Prosinec 2005

Natírání stěžňů

Vlastimil Marek

V zenu ale i ve všech ostatních duchovních disciplínách je jedním z aspektů dosažení stavu „probuzení“ (z iluzorních programů a naprogramovaných smyslů) schopnost vždy v každém okamžiku přesně vědět, co je třeba udělat nejdřív. Každý bubeník a dobrý hudebník nebo i komik zase velmi dobře ví, co to je a jak důležitý je „timing“ – tedy umění udeřit buben (strunu nástroje, hřebík vtipu na hlavičku) v tom jediném správném okamžiku.

Zatímco média propírají kromě vražd, katastrof a skandálů zas a znovu efemérní „reality shows“ a podobně nedůležité kohoutí půtky politiků (Informace jsou nahrazeny emocemi. Karel Hvížďala), pod jejich schopností rozlišování se plíží skutečné katastrofy.

Léta píši o společnost devastujícím způsobu porodů. Na nemoci z kouření zemře a zemřelo daleko více lidí než při dopravních nehodách. Česká strava je sebevražedná a Češi jsou na prvním místě ve výskytu rakoviny tlustého střeva. Asi nás čeká globální oteplení se zvýšeným počtem tornád, bouří, povodní, zemětřeseními, ale i masovým stěhováním obyvatel z poškozených oblastí, nedostatek pitné vody atd. U nás žijeme na dluh a dnešní děti mohou zapomenout na důchod. Atd.

Nedávno se zase jednou psalo poněkud více o chemickém znečištění kolem nás a v nás. V souvislosti s novorozenci Jiří Tutter, výkonný ředitel Greenpeace, uvedl, že každý třetí Čech v budoucnosti onemocní na rakovinu, a že do těla ještě nenarozených dětí se již v děloze dostanou přes placentu a krev pupeční šňůrou škodlivé chemikálie. I zdravě vypadající novorozenec tak již má v sobě ftaláty z plastů, kterými byla obklopena jeho matka, alkylfenoly z kosmetiky, pomocí níž chtěla být krásnější, bromové zpomalovače hoření z televizorů. Miminko tak má velkou šanci, že bude trpět alergiemi, astmatem, bude mít narušený hormonální systém, zpomalí se jeho mentální vývoj a nakonec se možní dostaví i ona zmíněná rakovina (MF Dnes 13. 10. 2005).

Doktor Miroslav Šuta, konzultant, který se léta zabývá riziky spojenými s chemickým znečištěním, zase na jiném místě jen tak letmo zmínil fakt, že v Británii si spočítali, že náklady spojené s mentální retardací a autismem, které byly vyvolány chemickými látkami, je stojí asi miliardu ročně (Reflex 41/05).

Není úniku, vážení. Nebezpečné chemikálie, jak dále uvádí Jiří Tutter, prostupují do našich těl z koberců, záclon, hraček, televizorů, počítačů, kosmetiky. Pomáhají změkčovat hračky z PVC, chránit před ohněm, udržovat vůni. A když se pak dostanete do nemocnice, kde chcete vyléčit, dostanete léky spolu s ftaláty, uvolněnými z hadičky a infúzního vaku, kterou a ze kterého infúzi dostáváte.

Co na to (ne)zodpovědní politici a odborníci? Mlží, vymlouvají se, nekonají. Jako by se to jich samotných netýkalo. Copak ale my ostatní musíme trpět kvůli jejich lenosti, ignoranci a nekompetenci?

Od roku 1968 cituji spisovatele Procházku, který (v souvislosti s politickou situací Pražského jara) tehdy prohlásil: „Když se loď potápí, protože má pod čarou ponoru díru velikosti vrat od stodole, rozumný kapitán neposílá plavčíka natírat stěžeň.“ Co dělají nejen naše média, nejen naši politici, ministři, úředníci? Posílají nás natírat stěžně a mohou se přetrhnout, jak intenzivně nás přesvědčují o důležitosti svých rad.

Loď společnosti, jak ji známe a jakou bychom chtěli, se ale, pro ně zatím neznatelně, začíná potápět. Vy to nevidíte, vy to necítíte?

Řešení? Dlouhodobé. Ví o něm i Jiří Tutter: „Sotva můžeme očekávat, že námi placení úředníci budou chránit naše zdraví. Chceme-li, aby tak činili, nezbývá než současným i budoucím maminkám doporučit, aby se pánů ministrů ptaly, jak to s nim myslí…“

A nejen maminky. A nejen na chemikálie.

I současní a budoucí tatínkové by měli přestat spoléhat na rozum a (blaho)vůli našich „kapitánů“, kteří je stále znovu posílají natírat stěžně.