Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Prosinec 2005


Kamikadze: sebevražedný vítr

Marek Hudema

Údiv, strach, bázeň, frustrace a nakonec vztek. Tak se prý cítí ti, kteří vidí sebevražedného útočníka přibližovat se k cíli. To znají američtí vojáci v Iráku, a stejně tak se cítili jejich předchůdci u Filipín před jednašedesáti lety, když 25. října 1944 pozorovali první úspěšný útok kamikadze. Několik japonských letadel pod vedením poručíka Jukio Sekiho tehdy zabilo stovku Američanů a potopilo transportní letadlovou loď St. Lo.

Zpráva o tomto „vítězství“ záhy dorazila do Japonska. Bylo oslavováno potopení tří lodí, ačkoli ministr námořnictva věděl, že šlo jen o jedno plavidlo a celkově – vzhledem ke ztrátě dvacítky pilotů – nepříliš úspěšnou operaci. Jenže Japonsko potřebovalo „zázračnou zbraň“: nedávno přišlo o většinu svých letadlových lodí i zkušených pilotů, spojenci postupovali do Tichomoří a tím se tenčily i zdroje strategických surovin. Šokující návrh admirála Takidžiro Onišiho (přítomní důstojníci při jeho vyslovení nebyli na okamžik schopni ani slova) na vytvoření dobrovolnických sebevražedných jednotek se proto setkal, přes nepříliš přesvědčivé výsledky, s podporou. Vybraní letci se již neměli pouštět do souboje s nepřítelem či se snažit zasáhnout tehdy nepřesnými bombami a torpédy lodě zdálky, ale měli do nich přímo narazit a potopit je. Onišiho kolega kapitán Rikihei Inoguši pak doporučil, aby tyto jednotky nesly jméno kamikadze – podle větru, který v roce 1281 zničil Kublajchánovu invazní flotilu útočící na Japonsko (Inoguši nespáchal po válce sebevraždu, ale stal se spoluautorem jedné z nejprodávanějších amerických knih o kamikadze).

Pro sebevrahy byly vyvinuty jednoduché letouny, útočné čluny, torpéda i speciální miniponorky. Sebevražedného výcviku se dostalo i několika desítkám žabích mužů, vojáci opásaní granáty útočili na spojenecké tanky, vznikly i lidské bomby – parašutisté ověšení výbušninou. Dohromady zničili tisíce životů, letci ve zhruba dvou tisícovkách útoků potopili více než třicítku lodí.

Proč šli dobrovolně na smrt? V japonské kultuře je hluboce zakořeněn kult hrdinského sebeobětování a velkou roli hrála i snaha nebýt zbabělcem či chránit příbuzné doma před nálety a příchodem dle propagandy krvelačných Američanů. Dnes se občas upozorňuje na podobnost kamikadze s islamistickými teroristy – v obou případech nejde o vražedné maniaky, ale lidi, kteří hluboce věří ideologii a chtějí pomoci své rodině (bojem proti „zlu“ či zajištěním renty od organizace, která je vysílá). Bývalí japonští vojáci se tím ale cítí uražení. „Dělali jsme to v zuřící válce, samurajové proti samurajům, ale co dělají oni, to jsou slepé útoky namířené proti nevinným,“ tvrdil agentuře AFP třiaosmdesátiletý Hiroši Šindžó, který svoji sebevražednou misi díky kapitulaci už neuskutečnil.

(Respekt, www.respekt.cz)



Zpátky