Prosinec 2005

Škodlivé programy

Vlastimil Marek

Nepokoje v Paříži a dnes už i v jiných francouzských městech, při kterých muslimská mládež zapaluje auta a vytlouká výkladní skříně, znovu nastolují otázku vlivu televizního vysílání na stav světa.

Tvrdím již delší dobu, že člověk, naprogramovaný evolucí na život v tlupě maximálně o třiceti členech, a na život v africké lesostepi, nedokáže zvládnout současný příliv vjemů a problémů, který mu každý den zaplavují mozek. Nemůže. Evoluce totiž nepočítala s atomovou energií, zabíjením bližních zmáčknutím spouště či tlačítka, s neodolatelnou působivostí symfonického orchestru, se silou psychózy davu fotbalových fanoušků, s anonymitou mnohasettisícového města, ani s televizní reklamou či propagandou.

Zopakuji (vše už bylo řečeno, ale protože nikdo neposlouchal, je třeba to říci znovu): televize je 25 obrázků za vteřinu. Zatímco my registrujeme jen jeden, naše podvědomí vnímá a zpracovává čtyřiadvacet dalších. Neubráníme se ani reklamě na dámské vložky s křidélky, jak se tedy máme ubránit systematické propagandě násilí, vražd, válek, anebo pro klipovou televizní kulturu tak typickému zjednodušování života na krátké slogany a symboly? Jak se tedy mají statisíce unuděných mladých muslimů ubránit systematicky štvavé televizní propagandě arabských stanic, nenávisti svých duchovních vůdců a neustálým výzvám k džihádu?

Intenzita nepochopení mezi vládnoucí elitou (či střední vrstvou dnes ve srovnání s Afrikou tak bohatých Francouzů, Holanďanů, Němců či Angličanů), a mladými, zejména muslimskými přistěhovalci je totiž systematicky udržována, prohlubována a jitřena především vysíláním arabských televizních kanálů. Prakticky všichni mladí muslimové na Západě sledují vysílání těchto většinou štvavých (a v duchu bin Ládina zjednodušujících) arabských televizních stanic přes satelit. A dnes a denně, ač žijí (ve srovnání se mladými např. v Alžíru, Maroku, Afghánistánu) v přepychu a bezpečí, slyší a především vidí propagandu o aroganci zkorumpovaného Západu a nespravedlivém světě.

Naivita a trestuhodná neschopnost rychle a účinně na tomto poli zareagovat tak pomalu ale jistě směruje Evropu, především tu západní, ve které dnes žije 18 milionů muslimských imigrantů ze severu Afriky a arabských zemí, k vážné společenské krizi a ostrým sporům.

Dnes už víme, jak škodlivé jsou jisté negativní programy našeho mozku, jak snadno (v atmosféře všeobecné propagace násilí v médiích) člověk podlehne iluzi, že ti druzí jsou vinni mým neúspěchem. Už je prokázán přímý vliv sledování televize na rostoucí agresivitu mladých lidí (i když tohle není jediný „škodlivý program“ – o přímém vlivu medicínských porodů na agresivitu společnosti píši často jinde) v kterékoliv společnosti. Už také víme, že tyhle děti jsou „dětmi“, tedy osobami neschopnými domyslet dlouhodobější důsledky svých činů, nejméně do jednadvaceti let svého věku. V Anglii, v Holandsku, ale především ve Francii žijí na okrajích velkých měst, jsou frustrovaní a mají pocit, že o ně nikdo nestojí. Kromě radikálních duchovních a vysílání satelitních arabských televizí.

Navíc je stále zřejmější, že Západ si, alespoň co se týče většiny politiků a intelektuálů, s narůstajícím nebezpečím islámského fundamentalismu vůbec neví rady. Nikdo už totiž (až na, jako u nás v rámci problémů s romskou menšinou, výjimky v osobách dobrovolných streetworkerů) neumí naslouchat tomu druhému. I my na Západě jsme totiž oběti obětí (neuvěřitelně zbytečně traumatických porodů, kterými i my systematicky rodíme své příští teroristy) a klín vytloukáme klínem.

Je to na jednu, v tomto případě francouzskou vládu příliš složité, příliš komplexní. Týká se to nejen Evropy, ale i Asie a Afriky. Nikdo zatím neví, odkud a jak začít. Takže co kdybychom začali tam, kde jsou vlivy oněch škodlivých programů nejzřejmější? U satelitních vysílání arabských televizí… BBC to pochopila a během tří let chce začít vysílat do celého arabského světa speciální programy, které by byly jakýmsi protipólem štvavých programů zatímních vysílačů.

Člověk nemůže z pasti, dokud neví, že je v ní. Dokud si Západ neuvědomí neuvěřitelně destruktivní vliv televize, zvláště té štvavé a zjednodušující, dokud bude „demokraticky“ a neuvěřitelně naivně předpokládat, že když má imigrant kde bydlet a co jíst, stává se automaticky demokratem, dokud nezačne i sám sebe a svou mládež vychovávat k duchovnosti (a tím pádem téměř automatické toleranci a schopnosti soucítit a naslouchat), je mu souzeno prožít další tvrdou a velmi bolestivou lekci.

Ještě ovšem bohužel není tak zle, aby mohlo být lépe… Ještě si ani my sami neumíme všimnout, jak destruktivní je naše dosavadní autoritativní porodnictví, výchova a vzdělání, jak neuvěřitelně naivně jsme nechali (nikým nevolené a naprosto psychicky nepřipravené) televizní a mediální magnáty obsadit široké a mocné pole vlivu médií na psychiku společnosti. A tak je nám souzeno (zatím nepoučitelně) protrpět se k tomu, co naznačují Huntington či Fukuyama, Rushdie, duchovní učitelé a prenatální psychologové, a výše uvedené řádky.

Škodlivých programů produkuje naše západní psychika (na individuální) a společnost (na lidské a globální úrovni) čím dál víc. Ty nejviditelněji škodlivé (a nejsnáze regulovatelné a reformovatelné) jsou podle mne programy televizní.