Prosinec 2005

Kniha o Mašínech

Ross Hedvíček

Nakladatelství Mladá fronta vydává v těchto dnech český překlad knihy Barbary Masin - Odkaz. Autorka je dcerou Josefa Mašína, jednoho z největších hrdinů studené války v tom smutném koutě východní Evropy. Po knize Oty Rambouska - Jenom ne strach a po nedávno vydaném eposu Jana Nováka - Zatím dobrý, je tato kniha třetím a zatím nejvýznamnějším počinem, zabývajícím se příběhem rodiny Mašínů a útěkem bratrů Mašínů a jejich druhů v roce 1953 do západního Berlína. Nejvýznamnějším proto, protože je s velkým náskokem že všech dosavadních publikaci nejvypracovanější a nejpodrobnější.

Nejenže autorka měla už z rodinné příslušnosti trvalý přístup k jednomu z hlavních aktérů popisovaných události, ale navíc je kniha vyloženě prošpikována referencemi ke zdrojům - tedy eliminuje to ono známé české nedůvěřivé "Ehm, a jaké jsou vaše zdroje?"

Barbara Masin strávila velké množství času v archívech nejen v USA, ale hlavně v bývalém východním Německu, včetně archívu bývalé Volkspolizei a Stasi. V českém překladu knihy je 370 takovýchto zdrojů informací. Není bez zajímavosti, že v údajně demokratické a svobodné České republice podobně archívy dosud přístupné nejsou. Proč asi? Čím to je?

Nevím, jak velké bude české vydání knihy, ale manuskript má 300 hustě psaných stran. Ve srovnáním s Odkazem je Rambouskova Jenom ne strach pouhou brožurou na čtení v tramvaji či autobuse (i když ji přísluší zásluha, že byla úplně první). Z druhé strany osmisetstránková Novákova kniha Zatím dobrý, i když se držela faktu, tak stylově hodně zašla až do kategorie beletrie (a po zásluze dostala roku 2004 literární cenu Magnesia Litera). Odkaz Barbary Masin není ani brožura, ani osmisetstránkový román. Je to testament - což je ostatně původní anglicky název knihy.

Je to testament, odkaz, svědectví - jakkoliv to chcete nazvat - je to podrobně psaný a historický přesný příběh rodiny, která se nesmazatelně a navýsost kladně vepsala do dějin českého národa - bez ohledu na to, co si o tom lůza z české kotliny a nebo reprezentanti lůzy na Pražském hradě myslí.

Je to současné i vědecká historická práce, nejen kvůli už zmíněné přemíře referencí a zdrojů, ale kvůli odstupu časovému, ale i odstupu autorky samotné. Barbara Masin mi dala možnost srovnat její anglicky psaný originál manuskriptu s českým překladem, který pořídilo nakladatelství v ČR. Anglicky originál má navíc tři husté psané strany s bibliografií (v české verzi to chybí, snad aby český čtenář nebyl zbytečně ponoukán k vyhledávání si ještě více informací).

Kniha Barbary Masin téměř určitě rozpoutá novou diskusi na staré téma. Mladí nad tím budou kroutit hlavou a divit se jako úplní osli tomu, co byla generace jejich prarodičů zač, starší to budou popírat a odsuzovat a pochybovačně diskutovat, tak jak je naučil život v komunismu, který mají tak hluboko zažraný pod kůži. Přestože je to technicky kniha na vysoké úrovni, je téměř jisté, že autorce nebude nabídnuto členství v českém PEN klubu, který je dodnes organizací píšících ex-komunistů, vedených jedním polepšeným politickým vězněm.

Stejně tak je jisté, že hlavní postavy knihy Josef a Ctirad Mašínovi a Milan Paumer, žijící hrdinové české historie, budou i nadále ignorování titulární hlavou České republiky a představiteli údajně demokratické České republiky všeobecně.

Lze jen doufat, že ne všichni v dnešní České republice sdílejí názory svého prezidenta a zákonodárců. Kniha 0dkaz rozhodně patří nejen do rukou dospělých čtenářů, kde mnozí z nich po 40 letech gumování mozků ještě zdaleka nemají jasno, ale hlavně do školních a veřejných knihoven, kde by nahradila komunistické kydy o beznohém pilotovi Meresjevovi anebo komsomolském udavačovi Pavlíku Morozovovi.

Kniha má pro dnešní Českou republiku úplně strašidelné téma - Mašinové. Dnešní neo-komunistická vláda, parlament a média plná komunistických kolaborantů dostávají vyrážku za ušima jako prasata, když mají červenku, jen když slyší jméno bratrů Mašinů. A jak bylo před časem oznámeno, arogantní skřet sedící na prezidentském stolci České republiky, Václav Klaus, odmítl bratrům Mašínům a jejich spolubojovníkům udělit státní vyznamenání, na které byli navrženi. Čeští pseudointelektuálové s temnou minulosti si oddechli - protože, jak pravili ve svých komentářích, "mají na to svůj názor".

I já s tím souhlasím. Bratři Mašínové, Milan Paumer a jejich zavraždění druzi a rodiny jsou největšími postavami moderních českých dějin - řekněme posledních 500 let - většími postavami než byl Štefánik, Masaryk, o komunisty tolik oblíbeném Benešovi ani nemluvě, a udělování jim jakéhokoliv vyznamenání dnešním rudým fašistickým režimem České republiky, navíc z rukou nekomunisty (nikoliv antikomunisty) a celoživotního kolaboranta Václava Klause by bylo urážkou těchto největších hrdinů, který kdy český národ měl.

Většina čtenářů sice nebude znát ani to hlavní, co se odehrávalo v letech 1951 až 1953, co je ale v téhle knize, navíc jsou události předtím a potom - předtím je to rodinná historie otce a dalších příbuzných bratrů Mašinů, potom popisuje mnohaletý teror, který nastal v maceše vlasti po úspěšném útěku do západního Berlína. Nejen vraždy nevinných příbuzných a dlouholeté věznění ostatních, ale i popis jak vypadal (pod dohledem StB) život sestry obou bratrů - Zdeny Mašínové a jejich babičky. Zdena Mašínová ještě v roce 1995 v údajně svobodné České republice neměla přístup k dokumentům z případu a vlastně si ani nebyla jistá, zda na ní na StB nedonášel její vlastní manžel (nebudu napínat, nedonášel).

Ostatně i popis rodinného zázemí a události léta předtím, než se oba bratři stali hlavními aktéry, je velmi dobrodružná četba. Příběhy pozdějšího generála Josefa Mašína (otce obou bratrů) za první světové války, jeho aktivity během německé okupace, mučení na Pankráci a smrt z rukou nacistů. Drastické příběhy věznění jeho manželky (matky bratrů), příběh švagra Bořka, který se vydával za Němce a přitom vozil bomby do Berlína (než byl taky uvězněn), příběh babičky Emmy, která zachránila oba bratry před posláním na výchovu do Německa (jako se to stalo dětem z Lidic), válečné příběhy obou bratrů, kteří těsně po válce dostali jako ještě malí kluci vyznamenání od prezidenta Beneše Za chrabrost.

Po přečtení této knihy nikdo nemůže použít tu známou hlupáckou českou výmluvu "nemám o tom dost informací". Jen události do roku 1945 by přesvědčily většinu lidí, aby se sebrali, odešli a na českou kotlinu navždy zapomněli. Jenže Mašínové tam zůstali a pak přišli dodnes nepotrestaní rudí fašisté, rudí zločinci a vrazi - komunisti a utrpení začalo nanovo. Rodina nedávného válečného hrdiny byla opakovaně vystěhovávána ze svého majetku - napřed ze statku, pak z domu v Poděbradech, pak z jakéhosi malého bytu, vždy do horšího a horšího. Oba bratři byli opakovaně zatýkáni a mučeni na Pankráci, kde před deseti lety byl mučen jejich otec.

Oba bratři stále žijí - naživu musí být aspoň část jejich komunistických mučitelů - proč nemá česká společnost zájem na vyšetření a potrestání těchto komunistických prasat? Ctirad byl pak poslán na tři roky do uranových dolů (ve svých dvaceti letech), Josef byl držen v normálním kriminále (pokud je tedy na kriminále něco normální). Příkoří, kterého se bratrům a jejich rodině dostalo, je neuvěřitelně. A od stejného režimu (nezapomeňme že dnešní Česká republika má s tehdejší ČSR "právní kontinuitu") by dnes měli Mašínové přijmout státní vyznamenání? Od prezidenta-kolaboranta? Vždyť by to bylo nemorální!

Vídávám scény z Hradu, jak Klaus vyznamenává bývalé (dnes polepšené) politické vězně. Z přeživších hrdinů minulosti se stali pošetilí blázni a přijímají stužky a kousky plechu z rukou kolaborantů svých tyranů a mučitelů. To je, jako by Adolf Hitler jezdil jednou ročně do Auschwitzu a vyznamenával vybrané Židy za poslušnost a ukázněnost!

V knize najdou zájemci velké množství detailů z oné slavné „říjnové procházky“ do západního Berlína v roce 1953, ale mne jako obvykle zaujalo něco úplně jiného. Co se stalo potom. Pro Mašíny a Paumera život právě začínal, vždyť nejstaršímu bylo pouhých 23 let, začali žít normální život v normální zemi, tak jak si zaslouží každý člověk - ovšem pro jejich rodiny a známé to všechno skončilo. A to je právě ten bod, kde začíná mé vlastní nepochopení pro Československo, nepochopení komunistického režimu té doby a nepochopení komunistického režimu České republiky dneska, nepochopení pro všechny omlouvače komunistických zvěrstev minulosti i současnosti, od posledního omlouvače komunistů někde v pohraničí, protože dostal byt po odsunutých Němcích až po omlouvače komunistů Václava Havla a Václava Klause, kteří neměli charakter a odvahu s nimi skoncovat. A s komunisty musí být skoncováno. Komunismus je systém, který svou zvířeckosti a počtem obětí předčil nacismus.

Po úspěšném útěku Mašinů a Paumera do západního Berlína byla Mašínova rodina až na dvě výjimky vyvražděna. Mašínové pořád žijí, proč by neměli stále být naživu i komunističtí vrazi jejich rodin? Lidé, kteří s jejich akcemi či útěkem neměli nic společného, byli mučeni, zavíráni za nic na desítky let, jejich životy byly kompletně a nenávratně zničeny. Strýc bratrů Mašinů Bořek Novák, válečný hrdina z druhé světové války a poválečný komunista byl popraven na lámacím stole na Pankráci společně s Václavem Švédou a Zbyňkem Janatou. Matka bratrů Mašínů zemřela ve vězení, pohřbena v neoznačeném hrobě na ďáblickém hřbitově. Rodina Václava Švédy byla pozavírána, včetně manželky, jeho bratrů a rodičů. Podobně u rodiny Hradců. Životy nevinných lidí proplýtvány a zničeny.

Proč český národ má takový odpor k potrestání komunistických vrahů? (Protože je personifikací komunistů?) A potrestáni by měli být. Kdyby byla opravdová spravedlnost, tak by komunisté měli být vystříleni. A zasypat je vápnem, aby nesmrděli! A nebo je lepší zacházet s komunisty humánně? Komunistům nebyl nikdy zkřiven ani vlásek na hlavě za příšerné zločiny, kterých se dopustili, naopak byli chráněni levicovým pseudofilozofem Václavem Havlem, kterému komunisti prezidentství darovali, i kolaborantem Václavem Klausem, kterému komunisti ke zvolení prezidentem pomohli.

Kniha Barbary Masin Odkaz vychází 10. listopadu 2005 v nakladatelství Mladá Fronta. 10. -11. listopadu 2005 se v Bratislavě, v Kongresovej sále Doprastavu, Košická 59, koná seminář historiků pořádaný ÚPN (Ústav pamäti národa – pozn. red. CS-magazínu) pod názvem "Úloha represie a politického nasilia v komunizme". Při této příležitosti bude v Bratislavě též představena nakladatelstvím Mladá Fronta knížka Barbary Masin Odkaz. Přítomni budou i Josef Mašín, Milan Paumer, Zdena Mašínová (kteří byli požádání ÚPN o účast na semináři) a autorka knihy Barbara Masin.