sedm měsíců dopadne na zdejší politický život: rozhoduje se v něm, kdo půjde příští rok do souboje o poslanecký mandát. Jak dokazují následující dva příklady, už způsob výběru je důležitý a o mnohém vypovídá.

Srdcař do čela

Zajímavý pohled do předvolební kuchyně nabízí cesta fotbalového trenéra Františka Straky do čela lidovecké kandidátky. Někdejší fanoušky milovaný trenér Sparty a nynější kouč druholigového německého Ahlenu prošel úspěšně okresními primárkami a minulý čtvrtek byl krajskou konferencí potvrzen jako volební vůdce lidovců v Karlovarském kraji. Sportovce s nulovou politickou zkušeností pro stranu objevil šéf moravskoslezské KDU-ČSL a starosta Čeladné Pavol Lukša: sparťanský trenér totiž do jeho městečka začal jezdit hrát golf a oba muži se přitom spřátelili. A protože pan Lukša je dobrým přítelem předsedy karlovarské organizace lidovců Josefa Malého, trenérovi společně nabídli „práci“.

Logická otázka, proč idol fanoušků pražské Sparty nekandiduje v hlavním městě nebo v místě svého „objevení“, má jednoduchou odpověď: v metropoli už má KDU-ČSL Cyrila Svobodu a na severu Moravy lidovci dosahují slušných výsledků, pomoc naopak potřebuje kraj, kde se malým stranám tradičně nedaří: v minulých volbách nezískali lidovci na Karlovarsku ani jeden mandát. „Ve volbách rozhodují voliči a voliči volí toho, koho znají,“ říká s povzdechem krajský šéf Malý.

Podle sociologa Jana Hartla z agentury STEM se tuzemský volič „rozhoduje na základě pocitů a dojmů, nikoli na základě racionální úvahy – a jeho rozhodování je nestabilní, náhodné“. Nicméně samotná známost při dosazení na čelo kandidátky zřejmě nestačí – to by v nominacích byla největší poptávka po hercích, zpěvácích a hvězdách reality show. Čím jiným tedy křesťanské demokraty František Straka zaujal? „Má obrovský kredit, viděl jsem, jak ho všichni s úctou zdraví, dělá věci poctivě, je vytrvalý, má tah na branku, je srdcař, má vzdělání a přehled,“ vypočítává Malý. Ostatní kolegy podle svých slov přesvědčovat nemusel, Straku jako kandidáta přijali okamžitě. Jak ale přišli na to, že sedmačtyřicetiletý absolvent hotelové školy, který se v životě živil jen fotbalem, bude i dobrým zákonodárcem? „To my nevíme,“ říká otevřeně karlovarský šéf lidovců. „Uvidíme.“

Se sportovci, byť populárními, ovšem bývá někdy potíž. Stačí vzpomenout na nadšení Unie svobody, když pro svou senátní kandidátku utrhla v roce 2002 slavného hokejistu Jaroslava Holíka – a na její následné zděšení, když její kůň v kampani rozvázal: mluvil o homosexualitě jako o nemoci či o nutnosti zamezit vstupu Česka do Evropské unie. O Strakových názorech ani o tom, co by chtěl ve sněmovně dělat, toho není moc známo – zatím jen řekl, že by si ve sněmovně „začutal s ostatními poslanci“. Josef Malý s ním ovšem otázky programu probral a ujišťuje, že podobné trapasy jako s Holíkem nehrozí.

Když si strana vzpomene

Jméno Petra Červenky (55) nikomu za hranicemi severočeského Mostecka nic neřekne, přesto tenhle sociální demokrat a starosta pětitisícového městečka Meziboří s největší pravděpodobností příští léto usedne do lavic v Poslanecké sněmovně. Jako čtyřka na kandidátce v kraji, kde volební úspěch socialistů v posledních dvojích volbách neklesl pod pětatřicet procent, to má téměř jisté.

Červenku navrhli členové třicetihlavé mezibořské buňky. „Splňuje přesně ta kritéria, která by měl kandidát splňovat – je to úspěšný a populární komunální politik, ČSSD v Meziboří má velkou podporu,“ říká šéf mostecké okresní organizace Karel Strakoš. Kromě vhodných kritérií ale mezibořskému starostovi pomohlo ještě něco – vnitrostranický boj, který mezi severočeskými socialisty trvá a který symbolizuje vyloučení poslance Josefa Hojdara. Jeho příznivci – sdružení v „alternativní“ okresní organizaci – se sice pokusili svého koně na kandidátku dostat a uspořádali kvůli tomu i vzdorokonferenci, na níž byl nominován, krajský výbor však jejich aktivitu neuznal.

Tahle mostecká změna symbolizuje poměrně velkou výměnu osobností na kandidátkách v celé ČSSD. Příslušníky zemanovské „staré gardy“, jako je Hojdar, Kavan či Lachnit, i dosavadní „reformisty“ typu Grosse či Buzkové nahradí nové tváře. Na část prázdných míst dosednou klasickým způsobem vyzdvižení straničtí pracanti z druhé linie – jako starosta Červenka. O části pak zřejmě rozhodne volební vůdce, současný téměř neomezený pán ČSSD Jiří Paroubek. Strana sice disponuje „nominačním řádem“, který přesně určuje, kdo se může dostat na kandidátku, ale vedení jej pouze „vzalo na vědomí“, což v překladu znamená, že ho nikdo nemusí – a nebude – dodržovat. Ukázal to hned příklad Martina Jahna – nestraníka Paroubkem prosazeného do čela kandidátky v Praze. Přestože klíčovým nominačním podmínkám typu dlouholeté členství ve straně či úspěchy v komunální politice tento favorit nedostál, proti Paroubkově výběru nikdo ani nehlesl.

Kořeny této překvapivé „poslušnosti“ lze vystopovat do letošního léta, kdy se rozhodlo, že se premiér stane volebním vůdcem. Znesváření sociální demokraté tehdy pod dojmem znovu stoupajících preferencí ČSSD ve vzácné jednotě stvrzovali, že stranu může od totální volební prohry zachránit jedině pan premiér. Tak dostal Paroubek volnou ruku. Jedním z důsledků je i doposavad naprosto nezvyklé množství nestraníků, o nichž se v souvislosti s kandidátkami mluví.

Minimálně dvě poslední volební období bylo nepředstavitelné, že by jedničkami na kandidátkách byl někdo jiný než význačné stranické osobnosti. Teď je to reálné ve dvou případech – Františka Bublana by premiér rád viděl jako číslo jedna na Vysočině a Vítězslava Jandáka v Jihočeském kraji.

(Respekt, www.respekt.cz)

Silvie Blechová

Za zdmi stranických sekretariátů se rozběhl proces, který za sedm měsíců dopadne na zdejší politický život: rozhoduje se v něm, kdo půjde příští rok do souboje o poslanecký mandát. Jak dokazují následující dva příklady, už způsob výběru je důležitý a o mnohém vypovídá.

Srdcař do čela

Zajímavý pohled do předvolební kuchyně nabízí cesta fotbalového trenéra Františka Straky do čela lidovecké kandidátky. Někdejší fanoušky milovaný trenér Sparty a nynější kouč druholigového německého Ahlenu prošel úspěšně okresními primárkami a minulý čtvrtek byl krajskou konferencí potvrzen jako volební vůdce lidovců v Karlovarském kraji. Sportovce s nulovou politickou zkušeností pro stranu objevil šéf moravskoslezské KDU-ČSL a starosta Čeladné Pavol Lukša: sparťanský trenér totiž do jeho městečka začal jezdit hrát golf a oba muži se přitom spřátelili. A protože pan Lukša je dobrým přítelem předsedy karlovarské organizace lidovců Josefa Malého, trenérovi společně nabídli „práci“.

Logická otázka, proč idol fanoušků pražské Sparty nekandiduje v hlavním městě nebo v místě svého „objevení“, má jednoduchou odpověď: v metropoli už má KDU-ČSL Cyrila Svobodu a na severu Moravy lidovci dosahují slušných výsledků, pomoc naopak potřebuje kraj, kde se malým stranám tradičně nedaří: v minulých volbách nezískali lidovci na Karlovarsku ani jeden mandát. „Ve volbách rozhodují voliči a voliči volí toho, koho znají,“ říká s povzdechem krajský šéf Malý.

Podle sociologa Jana Hartla z agentury STEM se tuzemský volič „rozhoduje na základě pocitů a dojmů, nikoli na základě racionální úvahy – a jeho rozhodování je nestabilní, náhodné“. Nicméně samotná známost při dosazení na čelo kandidátky zřejmě nestačí – to by v nominacích byla největší poptávka po hercích, zpěvácích a hvězdách reality show. Čím jiným tedy křesťanské demokraty František Straka zaujal? „Má obrovský kredit, viděl jsem, jak ho všichni s úctou zdraví, dělá věci poctivě, je vytrvalý, má tah na branku, je srdcař, má vzdělání a přehled,“ vypočítává Malý. Ostatní kolegy podle svých slov přesvědčovat nemusel, Straku jako kandidáta přijali okamžitě. Jak ale přišli na to, že sedmačtyřicetiletý absolvent hotelové školy, který se v životě živil jen fotbalem, bude i dobrým zákonodárcem? „To my nevíme,“ říká otevřeně karlovarský šéf lidovců. „Uvidíme.“

Se sportovci, byť populárními, ovšem bývá někdy potíž. Stačí vzpomenout na nadšení Unie svobody, když pro svou senátní kandidátku utrhla v roce 2002 slavného hokejistu Jaroslava Holíka – a na její následné zděšení, když její kůň v kampani rozvázal: mluvil o homosexualitě jako o nemoci či o nutnosti zamezit vstupu Česka do Evropské unie. O Strakových názorech ani o tom, co by chtěl ve sněmovně dělat, toho není moc známo – zatím jen řekl, že by si ve sněmovně „začutal s ostatními poslanci“. Josef Malý s ním ovšem otázky programu probral a ujišťuje, že podobné trapasy jako s Holíkem nehrozí.

Když si strana vzpomene

Jméno Petra Červenky (55) nikomu za hranicemi severočeského Mostecka nic neřekne, přesto tenhle sociální demokrat a starosta pětitisícového městečka Meziboří s největší pravděpodobností příští léto usedne do lavic v Poslanecké sněmovně. Jako čtyřka na kandidátce v kraji, kde volební úspěch socialistů v posledních dvojích volbách neklesl pod pětatřicet procent, to má téměř jisté.

Červenku navrhli členové třicetihlavé mezibořské buňky. „Splňuje přesně ta kritéria, která by měl kandidát splňovat – je to úspěšný a populární komunální politik, ČSSD v Meziboří má velkou podporu,“ říká šéf mostecké okresní organizace Karel Strakoš. Kromě vhodných kritérií ale mezibořskému starostovi pomohlo ještě něco – vnitrostranický boj, který mezi severočeskými socialisty trvá a který symbolizuje vyloučení poslance Josefa Hojdara. Jeho příznivci – sdružení v „alternativní“ okresní organizaci – se sice pokusili svého koně na kandidátku dostat a uspořádali kvůli tomu i vzdorokonferenci, na níž byl nominován, krajský výbor však jejich aktivitu neuznal.

Tahle mostecká změna symbolizuje poměrně velkou výměnu osobností na kandidátkách v celé ČSSD. Příslušníky zemanovské „staré gardy“, jako je Hojdar, Kavan či Lachnit, i dosavadní „reformisty“ typu Grosse či Buzkové nahradí nové tváře. Na část prázdných míst dosednou klasickým způsobem vyzdvižení straničtí pracanti z druhé linie – jako starosta Červenka. O části pak zřejmě rozhodne volební vůdce, současný téměř neomezený pán ČSSD Jiří Paroubek. Strana sice disponuje „nominačním řádem“, který přesně určuje, kdo se může dostat na kandidátku, ale vedení jej pouze „vzalo na vědomí“, což v překladu znamená, že ho nikdo nemusí – a nebude – dodržovat. Ukázal to hned příklad Martina Jahna – nestraníka Paroubkem prosazeného do čela kandidátky v Praze. Přestože klíčovým nominačním podmínkám typu dlouholeté členství ve straně či úspěchy v komunální politice tento favorit nedostál, proti Paroubkově výběru nikdo ani nehlesl.

Kořeny této překvapivé „poslušnosti“ lze vystopovat do letošního léta, kdy se rozhodlo, že se premiér stane volebním vůdcem. Znesváření sociální demokraté tehdy pod dojmem znovu stoupajících preferencí ČSSD ve vzácné jednotě stvrzovali, že stranu může od totální volební prohry zachránit jedině pan premiér. Tak dostal Paroubek volnou ruku. Jedním z důsledků je i doposavad naprosto nezvyklé množství nestraníků, o nichž se v souvislosti s kandidátkami mluví.

Minimálně dvě poslední volební období bylo nepředstavitelné, že by jedničkami na kandidátkách byl někdo jiný než význačné stranické osobnosti. Teď je to reálné ve dvou případech – Františka Bublana by premiér rád viděl jako číslo jedna na Vysočině a Vítězslava Jandáka v Jihočeském kraji.

(Respekt, www.respekt.cz)