Prosinec 2005

Čečeni - lid pohřbený zaživa

André Glucksmann

Občas je smrt lehká jako pírko. Občas se s některými lidmi nepočítá. Mají pouze jedno právo: právo zmizet. Tanky, bomby a nášlapné miny je zbaví života, aniž nás o tom zpraví naše obrazovky. O osud opuštěných Čečenů, předhozených na pospas masakrující ruské armádě, se nestará ani OSN, ani světová veřejnost, ani západní demokracie.

Nejkrutější osud

Žádný z konfliktů, na něž se v současnosti upírá světová pozornost - Irák, Palestina - není tak krutý. Čečenský národ čítá sotva jeden milión lidí, z nichž 100 nebo 200 tisíc padlo, když se Putin rozhodl oslavit rok 2000 zničením jejich hlavního města Grozného a udělat z Čečny peklo na zemi. Ti, kdo tam navzdory ruským byrokratům riskují cestu, přinášejí svědectví o každodenním hororu s vyloučením veřejnosti.

V této zdevastované zemi pravidelně probíhají "volby", řízené z Moskvy. Nikdo nevěří v jejich legitimitu. Ani Kreml. Čert aby spral tuhle hru na demokracii! Kadyrov junior, krvežíznivý šéf proruské administrativy, zavádí to, co Kreml nazývá "čečenizace". Ruský voják už není na tu špinavou práci sám - to nejhorší už udělal a teď jeho dílo s ještě větší lačností dokončí soukromé milice - kadyrovci. Moskva tak vysílá trojí poselství:

1. Čečenům svou stotisícovou(!) okupační armádou a milicemi kolaborantů vzkazuje, že bude vést válku až do samého konce. Vyjednávání nepřipadá v úvahu. A aby bylo vše jasné, zabíjí ty nejumírněnější odpůrce včetně jejich vůdce, Aslana Maschadova, jediného prezidenta zvoleného za přítomnosti mezinárodních pozorovatelů. Plán ruských úřadů doposud vychází: stojí proti nim Šamil Basajev, extremistický vůdce, bývalý agent GRU, kterého jeho mateřská organizace mnohokrát ušetřila, od Buděnovska až po Dagestán, člověk, který se přihlásil k odpovědnosti za Beslan. Aslan Maschadov nejdřív odsoudil terorismus v Beslanu a poté vyhlásil jednostranné příměří a prohlásil, že dává přednost západním hodnotám před extrémním islamismem. Toto měsíc trvající příměří respektovaly všechny bojující strany. Maschadov tak prokázal svou autoritu a vůli uzavřít mír. Pro Kreml byl nejvyšší čas se ho zbavit a zabránit tak šíření Putinem nenáviděných "permanentních revolucí" v Severním Kavkaze. Masakry a atentáty teď mohou pokračovat.

2. Ruské společnosti Kreml ukládá trvalé ultimátum: nebudete-li poslouchat, naložíme s vámi jako s rebely. Mikuláš I., Stalin, Putin - neúprosná kontinuita. Koloniální válka na Kavkaze nevyhnutelně směřuje k vyhlazení místní populace. Deportace, města srovnaná se zemí, pogromy, krev a zkáza... Proč tolik krutosti? Velcí ruští básníci uhodili hřebík na hlavičku. Kavkazská kráska a svobodný horal jsou zosobněním nepoddajnosti. "Buď Čečen, nebo já," říká car, když mu přinesou hlavu vůdce rebelů (Tolstoj: Hadži Murat).

3. Civilizovanému světu ruská diplomacie drze vzkazuje: naše hra na volby je výsměchem veškerým demokratickým hodnotám a vy přitom zavíráte oči! Paříž a Berlín přihlížejí, neboť by rádi zahrnuli Rusko do svého "tábora míru" - Rusko, které vede tu nejšpinavější válku začínajícího 21. století. Evropská unie, žíznící po ruské ropě a zemním plynu, zapomíná na své zásady a lehá si Rusku k nohám. Washington napůl ze strategických důvodů, napůl z krátkozrakého cynismu "omlouvá" podporu, kterou Moskva do poslední chvíle poskytovala Saddámu Husajnovi. Putin má volné ruce a pokračuje v zesměšňování demokracie.

Všichni, kdož mlčíme

Demokratické vlády i milióny demonstrantů proti válce, kteří vystupují proti Bushovi a nikdy proti Putinovi, jsou zodpovědní za Putinův podíl na vyhlazování jedné populace. Není to nevědomost - je to lhostejnost. Je mnoho odvážlivců, kteří riskují život, aby je informovali. Ruska Anna Politovskaja podnikla 55 zakázaných cest do Grozného. A další, kteří prolamují cenzuru - fotografové, reportéři, filmaři. Známe katy, litujeme oběti: deset let masakrů a hrůzy naší pozornosti neuniklo. Ale podtrženo sečteno - je nám to jedno.

To, že celý svět krčí rameny tváří v tvář kavkazským jatkám, není ani tak zločin jako spíš chyba. Připomíná to scénář z Afghánistánu: nejdřív deset let ruská armáda likvidovala Afghánistán, pak se v ruinách usadili gangsteři, které vystřídali Tálibán a Bin Ládin. Řetězec, který vyústil zřícením Světového obchodního centra.

Od vražd Masúda a Maschadova se opakuje stejná tragédie: jak dlouho se ti, co unikli ruské "očistě", spokojí se sebevražednými atentáty? Kdy nějaká raketa zasáhne jadernou elektrárnu? Putin - hasič a zároveň pyroman - nás všechny, Rusy i Evropany, staví na kraj propasti.

Neexistuje jediná ruská základna, která by proti sebevražedným útokům byla chráněna lépe než Manhattan. Jak to, že nikdo z těch, kteří tolerují Putinovo "řešení", netuší tuto strašnou hrozbu?

Pět měsíců nám namlouvali, že bin Ládina chrání komando "Pákistánců, Arabů a ... Čečenů". Tuto fámu vyslanou z Moskvy všichni akceptovali. Po porážce Tálibánu se nenašel ani jeden Čečen - ať už mrtvý nebo živý - v Afghánistánu, ve vězeních, na Guantánamu...

Jak to bylo v Beslanu

Druhý příklad globální hluchoty: obsazení školy v Beslanu právem vzbudilo všeobecný odpor a bylo odsouzeno politickými i náboženskými představiteli celého světa. Ale kdo podpořil matky zabitých dětí, které obviňují speciální komanda (řízená Putinem) z toho, že do přeplněné tělocvičny mířila plamenomety, bez ohledu na životy, které měla zachránit? Mocné tohoto světa to nedojímá a dále člověku, který za to nese zodpovědnost, rozbalují červený koberec. A budou si s ním přiťukávat šampaňským, aniž by na jeho dně viděli krev osetinských školáků a 40 000 čečenských dětí, zabitých během deseti let války. Mlčení znamená souhlas.

Světová veřejnost, informovaná a vědomá si rizik, mlčky přijímá tyto hrůzy v ruské režii. Světová média nám pomáhají zbavit se posledních zábran: jestliže je každý Čečen nastávajícím bin Ládinem, pak dobrý Čečen je mrtvý Čečen. Na Kavkaze probíhá světová premiéra: uvádí se všeobecně tolerovaná úkladná vražda.