Prosinec 2005

Příliš složitý svět

Emanuel Mandler

Jen málokdy se mi podaří v klidu posedět Na Kahánce s panem Machálkem a poslouchat souvisle jeho zajímavé názory na svět a na to, co se ve světě děje. Originalita Machálkových názorů je dobře známa, a tak často přicházejí jeho známí nebo lidé, kteří se za jeho známé vydávají, a mého přítele si na velký kus večera okupují. Některé prostě nelze odehnat. Jeden z nich je Jožka Vyletěl. Právě on si k nám včera přisedl a nedal nikomu možnost dostat se k panu Machálkovi na vzdálenost, která by umožňovala slušnou komunikaci.

Měl jsem zlost. Přitom pan Vyletěl byl včerejšího večera nejen slušný, ale dokonce se zdálo, jako by přicházel panu Michálkovi s prosíkem. Také to tak aspoň trochu bylo. Skupina Vyletělových přátel, kteří mi vždy připadali jako ostří hoši, byli zklamáni z toho, že pan Machálek odmítl podepsat jejich petici za zrušení komunistické strany. Vždyť vy, pane Machálku, říkal Vyletěl, jste vystupoval proti komunistům už v šedesátých letech, a co se to s vámi stalo, že jste tak obrátil?

Vyletělovi se podařilo Machálka rozhněvat a to je co říci. Jak to, že jsem obrátil, co to povídáte, obořil se na Vyletěla. Nejprve k té petici. Ovšemže rád podepíšu petici, s kterou souhlasím. Když si představím stotřicetičlennou levicovou většinu Sněmovny, jak hladce zamítá návrh na zákaz komunistické strany, nechápu, čeho chcete svou peticí dosáhnout. Možná že ničeho.

V Česku se to zavedlo tak, že když někoho něco – cokoli – napadne, okamžitě napíše petici a zdůrazňuje, jak je potřebná. A má ji podepsat každý, ať si o obsahu petice myslí, co si myslí. Abyste tomu rozuměl, nevidím nic špatného v tom, když někdo píše petice. Ale také ne v tom, když někdo nějakou petici nepodepíše. V petičním fanatismu vidím pozůstatky z doby před listopadem 1989.

Ovšemže jsou to pozůstatky z předlistopadové doby, přerušil ho Jožka Vyletěl, a hlavně pozůstatky jednání disidentů. Je na tom snad něco špatného? U těchto zásadních petic jde o to sehnat co nejvíc podpisů, aby měly dostatečnou účinnost. Proto se na vás osobně, pane Machálku obracíme. Jste antikomunista a měl byste svým podpisem rozmnožit řady signatářů této petice.

Pan Michálek se zatvářil tak, jak ho málokdy vídám: rozpačitě. Povím vám něco, co vám asi připadne podivné, ale je to tak, řekl. Já jsem antikomunista a zároveň antikomunista nejsem. Podivné, co? Jsem antikomunista v tom smyslu, že mám upřímný strach z této strany, jejíž tradice a politické podvědomí jsou – ať se to popírá jakkoli – totalitní. Nemyslím si, že by se mohlo opakovat to, co u nás bylo po únoru 1948. Nicméně komunisté mohou v Evropě i u nás natropit hodně ničemností a vím, že je zapotřebí bedlivě sledovat jak program, tak jednotlivé činy KSČM. Nejsem ale antikomunista v tom smyslu, že bych viděl všechno zlo soustředěné v komunistické straně a opomenul, že na naše civilizaci číhají další hrozby, přičemž některé jsou dnes aktuálnější a silnější než komunismus.

Dobře vím, co chcete říci, přerušil ho opět Vyletěl. Že jsme ohroženi islámským radikalismem a že této hrozbě nedovedeme čelit. Nezapomeňte ale, že jakýkoli radikalismus na této zeměkouli souvisí s bídou a frustrací desítek milionů chudých lidí. Souvisí tak, že krajní levice, tedy hlavně oni, komunisté, této bídy milionů demagogicky využívají a ženou davy chudých národů proti západní civilizaci. Ať západní demokracie dělají, co chtějí, vždy se dozvědí, že těm chudým daly desetkrát víc, než je zapotřebí. Západ to rozkládá.

A jsme u základní hrozby, zasmušil se pan Machálek. Základní hrozbou evropské civilizaci je ona sama. Čím rychleji kráčí kupředu technický pokrok, tím méně jsme zde v Evropě schopni využít ho k něčemu kloudnému; záporné stránky pravidelně převažují před blahem, který by pokrok měl přinést. Televizi se například dokonale podařilo odstranit z našeho života soukromí, a tím také oblast, která dříve lidem umožňovala obracet se k Bohu. Nemyslím, že odstranění soukromí je pouze vina komunistů. Na druhé straně odnáboženštění Evropy souvisí s mnoha dalšími okolnostmi, zejména s úpadkem křesťanských církví. Pokud se například ve Vatikánu domnívají, že bojem proti antikoncepci a proti emancipaci žen v církvi drží krok s moderní dobou, tak se velice mýlí. Fakt je ten, že Evropa potřebuje duchovní oporu, která jedině může být zárukou skutečné integrace, a právě tak pevné spojenectví s mladším a mocnějším bratrem za Atlantikem.

Pan Vyletěl málem vykřikl: to tedy určitě ne! Američané jsou imperialistická mocnost. Jejich síla jim umožňuje zasáhnout všude tam, kde je ve hře ropa. A jejich kultura? Podívejte se na reality show. To je výsledek vašeho spojenectví s bratrem za Atlantikem.

Pan Machálek se nenechal zmást. Vidíte, obrátil se na Vyletěla, chcete zrušit komunisty a přitom používáte jejich terminologii (imperialismus) a směšnou argumentaci o ropě. Jestli něco je na globální politice Spojených států problematické, pak to snaha zavést svobodu tam, kde to nejde. Ale svoboda a ropa to je rozdíl. Myslíte opravdu, že je možné, abych podepsal vaši petici?

Pan Vyletěl byl stále ještě rozčilený. Není to možné a vzhledem k vašim levicovým názorům bych to ani nechtěl.

A bylo po všem.