Prosinec 2005

Kladivo na extrapadouchy

Eva Lauková

Na Slovensku ustavili zvláštní soud pro těžké zločince. Mafiánům, vrahům, nepoctivým obchodníkům a politikům u východních sousedů teče do bot. Hrstka přísně vybraných a pečlivě chráněných soudců a prokurátorů vyrazila po stopách nejnebezpečnějších gangsterů.

Tělesní strážci, střežená obydlí, pancéřové vozy a stotisícové měsíční platy za boj s organizovaným zločinem. Takovou nabídku na práci dostali slovenští soudci a prokurátoři. Využilo ji zatím dvacet odvážlivců, kteří se začátkem tohoto měsíce začali zabývat nejzávažnějšími trestními kauzami na Slovensku.

U nově vzniklého Speciálního soudu a Úřadu speciální prokuratury se sídlem v Pezinku nedaleko Bratislavy je nečeká snadný úkol. Na stole už mají spisy s případy finančních podvodníků nebo exponentů z dob Mečiarovy vlády. První na řadě bude kauza zvaná kyselináři. S vrahy, kteří své oběti rozpustili v kyselině sírové, začne hlavní líčení zřejmě už koncem srpna.

Jednou ze speciálních soudkyň je Zdenka Cabanová, které loni v březnu zatím neznámý pachatel podpálil v noci před domem v Banské Bystrici auto. Od té doby se nepohne ani na krok bez ochranky. Mezi speciálními soudci zasedne kromě ní Ján Hrubala, muž, jenž se dokázal vzepřít Vladimíru Mečiarovi. V době působení u Krajského soudu v Banské Bystrici měl dát například Slovenské informační službě (SIS) v čele s promečiarovským Ivanem Lexou souhlas k odposlechu biskupského úřadu. Odmítl tak učinit s odůvodněním, že nebyly splněny všechny zákonem stanovené podmínky.

Na soudcovskou židli v Pezinku usedla také Ružena Sabová. Ještě coby prokurátorka poukazovala na nedostatky v práci okresní prokuratury a na korupční a klientelistické praktiky a konflikty zájmů v jejím vedení.

Prázdné židle

V Pezinku zatím fungují jen dva tříčlenné senáty. Přes obzvlášť lákavé platy, které se pohybují kolem sto šedesáti tisíc slovenských korun měsíčně (průměrný plat soudce je zhruba 45 tisíc), se do Pezinku zájemci o práci zrovna nehrnou. Stále chybí několik soudců. Prozatím je nahrazuje Krajský soud v Banské Bystrici.

Loni v září začal fungovat také Úřad speciální prokuratury. Slovenské prokuratuře se tím uleví. Podle šéfa speciálních prokurátorů Dušana Kováčika se totiž značná část trestních kauz přesune do jeho úřadu. "Prací jsme zavaleni. Leží u nás kolem tří set prvoinstančních případů. Kromě toho děláme i trestní oznámení, kde ještě nezačalo trestní stíhání. A těch je asi devět set," vysvětluje. V těchto případech nejde pouze o organizovaný zločin. Podle Kováčika jde hlavně o trestní oznámení občanů podaná na ústavní činitele.

Rovněž speciálních prokurátorů je stále málo. Do práce jich zatím nastoupilo devět, tabulkových míst je přitom pětadvacet. Proč o práci na speciálním soudu a prokuratuře není zájem? Důvodem může být určitá obava z možných problémů a vyvíjených tlaků. Roli jistě hrají i přísné bezpečnostní prověrky, jimiž musejí prokurátoři projít. Mnozí z nich by v nich totiž nemuseli uspět.

Útok na personální vazby

Aby někdo získal na Slovensku beztrestnost, stačí mu prý společenské postavení, správné politické krytí nebo dostatek financí. Speciální soud a prokuratura jsou podle slovenského ministra spravedlnosti Daniela Lipšice zárukou toho, že spravedlnost dosáhne i na závažné případy korupce, organizovaného zločinu, na ekonomické špičky či politické představitele bez toho, aby se kauzy zahrávaly do autu.

Zasvěcení však zdůrazňují, že vytvořením těchto institucí jde především o zpřetrhání personálních vazeb, které fungují na lokální i celoslovenské úrovni. Okresní prokurátor, soudce či vyšetřovatel jsou často kamarádi, které nezřídka pojí rodinné nebo zájmové vazby.

Zakuklenci v akci

Speciální soudci a prokurátoři povedou vcelku normální život. Ochranka, v odůvodněných případech komando složené ze třiceti příslušníků zásahové jednotky, jim do něj vstoupí, až když si to vyžádá bezpečnostní situace. Nejvyšší šéfové obou institucí jsou chráněni čtyřiadvacet hodin denně, ostatní v závislosti na kauzách, na nichž budou pracovat. "Můžeme jim přidělit fyzickou ochranu, pancéřové vozidlo, v krajních případech budou muset změnit bydliště. Chránit je můžeme i tak, že to nikdo nevidí," říká ředitel Úřadu na ochranu ústavních činitelů Ján Packa.

Zřízení speciálních institucí vyvolalo také negativní ohlasy, především v opoziční ĽS-HZDS Vladimíra Mečiara. Podle Lipšice se to dalo očekávat. "Fungování soudu zpochybňují především ti, kteří se obávají, že by před ním sami mohli stanout. To jen potvrzuje jeho význam. Pokud by nikomu nepřekážel, neměl by žádný význam."

Od jara příštího roku mají speciální soudci a prokurátoři se svými rodinami bydlet v domech nedaleko budovy soudu. Deset čtyřpokojových a čtyři dvoupokojové domy se už začínají stavět. Soud má paradoxně společný plot s hřebčínem Rozálka, který patří exřediteli SIS Ivanu Lexovi. Ačkoli byl odsouzen zatím jen v jedné z množství kauz, které spadaly pod "obyčejné" soudy, ke speciálnímu soudu se může dostat jeden z nejzávažnějších případů. V něm byl Lexa obviněn z návodu na vraždu Róberta Remiáše, jenž byl spojkou pronásledovaného svědka únosu syna bývalého slovenského prezidenta Michala Kováče.

Technické zabezpečení soudu

Speciální prokurátoři a soudci sídlí v supermoderní budově v Pezinku, patřící ke čtyřem nejlépe zabezpečeným domům na Slovensku. Třípatrovou budovu chrání bezpečnostní a kamerový systém a příslušníci vězeňské a justiční stráže. Okna budovy, skrze něž není zvenčí vidět, jsou vybavena bezpečnostním sklem. Ve vstupních prostorech je umístěn rámový detektor, jímž prochází každá návštěva, a rentgen zavazadel. Případně nalezená výbušnina bude na místě zneškodněna ve speciálním kontejneru. Dva ze tří jednacích sálů mají část pro veřejnost oddělenu bezpečnostním sklem. Pro chráněné svědky je určena zvláštní místnost. Ochranu při mimořádných událostech zabezpečuje zásahová jednotka "zakuklenců". Přestavba a vybavení budovy stály 185 milionů slovenských korun.

Kauzy speciálních soudců

Kyselináři Hororovému případu dominují čtyři vraždy; oběti byly rozpuštěny v kyselině sírové (dalších dvanáct lidí je nezvěstných). Většinou šlo o takzvané bílé koně, tedy bývalé nastrčené jednatele firem. Mrtvoly však neexistují, neexistuje tak ani jasný důkaz, že k vraždám došlo. Hlavní "náplní práce" zločinců však byly podvody s DPH po celém Slovensku, jimiž stát připravili o 180 milionů korun. Škoda je však mnohem vyšší, hodně účetních dokladů pachatelé zničili. Spis má 53 svazků po třech stech, respektive čtyř stech stranách. V historii Slovenska nebyl dosud takto zdokumentován žádný jiný ekonomický podvod. Dvaatřiceti obviněným z vražd hrozí doživotí. Devín banka Skupina čtrnácti obžalovaných způsobila bance škodu za 57 milionů korun a zavraždila tři lidi. V případu figurují také správci konkursní podstaty. Vyšetřovatelé rovněž prověřují další transakce, protože z banky zmizela po vyhlášení konkursu v srpnu roku 2001 asi miliarda korun. Do konkursní podstaty si přihlásilo pohledávky v hodnotě 22,6 miliardy slovenských korun více než tři tisíce věřitelů. Šéf Strany demokratické levice Jozef Migaš po volbách v roce 1998 obsadil vrcholový management banky svými lidmi. Předtím, v době vládnutí HZDS, ji řídil Mečiarův člověk Karol Martinka, privatizátor Piešťanských lázní. Přes banku Slováci deblokovali ruský dluh. Nebankovní subjekty Speciální soud se bude zabývat miliardovými podvody ve firmách Horizont Slovakia a BMG Invest, které vybíraly vklady a slibovaly vysoké úroky. Trest až dvanáct let visí nad jejich bývalými statutárními zástupci Vladimírem Frunim a jeho společníkem Mariánem Šebeščákem. Podle vyšetřovatelů připravili zákazníky o více než čtrnáct miliard slovenských korun. Na soud také čeká dlouhou dobu nedotknutelný Jozef Majský. Spolu s Davidem Brtvou a Patrikem Pachingerem byl obžalován z vytunelování Fruniho zmiňovaných společností po jejich krachu. Podle policie škoda činí asi 820 milionů korun. Hladinu kauzy nedávno rozvířil expremiér Vladimír Mečiar, jenž odevzdal prokuratuře kazetu s nahrávkami významných politiků, kteří si ve Fruniho firmách těsně před jejich krachem vybírali vklady i s vysokými úroky. V této souvislosti zaútočil před několika dny ministr zdravotnictví Rudolf Zajac na slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče, že rovněž on byl úspěšným klientem BMG. Prezident na něho podal trestní oznámení. Starosta Rači Pavol Bielik, starosta bratislavské městské části Rača a předseda Krajské rady KDH, byl obviněn z úplatkářství a porušování povinnosti při správě cizího majetku. Za pětimilionový úplatek měl přislíbit zakázku na výstavbu bytů a poskytnout peníze organizacím, které na to neměly nárok. Jelikož ministerstva vnitra a spravedlnosti kontroluje KDH, stojí fakt, že se kauza ocitla u speciálního soudu, za povšimnutí. Z policejního archivu se však ztratily důkazy, mezi nimi též nahrávky telefonních odposlechů.

(Týden)