Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Prosinec 2005


Václavák jako magnet

George Gebert

Možná, ale chce to víc než nové lavičky a rachotící tramvaje.

Historická Praha roku 2005 je nejen krásná, ale i bohatá. Václavské náměstí, hlavní arterie metropole v srdci Evropy, ale churaví. Místo spojené s kulturní, hospodářskou a politickou energií Česka má viditelně neuspokojivý rozvojový poločas. V počtu kasin Václavák vede snad i před proslulou hamburskou Reperbahn. V gastronomickém ambiente nelze přehlédnout stánky servírující do ubrousku vuřty s hořčicí.

Samé překážky

Návštěvník Václavského náměstí vidí nevyužité a nerenovované prostory, zatímco značkové obchodní domy se snaží nějak vejít do těsných prostor starých domů. Předválečný Baťa je snad poslední a jediný velkoryse a řekněme současně pojatý obchodní projekt. To není to, co by mohlo a mělo být pražskou zlatou promenádní mílí.

Tady nejde jen o vnější vzhled. Můstek je pro návštěvníky Prahy hlavně nástupní a výstupní prostor z těsných prostor Starého Města. Mnoho tisíc jich tu denně postává, rádi by si sedli, jen nemají kam. Nejvíce stolků k venkovnímu posezení nabízí na Václaváku fastfood McDonald´s – dohromady deset.

Protismyslně vděčí Praha za svou dnešní jedinečnost právě bolševickému konzervujícímu úpadku a válce, která se jí jako jednomu z mála měst na sever od Alp vyhnula. Mezi válkami byla Praha celkem elegantní metropolí. Po válce a za totality leccos vypadalo už jinak a bylo si těžko představit, že ušmudlaný bufet v průchodu Astra dodával v předchozích dekádách letecky delikatesy do jiných metropolí. Ale po listopadu z náměstí zmizela kina Alfa, Praha, Ambasador a Astra i divadla jako Semafor. Tržní nájmy udělaly krátký proces s přirozenou provinční lidovostí obchodní vybavenosti.

Václavák neudržel krok s rozvojem města, ale nebylo to tak docela kvůli volné ekonomické soutěži. Menší podnikatelé okrajových činností, třeba kasin, dokázali překonat řadu překážek majetkových, obešli se bez velkých stavebních změn, a tak zvládli snáze nejistou povolovací kalvárii čekající na cestě velkých projektů.

Kdo chce na Václaváku podnikat, musí především vědět, zda jsou domy v této „oblasti památkového zájmu“ určeny k pietní stavební restauraci, nebo zda a kde je možno uvažovat o přestavbě. Podmínky, pokud nejsou předvídatelné, zájem o investice brzdí. Má být například přestavba domů vždy spojena s výstavbou dvou pater podzemních garáží – s autovýtahem z ulice, tak jako v případě Darexu, aby pak v nich nikdy auta neparkovala? Drahý špás.

Ve světě se stává, že se majitelé a městská administrativa sdružují, aby podpořili aktivity, které dají místu nový impuls. V Singapuru vznikla elegantní nákupní zóna zastřešením historické ulice.

Legendární a poučný je příběh o tom, jak dnes už bývalý starosta New Yorku Giullani vyčistil Times Square, když z kriminálního podsvětí udělal atraktivní náměstí. Malý zázrak zařídilo nové multikino a důsledný policejní dohled.

Problémy neleží na povrchu

Nedávno vypsaná soutěž na architektonické řešení ploch náměstí zřejmě skončí vypsáním výběrových řízení na městský mobiliář, stánky a nově zavedenou tramvaj. Jednostranně technicky pochopená dopravní řešení jako tzv. automobilová magistrála, utilitárně navržené metro a těžká pražská tramvaj, které milionové město dělají celkem fungujícím, jsou právě na Václavském náměstí jádrem problémů.

Magistrála Václavák izoluje od Královských Vinohrad a vytváří kolem sebe periferii. Přeložení za muzeum na tom nic nemění, jen skutečné řešení – podzemní vedení magistrály – se zase na léta odkládá.

Problém je i v tom, že se lidem nechce do těsného a hlubokého metra. Dopravní plány tedy nabízejí možnost problém obejít plošně náročným a flair náměstí devastujícím vedením těžké, pro historické centrum již dávno nevhodné tramvaje.

V podmínkách soutěže se to předpokládá hned v několika alternativách. Přitom žádné druhé náměstí této malé zeměkoule nemá tři linkami metra a ještě příčnou tramvajovou trasu a navíc se jej dotýká městská magistrála. A k tomu se teď ještě přidá paralelní tramvaj k trase metra? Miliardě se blížící investice má údajně oživit Václavské náměstí a některé vzdálené ulice jako Hybernskou. Jestli má tramvaj ulehčit návalu na chodníku, proč ho nerozšířit? Než troleje zadrátují a zasloupují a koleje rozdělí náměstí novými přechody a semafory, než těžkotonážní tramvaj přidá k pohodě náměstí svých 75 decibelů, mělo by se uvažovat o tom, jak foyeru metra dodat lesku, rozšířit ho a lépe zpřístupnit.

V roce 2006 je tedy v plánu reinstalací tramvají rozčtvrtit Václavák a postarat se o návrat chaotického, tuctového a nevábného nadzemí.

Ale problém Václaváku není architektonický a primárně technický, nýbrž strukturální. Jde o životaschopnou, kvalitní směs funkcí a činností.

Kulturní metropole Praha

Jinde ve světě na dopravní městské uzly navazují velkorysé a atraktivní podzemní pasáže. Například rozšíření foyeru metra a spojení do suterénů některých pasáží. V podzemí mohou byt velmi výhodná i kina, v Mnichově je v suterénu U-Bahnu galerie plná návštěvníků.

To je námět pro nosné unikátní a velkorysé architektonické a výtvarné řešení povrchu i podzemí, které Václavskému náměstí nabízí postup do „extraligy“ světových kulturních magnetů. V zahrádkách a restauracích se v takovém prostředí z pasantů stávají návštěvníci. Dobře cílené investiční injekce do nápaditých projektů jsou vždy i magnetem další revitalizace. Takové nápady ale již jdou zcela mimo soutěžní podmínky.

Moderní centrum jako historicky různorodá část města nemůže bez stavebních změn přijmout nová využití, která zajistí jeho atraktivitu a prosperitu. Hotely nebo obchodní objekty fungují dnes jinak než před sto lety. Jiné jsou stavební nároky na kvalitu prostředí, bezpečnost, přístupnost a velikost prostor.

Pokud památkový zájem znamená globálně zachovat stávající stavební podstatu všech domů bez rozlišení (na každém se něco historicky zajímavého najde), pak není důvod si s Václavákem dělat hlavu a věnovat mu nějakou zvláštní pozornost architektonickými soutěžemi.

Urbanistické projekty by měly k budoucnosti cestu otevírat, a to s nějakou velmi dlouhodobou perspektivou, a ne jen doslova stavět koleje do minulosti. Vaclavák čeká na zásadní impulsy, ale jisté je jen to, že dostane nové lavičky a asi i rachotící tramvaj.

(Respekt, www.respekt.cz)



Zpátky